Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
PARALEN 500 mg čípky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jeden čípek obsahuje paracetamolum 500 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Čípek
Popis přípravku: suspenzní čípky bílé až slabě nažloutlé barvy, torpédovitého tvaru.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Horečka, zejména při akutních bakteriálních a virových infekcích, bolesti zubů, hlavy, neuralgie,
bolesti svalů nebo kloubů nezánětlivé etiologie, bolesti vertebrogenního původu, bolestivá menstruace.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování je individuální.
Doporučené dávkování paracetamolu:
Věk Tělesná hmotnost Jednotlivá dávka Max. denní dávka
9–12 let 33–40 kg 500 mg 2 g
12–15 let 40–50 kg 500 mg 3 g
nad 15 let ≤ 50 kg 500 mg 4 g > 50 kg 500–1 000 mg
Dospělí a dospívající (starší 15 let)
Dospělým a dospívajícím (starším 15 let) se podává 0,5–1 g paracetamolu (1–2 čípky PARALEN mg) dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 hodin do maximální denní dávky 4 g
(8 čípků PARALEN 500 mg), nejvyšší jednotlivá dávka je 1 g (2 čípky PARALEN 500 mg) Dávku g by neměli užívat dospělí a dospívající s tělesnou hmotností nižší než 50 kg.
Při dlouhodobé terapii (nad 10 dnů) nemá denní dávka překročit 2,5 g (5 čípků PARALEN 500 mg).
Pediatrická populace
Dětem ve věku od 9 do 12 let se podává 1 čípek nejlépe po 6 hodinách, maximální denní dávka jsou
g (4 čípky PARALEN 500 mg).
Dospívajícím ve věku od 12 do 15 let se podává 1 čípek nejlépe po 6 hodinách, maximální denní
dávka jsou 3 g (6 čípků PARALEN 500 mg). Minimální interval mezi dvěma dávkami jsou 4 hodiny.
Pacienti s renální insuficiencí
Při renální insuficienci je nutné dávkování upravovat: při glomerulární filtraci 50–10 ml/min lze podat
500 mg každých 6 hodin, při glomerulární filtraci pod 10 ml/min každých 8 hodin.
Pacienti s hepatální insuficiencí
Při stabilizované chronické hepatální insuficienci paracetamol obvykle nevyvolává poškození jater,
pokud je podáván ve výše uvedeném dávkování. Přesto je vhodné u těchto pacientů nepodávat
maximální dávky a dodržovat interval mezi jednotlivými dávkami minimálně 6 hodin.
Způsob podání
Přípravek je určen pro rektální podání.
4.3 Kontraindikace
− Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
− Těžké formy hepatální insuficience, akutní hepatitida.
− Rektální krvácení nebo proktitida prodělaná v poslední době.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní opatrnosti je zapotřebí při podávání přípravku pacientům s deficitem glukóza-fosfátdehydrogenázy, hemolytickou anemií a při současném podání léků atakujících játra (viz bod
4.8).
Při renální insuficienci se doporučuje dávkovací interval prodloužit (viz bod 4.2). Při dlouhodobé
léčbě nelze vyloučit možnost poškození ledvin.
U pacientů se změnami jaterních funkcí a u pacientů dlouhodobě užívajících vyšší dávky
paracetamolu se doporučuje pravidelná kontrola jaterních testů.
U pacientů s onemocněním jater je vyšší nebezpečí předávkování.
Užívání vyšších než doporučených dávek může vést k riziku závažného poškození jater.
Pacienty je třeba upozornit, že nemají současně s užíváním tohoto přípravku užívat jiné přípravky
obsahující paracetamol.
Na základě postmarketingových zkušeností s používáním paracetamolu vyšlo najevo, že
hepatotoxicita paracetamolu se může vyskytnout i při použití terapeutických dávek, zejména při
použití dávky 4 g denně (maximální terapeutická dávka), při krátkodobém použití a u pacientů bez
předchozího poškození jaterních funkcí.
Jaterní poškození se může vyvinout při nižších dávkách, pokud spolupůsobí alkohol, induktory
jaterních enzymů nebo jiné hepatotoxické látky (viz bod 4.5). Dlouhodobá konzumace alkoholu
významně zvyšuje riziko hepatotoxicity paracetamolu. Po dobu léčby se nesmějí pít alkoholické
nápoje.
Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem se doporučuje opatrnost vzhledem
ke zvýšenému riziku metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou (HAGMA), zejména u
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, sepsí, podvýživou a jinými zdroji nedostatku glutathionu
(např. chronický alkoholismus), jakož i u pacientů užívajících maximální denní dávky paracetamolu.
Doporučuje se pečlivé sledování, včetně měření 5-oxoprolinu v moči.
Při terapii perorálními antikoagulancii a při současném dlouhodobém podávání vyšších dávek
paracetamolu, zvláště v kombinaci s dextropropoxyfenem či kodeinem, je nutná kontrola
protrombinového času.
Opatrnost se doporučuje u pacientů se zvýšenou citlivostí na kyselinu acetylsalicylovou a/nebo
nesteroidní antirevmatika (NSAID) z důvodu možné zkřížené citlivosti na paracetamol, pozorované u
pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou (ASA). Mohou se vyskytnout příznaky podobné jako
po podání ASA (bronchospazmus, naso-okulární reakce).
Byly hlášeny velmi vzácné případy závažných kožních reakcí.
Pediatrická populace
Přípravek není určen pro děti mladší než 9 let nebo s tělesnou hmotností menší než 33 kg.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kyselina acetylsalicylová a chloramfenikol
Paracetamol zvyšuje hladinu kyseliny acetylsalicylové a chloramfenikolu v plazmě.
Nesteroidní antirevmatika (NSAID), kyselina acetylsalicylová
Současné dlouhodobé podávání paracetamolu a NSAID (především acetylsalicylové kyseliny) ve
vyšších dávkách zvyšuje riziko analgetické nefropatie a dalších renálních nežádoucích účinků.
Hepatotoxické látky a induktory hepatálních enzymů
Hepatotoxické látky mohou zvyšovat možnost kumulace a předávkování paracetamolu.
Riziko toxicity paracetamolu může být zvýšeno u pacientů užívajících jiné potenciálně hepatotoxické
léky nebo látky, které indukují jaterní mikrosomální enzymy, např. některá antiepileptika (např.
glutethimid, fenobarbital, fenytoin, karbamazepin, primidon, topiramát), rifampicin, barbituráty,
inhibitory MAO, tricyklická antidepresiva, třezalka tečkovaná a alkohol. Indukce metabolismu má za
následek zvýšenou produkci hepatotoxického oxidativního metabolitu paracetamolu. Hepatotoxické
účinky se projeví, pokud tento metabolit překročí normální vazebnou kapacitu glutathionu.
Probenecid
Probenecid ovlivňuje vylučování a plazmatickou koncentraci paracetamolu.
Kolestyramin
Působení kolestyraminu může vést ke zpomalení absorpce paracetamolu.
Propanthelium
Současné užívání léků a přípravků, které zpomalují vyprazdňování žaludku, jako např. propanthelium,
může vést ke zpomalení absorpce a zpoždění nástupu účinku paracetamolu.
Warfarin a antagonisté vitaminu K
Antikoagulační efekt warfarinu nebo jiných antagonistů vitaminu K může být zvýšen spolu se
zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém pravidelném denním užívání paracetamolu s těmito
přípravky. Uvedené interakce nejsou klinicky signifikantní, pokud je přípravek užíván podle
doporučeného dávkování a délky léčby. Pacienti užívající paracetamol a antagonisty vitaminu K by
měli být monitorováni se zaměřením na hemokoagulaci a možné krvácivé komplikace.
Flukloxacilin
Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože
současné používání bylo spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou, zejména u
pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4).
Zidovudin
Při současném užívání paracetamolu a zidovudinu se pozoruje zvýšený sklon k rozvoji neutropenie a
hepatotoxicity. Tento lék by proto měl být současně se zidovudinem užíván pouze po pečlivém
zvážení přínosu a rizika léčby.
Lamotrigin
Při současném podávání paracetamolu a lamotriginu bylo zjištěno snížení účinnosti lamotriginu při
zvýšení jeho jaterní clearance.
Isoniazid
Některé zprávy nasvědčují tomu, že isoniazid může zvyšovat hepatotoxický potenciál paracetamolu.
V případě současného podávání je třeba bedlivě sledovat klinické a laboratorní známky hepatotoxicity.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Paracetamol prostupuje placentární bariérou. Velké množství dat u těhotných žen neukazuje na
malformační toxicitu ani na toxický vliv na plod/novorozence. Výsledky epidemiologických studií
neurologického vývoje u dětí, které byly in utero vystaveny paracetamolu, nejsou průkazné. Pokud je
to z klinického hlediska zapotřebí, může být paracetamol během těhotenství užíván, má být ovšem
užíván v co nejnižší účinné dávce, po co nejkratší možnou dobu a s nejnižší možnou frekvencí.
Kojení
Paracetamol se sice vylučuje do mateřského mléka, avšak v množstvích, která nejsou z klinického
hlediska významná. Během krátkodobé léčby paracetamolem není nutno za předpokladu pečlivého
sledování kojence přerušit kojení. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky u kojenců, dokonce ani
při dlouhodobé léčbě paracetamolem s výjimkou jednoho případu výskytu makulopapulárního
exantému.
Fertilita
Studie chronické toxicity paracetamolu na zvířatech prokázaly výskyt testikulární atrofie a inhibici
spermatogeneze, relevance tohoto nálezu u lidí není známa.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Paracetamol nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky paracetamolu rozdělené do skupin podle
terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (1/100 až <1/10);
méně časté (1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není
známo (z dostupných údajů nelze určit):
MedDRA třídy orgánových systémů Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému velmi vzácné trombocytopenie,
leukopenie, pancytopenie,
neutropenie,
agranulocytóza
Poruchy imunitního systému velmi vzácné anafylaktický šok,
angioedém
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy velmi vzácné bronchospazmus
Poruchy jater a žlučových cest velmi vzácné žloutenka
není známo cytolytická hepatitida, která
může vést k akutnímu
selhání jater
Poruchy metabolismu a výživy není známo pyroglutamová acidóza, u
pacientů s rizikovými
faktory pro depleci
glutathionu
Poruchy kůže a podkožní tkáně vzácné vyrážka, alergická
dermatitida, kopřivka*
velmi vzácné Velmi vzácně byly hlášeny
závažné kožní reakce, fixní
lékový exantém (viz bod
4.4)*
* Pokud se objeví alespoň jeden z uvedených příznaků, musí být tento léčivý přípravek trvale vysazen.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Předávkování již relativně nízkými dávkami paracetamolu (8–15 g v závislosti na tělesné hmotnosti
pacienta) může mít za následek závažné poškození jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu. K
poškození jater po požití 5 nebo více gramů paracetamolu může nastat u pacientů s rizikovými faktory,
jako je:
− dlouhodobá léčba induktory jaterních enzymů (karbamazepin, glutethimid, fenobarbital, fenytoin,
rifampicin, primidon, třezalka tečkovaná),
− pravidelná konzumace většího množství alkoholu,
− pravděpodobnost, že jsou vyčerpány zásoby glutathionu (např. při poruše příjmu potravy, cystické
fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii).
Symptomy
Do 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, anorexie, bledost, letargie a pocení. Bolest v břiše
může být prvním příznakem jaterního poškození a vzniká během prvních 24 hodin. Může vzniknout
jaterní cytolýza, která může vést k jaternímu selhání, gastrointestinálnímu krvácení, encefalopatii,
kómatu až smrti. Komplikace selhání jater představuje metabolická acidóza, edém mozku, krvácivé
projevy, hypoglykemie, hypotenze, infekce a renální selhání. V souvislosti s předávkováním
paracetamolem byly pozorovány případy diseminované intravaskulární koagulace. Za 12 až 48 hodin
po akutním předávkování se zvyšují hladiny jaterních aminotransferáz, laktát dehydrogenázy a
bilirubinu spolu s poklesem hladiny protrombinu. Prodloužení protrombinového času je indikátorem
zhoršení funkce jater, a proto se doporučuje jeho monitorování. Pacienti, kteří užívají induktory
jaterních enzymů (např. karbamazepin, fenytoin, barbituráty, rifampicin) nebo mají abúzus alkoholu v
anamnéze, jsou více náchylní k poškození jater. K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez
přítomnosti závažného poškození jater. Jinými projevy intoxikace jsou poškození myokardu,
pankreatitida a pancytopenie.
Léčba
Okamžité zahájení léčby je zásadní. I při absenci výrazných časných příznaků je nutná hospitalizace.
Příznaky mohou být omezeny na nauzeu nebo zvracení a nemusí odrážet závažnost předávkování nebo
riziko poškození orgánů. Použití aktivního uhlí je třeba zvážit, pokud k předávkování došlo do hodiny. Plazmatické koncentrace paracetamolu by měly být měřeny po 4 hodinách nebo později po
požití (dřívější koncentrace jsou nespolehlivé). Léčba N-acetylcysteinem může být použita do hodin po požití paracetamolu, ale maximálního ochranného účinku je dosaženo, pokud byl podán do hodin po požití paracetamolu. Účinnost antidota prudce klesá po překročení této doby. Pokud je to
nutné, pacientovi by měl být podán N-acetylcystein intravenózně v souladu se stanovenými
dávkovacími schématy. Pokud pacient nezvrací, může být perorální podání methioninu vhodnou
alternativou v odlehlých oblastech mimo nemocnici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná analgetika a antipyretika, anilidy, ATC kód: N02BE
Paracetamol je analgetikum - antipyretikum bez antiflogistické aktivity a s dobrou gastrointestinální
snášenlivostí, vhodné v pediatrii i u dospělých pacientů. Neovlivňuje glykemii a je tedy vhodný i u
diabetiků. Protože neovlivňuje výrazně krevní srážlivost ani u pacientů užívajících perorální
antikoagulancia (viz bod 4.4), lze jej rovněž použít u hemofiliků. Nemá vliv na hladinu kyseliny
močové a její vylučování do moči. Lze jej použít všude tam, kde jsou kontraindikovány salicyláty.
Analgetický účinek paracetamolu po jednorázové terapeutické dávce 0,5–1 g trvá 3–6 hodin,
antipyretický 3–4 hodiny. Intenzita obou účinků odpovídá kyselině acetylsalicylové ve shodných
dávkách.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Paracetamol se rychle a téměř úplně vstřebává z rekta. Rychle se distribuuje do všech tkání a tělesných
tekutin. Prochází hematoencefalickou bariérou, do slin, prostupuje placentární bariérou a je vylučován
do mateřského mléka. Intenzivně se biotransformuje, vedle konjugačních reakcí dochází k oxidativním
pochodům, přičemž vznikají toxické metabolity. Při podání terapeutických dávek dochází k rychlé
biotransformaci těchto hepatotoxických intermediálních metabolitů za spolupůsobení glutathionu a za
vzniku merkapturových kyselin, které se vylučují močí převážně ve formě konjugátů, méně než 5 %
paracetamolu se vyloučí v nezměněné formě. Biologický poločas se pohybuje mezi 1–4 hodinami, u
závažné jaterní insuficience dochází k jeho prodloužení až na 5 hodin. U insuficience ledvin nedochází
k jeho prodloužení, ale protože se převážně vylučuje ledvinami, je nutno dávku paracetamolu
redukovat.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxicita paracetamolu byla rozsáhle studována na mnohých zvířecích druzích.
a) Akutní toxicita
LD50 per os je u potkana 3,7 g/kg, u myši 338 mg/kg.
b) Chronická toxicita
Ve studiích subchronické a chronické toxicity paracetamolu u laboratorních potkanů a myší bylo
pozorováno poškození gastrointestinálního traktu, změny hodnot krevního obrazu nebo degenerace
parenchymu jater a ledvin vedoucí až k nekróze. Tyto změny jsou dávány do souvislosti jak s
mechanizmem účinku, tak s metabolizmem paracetamolu. Metabolity paracetamolu, kterým se toxické
účinky přičítají, a související orgánové změny byly prokázány také u člověka. Proto by se paracetamol
neměl užívat dlouhodobě a ve vyšších dávkách.
c) Mutagenní a karcinogenní potenciál
Výsledky genotoxických studií s paracetamolem jsou nejednoznačné. Účinek paracetamolu je značně
závislý na použité koncentraci a také na době působení. Kancerogenní působení paracetamolu bylo
pozorováno pouze po podání vysokých, hepatotoxických dávek. Při normálních terapeutických
dávkách není užívání paracetamolu spojeno s rizikem genotoxicity a kancerogenity.
d) Reprodukční toxicita
Studie na laboratorních zvířatech neposkytly důkaz o embryotoxicitě nebo fetotoxicitě paracetamolu.
Konvenční studie, které k vyhodnocení toxicity pro reprodukci a vývoj používají v současnosti
uznávané normy, nejsou k dispozici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
čípkový základ W čípkový základ H
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním vnitřním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al strip, krabička
Balení: 5 čípků
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Opella Healthcare Czech s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
07/185/81-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 10. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 12.
10. DATUM REVIZE TEXTU
21. 7.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
PARALEN 500 mg čípky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jeden čípek obsahuje paracetamolum 500 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Čípek
Popis přípravku: suspenzní čípky bílé až slabě nažloutlé barvy, torpédovitého tvaru.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Horečka, zejména při akutních bakteriálních a virových infekcích, bolesti zubů, hlavy, neuralgie,
bolesti svalů nebo kloubů nezánětlivé etiologie, bolesti vertebrogenního původu, bolestivá menstruace.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování je individuální.
Doporučené dávkování paracetamolu:
Věk Tělesná hmotnost Jednotlivá dávka Max. denní dávka
9–12 let 33–40 kg 500 mg 2 g
12–15 let 40–50 kg 500 mg 3 g
nad 15 let ≤ 50 kg 500 mg 4 g > 50 kg 500–1 000 mg
Dospělí a dospívající (starší 15 let)
Dospělým a dospívajícím (starším 15 let) se podává 0,5–1 g paracetamolu (1–2 čípky PARALEN mg) dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 hodin do maximální denní dávky 4 g
(8 čípků PARALEN 500 mg), nejvyšší jednotlivá dávka je 1 g (2 čípky PARALEN 500 mg) Dávku g by neměli užívat dospělí a dospívající s tělesnou hmotností nižší než 50 kg.
Při dlouhodobé terapii (nad 10 dnů) nemá denní dávka překročit 2,5 g (5 čípků PARALEN 500 mg).
Pediatrická populace
Dětem ve věku od 9 do 12 let se podává 1 čípek nejlépe po 6 hodinách, maximální denní dávka jsou
g (4 čípky PARALEN 500 mg).
Dospívajícím ve věku od 12 do 15 let se podává 1 čípek nejlépe po 6 hodinách, maximální denní
dávka jsou 3 g (6 čípků PARALEN 500 mg). Minimální interval mezi dvěma dávkami jsou 4 hodiny.
Pacienti s renální insuficiencí
Při renální insuficienci je nutné dávkování upravovat: při glomerulární filtraci 50–10 ml/min lze podat
500 mg každých 6 hodin, při glomerulární filtraci pod 10 ml/min každých 8 hodin.
Pacienti s hepatální insuficiencí
Při stabilizované chronické hepatální insuficienci paracetamol obvykle nevyvolává poškození jater,
pokud je podáván ve výše uvedeném dávkování. Přesto je vhodné u těchto pacientů nepodávat
maximální dávky a dodržovat interval mezi jednotlivými dávkami minimálně 6 hodin.
Způsob podání
Přípravek je určen pro rektální podání.
4.3 Kontraindikace
− Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
− Těžké formy hepatální insuficience, akutní hepatitida.
− Rektální krvácení nebo proktitida prodělaná v poslední době.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní opatrnosti je zapotřebí při podávání přípravku pacientům s deficitem glukóza-fosfátdehydrogenázy, hemolytickou anemií a při současném podání léků atakujících játra (viz bod
4.8).
Při renální insuficienci se doporučuje dávkovací interval prodloužit (viz bod 4.2). Při dlouhodobé
léčbě nelze vyloučit možnost poškození ledvin.
U pacientů se změnami jaterních funkcí a u pacientů dlouhodobě užívajících vyšší dávky
paracetamolu se doporučuje pravidelná kontrola jaterních testů.
U pacientů s onemocněním jater je vyšší nebezpečí předávkování.
Užívání vyšších než doporučených dávek může vést k riziku závažného poškození jater.
Pacienty je třeba upozornit, že nemají současně s užíváním tohoto přípravku užívat jiné přípravky
obsahující paracetamol.
Na základě postmarketingových zkušeností s používáním paracetamolu vyšlo najevo, že
hepatotoxicita paracetamolu se může vyskytnout i při použití terapeutických dávek, zejména při
použití dávky 4 g denně (maximální terapeutická dávka), při krátkodobém použití a u pacientů bez
předchozího poškození jaterních funkcí.
Jaterní poškození se může vyvinout při nižších dávkách, pokud spolupůsobí alkohol, induktory
jaterních enzymů nebo jiné hepatotoxické látky (viz bod 4.5). Dlouhodobá konzumace alkoholu
významně zvyšuje riziko hepatotoxicity paracetamolu. Po dobu léčby se nesmějí pít alkoholické
nápoje.
Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem se doporučuje opatrnost vzhledem
ke zvýšenému riziku metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou (HAGMA), zejména u
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, sepsí, podvýživou a jinými zdroji nedostatku glutathionu
(např. chronický alkoholismus), jakož i u pacientů užívajících maximální denní dávky paracetamolu.
Doporučuje se pečlivé sledování, včetně měření 5-oxoprolinu v moči.
Při terapii perorálními antikoagulancii a při současném dlouhodobém podávání vyšších dávek
paracetamolu, zvláště v kombinaci s dextropropoxyfenem či kodeinem, je nutná kontrola
protrombinového času.
Opatrnost se doporučuje u pacientů se zvýšenou citlivostí na kyselinu acetylsalicylovou a/nebo
nesteroidní antirevmatika (NSAID) z důvodu možné zkřížené citlivosti na paracetamol, pozorované u
pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou (ASA). Mohou se vyskytnout příznaky podobné jako
po podání ASA (bronchospazmus, naso-okulární reakce).
Byly hlášeny velmi vzácné případy závažných kožních reakcí.
Pediatrická populace
Přípravek není určen pro děti mladší než 9 let nebo s tělesnou hmotností menší než 33 kg.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kyselina acetylsalicylová a chloramfenikol
Paracetamol zvyšuje hladinu kyseliny acetylsalicylové a chloramfenikolu v plazmě.
Nesteroidní antirevmatika (NSAID), kyselina acetylsalicylová
Současné dlouhodobé podávání paracetamolu a NSAID (především acetylsalicylové kyseliny) ve
vyšších dávkách zvyšuje riziko analgetické nefropatie a dalších renálních nežádoucích účinků.
Hepatotoxické látky a induktory hepatálních enzymů
Hepatotoxické látky mohou zvyšovat možnost kumulace a předávkování paracetamolu.
Riziko toxicity paracetamolu může být zvýšeno u pacientů užívajících jiné potenciálně hepatotoxické
léky nebo látky, které indukují jaterní mikrosomální enzymy, např. některá antiepileptika (např.
glutethimid, fenobarbital, fenytoin, karbamazepin, primidon, topiramát), rifampicin, barbituráty,
inhibitory MAO, tricyklická antidepresiva, třezalka tečkovaná a alkohol. Indukce metabolismu má za
následek zvýšenou produkci hepatotoxického oxidativního metabolitu paracetamolu. Hepatotoxické
účinky se projeví, pokud tento metabolit překročí normální vazebnou kapacitu glutathionu.
Probenecid
Probenecid ovlivňuje vylučování a plazmatickou koncentraci paracetamolu.
Kolestyramin
Působení kolestyraminu může vést ke zpomalení absorpce paracetamolu.
Propanthelium
Současné užívání léků a přípravků, které zpomalují vyprazdňování žaludku, jako např. propanthelium,
může vést ke zpomalení absorpce a zpoždění nástupu účinku paracetamolu.
Warfarin a antagonisté vitaminu K
Antikoagulační efekt warfarinu nebo jiných antagonistů vitaminu K může být zvýšen spolu se
zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém pravidelném denním užívání paracetamolu s těmito
přípravky. Uvedené interakce nejsou klinicky signifikantní, pokud je přípravek užíván podle
doporučeného dávkování a délky léčby. Pacienti užívající paracetamol a antagonisty vitaminu K by
měli být monitorováni se zaměřením na hemokoagulaci a možné krvácivé komplikace.
Flukloxacilin
Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože
současné používání bylo spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou, zejména u
pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4).
Zidovudin
Při současném užívání paracetamolu a zidovudinu se pozoruje zvýšený sklon k rozvoji neutropenie a
hepatotoxicity. Tento lék by proto měl být současně se zidovudinem užíván pouze po pečlivém
zvážení přínosu a rizika léčby.
Lamotrigin
Při současném podávání paracetamolu a lamotriginu bylo zjištěno snížení účinnosti lamotriginu při
zvýšení jeho jaterní clearance.
Isoniazid
Některé zprávy nasvědčují tomu, že isoniazid může zvyšovat hepatotoxický potenciál paracetamolu.
V případě současného podávání je třeba bedlivě sledovat klinické a laboratorní známky hepatotoxicity.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Paracetamol prostupuje placentární bariérou. Velké množství dat u těhotných žen neukazuje na
malformační toxicitu ani na toxický vliv na plod/novorozence. Výsledky epidemiologických studií
neurologického vývoje u dětí, které byly in utero vystaveny paracetamolu, nejsou průkazné. Pokud je
to z klinického hlediska zapotřebí, může být paracetamol během těhotenství užíván, má být ovšem
užíván v co nejnižší účinné dávce, po co nejkratší možnou dobu a s nejnižší možnou frekvencí.
Kojení
Paracetamol se sice vylučuje do mateřského mléka, avšak v množstvích, která nejsou z klinického
hlediska významná. Během krátkodobé léčby paracetamolem není nutno za předpokladu pečlivého
sledování kojence přerušit kojení. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky u kojenců, dokonce ani
při dlouhodobé léčbě paracetamolem s výjimkou jednoho případu výskytu makulopapulárního
exantému.
Fertilita
Studie chronické toxicity paracetamolu na zvířatech prokázaly výskyt testikulární atrofie a inhibici
spermatogeneze, relevance tohoto nálezu u lidí není známa.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Paracetamol nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky paracetamolu rozdělené do skupin podle
terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (1/100 až <1/10);
méně časté (1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není
známo (z dostupných údajů nelze určit):
MedDRA třídy orgánových systémů Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému velmi vzácné trombocytopenie,
leukopenie, pancytopenie,
neutropenie,
agranulocytóza
Poruchy imunitního systému velmi vzácné anafylaktický šok,
angioedém
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy velmi vzácné bronchospazmus
Poruchy jater a žlučových cest velmi vzácné žloutenka
není známo cytolytická hepatitida, která
může vést k akutnímu
selhání jater
Poruchy metabolismu a výživy není známo pyroglutamová acidóza, u
pacientů s rizikovými
faktory pro depleci
glutathionu
Poruchy kůže a podkožní tkáně vzácné vyrážka, alergická
dermatitida, kopřivka*
velmi vzácné Velmi vzácně byly hlášeny
závažné kožní reakce, fixní
lékový exantém (viz bod
4.4)*
* Pokud se objeví alespoň jeden z uvedených příznaků, musí být tento léčivý přípravek trvale vysazen.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Předávkování již relativně nízkými dávkami paracetamolu (8–15 g v závislosti na tělesné hmotnosti
pacienta) může mít za následek závažné poškození jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu. K
poškození jater po požití 5 nebo více gramů paracetamolu může nastat u pacientů s rizikovými faktory,
jako je:
− dlouhodobá léčba induktory jaterních enzymů (karbamazepin, glutethimid, fenobarbital, fenytoin,
rifampicin, primidon, třezalka tečkovaná),
− pravidelná konzumace většího množství alkoholu,
− pravděpodobnost, že jsou vyčerpány zásoby glutathionu (např. při poruše příjmu potravy, cystické
fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii).
Symptomy
Do 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, anorexie, bledost, letargie a pocení. Bolest v břiše
může být prvním příznakem jaterního poškození a vzniká během prvních 24 hodin. Může vzniknout
jaterní cytolýza, která může vést k jaternímu selhání, gastrointestinálnímu krvácení, encefalopatii,
kómatu až smrti. Komplikace selhání jater představuje metabolická acidóza, edém mozku, krvácivé
projevy, hypoglykemie, hypotenze, infekce a renální selhání. V souvislosti s předávkováním
paracetamolem byly pozorovány případy diseminované intravaskulární koagulace. Za 12 až 48 hodin
po akutním předávkování se zvyšují hladiny jaterních aminotransferáz, laktát dehydrogenázy a
bilirubinu spolu s poklesem hladiny protrombinu. Prodloužení protrombinového času je indikátorem
zhoršení funkce jater, a proto se doporučuje jeho monitorování. Pacienti, kteří užívají induktory
jaterních enzymů (např. karbamazepin, fenytoin, barbituráty, rifampicin) nebo mají abúzus alkoholu v
anamnéze, jsou více náchylní k poškození jater. K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez
přítomnosti závažného poškození jater. Jinými projevy intoxikace jsou poškození myokardu,
pankreatitida a pancytopenie.
Léčba
Okamžité zahájení léčby je zásadní. I při absenci výrazných časných příznaků je nutná hospitalizace.
Příznaky mohou být omezeny na nauzeu nebo zvracení a nemusí odrážet závažnost předávkování nebo
riziko poškození orgánů. Použití aktivního uhlí je třeba zvážit, pokud k předávkování došlo do hodiny. Plazmatické koncentrace paracetamolu by měly být měřeny po 4 hodinách nebo později po
požití (dřívější koncentrace jsou nespolehlivé). Léčba N-acetylcysteinem může být použita do hodin po požití paracetamolu, ale maximálního ochranného účinku je dosaženo, pokud byl podán do hodin po požití paracetamolu. Účinnost antidota prudce klesá po překročení této doby. Pokud je to
nutné, pacientovi by měl být podán N-acetylcystein intravenózně v souladu se stanovenými
dávkovacími schématy. Pokud pacient nezvrací, může být perorální podání methioninu vhodnou
alternativou v odlehlých oblastech mimo nemocnici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná analgetika a antipyretika, anilidy, ATC kód: N02BE
Paracetamol je analgetikum - antipyretikum bez antiflogistické aktivity a s dobrou gastrointestinální
snášenlivostí, vhodné v pediatrii i u dospělých pacientů. Neovlivňuje glykemii a je tedy vhodný i u
diabetiků. Protože neovlivňuje výrazně krevní srážlivost ani u pacientů užívajících perorální
antikoagulancia (viz bod 4.4), lze jej rovněž použít u hemofiliků. Nemá vliv na hladinu kyseliny
močové a její vylučování do moči. Lze jej použít všude tam, kde jsou kontraindikovány salicyláty.
Analgetický účinek paracetamolu po jednorázové terapeutické dávce 0,5–1 g trvá 3–6 hodin,
antipyretický 3–4 hodiny. Intenzita obou účinků odpovídá kyselině acetylsalicylové ve shodných
dávkách.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Paracetamol se rychle a téměř úplně vstřebává z rekta. Rychle se distribuuje do všech tkání a tělesných
tekutin. Prochází hematoencefalickou bariérou, do slin, prostupuje placentární bariérou a je vylučován
do mateřského mléka. Intenzivně se biotransformuje, vedle konjugačních reakcí dochází k oxidativním
pochodům, přičemž vznikají toxické metabolity. Při podání terapeutických dávek dochází k rychlé
biotransformaci těchto hepatotoxických intermediálních metabolitů za spolupůsobení glutathionu a za
vzniku merkapturových kyselin, které se vylučují močí převážně ve formě konjugátů, méně než 5 %
paracetamolu se vyloučí v nezměněné formě. Biologický poločas se pohybuje mezi 1–4 hodinami, u
závažné jaterní insuficience dochází k jeho prodloužení až na 5 hodin. U insuficience ledvin nedochází
k jeho prodloužení, ale protože se převážně vylučuje ledvinami, je nutno dávku paracetamolu
redukovat.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxicita paracetamolu byla rozsáhle studována na mnohých zvířecích druzích.
a) Akutní toxicita
LD50 per os je u potkana 3,7 g/kg, u myši 338 mg/kg.
b) Chronická toxicita
Ve studiích subchronické a chronické toxicity paracetamolu u laboratorních potkanů a myší bylo
pozorováno poškození gastrointestinálního traktu, změny hodnot krevního obrazu nebo degenerace
parenchymu jater a ledvin vedoucí až k nekróze. Tyto změny jsou dávány do souvislosti jak s
mechanizmem účinku, tak s metabolizmem paracetamolu. Metabolity paracetamolu, kterým se toxické
účinky přičítají, a související orgánové změny byly prokázány také u člověka. Proto by se paracetamol
neměl užívat dlouhodobě a ve vyšších dávkách.
c) Mutagenní a karcinogenní potenciál
Výsledky genotoxických studií s paracetamolem jsou nejednoznačné. Účinek paracetamolu je značně
závislý na použité koncentraci a také na době působení. Kancerogenní působení paracetamolu bylo
pozorováno pouze po podání vysokých, hepatotoxických dávek. Při normálních terapeutických
dávkách není užívání paracetamolu spojeno s rizikem genotoxicity a kancerogenity.
d) Reprodukční toxicita
Studie na laboratorních zvířatech neposkytly důkaz o embryotoxicitě nebo fetotoxicitě paracetamolu.
Konvenční studie, které k vyhodnocení toxicity pro reprodukci a vývoj používají v současnosti
uznávané normy, nejsou k dispozici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
čípkový základ W čípkový základ H
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním vnitřním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al strip, krabička
Balení: 5 čípků
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Opella Healthcare Czech s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
07/185/81-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 10. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 12.
10. DATUM REVIZE TEXTU
21. 7.
Paralen
相似或替代产品
