Corvaton forte

Molsidomin jako prodrug je předstupeň pro tvorbu oxidu dusnatého (NO). Jeho farmakokinetika je
charakterizována rychlou absorpcí a hydrolýzou, vedoucí k rychlému dosažení maximálních
systémových koncentrací jak výchozí látky, tak jejího aktivního metabolitu SIN-1. Maximální
plazmatické koncentrace (tmax) je dosaženo během 1 až 2 hodin. Biologická dostupnost výchozí látky
po perorálním podání v tabletové formě je 44 až 59 %. Další metabolismus vedoucí k uvolnění NO a
vznik polárních metabolitů je rychlý; poločas (t½) SIN-1 je pro tablety s řízeným uvolňováním 2 - hodiny. Urinární exkrece odpovídá více než 90 % metabolizovaného podílu podané dávky

molsidominu. Vazba výchozí látky na plazmatické bílkoviny je velmi nízká (3 až 11 %) a objem
distribuce (Vd) se shoduje s rozsahem tělesné hmotnosti.

Studie s jednorázovými dávkami (1, 2 a 4 mg) prokázaly lineární farmakokinetiku a studie
s opakovanými dávkami u zdravých dobrovolníků (2 mg 3krát denně po 7 dní) a u pacientů s ICHS
(4 mg 4krát denně po 4 týdny) neprokázaly žádnou kumulaci léku.

Studie s mladými a staršími dobrovolníky naznačila, že s věkem je first-pass účinek snížen a t½
prodloužen, což vede u molsidominu a SIN-1 ke zvětšení plochy pod křivkou (AUC). Podobné změny
byly pozorovány u pacientů s chorobou jater a městnavým srdečním selháním, u pacientů s ICHS jsou
mnohem méně výrazné. Clearance byla u pacientů s poruchou jater také zhoršena. Farmakokinetika
molsidominu však nebyla význačně změněna zhoršenou funkcí ledvin. Obecně, vzhledem k širokému
rozsahu terapeutické dávky, klinické zkušenosti indikují, že nejsou nutné úpravy dávkování.

Lineární vztah dávka – účinek: účinek spojený s úbytkem plazmatické koncentrace je větší než účinek
spojený s jejím nárůstem. Toto může být způsobeno alespoň částečně metabolickým zpoždění tvorby
NO ze SIN-1. Proto je trvání účinku molsidominu delší, než by se očekávalo na základě jeho poločasu
eliminace.

Farmakokinetika molsidominu podporuje doporučená dávkování pro podání u anginy pectoris.