Rileptid

Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, jiná antipsychotika
ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku

Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na
alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory.
Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným Dantagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání
s klasickými antipsychotiky způsobuje nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje
katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost

Strana 18 (celkem 22)
k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a
afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost a bezpečnost

Schizofrenie

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním až 8 týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách
až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém
hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické
studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily
všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na Positive and Negative
Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních dávek
risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg
risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na PANSS. Ve 4týdenní
placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a
mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu placebo
v několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-
IV kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě
randomizováni do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu
po dobu 1 až 2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených
risperidonem signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy

Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií
u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech
studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné
studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního
stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy
prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 %
celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u
risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě
slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového
YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a
haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena
v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV
kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den
(počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější
než samotné lithium nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu
v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až
mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší
v redukci celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie.
Možným zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu
karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po
vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo
valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci

Strana 19 (celkem 22)

Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia=BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita,
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem
kontrolovaných studiích u 1150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla
s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly
skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se
prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní
účinnost při léčbě agitovanosti a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural
Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation
Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State
Examination (MMSE) (a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na
přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené
(viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální
retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně
účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u
podstupnice problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF)
v 6. týdnu.