Indren

Retrospektivní studie spotřeby zolpidemu u psů (přijaté dávky se pohybovaly v rozmezí 0,24 až mg/kg) prokázala jako primární účinek zolpidemu útlum CNS. U některých psů došlo také
k paradoxní excitační reakci.
Chronické podávání zolpidemu hlodavcům nevyvolalo toleranci k jeho sedativnímu účinku ani
abstinenční příznaky po ukončení léčby a nevyžadovalo podávání flumazenilu. Subchronické
podávání zolpidemu u myší však způsobilo nedostatky v lokomoci a abstinenční příznaky podobné
úzkosti. Navíc dlouhodobé podávání zolpidemu, zvyšující dávku (až 32,0 mg/kg jednou denně)
paviánům, způsobilo fyzickou závislost a středně těžký abstinenční syndrom.
In vitro a in vivo testy (na zvířatech) neprokázaly žádnou mutagenní/genotoxickou aktivitu
zolpidemu. Studie in vivo na myších neprokázaly kancerogenní potenciál zolpidemu.
Perorální studie zolpidemu u březích potkanů a králíků prokázaly nežádoucí účinky na vývoj
potomků pouze v dávkách vyšších, než je maximální doporučená dávka pro člověka (10 mg/den).
U zvířat byly tyto dávky také toxické pro matku. V těchto studiích nebyl pozorován žádný
teratogenní účinek.
Ve studii reprodukce potkanů vedly vysoké dávky zolpidemu (100 mg báze/kg) k nepravidelným
cyklům říje a prodloužení předkoitálních intervalů, ale po denních perorálních dávkách 4 až mg báze/kg nebo 5 až 130násobku doporučené dávky u člověka v mg/m2. Nebyly pozorovány
žádné účinky na jiné parametry fertility.