Sp. zn. suklsA k sp. zn.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Mirtazapin Aurovitas 15 mg tablety dispergovatelné v ústech
Mirtazapin Aurovitas 30 mg tablety dispergovatelné v ústech
Mirtazapin Aurovitas 45 mg tablety dispergovatelné v ústech
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 15 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje
mirtazapinum 15 mg.
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 30 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje
mirtazapinum 30 mg.
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 45 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje
mirtazapinum 45 mg.
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 15 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje 3 mg
aspartamu.
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 30 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje 6 mg
aspartamu.
Jedna tableta přípravku Mirtazapin Aurovitas 45 mg tablety dispergovatelné v ústech obsahuje 9 mg
aspartamu.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta dispergovatelná v ústech.
Mirtazapin Aurovitas 15 mg tablety dispergovatelné v ústech:
Bílé, kulaté tablety dispergovatelné v ústech, s vyraženým číslem „36“ na jedné straně a „A“ na straně
druhé, s vyraženým kruhovým okrajem.
Mirtazapin Aurovitas 30 mg tablety dispergovatelné v ústech:
Bílé, kulaté tablety dispergovatelné v ústech, s vyraženým číslem „37“ na jedné straně a „A“ na straně
druhé, s vyraženým kruhovým okrajem.
Mirtazapin Aurovitas 45 mg tablety dispergovatelné v ústech:
Bílé, kulaté tablety dispergovatelné v ústech, s vyraženým číslem „38“ na jedné straně a „A“ na straně
druhé, s vyraženým kruhovým okrajem.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Mirtazapin je indikován k léčbě epizod depresivní poruchy u dospělých.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Účinná denní dávka je obvykle mezi 15 a 45 mg; počáteční dávka je 15 nebo 30 mg.
Účinek mirtazapinu se začne projevovat obyčejně po 1-2 týdnech léčby. Léčba dostatečnou dávkou má
navodit příznivou odpověď během 2-4 týdnů. Nedostaví-li se dostatečná odpověď, je možno dávku
zvýšit až na maximální dávku. Nedostaví-li se odpověď během dalších 2-4 týdnů, má být léčba
ukončena.
Pacienti s depresí mají být léčeni dostatečnou dobu, nejméně však 6 měsíců, aby se zajistilo, že jsou bez
příznaků.
Je doporučeno ukončovat léčbu mirtazapinem postupně, aby se předešlo příznakům z vysazení (viz bod
4.4).
Starší pacienti
Doporučená dávka je stejná jako dávka pro dospělé. U starších pacientů je třeba dávku zvyšovat pod
pečlivým dohledem, aby bylo dosaženo uspokojivé a bezpečné odpovědi.
Porucha funkce ledvin
U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin může být clearance mirtazapinu snížena
(clearance kreatininu < 40 ml/min). To je nutno brát v úvahu při předepisování přípravku Mirtazapin
Aurovitas této skupině pacientů (viz bod 4.4).
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater může být clearance mirtazapinu snížena. To je nutno brát v úvahu
při předepisování přípravku Mirtazapin Aurovitas této skupině pacientů, zejména u těžké poruchy
funkce jater, neboť pacienti s těžkou poruchou funkce jater nebyli studováni (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Přípravek Mirtazapin Aurovitas nemají užívat děti a dospívající do 18 let, jelikož ve dvou krátkodobých
klinických studiích nebyla prokázána jeho účinnost (viz bod 5.1) a z důvodu obav ohledně bezpečnosti
(viz body 4.4, 4.8 a 5.1).
Způsob podání
Biologický poločas mirtazapinu je 20-40 hodin, a proto je přípravek Mirtazapin Aurovitas vhodný k
podávání jednou denně. Má se užívat pokud možno v jedné večerní dávce před spaním.
Mirtazapin je možno podávat také ve dvou rozdělených dávkách (jednou ráno a jednou večer, kdy vyšší
dávka má být užita večer).
Tablety se užívají perorálně. Tableta se rychle rozpadá a je možno ji spolknout i bez zapití vodou.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Užívání mirtazapinu společně s inhibitory monoaminooxidázy (MAO) (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pediatrická populace
Mirtazapin Aurovitas nemá být používán k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování
(pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a
hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených
antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické
potřeby přesto rozhodnuto o léčbě, pak má být pacient pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných
symptomů. Navíc údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu,
dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí jsou omezené.
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné remisi.
Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, mají být pacienti
pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je,
že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.
Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti, kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek
nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných u dospělých s psychiatrickými
poruchami prokázala ve srovnání s placebem zvýšené riziko sebevražedného chování u pacientů
mladších 25 let léčených antidepresivy.
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, mají být během léčby pečlivě sledováni, a to především
na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni na to, že je
nutné sledovat jakékoli zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a
neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou
pomoc.
Vzhledem k riziku sebevraždy, zvláště v počátcích léčby, má být v souladu se správnou péčí o pacienta
vydáno pacientovi pouze malé množství tablet přípravku Mirtazapin Aurovitas, aby se snížilo riziko
předávkování.
Útlum kostní dřeně
V průběhu léčby mirtazapinem byl hlášen útlum kostní dřeně, obvykle se projevující jako
granulocytopenie nebo agranulocytóza. Reverzibilní agranulocytóza byla v průběhu klinických studií s
mirtazapinem hlášena vzácně. Po uvedení mirtazapinu na trh byly hlášeny velmi vzácné případy
agranulocytózy, které byly převážně reverzibilní, avšak některé z nich byly fatální. Většina případů
fatální agranulocytózy byla hlášena u pacientů starších 65 let. Lékař musí věnovat pozornost příznakům,
jako je horečka, bolest v krku, stomatitida nebo další příznaky infekce; při výskytu těchto příznaků je
třeba léčbu ukončit a vyšetřit krevní obraz.
Žloutenka
Při výskytu žloutenky je třeba léčbu přerušit.
Stavy, které vyžadují sledování
Opatrné dávkování, stejně jako pravidelné a pečlivé sledování, je nezbytné u pacientů s:
- epilepsií a organickým poškozením mozku: přestože klinická zkušenost ukazuje, že epileptické
záchvaty jsou během léčby mirtazapinem, stejně jako u jiných antidepresiv, vzácné, má být
přípravek Mirtazapin Aurovitas nasazován s opatrností u pacientů s anamnézou záchvatů. Léčba
má být přerušena u pacientů, u kterých se záchvaty objevily, nebo kde došlo ke zvýšení počtu
záchvatů.
- poruchou funkce jater: po jednorázové perorální dávce 15 mg mirtazapinu byla u pacientů s
lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater clearance mirtazapinu snížena přibližně o 35 %
v porovnání s osobami s normální jaterní funkcí. Průměrná plazmatická koncentrace mirtazapinu
byla zvýšena přibližně o 55 %.
- poruchou funkce ledvin: po jednorázové perorální dávce 15 mg mirtazapinu pacientům se středně
těžkou (clearance kreatininu < 40 ml/min) a těžkou (clearance kreatininu ≤ 10 ml/min) poruchou
funkce ledvin byla clearance kreatininu snížena přibližně o 30 % resp. 50 % v porovnání
s normálními pacienty. Průměrná plazmatická koncentrace mirtazapinu byla zvýšena přibližně o
55 % resp. 115 %. Nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly mezi pacienty s lehkou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) v porovnání s kontrolní skupinou.
- onemocněním srdce, jako např. převodní poruchy, angina pectoris a infarkt myokardu v nedávné
době, v tom případě je třeba učinit běžná opatření a pečlivě podávat současně užívané léky.
- nízkým krevním tlakem.
- diabetem mellitem: u pacientů s diabetem mohou antidepresiva změnit kontrolu glykémie.
Dávkování insulinu a/nebo perorálních antidiabetik může vyžadovat úpravu a je doporučováno
pečlivé monitorování.
Stejně jako v případě jiných antidepresiv, je zapotřebí opatrnost:
- Při podávání antidepresiv pacientům se schizofrenií nebo jinou psychotickou poruchou, neboť
může dojít ke zhoršení psychotických příznaků; možný je nárůst intenzity paranoidních myšlenek.
- Při léčbě depresivní fáze bipolární afektivní poruchy může dojít k přechodu do manické fáze.
Pacienti s anamnézou mánie/hypománie mají být pečlivě monitorováni. U pacientů, kteří vstoupí
do manické fáze, má být léčba mirtazapinem ukončena.
- Přestože přípravek Mirtazapin Aurovitas není návykový, postmarketingová zkušenost ukázala, že
náhlé ukončení léčby po dlouhodobém podávání může vést někdy k příznakům z vysazení.
Většina příznaků z vysazení je mírná a spontánně mizí. Mezi příznaky z vysazení, které byly
nejčastěji hlášeny, patří závrať, agitovanost, úzkost, bolest hlavy a nauzea. Přestože byly
označeny za příznaky z vysazení, je nutné mít na paměti, že to mohou být i příznaky probíhajícího
onemocnění. Jak bylo uvedeno v bodě 4.2, je doporučováno vysazovat léčbu mirtazapinem
postupně.
- Pozornost má být věnována pacientům s poruchami močení, jako je hypertrofie prostaty, a
pacientům s akutním glaukomem s úzkým úhlem a zvýšeným intraokulárním tlakem (i když je
zde jen malé riziko výskytu potíží, protože mirtazapin má jen velmi slabé anticholinergní účinky).
- Akatizie/psychomotorický neklid: Užívání antidepresiv je spojováno s vývojem akatizie,
charakterizované subjektivně nepříjemným nebo úzkostným neklidem a potřebou pohybu často
doprovázenou neschopností vydržet sedět nebo stát v klidu. Toto se často vyskytuje během
několika prvních týdnů léčby. U pacientů, u kterých se objeví tyto příznaky, může být zvýšení
dávky škodlivé.
- Po uvedení mirtazapinu na trh byly hlášeny případy prodloužení intervalu QT, torsades de pointes,
ventrikulární tachykardie a náhlé smrti. Většina těchto hlášení se objevila v souvislosti s
předávkováním nebo u pacientů s dalšími rizikovými faktory pro prodloužení intervalu QT,
včetně současného podávání přípravků prodlužujících interval QT (viz body 4.5 a 4.9). Je třeba
opatrnost, pokud je přípravek Mirtazapin Aurovitas předepsán pacientům se známým
kardiovaskulárním onemocněním nebo prodloužením intervalu QT v rodinné anamnéze a při
současném užívání jiných léčivých přípravků, o nichž se předpokládá, že prodlužují interval QT.
Hyponatrémie
Hyponatrémie, způsobená pravděpodobně nepřiměřenou sekrecí antidiuretického hormonu (SIADH),
byla velmi vzácně hlášena ve spojení s užíváním mirtazapinu. Je nutná opatrnost u rizikových pacientů,
jako jsou staří pacienti nebo pacienti současně léčeni léčivými přípravky, o nichž je známo, že způsobují
hyponatrémii.
Serotoninový syndrom
Při souběžném podávání selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a dalších
serotonergních látek byl vzácně hlášen serotoninový syndrom. Vznik tohoto stavu může naznačovat
výskyt kombinace symptomů, jako je agitovanost, rigidita, třes, myoklonus, hypertermie, změny
mentálního stavu, které zahrnují zmatenost, podrážděnost a extrémní agitovanost postupující k deliriu a
kómatu, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy životních funkcí, neuromuskulární
abnormality a / nebo gastrointestinální příznaky. Pokud k tomu dojde, léčba SSRI a serotonergním
léčivým přípravkem by měla být okamžitě přerušena a zahájena symptomatická léčba. Z
postmarketingových zkušeností lze usoudit, že se serotoninový syndrom vyskytuje velmi vzácně u
pacientů léčených samotným mirtazapinem (viz bod 4.8).
Souběžné podávání serotonergních látek, např. inhibitorů MAO, selektivních inhibitorů zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI)
nebo tricyklických antidepresiv, a přípravků s obsahem buprenorfinu může vést k serotoninovému
syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5).
Pokud je souběžná léčba léčivými přípravky s obsahem buprenorfinu klinicky opodstatněná, doporučuje
se pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.
V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit
snížení dávky nebo přerušení léčby.
Starší pacienti
Starší pacienti jsou často citlivější, zvláště k nežádoucím účinkům antidepresiv. Během klinických studií
s mirtazapinem nebyly u starších pacientů zaznamenány nežádoucí účinky častěji než u jiných věkových
skupin.
Závažné kožní nežádoucí účinky
V souvislosti s léčbou mirtazapinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky, včetně Stevensova-
Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a
systémovými příznaky (DRESS), bulózní dermatitidy a erythema multiforme, které mohou být život
ohrožující či fatální.
Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce, je třeba mirtazapin okamžitě vysadit.
Pokud se u pacienta v souvislosti s užíváním mirtazapinu vyskytne některý z těchto nežádoucích účinků,
nesmí být léčba mirtazapinem u tohoto pacienta již nikdy znovu zahájena
Aspartam
Mirtazapin Aurovitas obsahuje aspartam, zdroj fenylalaninu. Jedna tableta s 15 mg, 30 mg a 45 mg
mirtazapinu odpovídá 3 mg, 6 mg resp. 9 mg fenylalaninu. Může být škodlivý pro osoby
s fenylketonurií.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce
- Mirtazapin nesmí být podáván spolu s inhibitory MAO nebo v průběhu dvou týdnů po ukončení
léčby inhibitory MAO. Opačně musí uplynout dva týdny, než pacienti léčeni mirtazapinem
mohou být léčeni inhibitory MAO (viz bod 4.3).
tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylenová modř, SSRI, venlafaxin, lithium a přípravky
s třezalkou tečkovanou – Hypericum perforatum) může vést k výskytu nežádoucích účinků
spojených se serotoninem (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). V případě, že jsou tyto léčivé
látky užívány společně s mirtazapinem, doporučuje se opatrnost a je nutné pečlivé klinické
sledování.
- Mirtazapin může zvýšit sedativní vlastnosti benzodiazepinů a ostatních sedativ (zejména
antipsychotik, antagonistů histaminových H1 receptorů, opioidů). V případě společné preskripce
s mirtazapinem je nutná opatrnost.
- Mirtazapin může zvýšit tlumivý účinek alkoholu na CNS. Proto je pacientům doporučeno vyhýbat
se alkoholickým nápojům, pokud užívají mirtazapin.
- Mirtazapin dávkován po 30 mg jednou denně způsobuje malé, ale statisticky významné zvýšení
INR u osob léčených warfarinem. Jelikož nemůže být vyloučeno, že s vyšší dávkou mirtazapinu
dochází ke zřetelnějšímu účinku, je vhodné monitorovat INR v případě společné léčby
warfarinem a mirtazapinem.
- Při současném užívání léčivých přípravků, které prodlužují interval QT (např. některá
antipsychotika nebo antibiotika), může být zvýšené riziko prodloužení intervalu QT a/nebo
ventrikulárních arytmií (např. torsades de pointes).
Přípravky s obsahem buprenorfinu
Mirtazapin Aurovitas je třeba používat s opatrností při souběžném podávání s léčivými přípravky s
obsahem buprenorfinu, neboť dochází ke zvýšení rizika serotoninového syndromu, což je potenciálně
život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).
Farmakokinetické interakce
- Karbamazepin a fenytoin, induktory CYP3A4, zvyšují clearance mirtazapinu přibližně
dvojnásobně s následným snížením průměrné plazmatické koncentrace mirtazapinu o 60 % resp.
45 %. Při přidání karbamazepinu nebo jiného induktoru jaterního metabolismu (jako je
rifampicin) k léčbě mirtazapinem, může být nutné zvýšit dávku mirtazapinu. Jestliže je léčba
těmito léčivými přípravky ukončena, může být nutné snížení dávky mirtazapinu.
- Současné podávání silného inhibitoru CYP3A4 ketokonazolu zvyšuje vrchol plazmatické hladiny
a AUC mirtazapinu přibližně o 40 % a 50 %.
- Pokud je cimetidin (slabý inhibitor CYP1A2, CYP2D6 a CYP3A4) podáván spolu s
mirtazapinem, může střední plazmatická koncentrace mirtazapinu vzrůst více než o 50 %. Je
nutná opatrnost a dávka má být snížena, pokud je mirtazapin podáván se silnými inhibitory
CYP3A4, inhibitory proteázy HIV, azolovými antimykotiky, erythromycinem, cimetidinem nebo
nefazodonem.
- Ve studiích interakce neovlivňovala současná léčba mirtazapinem farmakokinetiku současně
podávaného paroxetinu, amitriptylinu, risperidonu nebo lithia.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Omezené údaje o podávání mirtazapinu těhotným ženám nenaznačují zvýšené riziko kongenitálních
malformací. Studie provedené u zvířat nevykazovaly žádné klinicky významné teratogenní účinky,
nicméně byla pozorována vývojová toxicita (viz bod 5.3).
Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stadiu,
může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Ačkoliv nebyly
provedeny studie zkoumající souvislost mezi léčbou mirtazapinem a rizikem vzniku PPHN, nelze
vzhledem k podobnému mechanizmu účinku (zvýšení koncentrace serotoninu) riziko vzniku PPHN
vyloučit.
Je nutná opatrnost, pokud je přípravek předepisován těhotným ženám. Pokud je přípravek Mirtazapin
Aurovitas užíván do porodu nebo krátce před porodem, je doporučeno postnatální sledování
novorozence pro možné příznaky z vysazení.
Kojení
Pokusy u zvířat a limitovaná data u člověka ukázala, že je mirtazapin vylučován do mateřského mléka
jen ve velmi malém množství. Rozhodnutí, zda pokračovat/nepokračovat v kojení nebo
pokračovat/nepokračovat v léčbě přípravkem Mirtazapin Aurovitas, má být učiněno na podkladě
zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby přípravkem Mirtazapin Aurovitas pro ženu.
Fertilita
Neklinické studie reprodukční toxicity na zvířatech neprokázaly žádný vliv na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Mirtazapin Aurovitas má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Přípravek Mirtazapin Aurovitas může narušit schopnost koncentrace a pozornost (zvláště v počáteční
fázi léčby). Léčení pacienti se mají vyhýbat potenciálně nebezpečným činnostem vyžadujícím pozornost
a náležitou koncentraci, jako je řízení motorových vozidel nebo obsluha strojů.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
V souvislosti s léčbou mirtazapinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky, včetně Stevensova-
Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a
systémovými příznaky (DRESS), bulózní dermatitidy a erythema multiforme (viz bod 4.4).
Pacienti s depresí vykazují řadu příznaků spojených se samotným onemocněním. Je proto někdy obtížné
zjistit, které příznaky jsou působeny samotným onemocněním, a které léčbou přípravkem Mirtazapin
Aurovitas.
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v randomizovaných placebem kontrolovaných studiích vyskytující
se u více než 5 % pacientů léčených mirtazapinem (viz níže) jsou somnolence, sedace, sucho v ústech,
zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšení chuti k jídlu, závratě a únava.
Všechny randomizované placebem kontrolované studie (včetně indikací jiných než depresivní porucha)
byly zhodnoceny s ohledem na nežádoucí účinky mirtazapinu. Metaanalýza zahrnovala 20 studií,
s plánovanou délkou trvání léčby delší než 12 týdnů, 1501 pacientů (134 pacientoroků) užívajících
dávky mirtazapinu do 60 mg a 850 pacientů (79 pacientoroků) užívajících placebo.
Rozšíření fází těchto studií bylo vyloučeno pro zachování komparability s léčbou placebem.
Tabulka 1 ukazuje kategorizaci nežádoucích účinků, které se vyskytly v klinických studiích statisticky
významně častěji během léčby mirtazapinem oproti placebu a doplněné o nežádoucí účinky ze
spontánního hlášení. Frekvence nežádoucích účinků ze spontánního hlášení jsou založené na výskytu
hlášení těchto událostí v klinických studiích. Frekvence nežádoucích účinků ze spontánního hlášení,
které nebyly pozorovány v randomizovaných placem kontrolovaných pacientských studiích
s mirtazapinem, byla klasifikována jako „není známo“.
Tabulka 1. Nežádoucí účinky mirtazapinu
Třídy
orgánových
systémů