Lokren

Kontraindikované kombinace:

- Floktafenin:
Betablokátory snižují schopnost kompenzační reakce v případech hypotenze nebo šoku vyvolaného
floktafeninem.

- Sultoprid:
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem.

Nedoporučené kombinace:

- Amiodaron:
Současné užívání betaxololu a amiodaronu může vyvolat poruchy srdeční automacie, srdeční
kontraktility a vedení v důsledku potlačení sympatických kompenzačních mechanismů.

- Srdeční glykosidy:
Kombinace, které mohou prodlužovat dobu atrioventrikulárního vedení a vést k bradykardii.

- Verapamil:
Betaxolol by neměl být podáván společně s verapamilem několik dní před nebo po léčbě verapamilem
(a naopak).

- Fingolimod:
Z důvodu zvýšení bradykardizujícího účinku by u pacientů užívající betablokátory neměla být zahájena
léčba fingolimodem. Pokud je léčba fingolimodem nezbytná, je doporučeno vhodné sledování
na začátku léčby, které trvá minimálně přes noc.

Kombinace, vyžadující zvláštní opatrnost:

- Těkavá halogenovaná anestetika:
Betablokátory narušují srdeční kompenzační mechanismy. (K potlačení betalytického efektu se může
během výkonu podat betamimetikum.)
Nedoporučuje se však přerušit podávání betablokátoru. Ve všech případech je třeba se vyhnout
náhlému ukončení. Anesteziolog musí být informován o skutečnosti, že pacient je léčen
betablokátorem.

- Blokátory vápníkového kanálu (bepridil, diltiazem a mibefradil):
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo
atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt). Mají být používány pouze současně
za přísného klinického sledování a monitorování EKG, zejména na začátku léčby.
Diltiazem: Při současném podávání betablokátorů s diltiazemem bylo hlášeno zvýšené riziko deprese
(viz bod 4.8).

- Diltiazem: Při současném podávání betablokátorů s diltiazemem bylo hlášeno zvýšené riziko deprese
(viz bod 4.8).

- Antiarytmika (propafenon a třída Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid):
Poruchy kontraktility, automacie a vedení (útlum sympatických kompenzačních mechanismů).

- Baklofen:
Zvýšený antihypertenzní účinek.
Měl by být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.

- Inzulín a hypoglykemické sulfonamidy (viz bod 4.4):
Všechny betablokátory zastírají určité symptomy hypoglykemie, např. palpitace a tachykardii.
Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního
cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

- Lidokain:
Interakce popsané s propranololem, metoprololem a nadololem:
Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních
nežádoucích účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).
Dávka lidokainu by měla být upravena. Během léčby betablokátory a po jejím přerušení by mělo být
prováděno klinické a elektrokardiografické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.

- Kontrastní látky obsahující jód:
V případech šoku nebo hypotenze z důvodů kontrastních látek obsahujících jód betablokátory
způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.
Je-li to možné, léčba betablokátory by měla být postupně přerušena před radiografickou kontrastní
vizualizací. Pokud je nezbytné pokračování léčby betablokátory, lékař by měl mít k dispozici vhodná
zařízení intenzivní péče.

Kombinace, které je třeba vzít v úvahu:

- Nesteroidní antiflogistika:
Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními
antiflogistiky a hromadění vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).

- Blokátory vápníkového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin:
Hypotenze, srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním
selháním (negativně inotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku
a pravděpodobně přidávající se k negativně inotropnímu účinku betablokátorů). Léčba betablokátory
může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.


- Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem, neuroleptika:
Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko posturální hypotenze (aditivní účinek).

- Kortikosteroidy a tetrakosaktidy:
Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a natria)

- Meflochin:
Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).

- Sympatomimetika:
Riziko snížení účinku betablokátorů.

- Pacienti, u kterých má být ukončena léčba klonidinem a současně užívají betablokátory, mají být
pečlivě sledovaní z důvodu možné hypertenze. Beta blokátory by měly být vysazeny několik dní
před postupným snižováním dávky klonidinu.

- Sinusová zástava se může objevit, když se betablokátory, včetně Lokrenu, užívají v kombinaci
s jinými léky, o kterých je známo, že vyvolávají sinusovou zástavu.