Zkušenosti s vyššími dávkami, než je doporučená terapeutická dávka, jsou omezená. V případě předávkování je třeba pacienta sledovat, provést příslušnou biochemickou analýzu a podat symptomatickou léčbu. Pro trientin není k dispozici antidotum.
V jednom hlášeném případě předávkování 30 tobolkami nevyvolalo žádné zjevné nežádoucí účinky. V druhém případě výrazné předávkování trientinem (4 000 mg trientin-dihydrochloridu; 200 tablet odpovídajících 2 672 mg trientinu) způsobilo přechodné závratě a zvracení bez dalších klinických následků nebo významných biochemických abnormalit.
Chronická nadměrná léčba může vést k nedostatku mědi a reverzibilní sideroblastické anémii. Nadměrnou léčbu a nadměrné odstranění mědi lze sledovat pomocí hodnot mědi vyloučené močí a mědi nevázané na ceruloplazmin. K optimalizaci dávky nebo úpravě léčby je v případě potřeby nutné pečlivé sledování (viz bod 4.4).
Byl zjištěn třetí případ předávkování trientinem. Tento případ se týká výrazného předávkování trientinem (300 tablet, celková dávka 60 000 mg trientin-dihydrochloridu odpovídající 40 000 mg trientinu), které vedlo k přechodné závrati během prvního dne a nauzee a zvracení během 2. dne. Všechny příznaky byly přechodné a odezněly do 48 hodin po předávkování. V důsledku farmakologických účinků trientinu měl pacient nízkou sérovou hladinu mědi a zvýšenou hladinu mědi v moči. Objevily se mírné biochemické odchylky (mírné snížení sérových hodnot zinku a fosfátu, mírné zvýšení sérového kreatininu), které odezněly spontánně a/nebo s podáním tekutin.