Paclitaxel kabi

Bezpečnost a účinnost u dětí (do 18 let) nebyla stanovena. Proto se léčba paklitaxelem u dětí
nedoporučuje.

Pacienti s poruchou funkce jater
Pro doporučení úpravy dávkování u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nejsou
k dispozici dostatečné údaje (viz bod 4.4 a 5.2). Pacienti se závažnou poruchou jaterní funkce nemají
být léčeni paklitaxelem.

Způsob podání
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, zejména na
glyceromakrogol-ricinoleát (polyoxyethylovaný ricinový olej) (viz bod 4.4).

Paklitaxel nemá být podáván pacientům s výchozím počtem neutrofilů < 1500/mm3 (< 1000/mm3 u
pacientů s KS).

Z pacientů s KS je Paclitaxel Kabi kontraindikován také u pacientů se současnými závažnými
nezvladatelnými infekcemi.

Paklitaxel je během kojení kontraindikován (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Paclitaxel Kabi má být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi s používáním protinádorových
chemoterapeutik. Protože se mohou vyskytnout významné reakce z přecitlivělosti, má být dostupné
odpovídající podpůrné vybavení.
Vzhledem k možnému výskytu extravazace se doporučuje pozorně sledovat místo vpichu injekce z
důvodu možné infiltrace během podávání léku. Pacienti musí být premedikováni kortikosteroidy,
antihistaminiky a H2-antagonisty (viz bod 4.2). Paclitaxel Kabi je třeba podat před cisplatinou, pokud
se používají v kombinaci (viz bod 4.5).

Významné alergické reakce charakterizované dušností a hypotenzí vyžadující léčbu, angioedémem a
generalizovanou urtikarií se vyskytly u < 1 % pacientů, kteří dostávali paklitaxel po řádné premedikaci.
Tyto reakce jsou pravděpodobně zprostředkované histaminem. V případě těžkých reakcí z
hypersenzitivity je třeba okamžitě přerušit infuzi paklitaxelu, začít se symptomatickou terapií a v
budoucnu takovému pacientovi léčivý přípravek nepodávat.

Útlum kostní dřeně (v první řadě neutropenie) je toxicita limitující dávku. Je třeba zavést časté
monitorování krevního obrazu. Pacienti nemají být znovu léčeni, dokud se počet neutrofilů nevrátí na ≥
1500/mm3 (≥1000/mm3 u pacientů s KS) a počet krevních destiček na ≥ 100 000/mm3 (≥75 000/mm3 u
pacientů s KS). V KS klinické studii dostávala většina pacientů faktor stimulující kolonie granulocytů
(G-CSF).

Těžké abnormality srdeční vodivosti byly hlášeny při monoterapii paklitaxelem vzácně. Pokud se u
pacienta během podávání paklitaxelu objeví významné převodní poruchy, má být aplikovaná příslušná
léčba a během následné terapie paklitaxelem má být prováděno průběžné monitorování srdeční činnosti.
Během podávání paklitaxelu byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti byli
zpravidla asymptomatičtí a jejich stav nevyžadoval léčbu. Doporučuje se časté monitorování vitálních
funkcí, zvláště během první hodiny infuze paklitaxelu. Závažné kardiovaskulární příhody byly
pozorovány častěji u pacientů s NSCLC než u pacientů s karcinomem prsu či ovaria. Jeden případ
srdečního selhání spojeného s paklitaxelem byl zjištěn v AIDS-KS klinické studii.

Pokud je paklitaxel používán v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem pro počáteční léčbu
metastazujícího karcinomu prsu, je třeba zaměřit pozornost na monitorování funkce srdce. Pacienti
vhodní pro léčbu paklitaxelem v těchto kombinacích mají podstoupit výchozí vyšetření srdce zahrnující
anamnézu, fyzikální vyšetření, EKG, echokardiogram a/nebo Multiple Gated Acquisition (MUGA)
sken. Funkce srdce má být dále během léčby monitorována (např. každé tři měsíce). Monitorování může
pomoci rozpoznat pacienty, u kterých se objeví srdeční dysfunkce, a ošetřující lékaři mají při
rozhodování o frekvenci hodnocení ventrikulární funkce pozorně vyhodnotit kumulativní dávku
(mg/m2) podaného antracyklinu. Pokud vyšetření ukáže zhoršení funkce srdce, a to i asymptomatické,
ošetřující lékaři mají pečlivě zhodnotit klinický přínos další léčby oproti možnosti vyvolání poškození
srdce, včetně potenciálně ireverzibilního poškození. Pokud je podávána další léčba, monitorování
funkce srdce má být častější (např. každé 1–2 cykly). Pro více podrobností viz Souhrn údajů o přípravku
pro Herceptin nebo doxorubicin.

Přestože výskyt periferní neuropatie je častý, rozvoj závažných symptomů je vzácný. V těžkých
případech se doporučuje snížit dávku paklitaxelu ve všech následných cyklech o 20 % (25 % u pacientů
s KS). U pacientů s NSCLC a u pacientek s karcinomem ovaria v primární terapii mělo podání
paklitaxelu tří-hodinovou infuzí v kombinaci s cisplatinou za následek častější výskyt závažné
neurotoxicity než podání samotného paklitaxelu i cyklofosfamidu s následným podáním cisplatiny.

Zvláštní opatrnosti je zapotřebí, aby se zabránilo intraarteriální aplikaci paklitaxelu, protože ve studiích
lokální snášenlivosti u zvířat byly po intraarteriální aplikaci paklitaxelu pozorovány těžké tkáňové
reakce.
Paklitaxel v kombinaci s ozařováním plic, bez ohledu na jejich chronologické pořadí, může přispět ke
vzniku intersticiální pneumonitidy.

Pacienti s poruchou funkce jater mohou být vystaveni zvýšenému riziku toxicity, zejména
myelosupresi stupně 3–4. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, podá-li
se formou 3hodinové infuze pacientům s mírnou poruchou funkce jater. Při podání paklitaxelu v delší
infuzi lze pozorovat zvýšenou myelosupresi u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce
jater. Pacienti mají být pečlivě sledováni, zda u nich nedochází k rozvoji výrazné myelosuprese (viz bod
4.2). Pro doporučení úpravy dávkování u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater
nejsou k dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2).

O pacientech s těžkou počáteční cholestázou nejsou k dispozici žádné údaje. Pacienti s těžkou poruchou
funkce jater nemají být paklitaxelem léčeni.

Pseudomembranózní kolitida byla hlášena vzácně, zahrnujíc případy u pacientů, kteří nebyli současně
léčeni antibiotiky. Tuto reakci je nutné diferenciálně diagnosticky odlišit od případů těžkých či trvalých
průjmů vyskytujících se během nebo krátce po terapii paklitaxelem.

Paklitaxel vykazoval teratogenní, embryotoxické a mutagenní účinky v mnoha experimentálních
systémech.

Z toho důvodu sexuálně aktivní pacientky a pacienti ve fertilním věku a/nebo jejich partneři mají
používat antikoncepční prostředky během léčby a až 6 měsíců po léčbě paklitaxelem (viz bod 4.6). U
nádorů s pozitivními hormonálními receptory je hormonální antikoncepce kontraindikovaná.

U pacientů s KS se vzácně objevuje závažná mukositida. Pokud se vyskytnou závažné reakce, dávka
paklitaxelu má být snížena o 25 %.

Tento léčivý přípravek obsahuje 393 mg alkoholu (ethanolu) v 1 ml, což odpovídá 39,3 % w/v. Množství
alkoholu v 52,5 ml tohoto léčivého přípravku odpovídá 515,8 ml piva nebo 206,3 ml vína.

Je škodlivý pro osoby trpící alkoholismem. To je nutno vzít v úvahu u těhotných a kojících žen, u dětí
a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s jaterním onemocněním nebo epilepsií.

Protože je tento léčivý přípravek obvykle podáván pomalu po dobu 3 hodin, mohou být účinky alkoholu
sníženy.

Dávka 52,5 ml tohoto léčivého přípravku podaná dospělému s hmotností 70 kg vede k expozici mg/kg ethanolu, což může způsobit zvýšení koncentrace alkoholu v krvi (BAC) přibližně o 50 mg/ml.

Tento léčivý přípravek obsahuje glyceromakrogol-ricinoleát, který může vyvolat závažné alergické
reakce.