Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Moxifloxacin MSN 400 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje moxifloxacinum 400 mg (jako moxifloxacini hydrochloridum).

Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 223,665 mg laktózy (jako monohydrát laktózy a laktózy) (viz bod
4.4).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Tmavě červená potahovaná tableta oválného konvexního tvaru (17,0 ± 0,1 mm dlouhá, 7,0 ± 0,1 mm
široká a 6,0 ± 0,2 mm tlustá) s vyraženým „M“ na straně jedné a „400“ na straně druhé.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Moxifloxacin MSN je indikován pro pacienty starší 18 let k léčbě níže uvedených bakteriálních infekcí,
způsobenými bakteriemi citlivými na moxifloxacin (viz body 4.4, 4.8 a 5.1). V následujících indikacích
má být moxifloxacin použit pouze v případě, kdy použití jiných antibakteriálních látek, které jsou obecně
doporučovány k léčbě těchto infekcí, není vhodné:
- akutní bakteriální sinusitida (adekvátně diagnostikována)
- akutní exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci, včetně bronchitidy (adekvátně
diagnostikované)

V následujících indikacích má být moxifloxacin použit pouze v případě, kdy použití jiných
antibakteriálních látek, které jsou obecně doporučovány pro léčbu těchto infekcí není vhodné, nebo
dojde-li k jejich selhání:
- komunitní pneumonie, kromě závažných případů
- lehké až středně těžké zánětlivé onemocnění pánve (tj. infekce vnitřních ženských pohlavních
orgánů, včetně salpingitidy a endometritidy), bez souvisejícího tuboovariálního nebo pánevního
abscesu.

Při lehkých až středně těžkých zánětech se nedoporučuje používat Moxifloxacin MSN v monoterapii,
jestliže nemůže být vyloučena přítomnost bakterie Neisseria gonorrhoeae rezistentní na moxifloxacin
(viz body 4.4 a 5.1), nicméně vzhledem ke zvětšující se rezistenci Neisseria gonorrhoeae může být
moxifloxacin, ve formě 400mg potahované tablety podáván v kombinaci s jiným vhodným antibiotikem
(např. cefalosporinem).

Moxifloxacin MSN může být také použit k dokončení léčby u pacientů, u kterých došlo ke zlepšení
během úvodní intravenózní léčby moxifloxacinem v těchto indikacích:

- komunitní pneumonie,
- komplikované infekce kůže a kožních struktur.

Moxifloxacin MSN se nemá používat k úvodní léčbě jakékoli infekce kůže a kožních struktur a vážných
forem komunitní pneumonie.

Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování (dospělí)
Doporučovaná dávka je jedna 400 mg potahovaná tableta 1x denně.

Porucha funkce ledvin/jater
U pacientů s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů na dlouhodobé dialýze (tj.
hemodialýze) a na kontinuální ambulantní peritoneální dialýze není třeba žádná úprava dávkování (více
podrobností viz bod 5.2).

K dispozici je velmi málo údajů o užívání u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Jiné zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností nevyžadují žádnou úpravu dávkování.

Pediatrická populace
Podání moxifloxacinu dětem a dospívajícím (< 18 let) je kontraindikováno. Účinnost a bezpečnost
moxifloxacinu u dětí a dospívajících nebyly dosud stanoveny (viz bod 4.3).

Způsob podání
Potahované tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny. Mohou se užívat nezávisle na
příjmu potravy.

Délka léčby
Trvání léčby moxifloxacinem, 400 mg potahované tablety, je následující
- Akutní exacerbace chronického obstrukčního plicního onemocnění včetně bronchitidy - 5–10 dnů
- Komunitní pneumonie - 10 dnů
- Akutní bakteriální sinusitida - 7 dnů
- Lehké až středně těžké zánětlivé onemocnění pánve - 14 dnů

V klinických studiích byl Moxifloxacin MSN podáván až po dobu 14 dnů.

Sekvenční (intravenózní a následná perorální) léčba
V rámci klinických studií se sekvenční terapií byla většina pacientů převedena z intravenózní léčby na
léčbu perorální během 4 dnů (komunitní pneumonie) nebo 6 dnů (komplikované infekce kůže a kožních
struktur). Celková doporučená délka intravenózní a perorální léčby je 7–14 dnů v případě komunitní
pneumonie a 7–21 dnů v případě komplikovaných infekcí kůže a kožních struktur.

Doporučená dávka (400 mg 1x denně) a příslušná délka léčby pro danou indikaci nesmí být překročena.

4.3. Kontraindikace

- Hypersenzitivita na moxifloxacin, jiná chinolonová chemoterapeutika nebo na kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku.
- Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).
- Pacienti mladší 18 let.
- Pacienti s anamnézou onemocnění/poškození šlach vztahující se k léčbě chinolonovými
chemoterapeutiky.


V předklinických sledováních i klinických zkouškách u lidí byly na srdci po aplikaci moxifloxacinu
pozorovány elektrofyziologické změny ve formě prodloužení QT. Z hlediska bezpečnosti léku je proto
moxifloxacin kontraindikovaný u pacientů s:
- vrozeným nebo získaným prodloužením QT,
- poruchami elektrolytů, zvláště u pacientů s neupravenou hypokalemií,
- klinicky významnou bradykardií,
- klinicky významným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory,
- se symptomatickými arytmiemi v anamnéze.
Moxifloxacin se nesmí užívat současně s jinými léky, které prodlužují QT interval (viz také bod 4.5).

Pro omezené množství klinických údajů je moxifloxacin také kontraindikován u pacientů s porušenou
funkcí jater (Child-Pughova třída C) a u pacientů se zvýšenou hladinou transamináz > 5 násobek ULN
(Upper limit of Normal, tj. horní hranice normálu).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Moxifloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících
chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba moxifloxacinem
má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti léčby a po
pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3).

Přínos léčby moxifloxacinem, především u infekcí s nízkým stupněm závažnosti, by měl být zvážen na
základě informací obsažených v bodě zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Prodloužení QTc intervalu a případné, s QTc prodloužením spojené, stavy
Moxifloxacin způsobuje u některých pacientů prodloužení QTc intervalu na elektrokardiogramu. Na
základě analýz EKG, získaných v klinickém zkušebním programu, moxifloxacin prodlužoval QTc
interval o 6 msec ± 26 msec, 1,4 % v porovnání s normálem. Jelikož ženy v porovnání s muži mají sklon
k delšímu QTc intervalu, mohou být citlivější na léky prodlužující QTc interval. Rovněž starší pacienti
mohou být náchylnější k prodloužení QT intervalu, jestliže užívají léky prodlužující QTc interval.
Léky, které mohou snižovat hladiny draslíku, se musí u pacientů užívajících moxifloxacin podávat s
opatrností (viz také body 4.3 a 4.5).
Pacienti, u nichž se vyskytly proarytmogenní stavy (obzvláště ženy a starší pacienti), jako je akutní
ischemie myokardu nebo prodloužení QT, které může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních arytmií,
včetně torsade de pointes a k srdeční zástavě, mohou moxifloxacin užívat pouze s opatrností (viz také
bod 4.3). Velikost prodloužení QT může narůst zvyšováním koncentrací léku. Doporučená dávka se
tedy nesmí překročit.
Jestliže se v průběhu léčby moxifloxacinem objeví známky srdeční arytmie, léčbu je třeba ukončit a
provést EKG vyšetření.

Hypersenzitivita/alergické reakce
Po fluorochinolonech včetně moxifloxacinu byl zaznamenán výskyt hypersenzitivních a alergických
reakcí i po prvním podání. Anafylaktická reakce může progredovat a přecházet do život ohrožujícího
šokového stavu i po prvním podání léku. V případech klinických projevů závažné hypersenzitivní reakce
je nevyhnutelné léčbu moxifloxacinem přerušit a začít vhodnou léčbu (např. léčbu šokového stavu).

Závažné onemocnění jater
Při léčbě moxifloxacinem byly zaznamenány případy fulminantní hepatitidy, potenciálně vedoucí až k
život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů) (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, aby
v případě, kdy se u nich projeví symptomy fulminantního jaterního onemocnění (jako jsou rychle se
rozvíjející astenie spojená se žloutenkou, tmavá moč, zvýšená krvácivost nebo hepatická encefalopatie),
vyhledali svého lékaře před tím, než budou pokračovat v léčbě.
Pokud se objeví symptomy jaterní dysfunkce, musí být provedeny jaterní testy/vyšetření.

Závažné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě moxifloxacinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR) včetně toxické
epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova syndromu

(SJS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo
fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léčivého přípravku mají být pacienti poučeni o známkách
a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví známky a příznaky
těchto reakcí, je nutné moxifloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu. Pokud se u pacienta
při užívání moxifloxacinu rozvinula závažná reakce jako SJS, TEN nebo AGEP, nesmí se u tohoto
pacienta léčba moxifloxacinem již nikdy znovu zahajovat.

Pacienti s predispozicí ke křečím
Chinolony jsou známým spouštěčem křečí. U pacientů s poruchami CNS, kteří mají predispozice ke
křečím nebo se u nich vyskytují další rizikové faktory, které mohou vést k záchvatům nebo ke snížení
prahu pro vznik záchvatů křečí, se musí tyto léky užívat s opatrností. V případě záchvatu musí být léčba
moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit vhodná opatření.

Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové
faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (trvajících měsíce nebo roky), zneschopňujících
a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva, postihujících různé, někdy vícečetné
tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychiatrický, senzorický). Léčba moxifloxacinem má být
okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli závažného nežádoucího účinku a
pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim přípravek předepsal.

Periferní neuropatie
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly hlášeny případy senzorické nebo senzomotorické
polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti léčení
moxifloxacinem mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře, pokud se u
nich vyskytnou symptomy neuropatie, jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo slabost, aby se
tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8).

Psychiatrické reakce
Dokonce již po prvním podání chinolonů, včetně moxifloxacinu, se mohou vyskytnout psychiatrické
reakce. Ve velmi vzácných případech mohou deprese a psychotické reakce vést až k sebevražedným
myšlenkám a sebepoškozujícímu chování jako je pokus o sebevraždu (viz bod 4.8). V případě, že se u
pacienta takové reakce vyskytnou, musí být léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit
vhodná opatření. Opatrnost je doporučována při podávání moxifloxacinu psychotickým pacientům nebo
pacientům s psychiatrickým onemocněním v anamnéze.

Výskyt průjmu včetně kolitidy ve spojení s užíváním antibiotik
V souvislosti s užíváním širokospektrých antibiotik, včetně moxifloxacinu, se popisuje výskyt průjmu
(AAD) a kolitidy (AAC), včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu, který vyvolává bakterie
Clostridium difficile. Průběh může být různě závažný, od mírného průjmu až po fatální kolitidu. O této
diagnóze je nutné uvažovat u všech pacientů, u nichž se během nebo po užívání moxifloxacinu objeví
závažný průjem. V případě podezření nebo potvrzení diagnózy AAD nebo AAC je potřeba léčbu
antibiotiky (včetně moxifloxacinu) ukončit a okamžitě začít s adekvátními terapeutickými opatřeními.
Dále je potřeba, za účelem snížení rizika šíření infekce, přijmout vhodná protiinfekční opatření. U
pacientů se závažným průjmem jsou kontraindikovány léky inhibující peristaltiku.

Pacienti s onemocněním myasthenia gravis
U pacientů s myasthenia gravis se musí moxifloxacin podávat s opatrností, jelikož by se mohly zhoršit
příznaky tohoto onemocnění.

Tendinitida a ruptura šlachy
Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou objevit
již do 48 hodin po zahájení léčby chinolony a fluorochinolony; jejich výskyt byl hlášen dokonce až
několik měsíců po ukončení léčby (viz body 4.3 a 4.8). Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje u
starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů a u
pacientů léčených současně kortikosteroidy. Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání
kortikosteroidů vyhnout.

Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) má být léčba moxifloxacinem ukončena
a zvážena alternativní léčba. Postižená končetina (končetiny) má být náležitě ošetřena (např.
imobilizací). Kortikosteroidy nemají být používány, pokud se objeví známky tendinopatie.

Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní
Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších
pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po užití fluorochinolonů.
U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.8).
Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení dalších
možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo s kongenitálním
onemocněním srdečních chlopní, u nichž byly diagnostikovány preexistující aneurysma a/nebo disekce
aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů s jinými rizikovými faktory či
predispozicemi
- jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např.
onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom, Ehlersův-Danlosův syndrom, Turnerův
syndrom, Behçetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida nebo dále
- k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteriitida nebo
obrovskobuněčná arteriitida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále
- k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida).

Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou současně
léčeni systémovými kortikosteroidy.

V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně
navštívili lékaře na pohotovosti.

Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo
zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Starší pacienti s poruchou ledvin, kteří nejsou schopni dodržet adekvátní příjem tekutin, mají užívat
moxifloxacin s opatrností, jelikož dehydratace zvyšuje riziko renálního selhání.

Poruchy zraku
Při zhoršení zraku nebo při výskytu jakýchkoliv účinků léku na oči je třeba okamžitě vyhledat očního
lékaře (viz body 4.7 a 4.8).

Dysglykemie
Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii a hyperglykemii
(viz bod 4.8), obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně léčeni perorálním
hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy hypoglykemického
kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování glykemie.

Prevence výskytu fotosenzitivních reakcí
Jak se ukázalo, chinolony způsobují u pacientů vznik fotosenzitivních reakcí. Avšak ve studiích vykázal
moxifloxacin pouze nižší riziko v indukci fotosenzitivity. Nicméně pacienti mají být poučeni, aby se v
průběhu léčby moxifloxacinem vyhýbali expozici UV záření nebo extenzivnímu a/nebo silnému
slunečnímu záření.

Pacienti s nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
Pacienti s rodinnou anamnézou nebo s momentálním nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy jsou
při léčbě chinolony náchylní k hemolytickým reakcím. U těchto pacientů se musí moxifloxacin podávat
s opatrností.


Pacientky se zánětlivým onemocněním pánevní oblasti
U pacientek s komplikovaným zánětlivým onemocněním pánevní oblasti (např. spojeným s
tuboovariálním nebo pánevním abscesem), u kterých je nezbytná intravenózní léčba, není léčba
moxifloxacinem, 400 mg potahované tablety doporučována.
Zánětlivé onemocnění pánevní oblasti může být způsobeno Neisseria gonorrhoeae rezistentní na
fluorochinolony. Proto má být empiricky nasazený moxifloxacin v případě, že přítomnost rezistentní
Neisseria gonorrhoeae nemůže být vyloučena, podáván společně s jiným vhodným antibiotikem (např.
cefalosporinem). Jestliže nedojde během 3 dnů ke zlepšení klinického stavu, terapii je třeba přehodnotit.

Pacienti s určitými typy zánětu kůže a kožních struktur (cSSSI)
Pro léčbu vážných infekcí u popálenin, fasciitid a infekcí diabetické nohy nebyla klinická účinnost
intravenózně podávaného moxifloxacinu stanovena.

Interference s biologickými testy
Léčba moxifloxacinem může interferovat s kultivačním vyšetřením na Mycobacterium spp., protože
může dojít k potlačení růstu bakterií, což může vést k falešně negativním výsledkům u pacientů, kteří
současně užívají moxifloxacin.

Pacienti s infekcemi způsobenými MRSA
K léčbě infekcí způsobených MRSA (meticilin-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus) se
moxifloxacin nedoporučuje. V případě podezření nebo prokázání infekce způsobené MRSA musí být
zahájena léčba pomocí vhodných antibiotik (viz bod 5.1).

Pediatrická populace
Vzhledem k nežádoucím účinkům na chrupavky, které byly pozorovány u mladých zvířat (viz bod 5.3),
je užití u dětí a dospívajících do 18 let kontraindikováno (viz bod 4.3).

Informace o pomocných látkách
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce s léčivými přípravky
Při současném podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, které prodlužují QT interval, není
možno vyloučit indukování zesíleného účinku na prodloužení QT intervalu. To může vést ke zvýšení
rizika ventrikulární arytmie, včetně torsade de pointes. Proto je současné podávání moxifloxacinu
společně s kterýmkoli z níže uvedených léčivých přípravků kontraindikováno (viz také část 4.3):
- antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- antipsychotika (např. fenothiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),
- tricyklická antidepresiva,
- některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště
halofantrin),
- některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),
- další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).

U pacientů užívajících přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková diuretika
a diuretika thiazidového typu, laxativa a klystýr (ve vysokých dávkách), kortikosteroidy, amfotericin B)
nebo které jsou spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin používán s
opatrností.


Mezi aplikací léků, které obsahují dvojmocné a trojmocné kationty (např. antacida obsahující hořčík
nebo hliník, tablety didanozinu, sukralfát a léčivé přípravky obsahující železo a zinek) a aplikací
moxifloxacinu se musí dodržet interval 6 hodin.

Současná aplikace živočišného uhlí s perorální dávkou moxifloxacinu 400 mg vede k význačnému
snížení absorpce léku a snižuje systémovou dostupnost léku o více než 80 %. Z toho důvodu se současné
užívání těchto dvou léků nedoporučuje (kromě případů předávkování, viz také bod 4.9).

Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně o
30 % bez účinku na AUC (plocha pod křivkou koncentrace a času) a minimální koncentrace. Při
současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštní opatrnosti.

V rámci studií vykonaných u dobrovolníků s diabetem mellitem vyústilo současné podání moxifloxacinu
a glibenklamidu v přibližně 21% snížení maximální koncentrace glibenklamidu v plazmě. Kombinace
glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky vést k mírné a přechodné hyperglykemii. I přes
pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nebyly zaznamenány změny farmakodynamických
parametrů (glukóza v krvi a inzulín). Nebyly tedy pozorovány žádné klinicky významné interakce mezi
moxifloxacinem a glibenklamidem.

Změny v INR
Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibakteriální látky (zvláště fluorochinolony,
makrolidy, tetracykliny, kotrimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená aktivita perorálních
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za
těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda poruchy INR (international normalised ratio) způsobují infekce
nebo léčba. Jako preventivní opatření se má INR mnohem častěji monitorovat. Pokud je to nevyhnutelné,
dávka perorálních antikoagulancií se má vhodně upravit.

Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s ranitidinem,
probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník, parenterálně
aplikovaným morfinem, theofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.

Studie in vitro s lidským enzymem cytochromem P-450 podporovaly tyto údaje. Vzhledem k těmto
výsledkům jsou interakce s metabolizmem enzymu cytochromu P-450 nepravděpodobné.

Interakce s jídlem
Moxifloxacin nemá žádné klinicky významné interakce s jídlem včetně mléčných výrobků.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost moxifloxacinu v těhotenství u lidí nebyla hodnocena. Studie na zvířatech prokázaly
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Není známé potenciální riziko u lidí. Vzhledem k riziku poškození
chrupavek nosných kloubů nedospělých zvířat, které bylo způsobeno fluorochinolony a bylo
experimentálně zaznamenáno a dále také vzhledem k reverzibilnímu poškození kloubů, které bylo
popsáno u dětí, jimž byly některé fluorochinolony podávány, nesmí těhotné ženy moxifloxacin užívat
(viz bod 4.3).

Kojení
Údaje o kojení nebo kojících ženách nejsou dostupné. Preklinické údaje ukazují, že se malé množství
moxifloxacinu vylučuje do mléka. Vzhledem k nedostupnosti dat pro lidi a vzhledem k riziku poškození
chrupavek nosných kloubů nedospělých zvířat, které bylo způsobeno fluorochinolony a bylo
pozorováno u zvířat, je kojení během léčby moxifloxacinem kontraindikováno (viz bod 4.3).

Fertilita
Studie na zvířatech neodhalily poruchu fertility (viz bod 5.3).

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje


Nebyly provedeny žádné studie hodnotící vliv moxifloxacinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Nicméně fluorochinolony, včetně moxifloxacinu, mohou narušit schopnost pacienta řídit nebo
obsluhovat stroje vzhledem k reakcím centrální nervové soustavy (např. závratě; akutní přechodná ztráta
zraku, viz bod 4.8), dále se může vyskytnout akutní a krátkodobá ztráta vědomí (synkopa, viz bod 4.8).
Pacientům se má doporučit, aby před řízením motorových vozidel a obsluhou strojů zjistili, jak reagují
na moxifloxacin.

4.8. Nežádoucí účinky

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky založené na klinických studiích s moxifloxacinem v dávce 400 mg
(perorální a následná terapie) a odvozené z postmarketingového sledování, rozlišené dle frekvence:

Kromě nauzey a průjmu byl výskyt všech nežádoucích účinků nižší než 3 %.

V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Frekvence jsou definovány následovně:
- časté (≥ 1/100 až < 1/10)
- méně časté (≥ 1/1000 až <1/100)
- vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000)
- velmi vzácné (< 1/10000)
- není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Infekce a
infestace
Superinfekce
vzniklá díky
bakteriální nebo
mykotické
rezistenci –
např. orální
nebo vaginální
kandidóza

Poruchy krve a
lymfatického
systému
Anemie
Leukopenie
Neutropenie
Trombocytopeni
e
Trombocytemie
Krevní
eozinofilie
Prodloužený
protrombinový
čas/zvýšené INR
Zvýšená hladina
protrombinu/sní
žené INR
Agranulocytóza
Pancytopenie

Poruchy
imunitního
systému
Alergická
reakce (viz bod
4.4)
Anafylaxe
(velmi vzácně
zahrnující život
ohrožující šok)
(viz bod 4.4)
Alergický
edém/angioedé
m (včetně
laryngeálního
potenciálně


život
ohrožujícího
edému) (viz bod
4.4)
Endokrinní
poruchy
Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretického
hormonu
(SIADH)

Poruchy
metabolizmu a
výživy
Hyperlipidemie Hyperglykemie
Hyperurikemie
Hypoglykemie
Hypoglykemick
é kóma

Psychiatrické
poruchy*
Úzkostní reakce
Psychomotorick
ý
neklid/agitovano
st
Emoční labilita
Deprese (ve
velmi vzácných
případech
potenciálně
kulminující v
sebepoškozující
chování, jako
například
sebevražedné
představy/
myšlenky nebo
pokusy o
sebevraždu, viz
bod 4.4 )
Halucinace
Delirium
Depersonalizace
Psychotické
reakce
(potenciálně
kulminující v
sebepoškozující
chování, jako
například
sebevražedné
představy/
myšlenky nebo
pokusy o
sebevraždu, viz
bod 4.4)

Poruchy
nervového
systému*
Bolesti hlavy
Závratě
Parestezie/
Dysestezie
Poruchy chuti
(včetně ageuzie
ve velmi
vzácných
případech)
Zmatenost a
dezorientace
Poruchy spánku
(převážně
insomnie)
Tremor
Vertigo
Somnolence
Hypestezie
Poruchy čichu
(včetně
anosmie)
Abnormální
snění
Porucha
koordinace
(včetně poruchy
chůze, zvláště
kvůli závratím
nebo vertigu)
Záchvaty
(včetně grand
mal křečí) (viz
bod 4.4)
Porucha
pozornosti
Porucha řeči
Amnezie
Periferní
neuropatie a
polyneuropatie
Hyperestezie
Poruchy oka* Zrakové
poruchy včetně
diplopie a
rozmazaného
Fotofobie Přechodná ztráta
zraku (obzvláště
během reakcí


vidění (zvláště
při reakcích
CNS) (viz bod
4.4)
CNS, viz body
4.4 a 4.7)
Uveitída a
akutní
bilaterální
transiluminace
duhovky (viz
bod 4.4)
Poruchy ucha a
labyrintu*
Tinitus
Poškození
sluchu včetně
hluchoty
(obvykle
reverzibilní)

Srdeční
poruchy**
QT prolongace
u pacientů s
hypokalemií
(viz body 4.3 a
4.4)
QT prolongace
(viz bod 4.4)
Palpitace
Tachykardie
Atriální fibrilace
Angina pectoris
Ventrikulární
tachyarytmie
Synkopa (tj.
akutní a
krátkodobá
ztráta vědomí)
Nespecifické
arytmie
Torsade de
Pointes (viz bod
4.4)
Srdeční zástava
(viz bod 4.4)

Cévní
poruchy**
Vazodilatace Hypertenze
Hypotenze
vaskulitida
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Dyspnoe (včetně
astmatických
potíží)

Gastrointestiná
lní poruchy
Nauzea
Zvracení
Gastrointestinál
ní a abdominální
bolesti
Průjem
Snížení chuti k
jídlu a snížení
příjmu potravy
Konstipace
Dyspepsie
Flatulence
Gastritida
Zvýšené
amylázy
Dysfagie
Stomatitida
Antibiotiky
vyvolaná
kolitida (a to
včetně
pseudomembran
ózní kolitidy, ve
velmi vzácných
případech
spojená s život
ohrožujícími
komplikacemi)
(viz bod 4.4)

Poruchy jater a
žlučových cest
Zvýšení hladin
aminotransferáz
Poškození jater
(včetně zvýšení
LDH)
Zvýšení
bilirubinu
Zvýšení gamma-
glutamyl-
transferázy
Zvýšení krevní
alkalické
fosfatázy
Žloutenka
Hepatitida
(převážně
cholestatická)
Fulminantní
hepatitida
potenciálně
vedoucí k život
ohrožujícímu
selhání jater
(včetně fatálních
případů, viz bod
4.4)

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Pruritus
Vyrážka
Kopřivka
Suchá kůže
Bulózní kožní
reakce, jako jsou
Stevens-
Johnsonův
syndrom nebo
Akutní
generalizovaná
exantematózní
pustulóza
(AGEP)

toxická
epidermální
nekrolýza
(potenciálně
život ohrožující,
viz bod 4.4)
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové tkáně*
Artralgie
Myalgie
Tendinitida (viz
bod 4.4)
Svalové křeče
Svalové záškuby
Svalová slabost
Ruptura šlach
(viz bod 4.4)
Artritida
Svalová rigidita
Exacerbace
onemocnění
myasthenia
gravis (viz bod
4.4)
Rhabdomyolýza
Poruchy ledvin
a močových
cest
Dehydratace Porucha funkce
ledvin (včetně
zvýšení BUN a
kreatininu)
Renální selhání
(viz bod 4.4)

Celkové
poruchy a
reakce v místě
aplikace*
Pocit
indispozice
(převážně
astenie nebo
únava)
Bolestivé stavy
(včetně bolesti
zad, hrudníku,
pánve a
končetin)
Pocení
Edém
* V souvislosti s podáváním chinolonů a fluorochinolonů byly v některých případech, bez ohledu na
preexistující rizikové faktory, hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (až měsíce nebo roky),
zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících
několik, někdy vícečetných tříd orgánových systémů a smyslů (včetně účinků jako jsou tendinitida,
ruptura šlachy, artralgie, bolest končetin, poruchy chůze, neuropatie spojené s parestezií, deprese, únava,
poruchy paměti, poruchy spánku a poruchy sluchu, zraku, chuti čichu (viz bod 4.4).
** U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.4).

Ve velmi vzácných případech byly pozorované následující nežádoucí účinky po léčbě jinými
fluorochinolony, které se mohou vyskytnout i při léčbě moxifloxacinem: zvýšený intrakraniální tlak
(včetně pseudotumoru mozku), hypernatremie, hyperkalcemie, hemolytická anémie a fotosenzitivní
reakce (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9. Předávkování

Po náhodném předávkování se nedoporučují žádná specifická opatření. V případě náhodného
předávkování, musí být léčeny symptomy. Vzhledem k možnosti prodloužení QT intervalu má být
monitorováno EKG. Současné podání živočišného uhlí s 400 mg moxifloxacinu sníží systémovou
dostupnost léku o více než 80 %. Časné užití živočišného uhlí v době absorpce léku může v případě
perorálního předávkování zabránit nadměrnému zvýšení systémové expozice moxifloxacinu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: chinolonová antibakteriální léčiva, fluorochinolony, ATC kód: J01MA
Mechanismus účinku:

Moxifloxacin je in vitro účinný proti širokému spektru grampozitivních i gramnegativních patogenů.
Baktericidní aktivita moxifloxacinu vychází z inhibice obou topoizomeráz typu II (DNA gyrázy a
topoizomerázy IV), nezbytných pro bakteriální replikaci DNA, transkripci a opravy. Zdá se, že Cmetoxy část přispívá k podpoře aktivity a nižší selekci rezistentních mutací grampozitivních bakterií ve
srovnání s částí C8-H. Přítomnost objemného bicykloamino-substituentu v pozici C-7 brání aktivnímu
efluxu, který je spojen s norA nebo pmrA geny zjištěnými u některých grampozitivních bakterií.

Farmakodynamické výzkumy ukázaly, že baktericidní účinek moxifloxacinu je závislý na koncentraci.
Bylo zjištěno, že minimální baktericidní koncentrace (MBC) jsou v rozmezí minimálních inhibičních
koncentrací (MIC).

Vliv na střevní mikroflóru u lidí
Následující změny ve střevní mikroflóře byly pozorovány po perorálním podávání moxifloxacinu ve
studiích na dobrovolnících.:
Došlo k redukci Escherichia coli, Bacillus spp., Enterococcus spp. a Klebsiella spp, stejně jako anaerobů
Bacteroides vulgatus, Bifidobacterium spp., Eubacterium spp. a Peptostreptococcus spp. Ke zvýšení
počtu došlo u Bacteroides fragilis. Tyto změny se vrátily k normálu během následujících 2 týdnů.

Mechanismus rezistence
Mechanismus rezistence, který inaktivuje peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, neinterferuje s antibakteriální aktivitou moxifloxacinu. Jiný mechanismus rezistence jako
je propustnost bariér (známé u Pseudomonas aeruginosa) a efluxní mechanismy mohou také ovlivnit
citlivost na moxifloxacin. In vitro rezistence na moxifloxacin se vyvíjí pomalu, postupným procesem
spojeným s mutací cílového místa v obou topoizomerázách typu II, v DNA gyráze a topoizomeráze IV.
Moxifloxacin je špatným substrátem aktivního efluxního mechanismu u grampozitivních organismů.
Zkřížená rezistence je pozorována s ostatními fluorochinony. Nicméně jelikož moxifloxacin inhibuje
jak topoizomerázu II (DNA gyrázu), tak IV s ekvipotencí u některých grampozitivních bakterií, mohou
být tyto bakterie rezistentní na ostatní chinolony, ale citlivé na moxifloxacin.

Hraniční hodnoty
EUCAST klinické MIC hraniční hodnoty pro moxifloxacin při diskové difuzi (1. 1. 2012):
Organismus Citlivost Rezistence
Staphylococcus spp. ≤ 0.5 mg/l
≥ 24 mm
> 1 mg/l
< 21 mm
S. pneumoniae ≤ 0.5 mg/l
≥ 22 mm
> 0.5 mg/l
< 22 mm
Streptococcus skupiny A, B, C,
G
≤ 0.5 mg/l
≥ 18 mm
> 1 mg/l
< 15 mm
H. influenzae ≤ 0.5 mg/l
≥ 25 mm
> 0.5 mg/l
< 25 mm

M. catarrhalis ≤ 0.5 mg/l
≥ 23 mm
> 0.5 mg/l
< 23 mm
Enterobacteriaceae ≤ 0.5 mg/l
≥ 20 mm
> 1 mg/l
< 17 mm
Hraniční hodnoty druhově
nespecifické*
≤ 0.5 mg/l > 1 mg/l
*Hraniční hodnoty druhově nespecifické byly určeny hlavně na základě
farmakokinetických/farmakodynamických údajů a jsou nezávislé na MIC specifického pro druh.
Jsou použitelné
pro druhy, pro které nebyly stanoveny druhově specifické hraniční hodnoty a nejsou určeny
pro druhy, u kterých se ještě musí určit interpretační kritéria.

Mikrobiální citlivost
Prevalence získané rezistence se může u určitých druhů geograficky a s časem měnit. Zvláště při léčbě
závažných infekcí je třeba se seznámit s lokálními informacemi o rezistenci organizmů. Podle potřeby
má být na místech, kde je prevalence rezistence taková, že prospěšnost léčby je sporná, být vyhledána
pomoc experta.

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Gardnerella vaginalis
Staphylococcus aureus (citlivý na methicilin) *
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S.anginosus, S. constellatus a S. intermedius)*
Streptococcus pneumoniae *
Streptococcus pyogenes (skupina A)*
Skupina viridujících streptokoků (S. viridans, S. mutans, S. mitis, S. sanguinis, S. salivarius,
S.thermophilus)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumanii
Haemophilus influenzae*
Haemophilus parainfluenzae *
Legionella pneumophila
Moraxella (Branhamella) catarrhalis*
Anaerobní mikroorganismy
Fusobacterium spp.
Prevotella spp.
Jiné mikroorganismy
Chlamydophila (Chlamydia) pneumoniae*
Chlamydia trachomatis*
Coxiella burnetii
Mycoplasma genitalium
Mycoplasma hominis
Mycoplasma pneumoniae*
Druhy, u kterých se může být získaná rezistence problematická:
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis*
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus (meticilin rezistentní)+
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Enterobacter cloacae*
Escherichia coli*#
Klebsiella pneumoniae*#
Klebsiella oxytoca
Neisseria gonorrhoeae*+
Proteus mirabilis*
Anaerobní mikroorganismy

Bacteroides fragilis*
Peptostreptococcus spp.*
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Pseudomonas aeruginosa
* Aktivita byla u citlivých druhů v rámci schválených indikací v klinických studiích úspěšně
prokázána.
# Kmeny produkující ESBL jsou obvykle rezistentní na flourochinolony
+ Poměr rezistence > 50 % v jedné nebo více zemích

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost
Po perorálním podání se moxifloxacin vstřebává rychle a téměř úplně. Absolutní biologická dostupnost
činí přibližně 91 %.
Farmakokinetika je lineární v rozmezí 50 – 800 mg po jednorázovém podání a až do 600 mg podávaných
jedenkrát denně po 10 dnů. Po perorální dávce 400 mg jsou nejvyšší koncentrace 3,1 mg/l dosaženy za
½ až 4 hodiny po podání. Nejvyšší koncentrace a minimální koncentrace v rovnovážném stavu (400 mg
jedenkrát denně) byly 3,2, resp. 0,6 mg/l. V rovnovážném stavu je expozice v průběhu dávkovacího
intervalu přibližně o 30 % vyšší než po první dávce.

Distribuce
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po dávce 400 mg je pozorovaná
AUC 35 mg.h/l, distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) je asi 2 l/kg. In vitro a ex vivo experimenty
ukázaly vazbu na proteiny přibližně 40 – 42 % nezávisle na koncentraci léku. Moxifloxacin se váže
převážně na sérový albumin.
Průměrné nejvyšší koncentrace (geometrický průměr) zjištěné po jednorázovém perorálním podání
dávky 400 mg:

Tkáň Koncentrace Poměr místo/plazma
Plasma 3,1 mg/l -
Sliny 3,6 mg/l 0,75 – 1,Tekutina puchýře 1,6 1 mg/l 1,7 Bronchiální sliznice 5,4 mg/kg 1,7 – 2,Alveolární makrofágy 56,7 mg/kg 18,6 – 70,Tekutina epiteliální výstelky 20,7 mg/l 5 – Maxilární sinus 7,5 mg/kg 2,Etmoidální sinus 8,2 mg/kg 2,Nosní polypy 9,1 mg/kg 2,Intersticiální tekutina 1,0 2 mg/l 0,8 – 1,4 2,Ženský pohlavní trakt* 10.24 mg/l 1,*intravenózní podání jednotlivé dávky 400 mg
10 hodin po podání
volná koncentrace
od 3 hodin do 36 hodin po dávce
na konci infuze

Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními a žlučovými/fekálními cestami
v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina (M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou jediné
metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.
V klinických studiích fáze I a in vitro studiích nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce s
ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450. Nejsou tu
známky oxidačního metabolismu.

Eliminace

Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zdánlivá celková tělesná clearance po 400 mg dávce je v rozmezí 179 až 246 ml/min.
Renální clearance činí asi 24 – 53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léku
v ledvinách. Po dávce 400 mg se vylučuje močí (přibližně 19 % moxifloxacinu v nezměněné formě a
asi 2,5 % jako M1 a přibližně 14 % jako M2) a stolicí (přibližně 25 % v nezměněné formě, asi 36 %
jako M1 bez obsahu M2), celkově asi 96 % podaného léčiva.
Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem nebo probenecidem nemá vliv na renální clearance
léku.

Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností
Vyšší plazmatické koncentrace jsou pozorovány u zdravých dobrovolníků s nízkou tělesnou hmotností
(např. u žen) a u starších dobrovolníků.

Snížená funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5x zvyšuje koncentrace metabolitu
M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Snížená funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater (Child-
Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými dobrovolníky.
Porušená funkce jater byla spojená se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco expozice samotným
lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi nejsou dostatečné
zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U potkanů a opic byl pozorovaný účinek léku na hematopoetický systém (mírné snížení počtu erytrocytů
a trombocytů). Stejně jako u jiných chinolonů byla u potkanů, opic a psů po aplikaci látky pozorovaná
hepatotoxicita (zvýšená hladina jaterních enzymů a vakuolární degenerace). U opic bylo zjištěno toxické
působení látky na centrální nervový systém (křeče). Tyto změny byly zaznamenané jen po léčbě
vysokými dávkami moxifloxacinu nebo při dlouhodobé léčbě.

Moxifloxacin, podobně jako jiné chinolony, vykazoval genotoxicitu v in vitro testech na bakteriích a v
savčích buňkách. Protože tyto účinky mohou být vysvětleny interakcemi s gyrázou u bakterií a – ve
vyšších koncentracích – interakcemi s topoizomerázou II u savčích buněk, lze předpokládat prahovou
koncentraci pro genotoxicitu. V in vivo testech nebyly pozorované známky genotoxicity i přes
skutečnost, že byly použité velmi vysoké dávky moxifloxacinu. Tak je zajištěna dostatečná rezerva v
bezpečnosti terapeutické dávky u lidí. Nebyl zjištěn žádný důkaz kancerogenity moxifloxacinu ve
zkouškách iniciace-propagace na potkanech.

Mnoho chinolonů je fotoreaktivních, a proto mohou indukovat fototoxicitu, fotomutagenitu a
fotokancerogenní efekt. Naproti tomu u moxifloxacinu se po testování v zevrubném programu in vitro
a in vivo studií ukázalo, že nemá fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti. Jiné chinolony za stejných
podmínek tyto projevy vyvolaly.

Ve vysokých koncentracích je moxifloxacin inhibitorem rychlé komponenty opožděného návratu toku
draslíkových iontů v srdci, a může tak způsobit prodloužení QT intervalu. Toxikologické studie
provedené na psech léčených perorálními dávkami ≥ 90 mg/kg vedly k plazmatické koncentraci ≥ mg/l, která vyvolala prodloužení QT, ale nevznikly žádné arytmie. Jen po vysokém kumulativním
intravenózním podání dávky vyšší než je 50 násobek terapeutické dávky u lidí (> 300 mg/kg) vedoucí k
plazmatické koncentraci ≥ 200 mg/l (což je více než 40 násobek terapeutické hladiny) byly pozorované
reverzibilní, ale ne fatální arytmie.

O chinolonech je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat. Nejnižší
perorální dávka moxifloxacinu způsobující toxicitu kloubů u juvenilních psů byla čtyřnásobkem

doporučené terapeutické dávky 400 mg (za předpokladu 50 kg tělesné hmotnosti) při dávkování v
mg/kg, s plazmatickými koncentracemi 2 - 3krát vyššími než jsou při maximální terapeutické dávce.

Testy toxicity na potkanech a opicích (s opakovanými dávkami až do 6 měsíců) neprokázaly žádné
příznaky vedoucí k okulotoxicitě. U psů vysoké perorální dávky (≥ 60 mg/kg) vedly k plazmatické
koncentraci ≥ 20 mg/l, která vyvolala změny na elektroretinogramu a v ojedinělých případech i atrofii
retiny.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází
placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani
teratogenitu ani poruchu plodnosti. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací
obratlů a žeber, ale pouze při dávce 20 mg/kg i.v., která je již spojená s vážnou toxicitou pro březí
samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou
běžné u lidí po podání terapeutické dávky. U potkanů byla pozorována nižší váha plodů, vyšší prenatální
ztráty, lehce prodloužená doba březosti a zvýšení spontánní aktivity u některých samčích a samičích
potomků při dávkách, které byly v mg/kg 63x vyšší než maximální terapeutická doporučená dávka s
plazmatickými koncentracemi v rozmezí terapeutické dávky u lidí.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Monohydrát laktózy
Povidon K 29-Laktóza
Sodná sůl kroskarmelózy
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety:
Potahová soustava Opadry 03B86891 hnědá:
Hypromelóza 2910/6 (E 464)
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol Červený oxid železitý (E 172)

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

roky

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5. Druh obalu a obsah balení

Čirý bezbarvý PVC/PVDC/Al blistr
Potahované tablety jsou dostupné v baleních po 5, 7, 10 a 14 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.


6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Vivanta Generics s.r.o.
Třtinová 260/1, Čakovice
196 00 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/183/18-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. 9.

10. DATUM REVIZE TEXTU

21. 12.