Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Hydrochlorothiazide Aurovitas 25 mg tablety
2. KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje hydrochlorothiazidum 25 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 54,25 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Bílé až téměř bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 6,4 mm, se skosenými hranami, s vyraženým “HC
25” na jedné straně a půlicí rýhou na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hydrochlorothiazide Aurovitas je indikován u dospělých k léčbě:
• Edémů srdečního nebo ledvinového původu.
• Edémů jaterního původu, obvykle v kombinaci s diuretiky šetřícími draslík.
• Arteriální hypertenze.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Perorální užití.
Stejně jako u všech ostatních diuretik má být léčba zahájena s nejnižší možnou dávkou. Tato dávka má
být upravena na základě odpovědi každého jednotlivého pacienta, aby se dosáhlo maximálního
terapeutického přínosu při minimalizaci nežádoucích účinků. Denní dávka přípravku
Hydrochlorothiazide Aurovitas může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělena do dvou
dávek, s jídlem nebo bez jídla.
Edémy
Počáteční dávka je 50-100 mg, eventuálně 200 mg denně. Nejnižší efektivní dávka má být zjištěna
pomocí titrace a podávána pouze po omezenou dobu.
Udržovací dávka je 25 mg až 50 mg denně nebo obden.
Arteriální hypertenze
Aktuálně doporučené dávky při arteriální hypertenzi jsou 12,5 nebo 25 mg denně. Maximální účinek
podané dávky je dosažen během 3 až 4 týdnů. Pokud není krevní tlak dostatečně snížen dávkou mg/den, doporučuje se kombinovaná léčba s jiným antihypertenzivem. Deplece sodíku anebo objem
musí být korigován před užitím hydrochlorothiazidu v kombinaci s inhibitorem ACE, antagonistou
angiotenzinu II nebo přímým inhibitorem reninu. Léčba má být zahájena pod pečlivým lékařským
dohledem.
Zvláštní populace
Poruchy funkce ledvin
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava počáteční
dávky (viz bod 5.2).
Hydrochlorothiazide Aurovitas je kontraindikován u pacientů s anurií a u pacientů s těžkou poruchou
funkce ledvin.
Poruchy funkce jater
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava počáteční dávky
(viz bod 5.2).
Hydrochlorothiazide Aurovitas má být užíván se zvýšenou opatrností u pacientů s těžkou poruchou
funkce jater (viz bod 4.4).
Starší pacienti (nad 65 let)
Při léčbě starších pacientů je nutné věnovat zvýšenou pozornost možným omezením funkce ledvin.
Těžká srdeční dekompenzace
U pacientů s těžkou srdeční dekompenzací může být zřetelně omezena resorpce hydrochlorothiazidu.
Pediatrická populace
U dětí a dospívajících nejsou dostupné žádné údaje. Proto nemá být hydrochlorothiazid podáván
dětem a dospívajícím.
Způsob podání
Tablety je třeba užívat s dostatečným množstvím tekutiny.
Doba trvání léčby
Doba trvání léčby je neomezená a závisí na typu a závažnosti onemocnění. Při dlouhodobé léčbě má
být terapie hydrochlorothiazidem ukončována postupně.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na hydrochlorothiazid nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Anurie.
• Těžké poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu pod 30 ml/min).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné
karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být
fotoaktivita HCTZ.
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě
informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány,
případně včetně histologického vyšetření vzorku tkáně. Užívání HCTZ má být rovněž opětovně
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).
Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba přípravek
Hydrochlorothiazide Aurovitas vysadit a podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván
pacientům, u kterých se již dříve po užití hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.
Zvláštní upozornění
Obecně není doporučeno užívat hydrochlorothiazid u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie
nebo u pacientů, kteří mají pouze jednu funkční ledvinu nebo u pacientů s hypokalémií.
Chronické zneužívání diuretik může vést k pseudo-Bartterovu syndromu s následkem edému. Edém je
způsoben zvýšením reninu a následným sekundárním hyperaldosteronismem.
Hydrochlorothiazid je sulfonamid. Možnost vzájemné reaktivity zvláště s jinými antibakteriálními
látkami včetně sulfonamidů je teoretická a není klinicky potvrzena.
Porucha funkce jater
Thiazidy, stejně jako jiná diuretika, mohou vyvolat poruchu rovnováhy elektrolytů, jaterní
encefalopatii nebo hepatorenální syndrom, pokud se užívají k léčbě cirhózního ascitu.
Hydrochlorothiazid má být užíván s opatrností, a to zejména u pacientů s těžkou poruchou funkce
jater.
Při užití thiazidových diuretik byly hlášeny fotosenzitivní reakce (viz bod 4.8). Pokud dojde ke vzniku
fotosenzitivní reakce, léčba má být přerušena. Je-li nezbytné opětovné zahájení léčby, mají být plochy
vystavené slunci nebo umělému UVA chráněny.
Bezpečnostní opatření pro použití
Porucha rovnováhy elektrolytů
Sodík v séru
Je potřeba monitorovat hladiny sodíku v séru před zahájením léčby a v pravidelných intervalech
během léčby.
Thiazidová diuretika mohou způsobit hyponatrémii nebo vést k exacerbaci již existující hyponatrémie.
U pacientů s významným snížením sérového sodíku anebo významným snížením objemu, jak bylo
pozorováno u pacientů s vysokými dávkami diuretik, může dojít ve velmi vzácných případech po
zahájení léčby hydrochlorothiazidem k symptomatické hypotenzi.
Snížení hladiny sodíku v plazmě může být zpočátku asymptomatické, pravidelné sledování je
nezbytné a musí být častější u rizikových populací, jako jsou starší pacienti, a ještě častější u
podvyživených a cirhotických pacientů (viz body 4.8 a 4.9).
Monitorování je obzvláště důležité u pacientů s ascitem v důsledku cirhózy jater a u pacientů s
edémem v důsledku nefrotického syndromu.
Byly zaznamenány izolované případy hyponatrémie doprovázené neurologickými příznaky (nauzea,
zvýšená dezorientace, apatie). Thiazidy mají být používány pouze po normalizaci hladiny draslíku bez
příznaků jakékoli stávající deplece sodíku a/nebo objemu nebo závažné hypoalbuminémie a/nebo
stávajícího objemu krve. V opačném případě má být léčba zahájena pod přísným lékařským dohledem.
Draslík v séru
Thiazidové diuretika mohou také zapříčinit hypokalémii nebo exacerbaci stávající hypokalémie.
Thiazidy mají být používány s opatrností u pacientů s onemocněním, které může způsobit významnou
ztrátu draslíku, jako onemocnění ledvin se ztrátou solí nebo poruchy funkce ledvin prerenálního
původu (kardiogenní).
Riziku nástupu hypokalémie (< 3,5 mmol/l) musí být zabráněno u některých rizikových populací, tj.
starších a / nebo podvyživených a / nebo polymedikovaných pacientů, dále u pacientů majících
cirhózu s edémem a ascitem, pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo srdečním selháním. V
těchto případech hypokalémie zvyšuje toxické účinky digoxinu vůči srdci a riziko poruch srdečního
rytmu.
Pacienti s dlouhým intervalem QT na EKG jsou také ohroženi, nezávisle na původu – kongenitální či
způsobeným léčivem. Hypokalémie (jako u bradykardie) pak působí jako indukční faktor závažné
arytmie, zejména torsades de pointes, potenciálně fatální, zejména při výskytu bradykardie.
Léčba thiazidovými diuretiky má být zahájena pouze po korekci hypokalémie a současně se
vyskytující hypomagnezémie.
Koncentrace draslíku v séru má být zkontrolována během týdne po zahájení léčby.
Poté se doporučuje pravidelně kontrolovat hladinu draslíku v séru. Rovnováha elektrolytů, zvláště
hladina draslíku, má být sledována u všech pacientů užívajících thiazidová diuretika.
Při dlouhodobé léčbě má být koncentrace draslíku v séru zkontrolována na začátku léčby. V závislosti
na rizikových faktorech může být zvážena kontrola po 3-4 týdnech. Poté se doporučují pravidelné
kontroly zejména u rizikových pacientů.
Kyselina močová
Stejně jako u ostatních diuretik může hydrochlorothiazid zvyšovat koncentraci kyseliny močové v séru
v důsledku snížení jejího vylučování močí, což může vést k iniciaci hyperurikémie nebo zhoršení
stávající hyperurikémie. U citlivých pacientů může vyvolat záchvaty dny. Dávka má být upravena
podle koncentrace kyseliny močové v séru.
Metabolické účinky
Draslík v séru
Thiazidová diuretika snižují vylučování vápníku močí a mohou způsobit mírné, přechodné zvýšení
hladiny draslíku v séru při nepřítomnosti známých poruch metabolismu vápníku. Hydrochlorothiazid
se má používat s opatrností u pacientů s hyperkalcémií a má být podáván pouze po úpravě jakékoli
stávající hyperkalcémie. Užívání hydrochlorothiazid má být přerušeno, pokud během léčby nastane
hyperkalcémie. Hladiny vápníku v séru mají být kontrolovány pravidelně během léčby thiazidovými
diuretiky. Výrazná hyperkalcémie může být známkou skryté hyperparatyreózy. Thiazidy mají být
vysazeny před provedením testů funkcí příštítné žlázy.
Během léčby hydrochlorothiazidem mají pacienti přijímat dostatečné množství tekutin a vzhledem ke
zvýšené ztrátě draslíku jíst potraviny bohaté na draslík (např. banány, zelenina, ořechy).
Hladina glukózy a lipidů v séru
Thiazidová diuretika, včetně hydrochlorothiazidu, mohou snížit toleranci glukózy a zvýšit hladinu
cholesterolu a triglyceridů v séru. U diabetických pacientů může být zapotřebí upravit dávkování
inzulínu nebo perorálních hypoglykemik.
Funkce ledvin a diuretika
Thiazidová diuretika jsou plně účinná pouze, když je funkce ledvin normální nebo jen lehce snížená
(vyhodnoceno např. výpočtem clearance kreatininu ze sérového kreatininu). U starších pacientů, má
být hodnota clearance kreatininu uzpůsoben věku, váze a pohlaví pacienta, podle Cockroftova vzorce,
například:
퐶푙퐶푟=(140−푣ě푘)∗ℎ푚표푡푛표푠푡0,814 ∗ kreatinin v séru
s:
• věkem v letech,
• hmotností v kg
• kreatininu v μmol/l.
Tento vzorec platí pro starší muže a má být upraven pro ženy vynásobením výsledku koeficientem
0,85.
Hypovolémie, sekundární ztráta vody a sodíku, vyvolaná diuretikem na počátku léčby vede ke snížení
glomerulární filtrace. To může mít za následek zvýšení hladiny močoviny a kreatininu v krvi. Toto
přechodné poškození funkce ledvin může zhoršit stávající poruchu ledvin.
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem
Sulfonamidy nebo léky s deriváty sulfonamidů mohou způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí
k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu se uzavřeným
úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během
několika hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčené akutní glaukomy s uzavřeným úhlem mohou vést
k trvalé ztrátě zraku. Primární léčba je co nejdříve přerušit užívání léčiva. Pokud nitrooční tlak zůstává
nekontrolovatelný, může být nutné zvážit rychlé lékařské nebo chirurgické ošetření. Rizikové faktory
pro rozvoj akutního glaukomu se uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo
penicilin v anamnéze.
Jiné
Kombinace antihypertenziv
V kombinaci s jinými antihypertenzivy se doporučuje alespoň na počátku snížit dávku.
Antihypertenzní účinek inhibitorů ACE, antagonistů angiotenzinu II nebo inhibitorů reninu je
potencován léčbou, která zvyšuje aktivitu reninu v plazmě (diuretika).
Je doporučeno dbát opatrnosti, pokud je inhibitor ACE, antagonista angiotenzinu II nebo přímý
inhibitor reninu podáván současně s hydrochlorothiazidem, zvláště u pacientů s těžkou deplecí sodíku
anebo objemu.
Antidopingový test
Hydrochlorothiazid může zapříčinit pozitivní analytický výsledek v antidopingovém testu.
Jiné
Lupus erythematodes: u thiazidových diuretik, včetně hydrochlorothiazidu byla hlášena exacerbace
nebo aktivace systémového lupus erythematodes.
Hypersenzitivní reakce na hydrochlorothiazid se s vyšší pravděpodobností vyskytnou u pacientů s
alergiemi a astmatem.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pokud jsou podávány současně, mohou se vyskytnout interakce hydrochlorothiazidu s následujícími
léčivými přípravky:
Léky, které ovlivňují hladinu draslíku v séru
Hypokalémie je predisponujícím faktorem poruch srdečního rytmu (zvláště torsades de pointes) a pro
zvýšení toxicity určitých léčiv jako digoxin. Léky, které mohou způsobit hypokalémii, se proto účastní
mnoha interakcí. Jedná se o diuretika snižující hladinu draslíku, samostatné nebo kombinované;
stimulační laxativa; glukokortikoidy; tetrakosaktidy a amfotericinu B (i.v. podání).
Léky, které ovlivňují hladiny sodíku v séru
Některé léky se často podílejí na vyvolání hyponatrémie. Jedná se o diuretika, desmopresin,
antidepresiva inhibující zpětný příjem serotoninu, karbamazepin a oxkarbazepin. Kombinace těchto
léků zvyšuje riziko hyponatrémie.
Současné užívání se nedoporučuje:
Lithium:
Zvýšená hladina lithia v séru s příznaky předávkování lithiem, jako při diety bez soli (snížené
vylučování lithia v moči).
Pokud je tato kombinace shledána nezbytnou, má být hladina lithia v séru pozorně sledována a dávka
lithia má být upravena.
Současné užívání vyžadující opatrnost:
Kyselina acetylsalicylová
Pro protizánětlivé dávkování kyseliny acetylsalicylové (≥ 1 g na dávku anebo ≥ 3 g denně) nebo pro
analgetické nebo antipyretické dávkování (≥ 500 mg na dávku a / nebo <3 g denně):
Akutní selhání ledvin u dehydratovaných pacientů se sníženou glomerulární filtrací sekundárně ke
snížení syntézy prostaglandinů v ledvinách. Navíc dochází ke snížení antihypertenzního účinku.
Pacient má být hydratován a jeho funkce ledvin monitorovány na počátku léčby.
Nesteroidní antiflogistika
Akutní selhání ledvin u rizikových pacientů (starší anebo dehydratovaní pacienti) v důsledku snížené
glomerulární filtrace (inhibice vazodilatačních prostaglandinů vlivem nesteroidních antiflogistik).
Dále dochází ke snížení antihypertenzního účinku.
Pacient má být hydratován a jeho funkce ledvin monitorovány na počátku léčby.
Karbamazepin
Riziko symptomatické hyponatrémie. Klinické a biologické sledování. Pokud je to možné, použijte
jinou třídu diuretik.
Chelatační pryskyřice
Chelatační pryskyřice mohou snížit intestinální absorpci a účinnost jiných současně užívaných léčiv.
Obecně platí, že pokud je to možné má být pryskyřice užívána v době vzdálené od doby užívání
ostatních léků v intervalu delším než 2 hodiny.
Digitalis
Hypokalémie zvyšuje toxické účinky digitalisu.
Před léčbou je nutné provést klinické, elektrolytické a elektrokardiografické vyšetření a upravit
jakoukoli hypokalémii.
Diuretika šetřící draslík (samotné nebo v kombinaci)
Tato rozumná kombinace užitečná pro některé pacienty nevylučuje výskyt hypokalémie nebo zvláště
při selhání ledvin a diabetes výskyt hyperkalémie.
Je nutné monitorovat draslík v séru, popřípadě EKG a v případě nutnosti znovu zvážit léčbu.
Inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE), antagonista angiotenzinu II
Riziko náhlé hypotenze anebo akutního selhání ledvin při zahajování nebo zvyšování dávky ACE
inhibitoru nebo antagonisty angiotenzinu II při stávajícím nedostatku sodíku.
U arteriální hypertenze, kdy předchozí diuretická léčba vedla k depleci soli, je nutné:
- buď přerušit užívání diuretika před zahájením léčby antagonistou angiotenzinu II nebo ACE
inhibitory, a později v případě potřeby obnovit léčbu diuretikem snižujícím draslík;
- nebo podávat nižší počáteční dávky antagonisty angiotenzinu II nebo ACE inhibitory a dávky
postupně zvyšovat.
U pacientů s městnavým selháním srdce, kteří jsou léčeni diuretiky, je třeba zahájit velmi nízkou
dávkou ACE inhibitorů nebo antagonistů angiotenzinu II, raději však po snížení dávky souběžně
užívaného diuretika snižujícího draslík.
Ve všech případech má být během prvních týdnů léčby ACE inhibitory nebo antagonisty angiotenzinu
II sledována funkce ledvin (sérový kreatinin).
Léčivé přípravky, které mohou způsobit torsades de pointes (amiodaron, amisulprid, arsen, artenimol,
chlorochin, chlorpromazin, citalopram, cyamemazin, difemanil, disopyramid, dofetilid, dolasetron,
domperidon, dronedaron, droperidol, erythromycin, escitalopram, flupentixol, flufenazin, halofantrin,
haloperidol, hydrochinidin, hydroxyzin, ibutilid, levofloxacin, levomepromazin, lumefantrin,
mechitazin, methadon, mizolastin, moxifloxacin, pentamidin, pimozid, pipamperon, piperachin,
pipotiazin, prukaloprid, chinidin, sotalol, spiramycin, sulpirid, sultoprid, tiaprid, toremifen,
vandetanib, vinkamin, zuklopenthixol)
Zvýšené riziko ventrikulárních arytmií, zejména torsades de pointes.
Před podáním léčivého přípravku je nutné provést klinické, elektrolytické a elektrokardiografické
vyšetření a upravit jakoukoli hypokalémii.
Jiné léky snižující hladinu draslíku
Zvýšené riziko hypokalémie. Monitorování hladiny draslíku v séru, v případě potřeby její úprava.
Jodované kontrastní látky
V případě diuretiky navozené dehydrataci je zvýšené riziko akutního selhání funkce ledvin, zejména
při vysokých dávkách jodované kontrastní látky.
Rehydratace před podáním jodované látky.
Kombinace, které je třeba vzít v úvahu
Alfa-blokátory při urologických problémech (alfuzosin, doxazosin, prazosin, silodosin, tamsulosin,
terazosin)
Zvýšený hypotenzní účinek. Vyšší riziko ortostatické hypotenze.
Alfa-blokátorová antihypertenziva
Hypotenzní účinek. Vyšší riziko ortostatické hypotenze.
Přípravky způsobující ortostatickou hypotenzi
Kromě antihypertenziv může mnoho jiných léků zapříčinit ortostatickou hypotenzi, zvláště nitráty,
inhibitory fosfodiesterasy typu 5, alfa-blokátory užívané při urologických problémech, tricyklická
antidepresiva a fenothiaziny, agonisté dopaminu, levodopa, baklofen, amifostin.
Zvýšené riziko hypotenze, zejména ortostatická hypotenze.
Iontoměniče
Cholestyramin a kolestipol snižují absorpci thiazidových diuretik, včetně hydrochlorothiazidu.
Interakce je však možné minimalizovat úpravou dávkování hydrochlorothiazidu i iontoměniče, kdy
nejnižšího snížení absorpce je dosaženo při podávání hydrochlorothiazidu nejméně 4 hodiny před nebo
až 6 hodin po podání iontoměniče.
Vápník
Riziko hyperkalcémie způsobené sníženým vylučováním vápníku močí.
Cyklosporin
Riziko zvýšené hladiny kreatininu bez změn hladin cyklosporinu v krvi, a to i při nepřítomnosti
deplece sodíku. Také je zde riziko hyperurikémie a komplikací podobným dně.
Deriváty dusičnanů
Zvýšené riziko hypotenze, zejména ortostatické hypotenze.
Presorické aminy
Hydrochlorothiazid může snížit odpověď presorických aminů (např. noradrenalinu). Klinický význam
tohoto účinku však není znám natolik, aby byla vyloučena jejich terapeutická užitečnost.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Údaje o používání hydrochlorothiazidu během těhotenství jsou omezené, zejména v prvním trimestru
těhotenství. Studie na zvířatech nejsou dostatečné.
Hydrochlorothiazid prostupuje placentou. Podle farmakologického mechanismu účinku
hydrochlorothiazidu může jeho použití během druhého a třetího trimestru ohrozit perfuzi plod-
placenta a může způsobit fetální a neonatální žloutenku, poruchy rovnováhy elektrolytů a
trombocytopenii.
Hydrochlorothiazid nesmí být použit při těhotenském edému, těhotenské hypertenzi, proteinurii,
preeklampsii nebo gestóze vzhledem k riziku poklesu plasmatického objemu a placentární
hypoperfuze bez prospěšného efektu na průběh nemoci.
Hydrochlorothiazid nemá být použit u těhotných žen s esenciální hypertenzí s výjimkou vzácných
situací, kdy nemůže být použita jiná léčba.
Kojení
Hydrochlorothiazid je v malém množství vylučován do mateřského mléka. Thiazidy užívané ve
vysokých dávkách zvyšují diurézu a mohou potlačit tvorbu mléka.
Použití hydrochlorothiazidu v období kojení se nedoporučuje. Pokud je hydrochlorothiazid během
kojení užíván, mělo by se jednat o co nejnižší možné dávky.
Fertilita
Údaje o vlivu hydrochlorothiazidu na fertilitu u lidí nejsou k dispozici.
V rámci studií na zvířatech neměl hydrochlorothiazid vliv na fertilitu a početí (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Hydrochlorothiazide Aurovitas má malý až mírný vliv na schopnost řítit nebo obsluhovat stroje.
To je nutné vzít v úvahu zvláště na počátku léčby nebo při zvyšování dávek, změně léčivého
přípravku, nebo při užití spolu s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA
s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až
<1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (včetně cyst a polypů)
Není známo Nemelanomové kožní nádory (bazaliomy a
spinaliomy)
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné Thrombocytopenie (někdy s purpurou)
Velmi vzácné Snížení aktivity kostní dřeně, hemolytická
anemie, leukopenie, agranulocytóza
Není známo Aplastická anemie
Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné Hypersenzitivní reakce
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté Hypokalémie, zvýšená hladiny tuku v krvi
Časté Hyperurikemie, hypomagnesémie, hyponatrémie
Vzácné Hyperkalcemie, hyperglykemie a glykosurie,
zhoršení metabolického diabetu
Velmi vzácné Hypochloremická alkalóza
Psychiatrické poruchy
Vzácné Poruchy spánku, deprese
Poruchy nervového systému
Vzácné Bolest hlavy, závrať, parestezie
Poruchy oka
Vzácné Poruchy zraku
Není známo Akutní myopie a sekundární glaukom se
uzavřeným úhlem, choroidální efuze
Srdeční poruchy
Vzácné Arytmie
Cévní poruchy
Časté Ortostatická hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) (viz bod
4.4)
Gastrointestinální poruchy
Časté Průjem, nechutenství, nauzea, zvracení
Vzácné Bolest břicha, zácpa
Velmi vzácné Pankreatitida
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné Intrahepatická cholecistida, žloutenka
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté Urtikarie a jiné kožní reakce
Vzácné Fotosenzitivní reakce
Velmi vzácné Reakce podobné lupus erythematodes, recidiva
lupus erythematodes, nekrotizující vaskulitida,
toxická epidermální nekrolýza
Není známo Erythema multiforme
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Není známo Svalové křeče
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté Akutní selhání ledvin
Není známo Poruchy funkce ledvin
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Časté Impotence
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Není známo Astenie, horečka
Popis vybraných nežádoucích účinků
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce (viz
též body 4.4 a 5.1).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
Symptomy akutního a chronického předávkování závisí na závažnosti ztrát tekutin a elektrolytů.
U jasných případů ztrát tekutin a elektrolytů může předávkování vést k žízni, slabosti, závratím,
zvracení, bolestem svalů a vzniku svalových křečí (např. křeče v lýtku), bolestem hlavy, tachykardii,
hypotenzi a ortostatické hypotenzi. Dehydratace a hypovolemie mohou mít za následek hemo-
koncentraci, křeče, letargii, zmatenost, kolaps a akutní selhání ledvin. Mohou se vyskytnout i poruchy
rovnováhy elektrolytů s arytmií.
Hypokalémie může způsobit únavu, svalovou slabost, parestézii, parézu, apatii, meteorismus a zácpu
nebo arytmii. Závažná ztráta draslíku může způsobit paralytický ileus nebo bezvědomí a
hypokalemické kóma.
Management
Léčba hydrochlorothiazidem musí být okamžitě přerušena, pokud se vyskytnou příznaky
předávkování.
Po nedávném předávkování lze snížit systémovou absorpci hydrochlorothiazidu primární eliminací
léku (záměrné zvracení, výplach žaludku) nebo snížením resorpce (aktivním uhlím).
Je potřeba sledovat životní funkce. Kromě toho má být pravidelně kontrolována hydratace a
rovnováha elektrolytů, stejně jako acidobazický metabolismus a hladina cukru v krvi. Má být
provedena klinická analýza moči. Odchylky od normálních hodnot mají být korigovány.
Terapeutická opatření
• při hypovolemii: objemová substituce.
• při hypokalémii: substituce draslíku.
• při zhroucení: pozice Trendelenburg, šoková terapie je-li to nutné.
Léčba
Ve všech případech předávkování má být použita podpůrná péče.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Thiazidová diuretika, antihypertenziva ATC kód: C03AA03
Mechanismus účinku
Hydrochlorothiazid je benzothiadiazinové diuretikum.
Thiazidová diuretika působí primárně inhibicí zpětné absorpce NaCl (prostřednictvím antagonismu
transportéru NaCl) z distální části renálních tubulů.
Zvýšené množství Na+ a vody ve sběrném kanálu anebo zvýšená rychlost filtrace vede ke zvýšené
sekreci a exkreci K+ a H+.
Inhibice zpětné absorpce NaCl také způsobuje nepřímou stimulaci zpětné absorpce Ca2+.
Diuretický a natriuretický účinek nastupuje asi za 1-2 hodiny po perorálním podání
hydrochlorothiazidu, dosahuje maxima po 4-6 hodinách a může trvat 10-12 hodin.
Diuréza indukovaná thiazidem zpočátku vede ke snížení objemu plazmy, srdečního výkonu a
systémového krevního tlaku. Může dojít k aktivaci renin-angiotenzin-aldosteronového systému.
Hypotenzivní účinek je udržován při kontinuálním užívání léčivého přípravku, pravděpodobně v
důsledku snížení periferního odporu; srdeční výkon se vrací na základní úroveň, objem plazmy
zůstane o něco nižší a aktivita plazmatického reninu může být zvýšena.
U pacientů s chronickým poškozením ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min a nebo sérový kreatinin
větší než 1,8 mg/100 ml) hydrochlorothiazid neúčinkuje.
Hypertenze
U většiny pacientů je antihypertenzní účinek hydrochlorothiazidu při dlouhodobém užívání závislý na
dávce mezi 12,5 až 50-75 mg/den.
Terapeutický účinek hydrochlorothiazidu zůstává stabilní i při překročení určité dávky, zatímco
nepříznivé účinky se kontinuálně zvyšují. Pokud není léčba účinná, z terapeutického hlediska není
nutné zvyšovat dávku nad doporučenou mez kvůli zhoršené toleranci (viz bod 4.2).
Hydrochlorothiazid při nefrogenním diabetu insipidus snižuje objem moči a zvyšuje osmolalitu moči.
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V
jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC,
odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ
(≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95%
interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah
mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 633 případů karcinomu rtu odpovídalo
63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin. Vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky
(~100 000 mg) (viz též bod 4.4).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Hydrochlorothiazid je po perorálním podání rychle vstřebáván (Tmax přibližně 2 hodiny). Zvýšení
průměrné AUC je lineární a úměrné dávkování v terapeutickém rozmezí.
Rozdíly v absorpci na nalačno nebo při příjmu potravy nejsou klinicky významné. Po perorálním
podání je absolutní biologická dostupnost hydrochlorothiazidu 70 %.
Absorpce hydrochlorothiazidu je snížena u pacientů trpících srdečním selháním.
Kontinuální podávání nemění metabolismus hydrochlorothiazidu. Po 3 měsících léčby denní dávkou
50 mg hydrochlorothiazidu je absorpce, eliminace nebo vylučování podobné těm, které byly
pozorovány během krátkodobé léčby.
Distribuce
Hydrochlorothiazid je akumulován v erytrocytech a dosahuje maximální koncentrace přibližně hodiny po perorálním podání. Po 10 hodinách je koncentrace v erytrocytech zhruba trojnásobně vyšší
než v plazmě. Byla zaznamenána přibližně 40 až 70 % vazba na plazmatické proteiny, zdánlivý
distribuční objem lze odhadnout na 4-8 l/kg.
Biologický poločas se značně liší případ od případu a je mezi 6 a 25 hodinami.
Biotransformace a eliminace
Hydrochlorothiazid je eliminován z plazmy především ve formě nezměněného léčiva s biologickým
poločasem rozpadu přibližně 6 až 15 hodin v terminální fázi vylučování. Během 72 hodin je 60 až % jedné perorální dávky vyloučeno močí, 95 % v nezměněné formě a 4 % jako hydrolyzát 2-amino-chlor-m-benzendisulfonamidu (ABCS). Až 24 % perorální dávky je vyloučeno ve stolici a
zanedbatelné množství je vyloučeno žlučí.
U pacientů s poruchou funkce ledvin a srdečním selháním je míra exkrece močí snížena a biologický
poločas eliminace je zvýšen. Totéž se objevuje u starších pacientů spolu s dalším zvýšením maximální
plazmatické koncentrace.
Doba nástupu hypotenzivní aktivity jsou přibližně 3-4 dny.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ačkoli se při některých experimentálních modelech objevily nejasné důkazy o genotoxickém nebo
karcinogenním působení, rozsáhlé zkušenosti s hydrochlorothiazidem u lidí neprokázaly souvislost
mezi jeho použitím a nárůstem nádorových onemocnění.
Hydrochlorothiazid nebyl teratogenní a neměl žádné účinky na plodnost a početí u myší a potkanů.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Monohydrát laktosy
Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
Předbobtnalý kukuřičný škrob
Kukuřičný škrob
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Blistr:
Uchovávejte blistry v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
HDPE lahvička:
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Průhledný PVC/AL fólie blistr
Bílá neprůhledná kulatá HDPE lahvička uzavřená bílým neprůhledným polypropylenovým
šroubovacím uzávěrem s indukční těsnící vložkou. Každá HDPE lahvička obsahuje silikagel jako
vysoušedlo.
Blistrová balení: 20, 30, 40, 50, 60, 90 a 100 tablet.
HDPE lahvička: 500 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Aurovitas, spol. s r.o.
Karlovarská 161 00 Praha Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
50/043/18-C
9. DATUM REGISTRACE A DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5. 6.
10. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU
10. 3.