AMLORATIO - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

AMLORATIO 5 mg tablety
AMLORATIO 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Amloratio 5 mg
Jedna tableta obsahuje amlodipinum 5 mg (ve formě amlodipini besilas).
Amloratio 10 mg
Jedna tableta obsahuje amlodipinum 10 mg (ve formě amlodipini besilas).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Amloratio 5 mg
Bílé, kulaté tablety, na jedné straně lehce vyduté s půlící rýhou a vyraženým „A5“. Na druhé straně je
tableta lehce vypouklá a hladká.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Amloratio 10 mg
Bílé, kulaté tablety, na jedné straně lehce vyduté s půlící rýhou a vyraženým „A10“. Na druhé straně je
tableta lehce vypouklá a hladká.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Hypertenze
Chronická stabilní angina pectoris
Vazospastická (Prinzmetalova) angina

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Pro oba typy hypertenze a anginu je obvyklá úvodní dávka 5 mg amlodipinu jednou denně, která může
být zvýšena na maximální dávku 10 mg v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U pacientů s hypertenzí se amlodipin používá v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory,
betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U pacientů s anginou se amlodipin
může používat v monoterapii nebo u pacientů s anginou, která nereaguje na nitráty a/nebo adekvátní
dávky betablokátorů, v kombinaci s jinými antianginózními léčivými přípravky.


Při současném podávání s thiazidovými diuretiky, betablokátory a inhibitory angiotensin
konvertujícího enzymu není nutná žádná úprava dávkování.

Zvláštní populace

Starší pacienti
Amlodipin užívaný v obdobných dávkách je stejně dobře tolerován u starších i mladších pacientů.
U starších pacientů je doporučeno normální dávkování, opatrnost je potřeba při zvyšování dávky (viz
bod 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s mírným až středně závažným poškozením funkce jater nebylo stanoveno žádné
doporučené dávkování. Stanovení dávky by mělo být provedeno s opatrností a počáteční dávka by
měla být na spodním okraji dávkovacího rozmezí (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu
nebyla studována u pacientů se závažným poškozením jater. U pacientů se závažným poškozením jater
by léčba měla začínat na nejnižší dávce a měla by být pomalu titrována.

Porucha funkce ledvin
Změny v plasmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm poškození ledvin, a proto se
doporučuje podání normální dávky. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti od 6 let a dospívající do 17 let s hypertenzí
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je 2,5 mg
jednou denně jako úvodní dávka. Pokud není dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku po 4 týdnech
léčby, lze dávku zvýšit na 5 mg jednou denně. Podávání dávek vyšších než 5 mg nebylo
u pediatrických pacientů studováno (viz bod 5.1 a 5.2).

Děti do 6 let
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání
Tablety pro perorální podání.

4.3. Kontraindikace

Podávání amlodipinu je kontraindikováno u pacientů s:
- hypersenzitivitou na léčivou látku, další dihydropyridinové deriváty nebo na
kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- závažnou hypotenzí
- v šoku (včetně šoku kardiogenního)
- obstrukcí výtokové části levé komory (např. aortální stenóza vysokého stupně)
- hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Srdeční selhání
Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované
studii s amlodipinem u nemocných se závažným srdečním selháním (NYHA III a IV) byl ve skupině
pacientů léčených amlodipinem hlášen vyšší výskyt plicního edému ve srovnání se skupinou užívající
placebo (viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, by měly být používány

s opatrností u pacientů s kongestivním srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších
kardiovaskulárních příhod a mortality.

Porucha funkce jater
Poločas amlodipinu je prodloužen a hodnoty AUC jsou vyšší u nemocných se sníženou funkcí jater;
doporučené dávkování nebylo stanoveno. Podávání amlodipinu by mělo být zahájenou dávkou na
spodním okraji dávkovacího rozmezí a amlodipin by měl být podáván s opatrností jak na počátku
léčby, tak při zvyšování dávky. U pacientů se závažným poškozením jater může být nutná pomalá
titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz bod 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
Amlodipin se může podávat těmto pacientům v normálních dávkách. Změny koncentrací amlodiopinu
v plazmě neodpovídají stupni renálního poškození. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pomocná látka
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin
Inhibitory CYP3A4
Souběžné užívání amlodipinu a silných nebo středně silných CYP3A4 inhibitorů (inhibitory proteázy,
azolové antifungální látky, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.
Klinický význam těchto změn farmakokinetiky může být výraznější u starších pacientů. Může být
proto nutné pacienty klinicky monitorovat a úpravit dávku.

Klarithromycin je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin současně s amlodipinem
existuje zvýšené riziko hypotenze. Pokud je amlodipin podáván současně s klarithromycinem,
doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.

Induktory CYP3A4
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A(např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu
dávky.

Podávání amlodipinu s grapefruity nebo grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u některých
pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu způsobující větší pokles krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byla pozorována letální fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps ve spojení s hyperkalémií
po podání verapamilu nebo intravenózního dantrolenu. Vzhledem k riziku hyperkalémie se doporučuje
vyvarovat se současného podání blokátorů kalciových kanálů, jako je amlodipin, u pacientů
náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během zvládání maligní hypertermie.

Vliv amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu snižovat krevní tlak může potencovat antihypertenzní efekt jiných léků, které
snižují krevní tlak.





Takrolimus
Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi,
avšak farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě
takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat
hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

mTOR inhibitory (Mechanistic Target of Rapamycin)
mTOR inhibitory, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití mTOR inhibitorů může amlodipin zvýšit expozici
mTOR inhibitorů.

Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků
nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %). Je třeba uvážit sledování
hladin cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit
dávku cyklosporinu.


Simvastatin
Současné podání více dávek amlodipinu 10 mg s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení expozice
simvastatinu ve srovnání se samotným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu
u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani
warfarinu.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu u těhotných žen nebyla stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla ve vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Použití v těhotenství se doporučuje pouze v případě, že není bezpečnější alternativa a že onemocnění
samo přináší větší riziko pro matku i plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má
odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na
kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě /
ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro
matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinická data jsou nedostatečná ke stanovení potenciálního vlivu
amlodipinu na plodnost. V jedné studii na potkanech byl pozorován nežádoucí vliv na plodnost samců
(viz bod 5.3).

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mít slabý nebo střední vliv na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje.
U pacientů užívajících amlodipin, kteří mají závratě, bolest hlavy, únavu nebo nauzeu, může být při
těchto činnostech snížená pozornost. Opatrnost se doporučuje zejména na počátku léčby.

4.8. Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby byla ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace,
zčervenání, bolest břicha, nevolnost, otok kotníků, edém a únava.


Seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a zaznamenány během léčby amlodipinem
s následující frekvencí: velmi časté: (≥ 1/10); časté: (≥ 1/100 až 1/10); méně časté: (≥ 1/1000 až
1/100); vzácné: (≥ 1/10 000 až 1/1000); velmi vzácné: ( 1/10 000); není známo (z dostupných
údajů nelze určit).
V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánového systému Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a
lymfatického systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému
Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a
výživy
Velmi vzácné Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté Deprese, změny nálady (včetně úzkosti),
nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zvláště na
začátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa, hypestezie,
parestezie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Porucha zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinnitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Nával horka
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vasculitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida

Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
funkce střev (včetně průjmu či zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových
cest
Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšení jaterních
enzymů*
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Méně časté Alopecie, purpura, změna barvy kůže,
hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme,
exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův
syndrom, Quinckeho edém, fotosensitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest zad
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Poruchy močení, noční pomočování, zvýšená
četnost močení
Poruchy reprodukčního
systému a choroby prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Velmi časté Edém
Časté Únava, astenie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné
hmotnosti
* většinou souvisí s cholestázou


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Zkušenosti se záměrným předávkováním amlodipinu u člověka jsou omezené.

Příznaky
Podle dostupných dat lze soudit, že významné předávkování může vyústit v rozsáhlou periferní
vazodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byla zaznamenána výrazná a pravděpodobně
i prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.


Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních
končetin a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční látky, pokud
ovšem jejich použití není kontraindikováno. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je
užitečné podat intravenózně kalcium glukonát.
V některých případech je vhodné provést výplach žaludku. Bylo zjištěno, že podání aktivního uhlí
zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu snížilo rychlost absorpce
amlodipinu.
Vzhledem k tomu, že amlodipin se silně váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá při předávkování
větší význam.



5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciového kanálu, selektivní blokátory kalciového kanálu
s převážně vaskulárním účinkem, ATC kód: C08CA
Amlodipin je inhibitor vstupu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých
kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje transmembránový vstup kalciových
iontů do buněk hladkého svalstva cévních stěn a do srdečních buněk. Mechanismus antihypertenzního
působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny.
Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, nebyl dosud zcela objasněn,
avšak je známo, že amlodipin omezuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma mechanismy:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload),
proti níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstane
stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a nároků myokardu na
přísun kyslíku.
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních koronárních
tepen a koronárních arteriol (v normální i ischemické oblasti). Důsledkem této dilatace je
zvýšená dodávka kyslíku do myokardu u pacientů se spasmem koronárních arterií
(Prinzmetalova nebo variantní angina).

U nemocných s hypertenzí, amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje
krevní tlak (jak vleže, tak ve stoje) po dobu 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku se po
podání amlodipinu nevyskytuje akutní hypotenze.

U nemocných s anginou zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a nástup 1 mm depresí úseku ST a snižuje jak frekvenci
anginózních atak, tak spotřebu tablet glycerol-trinitrátu.
Amlodipin není spojován s metabolickými nežádoucími účinky nebo změnami plasmatických lipidů
a je vhodný pro použití u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.

Ischemická choroba srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
byla stanovena v nezávislé multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované
studii se 1997 pacienty: Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis

(CAMELOT). Z těchto pacientů bylo 2 roky 663 léčeno amlodipinem 5- 10 mg, 673 pacientů bylo
léčeno enalaprilem 10 – 20 mg a 655 pacientů dostávalo placebo, dále pacienti podstupovali
standardní léčbu statiny, betablokátory, diuretiky a kyselinou acetylsalicylovou. Klíčové výsledky
účinnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem je spojena s méně
hospitalizacemi kvůli angině a revaskularizačním procedurám u pacientů s ICHS.


Tabulka 1: Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT

Poměr kardiovaskulárních příhod, počet (%) amlodipin vs. placebo
Výstup amlodipin placebo enalapril Poměr rizik
(HR) (95% CI)
Hodnota p
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární
nežádoucí příhoda
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,0,88)
0,Jednotlivé složky
Koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,0,98)
0,Hospitalizace kvůli
angině
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,0,82)
0,Nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,1,46)
0,Cévní mozková
příhoda nebo
tranzitorní
ischemická ataka
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,1,32)
0,Kardiovaskulární
úmrtí
(0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,12,7)
0,Hospitalizace kvůli
městnavému
srdečnímu selhání
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,2,47)
0,Resuscitovaná
srdeční zástava


(0,6)

(0,1)

NA

0,
Nový výskyt
onemocnění
periferních cév


(0,8)


(0,3)


(1,2)


2,6 (0,13,4)


0,

Zkratky: CI = konfidenční interval

Srdeční selhání
Hemodynamické studie u pacientů se srdečním selháním a klinické studie sledující výkonnostní
kapacitu u pacientů se srdečním selháním třídy II-IV podle NYHA ukázaly, že amlodipin nevede ke
klinickému zhoršení hodnocenému pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory
a klinické symptomatologie.
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním
stupně III-IV dle NYHA léčených dioxinem, diuretiky a ACE inhibitory nedošlo po podání
amlodipinu k vzestupu rizika mortality nebo kombinovaného rizika mortality a morbidity.
Z následné, dlouhodobé, placebem kontrolované studie (PRAISE-2) s amlodipinem vyplynulo, že
u pacientů s chronickým srdečním selháním stupně III-IV dle NYHA bez klinické symptomatologie
nebo objektivních nálezů naznačujících přítomnost ischemické choroby, léčených stabilními dávkami
digitalisu, diuretik a ACE inhibitorů, nedošlo po podání amlodipinu k vzestupu rizika celkové nebo

kardiovaskulární mortality. Ve stejné populaci byla léčba amlodipinem spojena s nárůstem hlášení
vzniku plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), dvojitě
slepá, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými
přípravky: amlodipin 2,5 – 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu), lisinopril 10 – 40 mg/den (ACE
inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlorthalidonem 12,– 25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno
průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS včetně infarktu
myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze ( > 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného
dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL
cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či
echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu.
V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem
a chlorthalidonem: RR 0,98 95 % CI (0,90 – 1,07) p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry
byla incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru)
významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlorthalidon (10,% vs. 7,7 %, RR 1,28, 95 % CI (1,25 – 1,52) p<0,001. Nicméně, nebyl zjištěn žádný statisticky
významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě anmlodipinem a chlorthalidonem RR 0,96 95% CI (0,– 1,02) p=020.

Děti (ve věku 6 let a starší)
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6-17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě
dávky amlodipinu (2,5 mg a 5 mg) snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo.
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlohodobý účinek amlodipinu na růst, dospívání a celkový rozvoj nebyl studován. Dlouhodobá
účinnost léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti
nebyla rovněž hodnocena.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce, distribuce a vazba na plasmatické bílkoviny
Po perorálním podání terapeutických dávek je amlodipin dobře resorbován s dosažením vrcholové
plasmatické koncentrace za 6 -12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost nezměněné léčivé
látky se pohybuje v rozmezí 64-80%. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie prokázaly,
že přibližně 97,5% cirkulujícího amlodipinu je vázáno na plazmatické bílkoviny.

Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Biotransformace, eliminace
Terminální plazmatický eliminační poločas se pohybuje v rozmezí 35-50 hodin a je po jedné denní
dávce konzistentní.
Amlodipin je ve značné míře metabolizován v játrech na inaktivní metabolity. Močí se vylučuje z % v podobě nezměněné substance a ze 60 % ve formě metabolitů.

Porucha funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené údaje.
Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší
poločas a nárůst AUC o přibližně 40 – 60 %.


Starší pacienti
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
osob podobná. Clearance amlodipinu má tendenci se snižovat spolu se zvýšením AUC a terminálního
eliminačního poločasu u starších osob. Zvýšení AUC a poločasu eliminace u pacientů s městnavým
srdečním selháním bylo očekáváno u pacientů v této věkové skupině.

Pediatrická populace

Populační PK studie byly provedeny u 74 dětí ve věku od 1 roku do 17 let, které měly hypertenzi (pacientů ve věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), a které dostávaly amlodipin v dávce
mezi 1,25 mg a 20 mg podávaný buď jednou, nebo dvakrát denně. U dětí od 6 do 12 let a mladistvých
od 13 do 17 let byla typická clearance po perorálním podání (CL/F) 22,5 a 27,4 l/h u mužů a 16,4
a 21,3 l/h u žen. Byla pozorována velká individuální variabilita. Údaje zaznamenané u dětí do 6 let
jsou omezené.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení
přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka
stanovené dle mg/kg.

Zhoršení fertility
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách 10 mg/kg/den (8 x vyšší než je maximální doporučená dávka
10 mg pro člověka na základě mg/m2 – při hmotnosti pacienta 50 kg). V jiné studii s potkany, kde
samci byli léčeni amlodipinem po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka
stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické hladiny hormonů stimulujících folikuly
a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.

Kancerogeneze/mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu 2 let v koncentracích vypočtených tak,
aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg nebyl podán žádný důkaz
o kancerogenitě amlodipinu. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná než je
maximální doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2 – při hmotnosti pacienta 50 kg) byla
blízko maximální tolerované dávky u myší, avšak nikoliv u potkanů.
Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální
úrovni.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulóza (E460)
Hydrogenfosforečnan vápenatý (E341)
Sodná sůl karboxymethylškrobu (Typ A),
Magnesium-stearát (E470b).

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti
PVC/PVDC/Al blistr
let


HDPE lahvička
roky
Doba použitelnosti po prvním otevření: 4 měsíce

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C
Přípravek uchovávejte v původním obalu, aby byl chráněn před světlem a vlhkem.

6.5. Druh obalu a obsah balení
Amloratio 5 mg
Amloratio 10 mg
PVC/PVDC/Al blistr
10, 14, 20, 28, 30, 30x1, 50, 50x1, 56, 60, 90, 98, 100, 100x1, 200 a 250 tablet.
HDPE lahvička
100 a 250 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ratiopharm GmbH, Graf-Arco-Str. 3, 89079, Ulm, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Amloratio 5 mg: 83/136/07-C
Amloratio 10 mg: 83/137/07-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28. 2. Datum posledního prodloužení registrace: 1. 9.
10. DATUM REVIZE TEXTU

27. 8.