Synotirex

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

SYNOTIREX 13 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 25 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 50 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 75 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 88 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 100 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 112 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 125 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 137 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 150 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 175 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu
SYNOTIREX 200 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 13 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 13 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 25 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 25 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 50 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 50 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 75 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 75 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 88 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 88 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 100 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 100 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 112 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 112 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 125 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 125 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 137 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 137 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 150 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 150 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 175 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 175 mikrogramů.
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 200 mikrogramů obsahuje levothyroxinum
natricum 200 mikrogramů.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Perorální roztok


Čirý, bezbarvý až nažloutlý roztok v 1ml bílém, neprůhledném jednodávkovém obalu. Každý
jednodávkový obal je opatřen barevným štítkem udávajícím lékovou sílu a název přípravku
(SYNOTIREX).

Síla [mikrogramy] Barva
13 Zelená
25 Oranžová
50 Bílá
75 Nachová
88 Olivově zelená
100 Žlutá
112 Tmavě růžová
125 Hnědá
137 Tyrkysová
150 Modrá
175 Fialová
200 Růžová


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

– Léčba benigní eutyroidní strumy
– Profylaxe recidivy po odstranění eutyroidní strumy (podle hormonálního stavu po operaci)
– Substituční léčba hypotyreózy
– Supresní léčba u maligního tumoru štítné žlázy
– Podpůrná medikace při tyreostatické léčbě hypertyreózy
– Supresní test štítné žlázy

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

K usnadnění individuálního dávkování jsou k dispozici jednodávkové obaly s obsahem v rozsahu
13–200 mikrogramů levothyroxinu sodného, takže v ideálním případě bude stačit užívat jeden obal
denně.

Pokyny k dávkování jsou pouze orientační.

Individuální denní dávka má být stanovena na základě diagnostických laboratorních
testů a klinického vyšetření.

Vzhledem ke zvýšeným hladinám T4 a fT4, které někteří pacienti při léčbě tímto přípravkem
vykazují, je spolehlivější se při stanovení léčby řídit sérovou koncentrací tyreotropin-stimulujícího
hormonu (TSH).

Léčbu hormony štítné žlázy je třeba zahájit na nízkých dávkách a tuto každé 2–4 týdny zvyšovat až
do dosažení plné udržovací dávky. Toto neplatí u novorozenců, kde je nutná rychlá substituce.

U starších pacientů, pacientů s ischemickou chorobou srdeční a u pacientů se závažnou či
dlouhodobou hypotyreózou je při zahájení terapie hormony štítné žlázy nutno postupovat se zvláštní
opatrností. Má se začít nízkou dávkou (například 13 mikrogramů denně), a pak ji pomalu a s delšími
intervaly (v krocích po 13 mikrogramech/den, prováděných jednou za 14 dní) zvyšovat za časté
monitorace hladin hormonů štítné žlázy. Je třeba zvážit nasazení nižších dávek než při úplné
substituční terapii.


Zkušenosti ukázaly, že nižší dávky jsou rovněž dostatečné u pacientů s nízkou tělesnou
hmotností a velkou adenomatózní strumou.

Dospělí:

Dávka: viz tabulka.

Indikace Doporučená dávka (mikrogramů levothyroxinu
sodného/den)
Benigní eutyroidní struma 75 – Profylaxe recidivy po strumektomii (eutyroidní
struma)

75 – Substituční léčba hypotyreózy
– úvodní dávka
– udržovací dávka

25 – 100 – Podpůrná léčba během tyreostatické léčby
50 – Supresní léčba maligního tumoru štítné žlázy
150 – Supresní test v diagnostice štítné žlázy 2 x 100 nebo 1 x (během 14 dní před scintigrafií)

Pediatrická populace

Udržovací dávka je obecně 100 až 150 mikrogramů na m² povrchu těla.

U novorozenců a kojenců s vrozenou hypotyreózou, kde je důležitá rychlá substituce, činí počáteční
doporučená dávka 10 až 15 mikrogramů na kilogram tělesné hmotnosti a den po dobu prvních měsíců. Poté je dávku třeba individuálně upravit podle klinického nálezu a hladin hormonu štítné
žlázy a TSH.

U dětí se získanou hypotyreózou je počáteční doporučená dávka 13 až 50 mikrogramů na den.
Dávka se má postupně (každé 2 až 4 týdny) zvyšovat podle klinického nálezu a hladiny hormonu
štítné žlázy a TSH až do dosažení úplné substituce.

Délka užívání

Léčba je obvykle celoživotní u hypotyreózy, strumektomie nebo tyroidektomie pro maligní tumor
štítné žlázy, a také při profylaxi recidivy po resekci u eutyroidní strumy. Podpůrná terapie při
léčbě hypertyreózy je indikována po dobu užívání tyreostatika.

U benigní eutyroidní strumy je délka léčby podle potřeby 6 měsíců až 2 roky. Pokud není léčba
během této doby dostatečná, má být zvážena chirurgická léčba nebo léčba strumy radioaktivním
jódem.

Způsob podání

Celou denní dávku levothyroxinu je nejlépe užít najednou ráno na lačný žaludek, nejméně půl
hodiny před snídaní.
Kojencům je celou denní dávku třeba podat nejméně půl hodiny před prvním jídlem daného dne.
SYNOTIREX lze podávat ve vodě nebo přímo do úst:
• Pří podávání roztoku ve vodě je obsah jednodávkového obalu třeba vymáčknout do sklenice
nebo šálku vody. Naředěný roztok je třeba zamíchat a ihned užít. Sklenici nebo šálek je třeba
vypláchnout další vodou a tu vypít, aby se zajistilo, že byla užita celá dávka. SYNOTIREX nelze ředit
jiným médiem než vodou. Jednodávkový obal je třeba otevřít a roztok připravit bezprostředně


před užitím.
• Při přímém podání (bez vody) je obsah jednodávkového obalu třeba vymáčknout do úst
nebo na lžíci a ihned podat. U novorozenců a kojenců se má obsah jednodávkového obalu
vymáčknout do kapsy mezi tváří a dásní nebo na lžíci a ihned podat.
• Uvolnění roztoku z jednodávkového obalu: po odkroucení horního uzávěru se obal obrátí
dnem vzhůru a jeho střední, měkčí část se pomalu stlačí mezi palcem a ukazováčkem; poté se tlak
na několik sekund uvolní.
• Jednodávkový obal se udržuje dnem vzhůru a stlačení se opakuje minimálně 5x, dokud z
něj nepřestane vytékat tekutina.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.Neléčená adrenální a hypofyzární insuficience a neléčená hypertyreóza.
Léčba přípravkem SYNOTIREX nesmí být zahájena při akutním infarktu myokardu, akutní
myokarditidě a akutní pankarditidě.

Kombinovaná terapie hypertyreózy levothyroxinem a tyreostatikem není indikována během
těhotenství (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Před zahájením léčby hormony štítné žlázy nebo před provedením supresního testu štítné žlázy je
nutno vyloučit výskyt následujících poruch a onemocnění nebo je třeba zahájit jejich léčbu:
ischemická choroba srdeční, angina pectoris, arterioskleróza, hypertenze, hypofyzární insuficience a
adrenokortikální insuficience, kvůli prevenci akutní adrenální insuficience (viz. bod 4.3). Rovněž je
třeba před zahájením léčby tyreoidálními hormony vyloučit autonomii štítné žlázy nebo zahájit její
léčbu.
Při zahajování léčby levothyroxinem u pacientů s rizikem psychotických poruch se doporučuje začít
nízkou počáteční dávkou levothyroxinu a pomalu ji zvyšovat. Doporučuje se pacienta monitorovat.
Pokud se objeví známky psychotických poruch, má se zvážit úprava dávky levothyroxinu.

U pacientů s ischemickou chorobou srdeční, srdečním selháním nebo tachyarytmií je nutné zamezit
i relativně mírné léky indukované hypertyreóze. V těchto případech jsou nutné časté kontroly
parametrů hormonů štítné žlázy.

U sekundární hypotyreózy je nutno před zahájením substituční léčby zjistit příčinu. Pokud je
diagnostikována kompenzovaná adrenální insuficience, v případě potřeby musí být zahájena
substituční léčba.

Při zahájení léčby levothyroxinem u novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností mají být
monitorovány hemodynamické parametry, protože u této skupiny pacientů může v důsledku
nezralé funkce nadledvin dojít k oběhovému selhání.

Zvýšené opatrnosti je nutné dbát, je-li levothyroxin podáván pacientům s epilepsií v anamnéze. Při
zahájení terapie levothyroxinem byly vzácně hlášeny epileptické záchvaty, které mohou souviset s
účinky hormonu štítné žlázy na práh záchvatů.

Při podezření na tyroideální autonomii má být proveden test TRH nebo supresní scintigram.

Při léčbě levothyroxinem u postmenopauzálních žen s hypotyreózou, u kterých je zvýšené
riziko osteoporózy, je nutné pečlivé sledování funkce štítné žlázy, aby byly vyloučeny
suprafyziologické koncentraci levothyroxinu v krvi.

Levothyroxin nesmí být podáván při metabolické hyperfunkci štítné žlázy, kromě podpůrné
léčby při tyreostatické léčbě hypertyreózy.

Hormony štítné žlázy nejsou vhodné ke snížení tělesné hmotnosti. Fyziologické dávky u pacientů


s normální funkcí štítné žlázy nevedou ke snížení tělesné hmotnosti. Suprafyziologické dávky
mohou způsobit silné nebo dokonce životu nebezpečné nežádoucí účinky, zejména v kombinaci s
některými přípravky k redukci váhy, např. sympatomimetickými aminy (viz bod 4.9).

Je-li vyžadován přechod na jiný přípravek obsahující levothyroxin, je během přechodného období
třeba pečlivé monitorování, včetně klinického a biologického monitorování z důvodu možného
rizika nerovnováhy hormonů štítné žlázy. U některých pacientů může být nutná úprava dávky.

Při současném podávání levothyroxinu s orlistatem může dojít k hypotyreóze a/nebo ke snížení
kontroly hypotyreózy (viz bod 4.5). Pacienti užívající levothyroxin se musí před zahájením,
ukončením, nebo změnou léčby orlistatem poradit s lékařem. Léky bude možná nutné užívat v
různou dobu, a možná bude vhodné upravit i dávku levothyroxinu. Dále se doporučuje sledovat
sérové hladiny hormonů.

Pokyny pro pacienty s diabetem a pacienty užívající antikoagulancia viz bod 4.5.

Interference s laboratorním testem:
Biotin může interferovat s imunologickými testy štítné žlázy, které vycházejí z interakce
biotin/streptavidin, což vede buď k falešně sníženým, nebo falešně zvýšeným výsledkům testů. Riziko
interference se zvyšuje s vyššími dávkami biotinu.
Při interpretaci výsledků laboratorních testů je nutné vzít v úvahu možný vliv biotinu, zejména pokud
je pozorována nedostatečná koherence s klinickým obrazem.
U pacientů, kteří užívají přípravky obsahující biotin, má být personál laboratoře informován, pokud
je požadován test funkce štítné žlázy. Jsou-li k dispozici, mají být použity alternativní testy, které
nejsou citlivé na interferenci biotinu (viz bod 4.5).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 ml perorálního roztoku, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku”.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Antidiabetika:
Levothyroxin může snižovat účinek antidiabetik. Je třeba pravidelně sledovat glykemii na začátku
substituční léčby hormony štítné žlázy a v případě potřeby dávkování antidiabetik upravit.

Deriváty kumarinu:
Účinek antikoagulancií se může zvýšit, protože levothyroxin vytěsňuje antikoagulancia z vazby
na plazmatické proteiny. Proto je třeba na začátku léčby hormony štítné žlázy pravidelně
monitorovat parametry koagulace a v případě potřeby dávky antikoagulancia upravit.

Kolestyramin a kolestipol:
Užívání iontoměničových pryskyřic (například kolestyramin a kolestipol) inhibuje absorpci
levothyroxinu. Proto musí být levothyroxin užíván 4-5 hodin před podáváním takových léčivých
přípravků.

Přípravky obsahující hliník, železo nebo vápník:
U přípravků obsahujících hliník (antacida, sukralfát) byla v literatuře hlášena možnost snížení
účinku levothyroxinu. Levothyroxin je proto nutné užívat minimálně dvě hodiny před přípravky
obsahující hliník.
Totéž platí pro léčivé přípravky obsahující soli železa a vápníku.

Salicyláty, dikumarol, furosemid, klofibrát, fenytoin:
Salicyláty, dikumarol, vysoké dávky furosemidu (250 mg), klofibrát, fenytoin a jiné látky mohou
levothyroxin vytěsňovat z vazby na plazmatické proteiny, a tak zvyšovat frakci fT4.

Propylthiouracil, glukokortikoidy, beta-sympatolytika, amiodaron a kontrastní látky
obsahující jód:


Tyto látky inhibují periferní konverzi T4 na T3.

Amiodaron může vzhledem k vysokému obsahu jodu v molekule vyvolat jak hypertyreózu, tak i
hypotyreózu. Zvláštní opatrnost se doporučuje u nodulární strumy s možnou nediagnostikovanou
autonomií štítné žlázy.

Sertralin, chlorochin/proguanil:
Tyto látky snižují účinnost levothyroxinu a vedou k nárůstu hladiny TSH.

Léky indukující enzymy:
Léky indukující funkci enzymatického systému v játrech, například barbituráty, a přípravky
obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) mohou zvýšit jaterní clearance
levothyroxinu.
Proto mohou pacienti na substituční léčbě štítné žlázy vyžadovat zvýšení dávky hormonu štítné
žlázy, pokud jsou tyto přípravky podávány souběžně.

Estrogeny:
Potřeba levothyroxinu se může zvýšit u žen užívajících hormonální perorální antikoncepci s
obsahem estrogenu nebo při hormonální substituční terapii po menopauze.

Inhibitory proteázy:
Účinek levothyroxinu mohou ovlivňovat inhibitory proteázy (např. ritonavir, indinavir, lopinavir).
Doporučuje se častá monitorace hladin hormonů štítné žlázy. V případě potřeby je nutno dávku
levothyroxinu upravit.

Sevelamer:
Podle některých údajů může sevelamer při společném užívání s levothyroxinem zvyšovat hladinu
TSH. U pacientů užívajících oba léky proto doporučujeme pečlivější monitoraci hladin TSH.

Inhibitory tyrosinkinázy:
Inhibitory tyrosinkinázy (např. imatinib, sunitinib, sorafenib, motesanib) mohou snižovat
účinnost levothyroxinu. Proto se doporučuje monitorovat případné změny ve funkci štítné žlázy
na začátku a na konci souběžné léčby. V případě potřeby je nutné dávku upravit.

Orlistat:
Při souběžném podávání orlistatu s levothyroxinem může dojít k hypotyreóze a/nebo ke snížené
kompenzaci hypotyreózy. Důvodem může být snížená absorpce solí jódu a/nebo levothyroxinu.
Pacienti užívající levothyroxin se musí před zahájením léčby přípravky obsahujícími orlistat (např.
Alli) poradit s lékařem. Léky bude možná nutné užívat v různou dobu, a možná bude vhodné upravit
i dávku levothyroxinu.

Inhibitory protonové pumpy:
Souběžné podávání s inhibitory protonové pumpy může způsobit snížení absorpce hormonů štítné
žlázy v důsledku zvýšení intragastrického pH způsobeného inhibitory protonové pumpy.
Při souběžné léčbě se doporučuje pravidelné monitorování funkce štítné žlázy a klinické sledování.
Může být nutné zvýšit dávku hormonů štítné žlázy.
Opatrnosti je třeba také při ukončení léčby inhibitory protonové pumpy.

Interference s laboratorním testem:
Biotin může interferovat s imunologickými testy štítné žlázy, které vycházejí z interakce
biotin/streptavidin, což vede buď k falešně sníženým, nebo falešně zvýšeným výsledkům testů (viz
bod 4.4).

Výrobky ze sóji:
Látky s obsahem sóji mohou snižovat vstřebávání levothyroxinu ve střevech. Úprava
dávkování levothyroxinu může být potřebná zejména na začátku a po ukončení diety s
obsahem sóji.



4.6 Těhotenství a kojení

Léčba levothyroxinem má být během těhotenství a zejména v období kojení zajištěna důsledně.
Požadavky na dávkování se během těhotenství mohou dokonce zvyšovat.

Těhotenství
Ze zkušeností z použití u lidí nevyplývá žádné riziko malformací nebo fetální/neonatální toxicity
po užívání levothyroxinu během těhotenství v doporučeném rozsahu dávek. Neonatální vývoj
závisí na funkci štítné žlázy matky. Tyroxin je nutný pro rozvoj mozku kojenců. Proto je
kontinuální léčbu hormony štítné žlázy nutno udržovat zejména během těhotenství. Během
těhotenství možná bude třeba zvýšit dávky.

K elevaci sérového TSH může dojít již po 4 týdnech těhotenství, takže je u těhotných užívajících
levothyroxin nutno měřit TSH během každého trimestru a ujistit se tak, že jeho hladina v séru matky
odpovídá referenčnímu rozsahu pro daný trimestr. Zvýšení sérové hladiny TSH je třeba
kompenzovat navýšením dávky levothyroxinu. Poporodní hodnoty TSH jsou podobné koncentracím
před početím, takže dávky levothyroxinu je třeba ihned po porodu vrátit na prekoncepční úroveň.
Sérovou hladinu TSH je třeba změřit 6-8 týdnů po porodu.

Kojení
Levothyroxin se vylučuje do lidského mateřského mléka; jeho koncentrace při doporučených
dávkách však nezpůsobují hypertyreózu nebo supresi TSH u novorozenců. Levothyroxin lze
v období kojení podávat.

Podpůrná léčba k tyreostatikům
Levothyroxin se nemá podávat během těhotenství v kombinaci s tyreostatiky u hypertyreózních
matek. Levothyroxin zvyšuje potřebnou dávku tyreostatik. A protože tyreostatika procházejí přes
placentu snáze než levothyroxin, kombinace obou léků může způsobit hypotyreózu plodu. K léčbě
hypertyreózy během těhotenství se mají proto podávat pouze tyreostatika.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Protože je však
levothyroxin identický s přirozeně se vyskytujícím hormonem štítné žlázy, neočekává se, že by
SYNOTIREX mohl ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Při správném používání a klinické i diagnostické laboratorní monitoraci se během léčby přípravkem
SYNOTIREX předpokládají jen zanedbatelné nežádoucí účinky. Při intoleranci předepsané dávky
nebo při nechtěném podání suprafyziologických dávek (tj. při předávkování) se mohou vyskytnout
stejné symptomy jako při hypertyreóze, např. tachykardie, palpitace, srdeční arytmie, angina
pectoris, bolest hlavy, svalová slabost a křeče, zrudnutí, horečka, zvracení, poruchy menstruace,
pseudotumor cerebri, tremor, neklid, insomnie, hyperhidróza, úbytek tělesné hmotnosti a průjem.

V takových případech je třeba denní dávku snížit nebo lék na několik dní vysadit. Jakmile
nežádoucí účinky ustoupí, v léčbě lze pokračovat s opatrným dávkováním.

V případě hypersenzitivity na jakoukoli složku přípravku SYNOTIREX se mohou vyskytnout
kožní alergické reakce a alergické reakce respiračního traktu.

Nežádoucí účinky (tabulka 1) byly klasifikovány podle jejich četnosti s použitím následující
konvence: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥ 1/1000 až <1/100); vzácné
(≥ 1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1- Tabulkový seznam nežádoucích účinků



Poruchy kůže a podkožní tkáně
Není známo Angioedém, vyrážka, kopřivka


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím:

Státní ústav pro kontrolu
léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Zvýšená hladina T3 je spolehlivějším indikátorem předávkování více než zvýšené hladiny T4 nebo
fT4.

V případě předávkování se objeví příznaky výrazného nárůstu metabolické aktivity (viz bod 4.8).
Podle rozsahu předávkování doporučujeme perorální roztok vysadit a zajistit vyšetření pacienta.

Příznaky se mohou projevit v podobě výrazných beta-adrenergních účinků, jako je tachykardie,
úzkostné stavy, agitace a hyperkineze. Tyto příznaky lze zmírnit podáním blokátorů beta receptorů.

Při požití extrémních dávek může být vhodné zajistit plazmaferézu.

U predisponovaných pacientů po překročení individuálního tolerančního limitu dávky byly
hlášeny ojedinělé případy záchvatů křečí.

Předávkování levothyroxinem může vést k příznakům hypertyreózy a vyvolat akutní psychózu,
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem psychotických poruch.

Při předávkování (v sebevražedném úmyslu) pacienti tolerovali bez komplikací dávky ve výši
10 mg levothyroxinu.

Několik případů náhlé srdeční smrti bylo hlášeno u pacientů s dlouholetým abúzem levothyroxinu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: hormony štítné
žlázy ATC kód: H03AA
Syntetický levothyroxin obsažený v přípravku SYNOTIREX má identický mechanismus
působení jako přirozený hormon štítné žlázy, který je tvořen hlavně ve štítné žláze. Přípravek je v
periferních orgánech transformován na T3 a stejně jako přirozený hormon vykazuje
charakteristické účinky na T3 receptory. Tělo endogenní a exogenní levothyroxin nerozliší.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Perorálně podávaný levothyroxin je téměř výhradně absorbován v horním traktu tenkého
střeva. V závislosti na farmaceutické formulaci je absorbováno až 80 %. Tmax činí 1-5 hodin.



Po zahájení perorální terapie účinek nastupuje do 3-5 dní. Levothyroxin vykazuje velmi
vysokou vazbu na plazmatické proteiny – 99,97 %. Nedochází ke tvorbě kovalentní vazby;
proto dochází ke kontinuální a velmi rychlé výměně mezi hormonem vázaným na plazmatické
bílkoviny a volnou hormonální frakcí.

Levothyroxin vzhledem k vysoké vazbě na proteiny nelze z těla odstranit hemodialýzou
nebo hemoperfuzí.

Poločas eliminace činí v průměru asi 7 dní. Při hypertyreóze je kratší (3-4 dny), zatímco při
hypotyreóze delší (asi 9-10 dní). Distribuční objem činí 10-12 l. Třetina levothyroxinu vyskytujícího
se mimo štítnou žlázu se nachází v játrech a může být rychle vyměněna se sérovým levothyroxinem.
Hormony štítné žlázy jsou vesměs metabolizovány v játrech, ledvinách, mozku a svalech.
Metabolity jsou vylučovány v moči a stolici. Metabolická clearance činí asi 1,2 l plazmy denně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita:
Akutní toxicita levothyroxinu je velmi nízká.

Chronická toxicita:
Chronická toxicita byla studována u různých živočišných druhů (potkani, psi). Při
vysokých dávkách byly u potkanů pozorovány známky hepatopatie, zvýšený výskyt
spontánní nefrózy a změny ve hmotnosti orgánů.

Reprodukční toxicita:
Studie reprodukční toxicity na zvířatech nebyly provedeny.
Mutagenita:
O mutagenním potenciálu levothyroxinu nejsou k dispozici žádné údaje. Dosud však nebyl
hlášen žádný nález nebo důkaz o tom, že by hormony štítné žlázy mohly poškodit potomky
pozměněním jejich genomu.

Karcinogenita:
Dlouhodobé studie s levothyroxinem na zvířatech nebyly provedeny.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Glycerol 85 %

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

18 měsíců

Po prvním otevření sáčku: 15 dní
Po prvním otevření jednodávkového obalu: přípravek se musí použít okamžitě.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.



Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho otevření jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

1ml bílý, neprůhledný jednodávkový obal z polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE) v sáčku z
polyethylentereftalátu/hliníku/polyethylenu (PET/ALU/PE), obsahujícím strip s jednodávkovými obaly.

Velikost balení: 30 jednodávkových obalů.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

IBSA Slovakia s.r.o.
Mýtna 81107 Bratislava
Slovenská republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

SYNOTIREX 13 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/303/18-C
SYNOTIREX 25 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/304/18-C
SYNOTIREX 50 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/305/18-C
SYNOTIREX 75 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/306/18-C
SYNOTIREX 88 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/307/18-C
SYNOTIREX 100 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/308/18-C
SYNOTIREX 112 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/309/18-C
SYNOTIREX 125 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/310/18-C
SYNOTIREX 137 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/311/18-C
SYNOTIREX 150 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/312/18-C
SYNOTIREX 175 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/313/18-C
SYNOTIREX 200 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/314/18-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍREGISTRACE

13. 11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

20. 1.