Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace). ATC: C01B D Antiarytmické: • Prodloužení akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku do buňky. Toto prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí. • Snížení sinusové automacie vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu. • Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice. • Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus rychlý. • Intraventrikulární vedení není ovlivněno. • Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární úrovni. • Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.
Antianginózní: • Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby kyslíku. • Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice. • Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svaly artérií myokardu. • Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.
Jiné: • Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.
Pediatrická populace Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny. V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů s různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující perorální dávky: - Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7–10 dní (nebo 500 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla) - Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla).