Olanzapin actavis

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu pacienta.
Po tuto dobu má být pacient pod pečlivou kontrolou.

Psychóza a/nebo poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen pro použití u pacientů s psychózou a/nebo poruch chování souvisejících s
demencí z důvodu zvýšeného výskytu mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod.
V placebem kontrolovaných studiích (v trvání 6 - 12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s
psychózou a poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 %, resp. 1,5 %). Vyšší
výskyt úmrtí nesouvisel s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby.
Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i s aspirací) nebo
současné užívání benzodiazepinů. Vyšší výskyt úmrtí u pacientů léčených olanzapinem ve srovnání s
pacienty užívajícími placebo byl však na uvedených rizikových faktorech nezávislý.

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, tranzitorní
ischemické ataka), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno trojnásobné zvýšení
výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3 % oproti 0,4 %). U všech
pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly
přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem,
patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla
stanovena.

Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty se u pacientů s
Parkinsonovou chorobou nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u
placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8) a olanzapin nebyl v
léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích museli mít pacienti na začátku
studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový agonista). Toto antiparkinsonikum
jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. Počáteční dávka olanzapinu byla 2,mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. V souvislosti s olanzapinem
byly rovněž vzácně hlášeny případy označené jako NMS. Klinické příznaky NMS jsou hyperpyrexie,
svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní nestabilita (nepravidelný puls anebo tlak krve,
tachykardie, pocení a srdeční arytmie). Další příznaky můžou zahrnovat zvýšenou hladinu
kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta objeví
příznaky a projevy naznačující NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i bez dalších
klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena.

Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo rozvoj či exacerbace diabetu, spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech
tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. měření
hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy
jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně přípravku Olanzapin
Actavis, mají být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, polyfagie a
slabost) a pacienti s diabetem nebo s rizikovými faktory pro rozvoj diabetu mají být pravidelně
monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně má být kontrolována tělesná
hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy
každé tři měsíce.

Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu mají být ošetřeny podle klinické
potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj poruch lipidů. U
pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně přípravku Olanzapin Actavis, mají
být v souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby pravidelně kontrolovány hladiny lipidů, např.
před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 5 let.

Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly
nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů s
jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je olanzapin
předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy.

Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny jaterních
aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a příznaky
poruchy funkce jater, s anamnézou onemocnění spojených s omezenou funkční rezervou jater a u pacientů
léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba postupovat opatrně a pacienta dále sledovat. Je-li
u pacientů diagnostikována hepatitida (včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného
poškození jater), je třeba léčbu olanzapinem ukončit.

Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léčivé přípravky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového
útlumu kostní dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií
nebo chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8).

Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01 % a < 0,1 %) hlášeny akutní příznaky jako
pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.

QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc
intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥ 500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření u
pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 ms) méně časté (0,1 % až 1 %), bez významných rozdílů v
průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin
předepisován s léčivým přípravkem prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s
vrozeným prodloužením QT intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, hypokalémií
nebo hypomagnesémií.

Tromboembolismus
Případy časové souvislosti mezi léčbou olanzapinem a výskytem žilního tromboembolismu byly hlášeny
méně často (≥ 0,1 % a < 1 %). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou
olanzapinem nebyl stanoven. Avšak vzhledem k tomu, že u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny
získané rizikové faktory pro VTE, je třeba, aby byly tyto rizikové faktory, např. imobilizace pacientů,
rozpoznány a následně by mají být uplatněna preventivní opatření.

Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léčivými přípravky či alkoholem. Protože olanzapin
působí in vitro jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů
dopaminu.

Křeče
Olanzapin se má používat s opatrností u pacientů se záchvaty v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro
záchvaty dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly záchvaty hlášeny méně často. Ve většině
těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.

Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen s
náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto u pacienta
léčeného olanzapinem s příznaky nebo projevy tardivní dyskineze má být zváženo snížení dávky anebo
ukončení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo dokonce objevit až po ukončení
léčby.

Posturální hypotenze
V klinických studiích starších pacientů byla zřídka pozorována posturální hypotenze. U pacientů starších
65 let se doporučuje pravidelně měřit krevní tlak.

Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé srdeční
smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání atypických
antipsychotik spojených do jedné analýzy.

Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné hmotnosti,
změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz body 4.8 a 5.1).

Pomocná látka:
Aspartam (E 951)
Aspartam se po perorálním podání hydrolyzuje v gastrointestinálním traktu. Jedním z hlavních produktů
hydrolýzy je fenylalanin. Může být škodlivý pro osoby s fenylketonurií.
Lahvička s tabletami obsahuje vysoušedlo, které se nesmí polykat.