Unasyn

Farmakoterapeutická skupina: kombinace penicilinů, včetně inhibitorů beta-laktamáz
ATC kód: J01CR
Mechanismus účinku
Ampicilin je semisyntetický aminopenicilin, který není odolný rezistentní k beta-laktamázám.
Sulbaktam je inhibitor beta-laktamázy se strukturou podobnou jako ampicilin a jiné peniciliny.

Mechanismus účinku ampicilinu je založen na inhibici syntézy bakteriální buněčné stěny (v růstové
fázi) blokováním penicilin vázajících proteinů (PBPs), např. transpeptidáz. Výsledkem je baktericidní
účinek.

Inaktivace ampicilinu způsobená určitými typy beta-laktamáz je v kombinaci se sulbaktamem
inhibována. Sulbaktam chrání ampicilin před rozkladem většinou stafylokokových beta-laktamáz

stejně jako před některými plasmidem kódovanými beta-laktamázami (např. TEM, OXA, SHV, CTX-
M) a některými chromozomálně kódovanými beta-laktamázami gramnegativních bakterií.
Tyto beta-laktamázy jsou přítomny např. u bakterií Escherichia coli, Klebsiella spp., Proteus
mirabilis a Haemophilus influenzae. Spektrum antibakteriálního účinku ampicilinu je rozšířeno o
bakterie, jejichž beta-laktamázy mohou být inhibovány sulbaktamem.

Vztah farmakokinetika/farmakodynamika
Účinnost závisí na délce doby, po kterou je hladina léčivé látky - ampicilinu nad minimální inhibiční
koncentrací (MIC) patogenu.

Mechanismus rezistence
Rezistence k ampicilinu/sulbaktamu může být založena na následujících mechanismech:
• Inaktivace způsobená beta-laktamázami: kombinace ampicilin/sulbaktam nemá dostatečnou
účinnost proti bakteriím produkujícím beta-laktamázy, které nejsou inhibovány sulbaktamem.
• Snížená afinita PBPs k ampicilinu: Získaná rezistence pneumokoků a ostatních streptokoků k
ampicilinu/sulbaktamu je založena na modifikacích stávajících PBP vzniklých v důsledku
mutací. Meticilin (oxacilin)-rezistentní stafylokoky jsou rezistentní v důsledku tvorby dalšího
PBP se sníženou afinitou k ampicilinu a všem ostatním beta-laktamovým antibiotikům.
• Nedostatečný průnik ampicilinu skrz vnější buněčnou stěnu gramnegativních bakterií může
mít za následek nedostatečnou inhibici PBPs.
• Ampicilin může být aktivně transportován ven z buňky pomocí efluxní pumpy.

Částečná nebo úplná zkřížená rezistence k ampicilinu/sulbaktamu existuje u penicilinů, cefalosporinů
a dalších kombinací beta-laktamových antibiotik/beta-laktamázových inhibitorů.

Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC pro ampicilin/sulbaktam definovány Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (EUCAST).
Testování ampicilin/sulbaktamu se provádí pomocí série ředění ampicilinu za přítomnosti konstantní
koncentrace sulbaktamu 4 mg/l. Následující hraniční hodnoty MIC byly určeny pro citlivé a
rezistentní patogeny:

mikroorganismus citlivý rezistentní
Enterobacteriaceae  8 mg/l > 8 mg/l
Staphylococcus spp.a a -a
Enterococcus spp.  4 mg/l > 8 mg/l
Streptococcus spp. (skupiny
A, B, C, G)b
b b
Streptococcus pneumoniaeb b b
Haemophilus influenzae  1 mg/l > 1 mg/l
Moraxella catarrhalis  1 mg/l > 1 mg/l
Gramnegativní anaeroby  4 mg/l > 8 mg/l
Grampozitivní anaeroby  4 mg/l > 8 mg/l
Druhově nespecifické hraniční
hodnotyc
 2 mg/l > 8 mg/l
a. pro Staphylococcus spp. byl použit výsledek testu oxacilinu nebo cefoxitinu.
Meticilin (oxacilin) - rezistentní stafylokoky jsou považovány za rezistentní bez ohledu na výsledky
testu
b. pro Streptococcus spp. (skupiny A, B, C, G) a Streptococcus pneumoniae byl použit výsledek
testu penicilinu G.
c. založeno především na farmakokinetice sérových hladin



Citlivost
Prevalence získané rezistence se může pro jednotlivé druhy lišit geograficky a v průběhu času. Proto
jsou nezbytné místní informace o stavu rezistence, zvláště pro odpovídající léčbu závažných infekcí.
Pokud je místní prevalence rezistence taková, že účinnost ampicilin/sulbaktamu se jeví jako
diskutabilní, je třeba postup léčby zkonzultovat s odborníkem. Zejména při závažných infekcích nebo
selhání léčby má být vyžadována mikrobiologická diagnostika za účelem identifikace patogenu a
určení jeho citlivosti k ampicilin/sulbaktamu.

Citlivost organismů na ampicilin/sulbaktam pozorovaná v Evropských klinických studiích
prováděných u dospělých a dětí s různými infekcemi, které byly publikovány mezi lety 1991-2006, je
shrnuta v následujícím přehledu:

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus (meticilin-senzitivní)
Streptococcus agalactiaea
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenesa
skupina viridujících streptokokůa,b

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalisc

Anaerobní mikroorganismy
Bacteroides fragilisa
Gardnerella vaginalisa
Fusobacterium nucleatumChyba! Nenalezen zdroj odkazů.a
Prevotella spp. a

Druhy, u kterých získaná rezistence může představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faeciumd
Staphylococcus aureuse
Staphylococcus epidermidisd
Staphylococcus haemolyticusd
Staphylococcus hominisd

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Neisseria gonorrhoeaea

Přirozeně rezistentní druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus (meticilin-rezistentní)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Citrobacter freundii
Enterobacter cloacae
Legionella pneumophila

Morganella morganii
Pseudomonas aeruginosa
Serratia marcescens
Stenotrophomonas maltophilia
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum

a. V době zveřejnění této tabulky nebyla aktuální data dostupná. Ve zdrojové i běžné literatuře a
odborných doporučeních se citlivost předpokládá.
b. Souhrnný termín pro heterogenní skupinu druhů streptokoků. Míra rezistence se může lišit v
závislosti na přítomných druzích streptokoků.
c. Aktuální data nejsou k dispozici; Ve studiích (starších než 5 let) se podíl rezistentních kmenů
uvádí jako <10%
d. Stupeň rezistence překračuje 50% nejméně v jednom regionu.
e. V ambulantním sektoru se stupeň rezistence pohybuje okolo < 10%.