Sabril

Doporučená počáteční dávka je 40 mg/kg/den. Doporučené udržovací dávky v závislosti na tělesné
hmotnosti jsou:

2/10

Tělesná hmotnost: 10 až 15 kg 0,5 - 1 g/den
15 až 30 kg 1 - 1,5 g/den
30 až 50 kg 1,5 - 3 g/den
> 50 kg 2 - 3 g/den

Maximální doporučená dávka v každé hmotnostní kategorii by neměla být překročena. Dávka 3 g
denně má být podávána pouze ve zvláštních případech a musí být pečlivě sledován výskyt možných
nežádoucích účinků.

Kojenci - Monoterapie infantilních spasmů (Westův syndrom).
Doporučená počáteční dávka je 50 mg/kg/den. Pokud je to nutné, může být dávka postupně v
týdenních intervalech zvyšována až do 150 mg/kg/den. Klinické odpovědi bývá dosaženo obvykle po
týdnech. Vyšší dávky byly podávány velmi malému počtu pacientů.

Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin
Protože se vigabatrin vylučuje ledvinami, je třeba věnovat zvýšenou opatrnost při podávání pacientům
s clearance kreatininu nižší než 60 ml/min. Vzhledem ke snížené clearance u starších pacientů s
normální nebo sníženou funkcí ledvin, je potřebná zvýšená opatrnost. Zvážena by měla být úprava
dávky nebo dávkovacích intervalů. U těchto pacientů mohou být účinné nižší udržovací dávky
přípravku. Tito pacienti musí být monitorováni kvůli nežádoucím účinkům, jako je sedace a zmatenost
(viz bod 4.4 a 4.8).

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na vigabatrin nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

S výjimkou léčby infantilních spasmů léčba přípravkem Sabril nemá být zahájena jako monoterapie.

U pacientů užívajících vigabatrin byl s vysokou prevalencí hlášen výskyt defektů zorného pole
přibližně u 1/3 pacientů). Frekvence zjištěné v otevřené klinické studii jsou uvedeny v bodě 5.1.
Defekty se objeví obvykle po několika měsících až letech léčby vigabatrinem. Stupeň omezení
zorného pole může být těžký. Většina pacientů s perimetricky potvrzenou poruchou nepociťuje žádné
příznaky, proto je možné tento nežádoucí účinek spolehlivě zjistit pouze systematickou perimetrií,
kterou je obvykle možné provést jen u pacientů starších 9 let. Specifická metoda vyvinutá k testování
periferního vidění u dětí ve věku starších 3 let, která je založena na zrakových evokovaných
potenciálech (VEP), je dostupná na vyžádání. Tato metoda v současnosti není schválena pro stanovení
poruch zorného pole v souvislosti s vigabatrinem. U dospělých, kteří nejsou schopni spolupracovat při
perimetrii, může být vhodná elektroretinografie (viz níže Defekty zorného pole).
Dostupná data naznačují, že poruchy zorného pole jsou nevratné i po ukončení léčby vigabatrinem.
Omezení zorného pole po ukončení léčby vigabatrinem nelze vyloučit. Proto by měl být vigabatrin
používán po pečlivém posouzení poměru přínosů a rizik ve srovnání s alternativní léčbou.
Vigabatrin se nedoporučuje u pacientů s preexistujícími klinicky významnými poruchami zorného
pole.
Pacienti mají podstoupit systematické vyšetření zaměřené na defekty zorného pole a sníženou
zrakovou ostrost při zahájení léčby vigabatrinem, a poté v pravidelných intervalech. Testování
zorného pole a zrakové ostrosti má pokračovat v 6měsíčních intervalech po celou dobu trvání léčby
vigabatrinem (viz Defekty zorného pole a Zraková ostrost).

Defekty zorného pole (DZP)
Na základě dostupných dat je obvyklým charakteristickým rysem defektu zorného pole koncentrické
zúžení zorného pole na obou očích, obecně větší nazálně než temporálně. V oblasti centrální části
zorného pole (v mezích 30° excentricky) je často patrný prstencovitý nasální defekt. Těžké případy se
mohou projevovat tunelovým viděním. U těžkých případů byla hlášena i slepota.


3/10
Většina pacientů s perimetricky potvrzenými defekty nezaregistrovala spontánně žádné symptomy, ani
v tom případě, kdy byl na perimetru pozorován těžký defekt.
Souhrnné údaje z průzkumu prevalence naznačují, že defekty zorného pole se vyvinou až u pacientů užívajících vigabatrin. U mužů může být riziko vyšší než u žen. Frekvence výskytu zjištěné
v otevřené klinické studii jsou uvedeny v bodě 5.1. Možná spojitost mezi rizikem poškození zorného
pole a mírou užívání vigabatrinu z hlediska velikosti denní dávky (velikost denní dávky od 1 g do více
než 3 g) a délky léčby byla prokázána v otevřené klinické studii.
Údaje ze systematického screeningu účastníků v klinických studiích naznačují, že riziko vzniku
defektů zorného pole je s pokračováním terapie vigabatrinem nízké, pokud se u pacienta nevyskytly
po 3 až 4 letech léčby.

Je-li to možné, je vhodný test zorného pole (perimetrie) za použití standardního statického perimetru
(Humphrey nebo Octopus) nebo kinetického perimetru (Goldmannova). Tento test musí být proveden
před zahájením léčby a pak v šestiměsíčních intervalech. Pro zjišťování DZP spojených
s vigabatrinem je vhodnější statická perimetrie.

Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být použita pouze u dospělých, kteří nejsou schopni
spolupracovat při perimetrii. Na základě dostupných dat prvý oscilační potenciál a 30Hz kmitočtová
odpověď elektroretinogramu ukazuje srovnatelnost vigabatrinem asociovaných DZP. Odpovědi jsou
opožděné a redukované pod normální limity. Takovéto změny nejsou viditelné u pacientů léčených
vigabatrinem bez DZP.

Pacientovi nebo pečovateli musí být poskytnut důkladný popis četnosti a průvodních jevů vývoje DZP
v průběhu léčby vigabatrinem. Pacient musí být poučen o nutnosti sdělit jakékoli zrakové problémy a
symptomy, jež mohou souviset se zúžením zorného pole. Pokud se vyvinou zrakové symptomy, musí
být pacient vyšetřen oftalmologem.

Je-li v průběhu sledování pozorováno zúžení zorného pole, je zapotřebí zvážit postupné vysazení
vigabatrinu. Pokud je rozhodnuto v léčbě pokračovat, je třeba častější sledování (perimetrické), aby
byla zjištěna progrese či hrozící defekt zraku.

Vigabatrin se nemá užívat současně s jinými retinotoxickými léky.

Na základě aktuálně dostupných údajů (k datu schválení doprovodných textů) defekty zorného pole
mohou být následkem zvýšených hladin GABA v sítnici.

Současné užívání vigabatrinu a klonazepamu může zvýšit sedativní účinek nebo vést ke vzniku
kómatu. Nutnost současného podávání musí být pečlivě posouzena.

Zraková ostrost
Prevalence snížené zrakové ostrosti u pacientů léčených vigabatrinem není známa.
Porucha sítnice, rozmazané vidění, atrofie optiku nebo neuritida optiku mohou vést k poklesu zrakové
ostrosti (viz bod 4.8). Zraková ostrost má být posouzena při konzultaci s očním lékařem před
zahájením léčby vigabatrinem a v 6měsíčních intervalech v průběhu léčby.

Pediatrická populace
Málokdy je možná perimetrie u dětí do 9 let. Velmi pečlivě musí být zváženo riziko léčby proti
přínosu léčby pro dítě. V současné době není vytvořena metoda pro stanovení nebo vyloučení
diagnózy defektů zorného pole dětí, u kterých nemůže být provedena standardní perimetrie. Specifická
metoda vyvinutá k testování periferního vidění u dětí ve věku od 3 let, založená na zrakových
potenciálech sítnicových polí (VEP), je dostupná na vyžádání. Tato metoda v současnosti není
schválena pro stanovení poruch zorného pole v souvislosti s vigabatrinem. Jestliže metoda odhalí
normální centrální zrakovou odpověď a chybějící periferní odpověď, musí být znovu posouzen poměr
prospěchu a rizika léčby vigabatrinem a zváženo postupné vysazení přípravku. Přítomnost periferního
vidění nevylučuje možnost rozvoje DZP. Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být
použita pouze u dětí do 3 let.


4/10
Neurologická a psychiatrická onemocnění

Na základě výsledků studií na zvířatech (viz bod 5.3) se doporučuje sledovat u pacientů léčených
vigabatrinem nežádoucí účinky postihující neurologické funkce.

Vzácně byly brzy po zahájení léčby vigabatrinem hlášeny příznaky encefalopatie, jako je zvýšená
sedace, stupor a zmatenost ve spojitosti s nespecifickou aktivitou pomalých vln
v elektroencefalogramu. Rizikové faktory pro rozvoj těchto reakcí zahrnují vyšší než doporučenou
úvodní dávku, rychlejší zvyšování dávky, než je doporučeno, a selhání ledvin. Tyto nežádoucí příhody
byly po snížení dávky a vysazení vigabatrinu reverzibilní (viz bod 4.8).

Podobně jako u jiných antiepileptik se při léčbě vigabatrinem u některých pacientů může zvýšit
frekvence záchvatů včetně status epilepticus nebo se může objevit nový typ záchvatů (viz bod 4.8).
Tento jev může být také následkem předávkování, poklesu plazmatické koncentrace současné
antiepileptické léčby nebo paradoxním efektem.

Podobně jako u jiných antiepileptik náhlé vysazení vigabatrinu může vést ke vzniku tzv. "rebound"
záchvatů. Proto se v případech, kdy je třeba vigabatrin vysadit, doporučuje vysazovat jej pozvolna,
postupným snižováním dávek po dobu 2 - 4 týdnů.

Vigabatrin je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou psychózy, depresí nebo behaviorálních
poruch. V průběhu léčby vigabatrinem byly zaznamenány některé psychiatrické nežádoucí účinky
(např. agitovanost, deprese, abnormální myšlení, paranoidní reakce). Tyto účinky se vyskytovaly
u pacientů s psychiatrickou anamnézou i bez ní. Byly obvykle reverzibilní a vymizely při snížení
dávky nebo postupném vysazování přípravku.

Sebevražedné představy a chování
Během léčby antiepileptiky v různých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy
sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných, placebem kontrolovaných
klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a
chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika
u vigabatrinu. Proto u pacientů mají být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování
a zvážena vhodná léčba. Pacienty (a jejich pečovatele) je nutné poučit, aby v případě výskytu
sebevražedných představ nebo chování okamžitě vyhledali lékaře.

Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin
Vigabatrin se vylučuje ledvinami, a proto má být užíván se zvýšenou opatrností u pacientů s clearance
kreatininu nižší než 60 ml/min a u starších pacientů. U těchto nemocných mají být pečlivě
monitorovány nežádoucí účinky, především projevy útlumu a zmatenosti (viz bod 4.2).

Vyšetření MRI
Byly hlášeny případy abnormálních nálezů při vyšetření mozku MRI (magnetic resonance imaging)
zejména u mladších dětí léčených pro infantilní spasmy vysokými dávkami vigabatrinu. Klinický
význam těchto nálezů je v současnosti neznámý. Dále byly hlášeny případy intramyelinového edému
(IME), a to především u kojenců léčených kvůli infantilním spasmům (viz bod 4.8). IME byl hlášen
jako reverzibilní po vysazení přípravku, a proto v případě výskytu IME se doporučuje vigabatrin
postupně vysadit.

Poruchy hybnosti
Poruchy hybnosti zahrnující dystonii, dyskinezi a hypertonii byly hlášeny u pacientů léčených pro
infantilní spasmy. Poměr přínosu a rizika léčby vigabatrinem by měl být zvážen u každého pacienta
individuálně. Jestliže se nově objeví poruchy hybnosti během léčby vigabatrinem, má být zváženo
snížení dávky nebo postupné vysazování vigabatrinu.

Přípravek Sabril obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 tabletě, to znamená, že je v podstatě
„bez sodíku“.


5/10