Mirzaten
Farmakoterapeutická skupina: jiná antidepresiva, ATC kód: N06AX
Mechanismus účinku/farmakodynamické účinky
Mirtazapin je centrálně působící presynaptický α2-antagonista, který zvyšuje centrální noradrenergní
a serotonergní přenos. Posílení serotonergního přenosu je specificky modulováno prostřednictvím HT1 receptorů, protože 5-HT2 i 5-HT3 receptory jsou mirtazapinem blokovány. Předpokládá se, že se
na antidepresivním účinku podílejí oba enantiomery mirtazapinu, S(+) enantiomer blokádou α2 a HT2 receptorů a R(-) enantiomer blokádou 5-HT3 receptorů.
Klinická účinnost a bezpečnost
Příčinou sedativních vlastností mirtazapinu je jeho antagonistické působení proti histaminovým
H1 receptorům. Nevykazuje prakticky žádné anticholinergní účinky a v terapeutických dávkách nemá
prakticky žádný vliv na kardiovaskulární systém.
Účinek mirtazapinu na QTc interval byl hodnocen v randomizované klinické studii kontrolované
placebem a moxifloxacinem zahrnující 54 zdravých dobrovolníků při použití pravidelné dávky 45 mg
a supra-terapeutické dávky 75 mg. Lineární modelace e-max předpokládá, že prodloužení QTc
intervalů je pod prahem pro klinicky významné prodloužení (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Dvě randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studie u dětí ve věku mezi
a 18 lety s depresivní poruchou (n=259), při užívání flexibilní dávky (15-45 mg mirtazapinu) během
prvních 4 týdnů a následně fixní dávky (15, 30 nebo 45 mg mirtazapinu) po dobu dalších 4 týdnů,
neprokázaly signifikantní rozdíl mezi mirtazapinem a placebem v primárním a všech sekundárních
koncových bodech. Signifikantní přírůstek tělesné hmotnosti (≥ 7 %) byl pozorován u 48,8 % subjektů
léčených mirtazapinem v porovnání s 5,7 % v placebové větvi. Často byla také hlášena kopřivka
(11,8 % vs. 6,8 %) a hypertriglyceridemie (2,9 % vs. 0 %).