Bloxazoc
Pacientům, kteří jsou léčeni beta-blokátory, nemá být podáván intravenózně verapamil.
Metoprolol může zhoršit příznaky periferní arteriální poruchy krevního oběhu, např. intermitentní
klaudikace, příznaky těžké poruchy funkce ledvin, závažných akutních stavů s metabolickou acidózou
a souběžnou léčbou digitalisem.
U pacientů s Prinzmetalovou anginou se může zvýšit četnost a rozsah atak anginy pectoris v důsledku
kontrakce koronárních cév zprostředkované alfa-receptorem. Z tohoto důvodu nesmí být u těchto
pacientů neselektivní beta-blokátory použity. Selektivní blokátory beta1-receptoru mají být používány
s opatrností.
Při léčbě pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinými chronickými obstrukčními plicními
nemocemi má být souběžně podávána adekvátní bronchodilatační terapie. Může se ukázat jako nutné
zvýšit dávku beta2-sympatomimetik.
V průběhu léčby přípravkem Bloxazoc je riziko ovlivnění metabolismu sacharidů nebo maskování
hypoglykemie nižší než u neselektivních beta-blokátorů.
Velmi vzácně se může zhoršit již existující středně těžká porucha AV vedení (může vést až k AV
blokádě).
Léčba beta-blokátory může ztížit léčbu anafylaktické reakce. Terapie adrenalinem v normálních
dávkách nemusí vždy dosáhnout očekávaného léčebného účinku. Je-li přípravek Bloxazoc podáván
pacientům s feochromocytomem, je třeba zvážit léčbu alfa-blokátorem.
Údaje o účinnosti/bezpečnosti z kontrolovaných klinických studií v případech těžkého stabilního
symptomatického srdečního selhání (NYHA třídy IV) jsou omezené. Léčba srdečního selhání u těchto
pacientů má tedy být zahájena pouze lékaři, kteří mají v této oblasti speciální zkušenosti a odbornou
přípravu (viz bod 4.2).
Pacienti se symptomatickým srdečním selháním ve spojení s akutním infarktem myokardu a nestabilní
anginou pectoris byli vyloučeni ze studie, na které je založena indikace srdečního selhání.
Účinnost/bezpečnost při léčbě akutního infarktu myokardu ve spojení s těmito stavy tedy nebyla
prokázána. Použití při nestabilním, nekompenzovaném srdečním selhání je kontraindikováno (viz bod
4.3).
Náhlé ukončení betablokády, zejména u vysoce rizikových pacientů, může být nebezpečné a může
zhoršit chronické srdeční selhání, a stejně tak může zvyšovat riziko infarktu myokardu a náhlé smrti.
Vysazení přípravku Bloxazoc proto má být, je-li to možné, postupné v průběhu nejméně dvou týdnů.
V každém kroku se dávka snižuje na poloviční až do finální dávky, kdy je dávka tablety 23,75 mg
metoprolol-sukcinátu (25 mg metoprolol-tartarátu) snížena na polovinu této tablety. Finální dávka má
být podávána nejméně čtyři dny před úplným vysazením. Objeví-li se příznaky, doporučuje se
pomalejší vysazování.
Před chirurgickým zákrokem má být anesteziolog informován o tom, že pacient užívá přípravek
Bloxazoc. Nedoporučuje se přerušovat léčbu beta-blokátorem po dobu operace. Akutní zahájení léčby
metoprololem ve vysokých dávkách u pacientů, kteří jsou indikováni k nekardiologickému
chirurgickému zákroku, má být vyloučeno, neboť bylo spojeno s bradykardií, hypotenzí a cévní
mozkovou příhodou, včetně fatálních případů, u pacientů s rizikem kardiovaskulárních příhod.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.