Ondansetron b. braun
Farmakoterapeutická skupina: antiemetika, antagonisté serotoninových 5HT3 receptorů,
ATC kód: A04AA
Mechanizmus účinku
Ondansetron je silný, vysoce selektivní antagonista 5-hydroxytryptamin HT3 (5HT3 ) receptorů.
Jeho přesný způsob, jak omezuje nauzeu a zvracení není znám. Ch e mote rap eu tika a ra dio tera pie
mohou způsobit uvolňování 5HT v tenkém střevě a dávivý reflex je spuštěn aktivací aferentních
vláken vagu receptory 5HT3. Ondansetron blokuje spuštění tohoto reflexu. Aktivace aferentních
vagových vláken může také vyvolat uvolnění 5HT v area postrema, jež je lokalizována na spodině
čtvrté komory a to může rovněž podporovat zvracení centrálním mechanizmem. Tudíž účinek
ondansetronu na kontrolu nauzey a zvracení vyvolaných cytotoxickou chemoterapií a radioterapií je
pravděpodobně dán antagonizmem receptorů 5HT3 na neuronech lokalizovaných jak v periferním, tak
v centrálním nervovém systému. Mechanizmus účinku u pooperační nauzey a zvracení není znám, a le
může existovat stejný mechanizmus jako u cytotoxicky vyvolané nauzey a zvracení.
Ondansetron nemění plazmatické koncentrace prolaktinu.
Farmakodynamické účinky
Role ondansetronu v léčbě zvracení vyvolaného opiáty nebyla ještě stanovena.
Účinek ondansetronu na QTc interval byl hodnocen ve dvojitě zaslepené, randomizované, placebe m a
pozitivně (moxifloxacinem) kontrolované studii se zkříženým uspořádáním u 58 zdravých dospělých
mužů a žen. Ondansetron byl podáván infuzně v průběhu 15 minut v dávkách 8 m g a 3 2 mg. Při
nejvyšší testované dávce 32 mg byl maximální průměrný rozdíl (horní limit 90% intervalu
spolehlivosti) QTcF vůči placebu po korekci na výchozí stav 19,6 (21,5) ms. Při nejnižší testované
dávce 8 mg byl maximální průměrný rozdíl (horní limit 90% intervalu spolehlivosti) QTcF vůči
placebu po korekci na výchozí stav 5,8 (7,8) ms. V této studii nebyly naměřeny větší hodnoty QTcF
než 480 ms a žádné prodloužení QTcF nebylo větší než 60 ms. U elektrokardiografických PR a QRS
intervalů nebyly zjištěny žádné významné změny.
Pediatrická populace
CINV
Účinnost ondansetronu na zvládnutí zvracení a nauzey vyvolané protinádorovou chemoterapií byla
vyhodnocena v dvojitě zaslepené, randomizované klinické studii 415 pacientů ve věku od
do 18 let (S3AB3006). Ve dnech chemoterapie pacienti dostali buď ondansetron 5 mg/mintravenózně + perorálně 4 mg ondansetronu po 8-12 hodinách nebo ondansetron 0,45 mg/kg
intravenózně + placebo perorálně po 8-12 hodinách. Během nejkritičtějšího dne chemoterapie se
zvracení nevyskytlo ve 49% (5 mg/m2 intravenózně + perorálně 4 mg ondansetronu) a ve 41%
(0,45 mg/kg intravenózně + placebo perorálně). Po ukončení chemoterapie obě skupiny dostaly 4 m g
ondansetronu v perorálním roztoku dvakrát denně po dobu 3 dnů. Mezi oběma léčebnými skupinami
nebyl rozdíl v celkové incidenci ani charakteru nežádoucích účinků.
Dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie (S3AB4003) u pacientů ve věku od 1 roku do 17 let prokázala kompletní potlačení zvracení v nejkritičtějším dnu
chemoterapie u
• 73% pacientů, kterým byl ondansetron podán intravenózně v dávce 5 m g/m2 sp olu s 2-4 m g
dexamethasonu perorálně.
• 71% pacientů, kterým byl podán ve dnech chemoterapie ondansetron ve formě perorálního
roztoku v dávce 8 mg + 2-4 mg dexamethasonu perorálně.
Po chemoterapii obě skupiny dostávaly 4 mg perorálního roztoku ondansetronu dvakrát denně po dobu
dnů.
Mezi oběma léčebnými skupinami nebyl rozdíl v celkové incidenci ani charakteru nežádoucích
účinků.
Účinnost ondansetronu u 75 dětí ve věku 6-48 měsíců byla zkoumána v otevřené, nesrovnávací
klinické studii v jedné větvi (S3A40320). Všechny děti dostaly tři intravenózní dávky ondansetronu
0,15 mg/kg, podané 30 minut před zahájením chemoterapie a pak za 4 hodiny a 8 hodin od prvé
dávky.
Kompletní kontrola zvracení byla dosažena u 56% pacientů.
Jiná, otevřená, nesrovnávací klinická studie s jednou větví (S3A239) zkoumala účinnost jedné
intravenózní dávky 0,15 mg/kg ondansetronu, po níž následovaly 2 perorální dávky ondansetronu v e
výši 4 mg u dětí ve věku < 12 let a 8 mg u dětí ≥ 12 let (celkový počet dětí n=28). Kompletní kontroly
zvracení bylo dosaženo u 42% pacientů.
PONZ
Účinnost jednotlivé dávky ondansetronu v prevenci pooperační nauzey a zvracení byla sledována
v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii u 670 dětí ve věku od 1 do
24 měsíců (věk teoreticky ≥ 44 týdnů, hmotnost ≥ 3 kg). Zahrnovala pacie nty s ASA ≤ III, u nichž
byla plánovaná operace v celkové narkóze. Jednotlivá dávka ondansetronu 0,1 mg/kg
byla podávána po dobu 5 minut následně po úvodu do anestézie. Podíl těch, kteří měli alespoň jednu
episodu zvracení během 24hodinového období hodnocení byl vyšší u těch, kteří dostali placebo než
těch, kterým byl podán ondansetron (28% vs. 11%, p <0,0001).
10
Čtyři dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie byly provedeny u 1469 pacientů
obojího pohlaví, kteří se podrobili celkové anestézii (od 2 do 12 let věku). Pacienti byli randomizováni
do skupin - buď s jednotlivou dávkou ondansetronu (0,1 mg/kg pro pediatrické pacienty o hmotnosti
40 kg a méně, 4 mg pro pediatrické pacienty s hmotností větší než 40 kg; počet pacientů=735), n eb o
s placebem (počet pacientů=734). Hodnocené léčivo bylo podáno po dobu delší než 30 sekund,
bezprostředně před nebo po úvodu do anestézie. V prevenci nauzey a zvracení byl ondansetron
signifikantně účinnější než placebo. Přehled výsledků těchto studií je uveden v tabulce 3.
Tab. 3 Prevence a léčba PONZ u pediatrických pacientů – odpověď na léčbu během 24 hodin
Studie Cílová hodnota Ondansetron % Placebo % p hodnota
S3A380 CR 68 39 ≤0,S3GT09 CR 61 35 ≤0,S3A381 CR 53 17 ≤0,S3GT11 žádná nauzea 64 51 0,S3GT11 žádné zvracení 60 47 0,
CR = žádné epizody zvracení, zotavení nebo ukončení