Sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Furorese 40 mg tablety
Furorese 125 mg tablety
Furorese 250 mg tablety
Furorese 500 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Furorese 40 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 40 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Furorese 125 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 125 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Furorese 250 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 250 mg.
Furorese 500 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 500 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Vzhled přípravku:
Furorese 40 mg: bílé, kulaté, mírně bikonvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit
na stejné dávky.
Furorese 125 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu
lze rozdělit na stejné dávky.
Furorese 250 mg: bílé až nažloutlé, kulaté, bikonvexní tablety s dělitelným křížem na jedné straně. Tabletu
lze rozdělit na stejné dávky.
Furorese 500 mg: bílé až nažloutlé, podlouhlé, bikonvexní tablety se třemi dělícími rýhami na obou
stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Furorese 40 mg
Léčba arteriální hypertenze.
Furorese 40 mg /125 mg
Léčba
- edémů vyvolaných onemocněním srdce nebo jater
- edémů vyvolaných poruchami ledvin (při nefrotickém syndromu je prioritní terapie základního
onemocnění)
- edémů vyvolaných popáleninami
Furorese 125 mg /250 mg /500 mg
Podávání přípravků Furorese s vysokými dávkami furosemidu je výjimečně indikováno u pacientů se
značně sníženou glomerulární filtrací (nižší než 20 ml/min). Přípravky se používají k léčbě oligurie
v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost dialýzy i ve
stadiích dialýzu již vyžadujících) za přítomnosti edémů a/nebo hypertenze k udržení residuální diurézy
(diuretickou účinnost je třeba kontrolovat občasným pokusným vysazením přípravku).
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování je třeba stanovit individuálně, především se zřetelem k dosaženým terapeutickým účinkům.
Pro dospělé pacienty platí tato doporučení:
Furorese 40 mg
Arteriální hypertenze
Zpravidla se užívá 1 tableta přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 mg furosemidu) jednou denně, a to buď
samostatně, anebo v kombinaci s jinými látkami.
Furorese 40 mg/125 mg
Edémy vyvolané poruchami srdce nebo jater
Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 mg furosemidu).
Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety
přípravku Furorese 40 mg (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví,
může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 160 mg furosemidu).
Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky
přesahující 200 mg furosemidu.
Udržovací denní dávka bývá 1 – 2 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – 80 mg furosemidu).
Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.
Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.
Edémy vyvolané poruchami ledvin
Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu).
Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety
přípravku Furorese 40 mg (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví,
může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 160 mg furosemidu).
Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky
přesahující 200 mg furosemidu.
Udržovací denní dávka bývá 1 – 2 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – 80 mg furosemidu).
Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.
Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.
Při nefrotickém syndromu je pro riziko zvýšené incidence nežádoucích účinků třeba volit dávku opatrně.
Edémy vyvolané popáleninami
Denní a/nebo jednotlivá dávka může ležet v rozmezí 1 až 2,5 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – mg furosemidu), až do 6 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 240 mg furosemidu) ve výjimečných
případech poruchy renálních funkcí.
Deficit objemu intravazální tekutiny se musí kompenzovat před podáním přípravku Furorese 40mg/mg.
Furorese 125 mg/250 mg /500 mg
Oligurie v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost
dialýzy i ve stadiích dialýzu již vyžadujících)
Pro zvýšení diurézy je možno podat až 1000 mg furosemidu denně za monitorování stavu hydratace a
sérových elektrolytů. Občas je třeba furosemid pokusně vysadit, aby se zjistilo, zda při jeho podávání
diuretický účinek stále ještě setrvával.
U pacientů s chronickou renální insuficiencí je třeba dávkování pečlivě přizpůsobit tak, aby se edémy
vyplavovaly pozvolna a postupně. Vždy je nutné zvolit nejnižší dávku, potřebnou pro vyvolání
požadovaného účinku.
Přípravek Furorese 500 mg se může použít pouze, jestliže odpověď na perorální podání 120 mg
furosemidu denně není dostatečná. Dávku 1 tablety přípravku Furorese 250 mg nebo 1/2 tablety přípravku
Furorese 500 mg (tj. 250 mg furosemidu) je možné zvýšit až na 2 tablety přípravku Furorese 500 mg (tj.
na 1000 mg furosemidu).
Způsob podání
Tablety se užívají nalačno, polykají se celé, nerozkousané, a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny
(např. 1/2 až jednou sklenicí vody).
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti onemocnění.
4.3 Kontraindikace
Furosemid se nesmí podat v těchto případech:
- při selhání ledvin s anurií
- při komatu a jaterním prekomatu
- při těžké hypokalemii
- při těžké hyponatremii
- při hypovolemii nebo dehydrataci
- při hypersenzitivitě na léčivou látku, sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- kojícím ženám.
Přípravek Furorese 125 mg ve vysokých dávkách (při oligurii při pokročilé a terminální renální
insuficienci) a přípravky Furorese 250 mg/500 mg se nesmějí podávat pacientům s normální ani
porušenou funkcí ledvin, pokud jejich glomerulární filtrace dosahuje hodnot vyšších než 20 ml/min; u
těchto pacientů je nebezpečí příliš veliké ztráty tekutin a elektrolytů.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Obzvlášť pečlivý lékařský dohled je nutný v těchto případech:
- při hypotenzi
- při manifestním nebo latentním diabetu (jsou nutné pravidelné kontroly glykemie)
- při dně (jsou nutné pravidelné kontroly koncentrace kyseliny močové v séru)
- při obstrukci močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru)
- při hypoproteinemii např. při nefrotickém syndromu (je nutné pečlivě vytitrovat vhodnou dávku)
- při jaterní cirhóze a současném snížení renálních funkcí
- u pacientů, pro které by nechtěně hluboký pokles krevního tlaku představoval obzvláštní nebezpečí,
např. u pacientů s poruchami mozkové perfuze anebo s ischemickou chorobou srdce
- u nedonošených (je riziko vývoje kalcifikace ledvin, ledvinných kaménků /nefrokalcinózy,
nefrolitiázy/): je nutná kontrola renálních funkcí a sonografie ledvin.
U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může terapie furosemidem v prvních týdnech
života zvýšit riziko ductus arteriosus apertus.
U pacientů s poruchou močení (např. při hypertrofii prostaty) se furosemid může použít pouze, pokud není
odtok moči vážně postižen, protože náhlá polyurie může vyvolat ischurii a nadměrnou distenzi močového
měchýře.
U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které
mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze, se
může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.
Při dlouhodobé léčbě furosemidem je třeba v pravidelných intervalech monitorovat sérové koncentrace
elektrolytů (zejména draslíku, sodíku a vápníku), hydrogenuhličitanu, kreatininu, močoviny a močové
kyseliny a také glykémii.
V obzvlášť krátkých intervalech je nutné monitorování u pacientů s vysokým rizikem vývoje
elektrolytové dysbalance anebo po značné ztrátě tekutin (např. zvracením, průjmem nebo intenzivním
pocením). Je třeba korigovat hypovolemii nebo dehydrataci i výrazné elektrolytové nerovnováhy nebo
poruchy acidobazické rovnováhy. To si může vyžádat dočasné přerušení léčby furosemidem.
Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšenou diurézou nemá přesáhnout 1 kg denně, a to bez ohledu na
množství vyloučené moči.
Dávkování je třeba volit opatrně při nefrotickém syndromu, protože je riziko zesílení nežádoucích účinků.
Současné použití s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích u starých pacientů s demencí se objevila vyšší incidence mortality ve
skupině, léčené kombinací furosemidu plus risperidonu (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozsah 75-97 let) ve
srovnání s pacienty, kteří dostávali risperidon samotný (3,1 %; průměrný věk 84 roky, rozsah 70-94 roky)
anebo furosemid samotný (4,1 %,; průměrný věk 80 let, rozsah 67-90 let. Při současném užívání
risperidonu s jiným diuretikem (hlavně s malými dávkami thiazidových diuretik) podobné změny
pozorovány nebyly.
Nebyl zjištěn žádný patofyziologický mechanismus, který by tento úkaz vysvětlil, a nebyl ani nalezen
konzistentní výklad příčin úmrtí. Přesto je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před
rozhodnutím, použít tuto kombinaci léčiv anebo současně s risperidonem užívat jiné silné diuretikum. U
pacientů, kteří společně s risperidonem užívali jiná diuretika, mortalita zvýšena nebyla. Bez závislosti na
způsobu léčby znamenala všeobecné riziko faktoru mortality dehydratace. Dehydrataci je proto nutné se u
starých pacientů s demencí vyhnout (viz bod 4.3).
Při dlouhodobé terapii furosemidem je vždy indikována dieta bohatá na kalium (např. brambory, banány,
rajčata, špenát, sušené ovoce). Někdy se doporučuje medicinální doplňování přívodu kalia. Jindy (např. při
jaterní cirhóze) je vhodné jako prevenci hypokalémie a alkalózy podávat diuretikum šetřící kalium.
Při insuficienci ledvin se do renálních tubulů dostane furosemidu méně. Může být nutné zvýšit dávku
furosemidu, aby se dosáhlo příslušného diuretického účinku.
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti choroby.
Podávání furosemidu může způsobit chybnou pozitivitu antidopingového testu.
PřípravkyFurorese obsahují laktosu a sodík
Furorese 40 mg, Furorese125 mg a Furorese 500 mg obsahují monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tyto léčivé přípravky obsahují méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že jsou
v podstatě „bez sodíku“.
Upozornění pro diabetiky
tableta obsahuje méně než 0,1 sacharidové jednotky.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Ovlivnění účinku furosemidu jinými léčivy
Některá nesteroidní antiflogistika (např. indometacin, acetylsalicylová kyselina) mohou účinek
furosemidu snižovat, a při stávající hypovolemii mohou vyvolat akutní selhání ledvin.
Ovlivnění účinků jiných léčiv furosemidem
Při současném podávání kardiotonických glykosidů je třeba mít na paměti, že citlivost myokardu vůči
těmto glykosidům je zvýšena při hypokalemii a/nebo hypomagnesiemii, které se při terapii furosemidem
mohou vyvinout. Je zde zvýšené riziko komorových arytmií (včetně torsades de pointes) při současném
používání léčivých přípravků, které mohou vyvolat syndrom prodlouženého intervalu QT (např.
terfenadinu, některých antiarytmik třídy I a III) a při elektrolytových dysbalancích.
Antihypertenziva
Může být nutné upravit dávkování současně podávaných antihypertenziv.
ACE inhibitory
Furosemid může zesílit účinky jiných antihypertenziv. Případy hlubokého poklesu krevního tlaku až
šokové stavy a exacerbace poruch renálních funkcí (ojediněle i akutní selhání ledvin) se objevily při
kombinaci s inhibitory ACE, pokud se inhibitory ACE podaly nejdříve anebo pokud se nejdříve podaly
jejich vyšší dávky (hypotenze po první dávce). Podle možnosti se proto léčba furosemidem má přechodně
přerušit anebo se má alespoň snížit dávkování tři dny před zahájením terapie inhibitorem ACE anebo před
zvýšením dávky inhibitoru.
Nefrotoxická antibiotika
Furosemid může zvýšit toxicitu nefrotoxických antibiotik, (např. aminoglykosidů, cefalosporinů,
polymyxinů).
Ototoxická antibiotika
Ototoxicita aminoglykosidů (např. kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických
léčivých přípravků se může zvýšit se současným podáváním furosemidu. Poruchy sluchu mohou být
ireverzibilní. Současnému podávání uvedených látek společně s furosemidem je proto třeba se vyhnout.
Nesteroidní antiflogistika
Nesteroidní antiflogistika (např. indometacin a acetylsalicylová kyselina) mohou účinek furosemidu
snížit. U pacientů s hypovolemií, vzniklou na základě léčby furosemidem
anebo u dehydratovaných pacientů může současné podávání furosemidu a nesteroidních antiflogistik
vyvolat akutní selhání ledvin. Furosemid může při současné aplikaci potencovat toxicitu vysokých dávek
salicylátů.
Lithium
Současná léčba furosemidem a lithiem zvyšuje kardiotoxicitu a neurotoxicitu lithia, protože se snižuje
vylučování lithia. U pacientů, léčených touto kombinací, se proto doporučuje pečlivě monitorovat
koncentraci lithia v plazmě.
Risperidon
Je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před rozhodnutím, použít kombinaci furosemidu
s risperidonem (viz bod 4.4) u starších pacientů s demencí, kde po této kombinaci byla popsána zvýšená
mortalita.
Chloralhydrát
Ojediněle se při intravenózním podání furosemidu mohou objevit do 24 hodin po požití chloralhydrátu
pocity horka, návaly pocení, agitace, nauzea, zvýšení krevního tlaku a tachykardie. Současnému podávání
furosemidu a chloral-hydrátu je proto třeba se vyhnout.
Jiné
Současnému podání sukralfátu zároveň s furosemidem je třeba se vyhnout, protože sukralfát snižuje
absorpci furosemidu a oslabuje proto i jeho účinek.
Účinek antidiabetik nebo presorických aminů (např. adrenalinu, noradrenalinu) se při současném podávání
furosemidu může snížit. Furosemid může potencovat účinky theofylinu nebo kurareformních
myorelaxancií.
Při současném podávání furosemidu a cisplatiny lze očekávat možnost poruchy sluchu. Jestliže je
v průběhu léčby cisplatinou nutná forsírovaná diuréza, může se furosemid použít jenom ve velmi malé
dávce (např. 40 mg při normální funkci ledvin) a při pozitivní bilanci tekutin. Jinak by se mohla projevit
zvýšená nefrotoxicita cisplatiny.
Při současné aplikaci fenytoinu bylo popsáno snížení účinnosti furosemidu.
Současné podávání karbamazepinu nebo aminoglutetetimidu může zvýšit riziko vzniku hyponatrémie.
Současné podávání glukokortikoidů může způsobit retenci sodíku.
Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu, beta-2-sympatomimetik, reboxetinu a
amfotericinu nebo projímadel může zvýšit ztráty draslíku. Lékořice má v tomto směru stejné účinky jako
karbenoxolon.
Probenecid, methotrexat a další látky, které se podobně jako furosemid ve značné míře vylučují tubulární
sekrecí ledvinami, mohou účinnost furosemidu snížit. Furosemid může naopak snížit vylučování těchto
látek ledvinami.
Léčba vysokými dávkami (furosemidu i jiných léčiv) může vést ke zvýšení sérových koncentrací i ke
zvýšení rizika nežádoucích účinků furosemidu nebo současně podávaných léčiv.
Současná aplikace cyklosporinu a furosemidu zvyšuje nebezpečí rozvoje dny.
Ve srovnání s pacienty s vysokým rizikem nefropatie po aplikaci rtg-kontrastních látek, kteří před
podáním rtg-kontrastních látek dostali jen intravenózní hydratační roztok, může furosemid u vysoce
rizikových pacientů incidenci nefropatie zvýšit a navodit rozvrat funkce ledvin.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Furosemid se v průběhu těhotenství používat nemá, pokud to není bezpodmínečně nutné (např. při srdeční
insuficienci matky). Furosemid přestupuje placentou a může proto zvýšit diurézu plodu.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není
známo.
V těhotenství se furosemid může použít pouze na pokyn lékaře a měl by se užívat jedině, pokud edém není
v příčinné souvislosti s těhotenstvím. Léčit diuretiky edémy a hypertenzi vyvolané těhotenstvím se
nedoporučuje, protože to může prohloubit fyziologickou hypovolemii a snížit prokrvení placenty. Léčba
furosemidem v průběhu těhotenství vyžaduje monitorování růstu plodu.
Pokud se při srdeční nebo renální insuficienci furosemid u těhotné ženy použít musí, je naprosto nutné
pečlivě monitorovat elektrolyty, hematokrit a růst plodu. Dosud je předmětem diskuse vytěsnění bilirubinu
z vazby na albumin, a tím i zvýšení rizika vzniku jádrového ikteru při hyperbirubiémii účinkem
furosemidu.
Furosemid prostupuje placentou a dosahuje v pupečníkové krvi téže koncentrace, jako v krvi matky. U
člověka dosud nebyly zjištěny žádné malformace, které by mohly mít souvislost s expozicí furosemidu.
Zatím však není dostatek zkušeností, které by umožnily závěrečné hodnocení potenciálního nebezpečí
poškození embrya nebo plodu. In utero může furosemid zvýšit u plodu produkci moči. Po léčbě
nedonošených dětí furosemidem byla pozorována urolitiáza.
Kojení
Furosemid se vylučuje do lidského mateřského mléka a může potlačit tvorbu mléka. Žena léčená
furosemidem nesmí kojit. Pokud je terapie furosemidem nutná, je třeba kojení ukončit (viz také bod 4.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Furosemid má slabý nebo středně silný vliv na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Může
snížit duševní pohotovost.
4.8 Nežádoucí účinky
Hodnocení nežádoucích účinků vychází z této definice četnosti:
Velmi časté ( ≥1/10)
Časté (≥1/100 až <1/10)
Méně časté (≥1/1 000 až <1/100)
Vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000)
Velmi vzácné (<10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: Trombocytopenie
Vzácné: Eosinofilie, leukopenie
Velmi vzácné: Hemolytická anémie, aplastická anémie, agranulocytóza
Poruchy imunitního systému
Méně časté: Pruritus, kožní a slizniční reakce (viz poruchy kůže a podkožní tkáně)
Vzácné: Horečka, záněty cév (vaskulitida), zánět ledvin (intersticiální nefritida), těžké anafylaktické a
anafylaktoidní reakce, např. anafylaktický šok (léčba viz bod 4.9)
Endokrinní poruchy
V průběhu léčby furosemidem se může snížit tolerance glukosy a může se objevit hyperglykemie. To
může vést ke zhroucení metabolismu pacienta s manifestním diabetem. Latentní diabetes mellitus se může
manifestovat.
Poruchy metabolismu a výživy
Časté: Poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy jako následek zvýšené exkrece elektrolytů. Proto je
indikováno pravidelné monitorování elektrolytů v séru (zejména kalia, natria a kalcia).
Možný rozvoj poruch elektrolytové rovnováhy je ovlivněn základním onemocněním (např. cirhózou jater,
srdečním selháním), další současnou medikací (viz bod 4.5) a výživou.
Jako následek ztrát natria ledvinami se může objevit hyponatremie s příslušnými příznaky, zejména při
omezeném přívodu chloridu sodného. Časté pozorované příznaky deficitu natria jsou apatie, nechutenství,
slabost, spavost, zvracení a zmatenost.
Zejména při současném snížení přívodu kalia a/nebo při extrarenální ztrátě kalia (např. zvracením nebo
chronickým průjmem) se může jako následek zvýšených ztrát kalia močí vyvinout hypokalémie. To se
projeví příznaky neuromukulárními (svalovou slabostí, parestéziemi, parézami), příznaky
gastrointestinálními (zvracením, zácpou, meteorismem), renálními (polyurií, polydipsií) a kardiálními
(poruchami rytmu a vedení). Těžké ztráty kalia mohou vyvolat paralytický ileus nebo poruchu vědomí,
v extrémních případech kóma.
Zvýšené renální ztráty kalcia mohou vyvolat hypokalcemii, která ve vzácných případech může způsobit
tetanii.
U nedonošených dětí léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo nefrokalcinóza
U pacientů se zvýšenými renálními ztrátami magnesia byly vzácně pozorovány arytmie nebo tetanie jako
následek hypomagnesemie.
Může se vyvinout metabolická alkalóza nebo již přítomná metabolická alkalóza se může prohloubit jako
následek ztráty elektrolytů a vody v průběhu terapie furosemidem.
V průběhu terapie furosemidem se často vyvine hyperurikémie. To může u predisponovaných pacientů
vyvolat akutní záchvaty dny.
Koncentrace cholesterolu a triglyceridů v séru mohou být v průběhu terapie furosemidem zvýšeny.
Po furosemidu se může objevit přechodný vzestup koncentrace kreatininu a močoviny v séru.
Poruchy nervového systému
Vzácné: parestézie
Není známo: závratě, mdloby a ztráta vědomí (způsobené symptomatickou hypotenzí).
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: hluchota (někdy nevratná)
Vzácné: Na základě ototoxických účinků furosemidu se může objevit dysakuzie a/nebo tinitus, tyto změny
jsou však ve většině případů reverzibilní. Obvykle se tento nežádoucí účinek vyvine po příliš rychlé i.v.
injekci, přednostně u pacientů s renální insuficiencí nebo s hyproproteinémií (např. při nefrotickém
syndromu).
Poruchy srdce a cév
Při extrémní diuréze se mohou objevit oběhové obtíže zejména u starých pacientů a u dětí. Projevují se
převážně bolestí hlavy, závratí, poruchami vidění, xerostomií a žízní, hypotenzí a ortostatickou
dysregulací. Při extrémní diuréze se může objevit dehydratace a – jako následek hypovolemie oběhový
kolaps a hemokoncentrace. Hemokoncentrace může zvýšit riziko trombóz zejména u starých pacientů.
Gastrointestinální poruchy
Vzácné: Gastrointestinální potíže (např. nauzea, zvracení, průjem)
Poruchy a jater a žlučových cest
Velmi vzácné: Akutní pancreatitida, intrahepatální cholestáza, zvýšená aktivita jaterních aminotransferáz.
U pacientů s hepatocelulární insuficiencí se může objevit jaterní encefalopatie (viz bod 4.3).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Pruritus, kožní a slizniční reakce (např. bulózní exantém, urtikarie, purpura, erythema
multiforme, bulózní pemfigoid, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza,
exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita).
Vzácné: Vaskulitida
Není známo: akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP)
Poruchy ledvin a močových cest
Účinkem furosemidu se mohou objevit anebo zhoršit příznaky obstrukce močových cest (např. při
hypertrofii prostaty, při hydronefróze, při stenóze ureteru).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Příznaky předávkování
Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování je závislý na rozsahu ztrát vody a elektrolytů.
Předávkování může vést k hypotenzi, ortostatickým dysregulacím, elektrolytovým dysbalancím
(hypokalemii, hyponatremii, hypochloremii) anebo k alkalóze. Větší ztráty tekutin mohou způsobit
výraznou hypovolemii, dehydrataci, cirkulační kolaps a hemokoncentraci se sklonem k trombózám.
V souvislosti s náhlými ztrátami vody a elektrolytů se mohou objevit delirantní stavy. Anafylaktický šok
je vzácný (příznaky: návaly horka, nauzea, cyanóza, hluboký pokles krevního tlaku, poruchy vědomí až
kóma atd.).
Terapie předávkování
Předávkování anebo známky hypovolemie (hypotenze, ortostatické dysregulace) nutí k okamžitému
přerušení léčby furosemidem.
Jestliže poslední dávku furosemidu pacient užil perorálně před krátkou dobou, doporučuje se zahájit
opatření používaná pro primární odstranění toxických látek (vyvolat emezi, provést výplach žaludku) a
opatření snižující absorpci (aktivní uhlí).
V těžkých případech je nutné monitorovat životně důležité funkce, rovnováhu tekutin, elektrolytovou i
acidobazickou rovnováhu, glykémii a sérové koncentrace látek běžně vylučovaných močí je třeba
opakovaně kontrolovat a podle potřeby upravovat. U pacientů s poruchami močení (např. při hypertrofii
prostaty) je nutno zajistit nerušený odtok moči, protože náhlá polyurie může u těchto pacientů způsobit
ischurii a nadměrnou extenzi močového měchýře.
Terapie při hypovolemii:
Substituce objemu tekutiny.
Terapie při hypokalemii:
Substituce draslíku.
Terapie cirkulačního kolapsu:
Uložit pacienta do polohy používané při terapii šoku; podle potřeby další protišoková terapie.
Neodkladná opatření při anafylaktickém šoku
Jakmile se objeví první známky (např. kožní reakce jako urtikarie nebo flush, agitovanost, bolesti hlavy,
návaly pocení, nauzea, cyanóza):
- je třeba zavést intravenózně kanylu
- navíc k ostatním obvyklým neodkladným opatřením je třeba uložit pacienta do polohy hlavou a
hrudníkem níže, udržovat průchodné dýchací cesty a podávat kyslík!
Neodkladná medikamentózní opatření:
- okamžitě adrenalin (epinefrin) i.v.
Po naředění 1 ml komerčního roztoku adrenalinu (1:1000) do 10 ml anebo použitím roztoku 1:10 se první dávka 1 ml (tj. 0,1 mg adrenalinu) pomalu injikuje i.v. (pozor na arytmie!) za monitorování
tepové frekvence a krevního tlaku. Aplikaci adrenalinu je možno opakovat.
- pak substituce objemu tekutiny i.v.
např. expandery (koloidy), Ringerův laktátový roztok.
- dále glukokortikoidy i.v.
např. 250 – 1000 mg prednisolonu (nebo ekviefektivní množství jiného glukokortikoidu, např.
methylprednisolonu). Aplikaci glukokortikoidů je možno opakovat.
Uvedené dávky platí pro dospělé pacienty s normální tělesnou hmotností; u dětí je nutná úprava
dávkování. V závislosti na klinických příznacích přicházejí v úvahu další terapeutické výkony a opatření,
např. řízené dýchání, kalcium, antihistaminika. Při oběhové zástavě resuscitace podle obvyklých pravidel.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: diuretika s vysokým účinkem,
ATC kód C03CA01.
Furosemid je mohutně, rychle a krátce působící kličkové diuretikum. Ve vzestupné části Henleovy kličky
inhibuje reabsorpci Na+ /2Clֿ/K+ , a to blokádou iontových carrierů pro tyto ionty. Exkreční frakce sodíku
může vystoupit až na 35 % množství sodíku, který přestoupil do glomerulárního filtrátu. Zvýšená exkrece
sodíku osmoticky strhuje vodu a sekundárně tak vyvolá zvýšenou diurézu a zvýšenou sekreci K+
v distálních tubulech. Zvyšuje se i vylučování Ca²+ a Mg²+. Kromě ztráty uvedených elektrolytů se může
snížit vylučování kyseliny močové a může se objevit porucha acidobazické rovnováhy s posunem
k metabolické alkalóze.
Furosemid v závislosti na dávce stimuluje renin-angiotensin-aldosteronový systém.
Antihypertenzivní účinek furosemidu je primárně následek sníženého objemu obíhající tekutiny. Při
srdeční insuficienci furosemid bezprostředně sníží předtížení (preload) srdce tím, že dilatuje kapacitní
cévy (venózní oblast). Předpokladem pro dosažení tohoto účinku je dostatečná funkce ledvin.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se z trávicího ústrojí absorbuje 60 – 70 % furosemidu. U pacientů s chronickou
srdeční insuficiencí nebo s nefrotickým syndromem může být absorpce snížena na méně než 30 %.
Zahájení účinku se dá očekávat asi za 30 minut po p.o. podání. Maximální koncentrace v plazmě lze
naměřit přibližně za 1 hodinu.
Furosemid se přibližně z 95 % váže na plazmatické bílkoviny. Při insuficienci ledvin se může vazba snížit
až o 10 %. Relativní distribuční objem je 0,2 l/kg tělesné hmotnosti (u novorozenců 0,8 l/kg tělesné
hmotnosti).
Furosemid se metabolizuje v játrech pouze z malého podílu (přibližně z 10 %) a vylučuje se převážně
v nezměněné formě. Dvě třetiny se vylučují ledvinami, jedna třetina žlučí a stolicí.
Při normální funkci ledvin je eliminační poločas zhruba 1 hodina. V terminálních fázích renální
insuficience může být delší než 24 hodiny.
Biologická dostupnost
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1991 na 36 dobrovolnících mužského pohlaví, ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 1172,6 ± 467,8 1202,5 ± 451,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 1,570 ± 1,103 1,583 ± 0,doba dosažení maximální
koncentrace v séru
AUC (0-t) 2618,82 ± 1640,49 2503,46 ± 848,94
[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
AUC (0-inf) 2811,66 ± 1835,02 2639,11 ± 858,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1994 na 20 dobrovolnících mužského pohlaví ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 2412 ± 1305 2878 ± Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 0,95 ± 0,71 0,55 ± 0,15
doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) 5537,30 ± 1532,81 4955,77 ± 1234, [ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1995 na 18 dobrovolnících mužského pohlaví ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 3007,54 ± 2182,12 3658,68 ± 1270,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 2,19 ± 1,31 0,93 ± 0,doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) + 10081,05 ± 3473,48 9969,32 ± 2829,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
+ 16 hodnotitelných dobrovolníků.
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti, provedená v roce 1994 na 16 pacientech (13 mužích a 3 ženách) s poruchou
renálních funkcí ukázala při srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 12793,1 ± 5512,5 11111,2 ± 4856,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 1,94 ± 0,68 2,06 ± 0,doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) + 74160,2 ± 31675,2 66573,2 ± 26857,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
+ 16 hodnotitelných dobrovolníků.
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní a chronická toxicita
Viz bod 4.
Mutagenní a tumorigenní potenciál
V dlouhodobých studiích na myších a potkanech nebyly nalezeny významné náznaky mutagenních ani
tumorigenních účinků.
Reprodukční toxicita
Furosemid prostupuje placentou a v pupečníkové krvi dosahuje 100 % koncentrace ve srovnání
s koncentrací v krvi matky. Dosud není známo, že by u člověka byly vznikly malformace, které by se daly
uvést do vztahu k expozici furosemidu. Pro vyslovení konečného závěru o možném škodlivém ovlivnění
embrya a plodu však dosud není k dispozici dostatek zkušeností. Furosemid může u fétu v děloze
stimulovat produkci moči. U nedonošených kojenců léčených furosemidem byl popsán vznik urolitiázy.
Ve studiích reprodukční toxicity se po vysokých dávkách furosemidu u potkaních fétů vyskytlo snížení
počtu diferencovaných renálních glomerulů, u myších a králičích fétů se objevily kosterní abnormality
skapuly, humeru a žeber (vyvolané hypokalemií) a hydronefróza.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Furorese 40 mg
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, sodná sůl
karboxymethylškrobu.
Furorese 125 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, monohydrát laktosy, sodná sůl
karboxymethylškrobu
Furorese 250 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, sodná sůl
karboxymethylškrobu, koloidní bezvodý oxid křemičitý.
Furorese 500 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, monohydrát laktosy, sodná sůl
karboxymethylškrobu.
6.2 Inkompatibility
Dosud nejsou známy.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Intenzivní světelné záření může způsobit žluté zabarvení tablet, které však neovlivní účinnost přípravku.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Bílý neprůhledný PP/Al blistr, příbalová informace v českém jazyce, papírová skládačka.
Velikost balení:
Furorese 40 mg: 20, 50 nebo 100 tablet
Furorese 125 mg: 30, 50 nebo 100 tablet
Furorese 250 mg: 10, 20, 50 nebo 100 tablet
Furorese 500 mg: 20, 50 nebo 100 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
HEXAL AG, Industriestrasse 25, D-83607 Holzkirchen, Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Furorese 40 mg: 50/047/99-C
Furorese 125 mg: 50/048/99-C
Furorese 250 mg: 50/049/99-C
Furorese 500 mg: 50/050/99-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 27.1.1999
Datu posledního prodloužení registrace: 8.6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
13. 8.
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Furorese 40 mg tablety
Furorese 125 mg tablety
Furorese 250 mg tablety
Furorese 500 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Furorese 40 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 40 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Furorese 125 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 125 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Furorese 250 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 250 mg.
Furorese 500 mg: Jedna tableta obsahuje furosemidum 500 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Vzhled přípravku:
Furorese 40 mg: bílé, kulaté, mírně bikonvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit
na stejné dávky.
Furorese 125 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu
lze rozdělit na stejné dávky.
Furorese 250 mg: bílé až nažloutlé, kulaté, bikonvexní tablety s dělitelným křížem na jedné straně. Tabletu
lze rozdělit na stejné dávky.
Furorese 500 mg: bílé až nažloutlé, podlouhlé, bikonvexní tablety se třemi dělícími rýhami na obou
stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Furorese 40 mg
Léčba arteriální hypertenze.
Furorese 40 mg /125 mg
Léčba
- edémů vyvolaných onemocněním srdce nebo jater
- edémů vyvolaných poruchami ledvin (při nefrotickém syndromu je prioritní terapie základního
onemocnění)
- edémů vyvolaných popáleninami
Furorese 125 mg /250 mg /500 mg
Podávání přípravků Furorese s vysokými dávkami furosemidu je výjimečně indikováno u pacientů se
značně sníženou glomerulární filtrací (nižší než 20 ml/min). Přípravky se používají k léčbě oligurie
v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost dialýzy i ve
stadiích dialýzu již vyžadujících) za přítomnosti edémů a/nebo hypertenze k udržení residuální diurézy
(diuretickou účinnost je třeba kontrolovat občasným pokusným vysazením přípravku).
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování je třeba stanovit individuálně, především se zřetelem k dosaženým terapeutickým účinkům.
Pro dospělé pacienty platí tato doporučení:
Furorese 40 mg
Arteriální hypertenze
Zpravidla se užívá 1 tableta přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 mg furosemidu) jednou denně, a to buď
samostatně, anebo v kombinaci s jinými látkami.
Furorese 40 mg/125 mg
Edémy vyvolané poruchami srdce nebo jater
Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 mg furosemidu).
Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety
přípravku Furorese 40 mg (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví,
může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 160 mg furosemidu).
Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky
přesahující 200 mg furosemidu.
Udržovací denní dávka bývá 1 – 2 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – 80 mg furosemidu).
Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.
Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.
Edémy vyvolané poruchami ledvin
Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu).
Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety
přípravku Furorese 40 mg (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví,
může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 160 mg furosemidu).
Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky
přesahující 200 mg furosemidu.
Udržovací denní dávka bývá 1 – 2 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – 80 mg furosemidu).
Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.
Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.
Při nefrotickém syndromu je pro riziko zvýšené incidence nežádoucích účinků třeba volit dávku opatrně.
Edémy vyvolané popáleninami
Denní a/nebo jednotlivá dávka může ležet v rozmezí 1 až 2,5 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – mg furosemidu), až do 6 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 240 mg furosemidu) ve výjimečných
případech poruchy renálních funkcí.
Deficit objemu intravazální tekutiny se musí kompenzovat před podáním přípravku Furorese 40mg/mg.
Furorese 125 mg/250 mg /500 mg
Oligurie v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost
dialýzy i ve stadiích dialýzu již vyžadujících)
Pro zvýšení diurézy je možno podat až 1000 mg furosemidu denně za monitorování stavu hydratace a
sérových elektrolytů. Občas je třeba furosemid pokusně vysadit, aby se zjistilo, zda při jeho podávání
diuretický účinek stále ještě setrvával.
U pacientů s chronickou renální insuficiencí je třeba dávkování pečlivě přizpůsobit tak, aby se edémy
vyplavovaly pozvolna a postupně. Vždy je nutné zvolit nejnižší dávku, potřebnou pro vyvolání
požadovaného účinku.
Přípravek Furorese 500 mg se může použít pouze, jestliže odpověď na perorální podání 120 mg
furosemidu denně není dostatečná. Dávku 1 tablety přípravku Furorese 250 mg nebo 1/2 tablety přípravku
Furorese 500 mg (tj. 250 mg furosemidu) je možné zvýšit až na 2 tablety přípravku Furorese 500 mg (tj.
na 1000 mg furosemidu).
Způsob podání
Tablety se užívají nalačno, polykají se celé, nerozkousané, a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny
(např. 1/2 až jednou sklenicí vody).
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti onemocnění.
4.3 Kontraindikace
Furosemid se nesmí podat v těchto případech:
- při selhání ledvin s anurií
- při komatu a jaterním prekomatu
- při těžké hypokalemii
- při těžké hyponatremii
- při hypovolemii nebo dehydrataci
- při hypersenzitivitě na léčivou látku, sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- kojícím ženám.
Přípravek Furorese 125 mg ve vysokých dávkách (při oligurii při pokročilé a terminální renální
insuficienci) a přípravky Furorese 250 mg/500 mg se nesmějí podávat pacientům s normální ani
porušenou funkcí ledvin, pokud jejich glomerulární filtrace dosahuje hodnot vyšších než 20 ml/min; u
těchto pacientů je nebezpečí příliš veliké ztráty tekutin a elektrolytů.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Obzvlášť pečlivý lékařský dohled je nutný v těchto případech:
- při hypotenzi
- při manifestním nebo latentním diabetu (jsou nutné pravidelné kontroly glykemie)
- při dně (jsou nutné pravidelné kontroly koncentrace kyseliny močové v séru)
- při obstrukci močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru)
- při hypoproteinemii např. při nefrotickém syndromu (je nutné pečlivě vytitrovat vhodnou dávku)
- při jaterní cirhóze a současném snížení renálních funkcí
- u pacientů, pro které by nechtěně hluboký pokles krevního tlaku představoval obzvláštní nebezpečí,
např. u pacientů s poruchami mozkové perfuze anebo s ischemickou chorobou srdce
- u nedonošených (je riziko vývoje kalcifikace ledvin, ledvinných kaménků /nefrokalcinózy,
nefrolitiázy/): je nutná kontrola renálních funkcí a sonografie ledvin.
U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může terapie furosemidem v prvních týdnech
života zvýšit riziko ductus arteriosus apertus.
U pacientů s poruchou močení (např. při hypertrofii prostaty) se furosemid může použít pouze, pokud není
odtok moči vážně postižen, protože náhlá polyurie může vyvolat ischurii a nadměrnou distenzi močového
měchýře.
U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které
mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze, se
může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.
Při dlouhodobé léčbě furosemidem je třeba v pravidelných intervalech monitorovat sérové koncentrace
elektrolytů (zejména draslíku, sodíku a vápníku), hydrogenuhličitanu, kreatininu, močoviny a močové
kyseliny a také glykémii.
V obzvlášť krátkých intervalech je nutné monitorování u pacientů s vysokým rizikem vývoje
elektrolytové dysbalance anebo po značné ztrátě tekutin (např. zvracením, průjmem nebo intenzivním
pocením). Je třeba korigovat hypovolemii nebo dehydrataci i výrazné elektrolytové nerovnováhy nebo
poruchy acidobazické rovnováhy. To si může vyžádat dočasné přerušení léčby furosemidem.
Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšenou diurézou nemá přesáhnout 1 kg denně, a to bez ohledu na
množství vyloučené moči.
Dávkování je třeba volit opatrně při nefrotickém syndromu, protože je riziko zesílení nežádoucích účinků.
Současné použití s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích u starých pacientů s demencí se objevila vyšší incidence mortality ve
skupině, léčené kombinací furosemidu plus risperidonu (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozsah 75-97 let) ve
srovnání s pacienty, kteří dostávali risperidon samotný (3,1 %; průměrný věk 84 roky, rozsah 70-94 roky)
anebo furosemid samotný (4,1 %,; průměrný věk 80 let, rozsah 67-90 let. Při současném užívání
risperidonu s jiným diuretikem (hlavně s malými dávkami thiazidových diuretik) podobné změny
pozorovány nebyly.
Nebyl zjištěn žádný patofyziologický mechanismus, který by tento úkaz vysvětlil, a nebyl ani nalezen
konzistentní výklad příčin úmrtí. Přesto je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před
rozhodnutím, použít tuto kombinaci léčiv anebo současně s risperidonem užívat jiné silné diuretikum. U
pacientů, kteří společně s risperidonem užívali jiná diuretika, mortalita zvýšena nebyla. Bez závislosti na
způsobu léčby znamenala všeobecné riziko faktoru mortality dehydratace. Dehydrataci je proto nutné se u
starých pacientů s demencí vyhnout (viz bod 4.3).
Při dlouhodobé terapii furosemidem je vždy indikována dieta bohatá na kalium (např. brambory, banány,
rajčata, špenát, sušené ovoce). Někdy se doporučuje medicinální doplňování přívodu kalia. Jindy (např. při
jaterní cirhóze) je vhodné jako prevenci hypokalémie a alkalózy podávat diuretikum šetřící kalium.
Při insuficienci ledvin se do renálních tubulů dostane furosemidu méně. Může být nutné zvýšit dávku
furosemidu, aby se dosáhlo příslušného diuretického účinku.
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti choroby.
Podávání furosemidu může způsobit chybnou pozitivitu antidopingového testu.
PřípravkyFurorese obsahují laktosu a sodík
Furorese 40 mg, Furorese125 mg a Furorese 500 mg obsahují monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tyto léčivé přípravky obsahují méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že jsou
v podstatě „bez sodíku“.
Upozornění pro diabetiky
tableta obsahuje méně než 0,1 sacharidové jednotky.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Ovlivnění účinku furosemidu jinými léčivy
Některá nesteroidní antiflogistika (např. indometacin, acetylsalicylová kyselina) mohou účinek
furosemidu snižovat, a při stávající hypovolemii mohou vyvolat akutní selhání ledvin.
Ovlivnění účinků jiných léčiv furosemidem
Při současném podávání kardiotonických glykosidů je třeba mít na paměti, že citlivost myokardu vůči
těmto glykosidům je zvýšena při hypokalemii a/nebo hypomagnesiemii, které se při terapii furosemidem
mohou vyvinout. Je zde zvýšené riziko komorových arytmií (včetně torsades de pointes) při současném
používání léčivých přípravků, které mohou vyvolat syndrom prodlouženého intervalu QT (např.
terfenadinu, některých antiarytmik třídy I a III) a při elektrolytových dysbalancích.
Antihypertenziva
Může být nutné upravit dávkování současně podávaných antihypertenziv.
ACE inhibitory
Furosemid může zesílit účinky jiných antihypertenziv. Případy hlubokého poklesu krevního tlaku až
šokové stavy a exacerbace poruch renálních funkcí (ojediněle i akutní selhání ledvin) se objevily při
kombinaci s inhibitory ACE, pokud se inhibitory ACE podaly nejdříve anebo pokud se nejdříve podaly
jejich vyšší dávky (hypotenze po první dávce). Podle možnosti se proto léčba furosemidem má přechodně
přerušit anebo se má alespoň snížit dávkování tři dny před zahájením terapie inhibitorem ACE anebo před
zvýšením dávky inhibitoru.
Nefrotoxická antibiotika
Furosemid může zvýšit toxicitu nefrotoxických antibiotik, (např. aminoglykosidů, cefalosporinů,
polymyxinů).
Ototoxická antibiotika
Ototoxicita aminoglykosidů (např. kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických
léčivých přípravků se může zvýšit se současným podáváním furosemidu. Poruchy sluchu mohou být
ireverzibilní. Současnému podávání uvedených látek společně s furosemidem je proto třeba se vyhnout.
Nesteroidní antiflogistika
Nesteroidní antiflogistika (např. indometacin a acetylsalicylová kyselina) mohou účinek furosemidu
snížit. U pacientů s hypovolemií, vzniklou na základě léčby furosemidem
anebo u dehydratovaných pacientů může současné podávání furosemidu a nesteroidních antiflogistik
vyvolat akutní selhání ledvin. Furosemid může při současné aplikaci potencovat toxicitu vysokých dávek
salicylátů.
Lithium
Současná léčba furosemidem a lithiem zvyšuje kardiotoxicitu a neurotoxicitu lithia, protože se snižuje
vylučování lithia. U pacientů, léčených touto kombinací, se proto doporučuje pečlivě monitorovat
koncentraci lithia v plazmě.
Risperidon
Je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před rozhodnutím, použít kombinaci furosemidu
s risperidonem (viz bod 4.4) u starších pacientů s demencí, kde po této kombinaci byla popsána zvýšená
mortalita.
Chloralhydrát
Ojediněle se při intravenózním podání furosemidu mohou objevit do 24 hodin po požití chloralhydrátu
pocity horka, návaly pocení, agitace, nauzea, zvýšení krevního tlaku a tachykardie. Současnému podávání
furosemidu a chloral-hydrátu je proto třeba se vyhnout.
Jiné
Současnému podání sukralfátu zároveň s furosemidem je třeba se vyhnout, protože sukralfát snižuje
absorpci furosemidu a oslabuje proto i jeho účinek.
Účinek antidiabetik nebo presorických aminů (např. adrenalinu, noradrenalinu) se při současném podávání
furosemidu může snížit. Furosemid může potencovat účinky theofylinu nebo kurareformních
myorelaxancií.
Při současném podávání furosemidu a cisplatiny lze očekávat možnost poruchy sluchu. Jestliže je
v průběhu léčby cisplatinou nutná forsírovaná diuréza, může se furosemid použít jenom ve velmi malé
dávce (např. 40 mg při normální funkci ledvin) a při pozitivní bilanci tekutin. Jinak by se mohla projevit
zvýšená nefrotoxicita cisplatiny.
Při současné aplikaci fenytoinu bylo popsáno snížení účinnosti furosemidu.
Současné podávání karbamazepinu nebo aminoglutetetimidu může zvýšit riziko vzniku hyponatrémie.
Současné podávání glukokortikoidů může způsobit retenci sodíku.
Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu, beta-2-sympatomimetik, reboxetinu a
amfotericinu nebo projímadel může zvýšit ztráty draslíku. Lékořice má v tomto směru stejné účinky jako
karbenoxolon.
Probenecid, methotrexat a další látky, které se podobně jako furosemid ve značné míře vylučují tubulární
sekrecí ledvinami, mohou účinnost furosemidu snížit. Furosemid může naopak snížit vylučování těchto
látek ledvinami.
Léčba vysokými dávkami (furosemidu i jiných léčiv) může vést ke zvýšení sérových koncentrací i ke
zvýšení rizika nežádoucích účinků furosemidu nebo současně podávaných léčiv.
Současná aplikace cyklosporinu a furosemidu zvyšuje nebezpečí rozvoje dny.
Ve srovnání s pacienty s vysokým rizikem nefropatie po aplikaci rtg-kontrastních látek, kteří před
podáním rtg-kontrastních látek dostali jen intravenózní hydratační roztok, může furosemid u vysoce
rizikových pacientů incidenci nefropatie zvýšit a navodit rozvrat funkce ledvin.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Furosemid se v průběhu těhotenství používat nemá, pokud to není bezpodmínečně nutné (např. při srdeční
insuficienci matky). Furosemid přestupuje placentou a může proto zvýšit diurézu plodu.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není
známo.
V těhotenství se furosemid může použít pouze na pokyn lékaře a měl by se užívat jedině, pokud edém není
v příčinné souvislosti s těhotenstvím. Léčit diuretiky edémy a hypertenzi vyvolané těhotenstvím se
nedoporučuje, protože to může prohloubit fyziologickou hypovolemii a snížit prokrvení placenty. Léčba
furosemidem v průběhu těhotenství vyžaduje monitorování růstu plodu.
Pokud se při srdeční nebo renální insuficienci furosemid u těhotné ženy použít musí, je naprosto nutné
pečlivě monitorovat elektrolyty, hematokrit a růst plodu. Dosud je předmětem diskuse vytěsnění bilirubinu
z vazby na albumin, a tím i zvýšení rizika vzniku jádrového ikteru při hyperbirubiémii účinkem
furosemidu.
Furosemid prostupuje placentou a dosahuje v pupečníkové krvi téže koncentrace, jako v krvi matky. U
člověka dosud nebyly zjištěny žádné malformace, které by mohly mít souvislost s expozicí furosemidu.
Zatím však není dostatek zkušeností, které by umožnily závěrečné hodnocení potenciálního nebezpečí
poškození embrya nebo plodu. In utero může furosemid zvýšit u plodu produkci moči. Po léčbě
nedonošených dětí furosemidem byla pozorována urolitiáza.
Kojení
Furosemid se vylučuje do lidského mateřského mléka a může potlačit tvorbu mléka. Žena léčená
furosemidem nesmí kojit. Pokud je terapie furosemidem nutná, je třeba kojení ukončit (viz také bod 4.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Furosemid má slabý nebo středně silný vliv na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Může
snížit duševní pohotovost.
4.8 Nežádoucí účinky
Hodnocení nežádoucích účinků vychází z této definice četnosti:
Velmi časté ( ≥1/10)
Časté (≥1/100 až <1/10)
Méně časté (≥1/1 000 až <1/100)
Vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000)
Velmi vzácné (<10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: Trombocytopenie
Vzácné: Eosinofilie, leukopenie
Velmi vzácné: Hemolytická anémie, aplastická anémie, agranulocytóza
Poruchy imunitního systému
Méně časté: Pruritus, kožní a slizniční reakce (viz poruchy kůže a podkožní tkáně)
Vzácné: Horečka, záněty cév (vaskulitida), zánět ledvin (intersticiální nefritida), těžké anafylaktické a
anafylaktoidní reakce, např. anafylaktický šok (léčba viz bod 4.9)
Endokrinní poruchy
V průběhu léčby furosemidem se může snížit tolerance glukosy a může se objevit hyperglykemie. To
může vést ke zhroucení metabolismu pacienta s manifestním diabetem. Latentní diabetes mellitus se může
manifestovat.
Poruchy metabolismu a výživy
Časté: Poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy jako následek zvýšené exkrece elektrolytů. Proto je
indikováno pravidelné monitorování elektrolytů v séru (zejména kalia, natria a kalcia).
Možný rozvoj poruch elektrolytové rovnováhy je ovlivněn základním onemocněním (např. cirhózou jater,
srdečním selháním), další současnou medikací (viz bod 4.5) a výživou.
Jako následek ztrát natria ledvinami se může objevit hyponatremie s příslušnými příznaky, zejména při
omezeném přívodu chloridu sodného. Časté pozorované příznaky deficitu natria jsou apatie, nechutenství,
slabost, spavost, zvracení a zmatenost.
Zejména při současném snížení přívodu kalia a/nebo při extrarenální ztrátě kalia (např. zvracením nebo
chronickým průjmem) se může jako následek zvýšených ztrát kalia močí vyvinout hypokalémie. To se
projeví příznaky neuromukulárními (svalovou slabostí, parestéziemi, parézami), příznaky
gastrointestinálními (zvracením, zácpou, meteorismem), renálními (polyurií, polydipsií) a kardiálními
(poruchami rytmu a vedení). Těžké ztráty kalia mohou vyvolat paralytický ileus nebo poruchu vědomí,
v extrémních případech kóma.
Zvýšené renální ztráty kalcia mohou vyvolat hypokalcemii, která ve vzácných případech může způsobit
tetanii.
U nedonošených dětí léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo nefrokalcinóza
U pacientů se zvýšenými renálními ztrátami magnesia byly vzácně pozorovány arytmie nebo tetanie jako
následek hypomagnesemie.
Může se vyvinout metabolická alkalóza nebo již přítomná metabolická alkalóza se může prohloubit jako
následek ztráty elektrolytů a vody v průběhu terapie furosemidem.
V průběhu terapie furosemidem se často vyvine hyperurikémie. To může u predisponovaných pacientů
vyvolat akutní záchvaty dny.
Koncentrace cholesterolu a triglyceridů v séru mohou být v průběhu terapie furosemidem zvýšeny.
Po furosemidu se může objevit přechodný vzestup koncentrace kreatininu a močoviny v séru.
Poruchy nervového systému
Vzácné: parestézie
Není známo: závratě, mdloby a ztráta vědomí (způsobené symptomatickou hypotenzí).
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: hluchota (někdy nevratná)
Vzácné: Na základě ototoxických účinků furosemidu se může objevit dysakuzie a/nebo tinitus, tyto změny
jsou však ve většině případů reverzibilní. Obvykle se tento nežádoucí účinek vyvine po příliš rychlé i.v.
injekci, přednostně u pacientů s renální insuficiencí nebo s hyproproteinémií (např. při nefrotickém
syndromu).
Poruchy srdce a cév
Při extrémní diuréze se mohou objevit oběhové obtíže zejména u starých pacientů a u dětí. Projevují se
převážně bolestí hlavy, závratí, poruchami vidění, xerostomií a žízní, hypotenzí a ortostatickou
dysregulací. Při extrémní diuréze se může objevit dehydratace a – jako následek hypovolemie oběhový
kolaps a hemokoncentrace. Hemokoncentrace může zvýšit riziko trombóz zejména u starých pacientů.
Gastrointestinální poruchy
Vzácné: Gastrointestinální potíže (např. nauzea, zvracení, průjem)
Poruchy a jater a žlučových cest
Velmi vzácné: Akutní pancreatitida, intrahepatální cholestáza, zvýšená aktivita jaterních aminotransferáz.
U pacientů s hepatocelulární insuficiencí se může objevit jaterní encefalopatie (viz bod 4.3).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Pruritus, kožní a slizniční reakce (např. bulózní exantém, urtikarie, purpura, erythema
multiforme, bulózní pemfigoid, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza,
exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita).
Vzácné: Vaskulitida
Není známo: akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP)
Poruchy ledvin a močových cest
Účinkem furosemidu se mohou objevit anebo zhoršit příznaky obstrukce močových cest (např. při
hypertrofii prostaty, při hydronefróze, při stenóze ureteru).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Příznaky předávkování
Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování je závislý na rozsahu ztrát vody a elektrolytů.
Předávkování může vést k hypotenzi, ortostatickým dysregulacím, elektrolytovým dysbalancím
(hypokalemii, hyponatremii, hypochloremii) anebo k alkalóze. Větší ztráty tekutin mohou způsobit
výraznou hypovolemii, dehydrataci, cirkulační kolaps a hemokoncentraci se sklonem k trombózám.
V souvislosti s náhlými ztrátami vody a elektrolytů se mohou objevit delirantní stavy. Anafylaktický šok
je vzácný (příznaky: návaly horka, nauzea, cyanóza, hluboký pokles krevního tlaku, poruchy vědomí až
kóma atd.).
Terapie předávkování
Předávkování anebo známky hypovolemie (hypotenze, ortostatické dysregulace) nutí k okamžitému
přerušení léčby furosemidem.
Jestliže poslední dávku furosemidu pacient užil perorálně před krátkou dobou, doporučuje se zahájit
opatření používaná pro primární odstranění toxických látek (vyvolat emezi, provést výplach žaludku) a
opatření snižující absorpci (aktivní uhlí).
V těžkých případech je nutné monitorovat životně důležité funkce, rovnováhu tekutin, elektrolytovou i
acidobazickou rovnováhu, glykémii a sérové koncentrace látek běžně vylučovaných močí je třeba
opakovaně kontrolovat a podle potřeby upravovat. U pacientů s poruchami močení (např. při hypertrofii
prostaty) je nutno zajistit nerušený odtok moči, protože náhlá polyurie může u těchto pacientů způsobit
ischurii a nadměrnou extenzi močového měchýře.
Terapie při hypovolemii:
Substituce objemu tekutiny.
Terapie při hypokalemii:
Substituce draslíku.
Terapie cirkulačního kolapsu:
Uložit pacienta do polohy používané při terapii šoku; podle potřeby další protišoková terapie.
Neodkladná opatření při anafylaktickém šoku
Jakmile se objeví první známky (např. kožní reakce jako urtikarie nebo flush, agitovanost, bolesti hlavy,
návaly pocení, nauzea, cyanóza):
- je třeba zavést intravenózně kanylu
- navíc k ostatním obvyklým neodkladným opatřením je třeba uložit pacienta do polohy hlavou a
hrudníkem níže, udržovat průchodné dýchací cesty a podávat kyslík!
Neodkladná medikamentózní opatření:
- okamžitě adrenalin (epinefrin) i.v.
Po naředění 1 ml komerčního roztoku adrenalinu (1:1000) do 10 ml anebo použitím roztoku 1:10 se první dávka 1 ml (tj. 0,1 mg adrenalinu) pomalu injikuje i.v. (pozor na arytmie!) za monitorování
tepové frekvence a krevního tlaku. Aplikaci adrenalinu je možno opakovat.
- pak substituce objemu tekutiny i.v.
např. expandery (koloidy), Ringerův laktátový roztok.
- dále glukokortikoidy i.v.
např. 250 – 1000 mg prednisolonu (nebo ekviefektivní množství jiného glukokortikoidu, např.
methylprednisolonu). Aplikaci glukokortikoidů je možno opakovat.
Uvedené dávky platí pro dospělé pacienty s normální tělesnou hmotností; u dětí je nutná úprava
dávkování. V závislosti na klinických příznacích přicházejí v úvahu další terapeutické výkony a opatření,
např. řízené dýchání, kalcium, antihistaminika. Při oběhové zástavě resuscitace podle obvyklých pravidel.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: diuretika s vysokým účinkem,
ATC kód C03CA01.
Furosemid je mohutně, rychle a krátce působící kličkové diuretikum. Ve vzestupné části Henleovy kličky
inhibuje reabsorpci Na+ /2Clֿ/K+ , a to blokádou iontových carrierů pro tyto ionty. Exkreční frakce sodíku
může vystoupit až na 35 % množství sodíku, který přestoupil do glomerulárního filtrátu. Zvýšená exkrece
sodíku osmoticky strhuje vodu a sekundárně tak vyvolá zvýšenou diurézu a zvýšenou sekreci K+
v distálních tubulech. Zvyšuje se i vylučování Ca²+ a Mg²+. Kromě ztráty uvedených elektrolytů se může
snížit vylučování kyseliny močové a může se objevit porucha acidobazické rovnováhy s posunem
k metabolické alkalóze.
Furosemid v závislosti na dávce stimuluje renin-angiotensin-aldosteronový systém.
Antihypertenzivní účinek furosemidu je primárně následek sníženého objemu obíhající tekutiny. Při
srdeční insuficienci furosemid bezprostředně sníží předtížení (preload) srdce tím, že dilatuje kapacitní
cévy (venózní oblast). Předpokladem pro dosažení tohoto účinku je dostatečná funkce ledvin.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se z trávicího ústrojí absorbuje 60 – 70 % furosemidu. U pacientů s chronickou
srdeční insuficiencí nebo s nefrotickým syndromem může být absorpce snížena na méně než 30 %.
Zahájení účinku se dá očekávat asi za 30 minut po p.o. podání. Maximální koncentrace v plazmě lze
naměřit přibližně za 1 hodinu.
Furosemid se přibližně z 95 % váže na plazmatické bílkoviny. Při insuficienci ledvin se může vazba snížit
až o 10 %. Relativní distribuční objem je 0,2 l/kg tělesné hmotnosti (u novorozenců 0,8 l/kg tělesné
hmotnosti).
Furosemid se metabolizuje v játrech pouze z malého podílu (přibližně z 10 %) a vylučuje se převážně
v nezměněné formě. Dvě třetiny se vylučují ledvinami, jedna třetina žlučí a stolicí.
Při normální funkci ledvin je eliminační poločas zhruba 1 hodina. V terminálních fázích renální
insuficience může být delší než 24 hodiny.
Biologická dostupnost
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1991 na 36 dobrovolnících mužského pohlaví, ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 1172,6 ± 467,8 1202,5 ± 451,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 1,570 ± 1,103 1,583 ± 0,doba dosažení maximální
koncentrace v séru
AUC (0-t) 2618,82 ± 1640,49 2503,46 ± 848,94
[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
AUC (0-inf) 2811,66 ± 1835,02 2639,11 ± 858,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1994 na 20 dobrovolnících mužského pohlaví ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 2412 ± 1305 2878 ± Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 0,95 ± 0,71 0,55 ± 0,15
doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) 5537,30 ± 1532,81 4955,77 ± 1234, [ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1995 na 18 dobrovolnících mužského pohlaví ukázala při
srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 3007,54 ± 2182,12 3658,68 ± 1270,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 2,19 ± 1,31 0,93 ± 0,doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) + 10081,05 ± 3473,48 9969,32 ± 2829,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
+ 16 hodnotitelných dobrovolníků.
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
FURORESE Studie biologické dostupnosti, provedená v roce 1994 na 16 pacientech (13 mužích a 3 ženách) s poruchou
renálních funkcí ukázala při srovnání s referenčním přípravkem (v perorálním roztoku) tyto výsledky:
Kritérium Testovaný přípravek Referenční přípravek
Cmax [ng/ml] 12793,1 ± 5512,5 11111,2 ± 4856,Maximální koncentrace v séru
tmax [h] 1,94 ± 0,68 2,06 ± 0,doba dosažení
maximální koncentrace v séru
AUC (0-inf) + 74160,2 ± 31675,2 66573,2 ± 26857,[ng/ml*h]
plocha pod křivkou
koncentrace-čas
+ 16 hodnotitelných dobrovolníků.
Jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní a chronická toxicita
Viz bod 4.
Mutagenní a tumorigenní potenciál
V dlouhodobých studiích na myších a potkanech nebyly nalezeny významné náznaky mutagenních ani
tumorigenních účinků.
Reprodukční toxicita
Furosemid prostupuje placentou a v pupečníkové krvi dosahuje 100 % koncentrace ve srovnání
s koncentrací v krvi matky. Dosud není známo, že by u člověka byly vznikly malformace, které by se daly
uvést do vztahu k expozici furosemidu. Pro vyslovení konečného závěru o možném škodlivém ovlivnění
embrya a plodu však dosud není k dispozici dostatek zkušeností. Furosemid může u fétu v děloze
stimulovat produkci moči. U nedonošených kojenců léčených furosemidem byl popsán vznik urolitiázy.
Ve studiích reprodukční toxicity se po vysokých dávkách furosemidu u potkaních fétů vyskytlo snížení
počtu diferencovaných renálních glomerulů, u myších a králičích fétů se objevily kosterní abnormality
skapuly, humeru a žeber (vyvolané hypokalemií) a hydronefróza.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Furorese 40 mg
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, sodná sůl
karboxymethylškrobu.
Furorese 125 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, monohydrát laktosy, sodná sůl
karboxymethylškrobu
Furorese 250 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, sodná sůl
karboxymethylškrobu, koloidní bezvodý oxid křemičitý.
Furorese 500 mg
Mikrokrystalická celulosa, hyprolosa, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, monohydrát laktosy, sodná sůl
karboxymethylškrobu.
6.2 Inkompatibility
Dosud nejsou známy.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Intenzivní světelné záření může způsobit žluté zabarvení tablet, které však neovlivní účinnost přípravku.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Bílý neprůhledný PP/Al blistr, příbalová informace v českém jazyce, papírová skládačka.
Velikost balení:
Furorese 40 mg: 20, 50 nebo 100 tablet
Furorese 125 mg: 30, 50 nebo 100 tablet
Furorese 250 mg: 10, 20, 50 nebo 100 tablet
Furorese 500 mg: 20, 50 nebo 100 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
HEXAL AG, Industriestrasse 25, D-83607 Holzkirchen, Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Furorese 40 mg: 50/047/99-C
Furorese 125 mg: 50/048/99-C
Furorese 250 mg: 50/049/99-C
Furorese 500 mg: 50/050/99-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 27.1.1999
Datu posledního prodloužení registrace: 8.6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
13. 8.
Furorese 500
从我们的药房中选择我们提供的产品
