Posaconazole msn

Hypersenzitivita
Nejsou k dispozici informace týkající se zkřížené senzitivity mezi posakonazolem a ostatními
azolovými antimykotiky. Při předepisování posakonazolu pacientům s hypersenzitivitou na ostatní
azolová antimykotika se má postupovat se zvýšenou opatrností.

Jaterní toxicita
Během léčby posakonazolem byly hlášeny poruchy jaterních funkcí (např. zvýšení ALT, AST,
alkalické fosfatázy, celkového bilirubinu a/nebo rozvoj klinických projevů hepatitidy). Zvýšené
hodnoty testů jaterních funkcí se po přerušení terapie obvykle upravily a v některých případech se tyto
hodnoty testů upravily i bez přerušení léčby. Vzácně byly hlášeny závažnější jaterní reakce s fatálními
následky.

Posakonazol má být u pacientů s poruchou funkce jater používán se zvýšenou opatrností vzhledem k
omezené klinické zkušenosti a možnosti, že plazmatické hladiny posakonazolu mohou být u těchto
pacientů vyšší (viz body 4.2 a 5.2).

Sledování pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
V důsledku variability expozice je nutno pacienty s těžkou poruchou funkce ledvin sledovat pečlivě s
ohledem na průlomové mykotické infekce (viz body 4.2 a 5.2).

Sledování jaterních funkcí
Na začátku a během léčby posakonazolem je nutno vyhodnotit testy jaterních funkcí.
Pacienti, u kterých se během léčby posakonazolem objeví abnormální hodnoty jaterních testů, musí
být rutinně sledováni, zda nedochází k rozvoji závažnějšího jaterního poškození. Léčba pacienta má
zahrnovat laboratorní hodnocení jaterních funkcí (především hodnoty jaterních testů a bilirubinu).

Pokud se objeví klinické známky a příznaky odpovídající rozvoji jaterního onemocnění, má být
zváženo přerušení léčby posakonazolem.


Prodloužení QTc
Některá azolová antimykotika jsou spojována s prodloužením QTc intervalu. Posakonazol nesmí být
podáván současně s léčivými přípravky, které jsou substráty CYP3A4 a o kterých se ví, že prodlužují
QTc interval (viz body 4.3 a 4.5). Poskonazol musí být podáván se zvýšenou opatrností pacientům s
proarytmogenními stavy, jako jsou:
• Kongenitální nebo získané prodloužení QTc
• Kardiomyopatie, obzvláště se srdečním selháním
• Sinusová bradykardie
• Existující symptomatické arytmie
• Současné užívání léčivých přípravků, o kterých je známo, že prodlužují QTc interval (jiných
než těch, které jsou uvedeny v bodě 4.3).
Poruchy minerálové rovnováhy, obzvláště týkající se hladin draslíku, hořčíku nebo vápníku, mají být
sledovány a korigovány dle potřeby před a během terapie posakonazolem.
U pacientů jsou průměrné hodnoty maximálních plazmatických koncentrací (Cmax) po podání
posakonazolu jako koncentrátu pro infuzní roztok čtyřnásobně zvýšeny v porovnání s podáním
perorální suspenze. Zesílený vliv na interval QTc nelze vyloučit. Zvláštní pozornost se doporučuje v
případech, kdy se posakonazol podává periferně, protože doporučená doba infuze 30 minut může
Cmax dále zvýšit.

Lékové interakce
Posakonazol je inhibitorem CYP3A4 a jen ve zvláštních případech má být užíván během léčby jinými
léčivými přípravky, které jsou metabolizovány prostřednictvím CYP3A4 (viz bod 4.5).

Midazolam a další benzodiazepiny
Kvůli riziku prodloužené sedace a případného respirační deprese lze o současném podávání
posakonazolu s jakýmkoli benzodiazepinem metabolizovaným CYP3A4 (např. midazolamem,
triazolamem, alprazolamem) uvažovat pouze, pokud je to skutečně nezbytné. Je nutno zvážit úpravu
dávky benzodiazepinů metabolizovaných CYP3A4 (viz bod 4.5).

Toxicita vinkristinu
Současné podávání azolových antimykotik, včetně posakonazolu, s vinkristinem bylo spojeno s
neurotoxicitou a jinými závažnými nežádoucími účinky včetně záchvatů křečí, periferní neuropatie,
syndromu nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu a paralytického ileu. Azolová antimykotika
včetně posakonazolu mají být u pacientů užívajících vinka alkaloidy včetně vinkristinu, podávána jen
tehdy, když není možná alternativní antimykotická léčba (viz bod 4.5).

Toxicita venetoklaxu
Současné podávání silných inhibitorů CYP3A, včetně posakonazolu, se substrátem
CYP3A4 venetoklaxem, může zvýšit toxicitu venetoklaxu, včetně rizika syndromu nádorového
rozpadu (TLS-tumour lysis syndrome) a neutropenie (viz body 4.3 a 4.5). Podrobné pokyny naleznete
v SmPC venetoklaxu.

Rifamycinová antibiotika (rifampicin, rifabutin), některá antiepileptika (fenytoin, karbamazepin,
fenobarbital, primidon), efavirenz
V kombinaci mohou být koncentrace posakonazolu významně sníženy; současnému užívání
posakonazolu je proto třeba se vyhnout, pokud přínos pro pacienta nepřeváží riziko (viz bod 4.5).

Plazmatická expozice
Plazmatické koncentrace po podání posakonazolu intravenózně ve formě koncentrátu pro infuzní
roztok jsou obecně vyšší, než koncentrace, kterých se dosahuje pomocí posakonazolu v perorální
suspenzi. Plazmatické koncentrace posakonazolu po podání posakonazolu mohou u některých
pacientů v čase vzrůstat (viz bod 5.2).

Tromboembolické příhody

Tromboembolické příhody byly u posakonazolu intravenózního koncentrátu pro infuzní roztok
identifikovány jako potenciální riziko, ale v klinických studiích nebyly pozorovány. V klinických
studiích byla pozorována tromboflebitida. Je nezbytná pozornost s ohledem na výskyt jakýchkoliv
známek a příznaků tromboembolických příhod (viz body 4.8 a 5.3).

Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 465 mg sodíku (20,2 mmol) v jedné injekční lahvičce, což
odpovídá 23 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého.
Maximální denní dávka tohoto léčivého přípravku odpovídá 47 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku podle WHO.
Přípravek Posaconasole MSN 300 mg koncentrát pro infuzní roztok je považován za přípravek
s vysokým obsahem sodíku. To je třeba zohlednit zejména u pacientů na dietě s nízkým obsahem
sodíku.

Přípravek Posaconazole MSN obsahuje cyklodextriny (sodnou sůl sulfobutoxybetadexu)
Tento léčivý přípravek obsahuje 6 680 mg cyklodextrinu v jedné injekční lahvičce.