Bloxazoc

Metoprolol je substrátem CYP2D6. Léčivé přípravky, které inhibují CYP2D6, mohou ovlivňovat
plazmatickou koncentraci metoprololu. Příklady léčivých přípravků, které inhibují CYP2D6, jsou
chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a difenhydramin. Pokud se u
pacientů léčených přípravkem Bloxazoc zahajuje léčba těmito léky, může být nutné snížit dávku
přípravku Bloxazoc.

Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s přípravkem Bloxazoc:

Deriváty kyseliny barbiturové: Barbituráty (zkoumáno u pentobarbitalu) indukují metabolismus
metoprololu indukcí enzymu.

Propafenon: Při podávání propafenonu čtyřem pacientům léčeným metoprololem se plazmatické
koncentrace metoprololu zvýšily 2-5krát a dva pacienti prodělali nežádoucí účinky typické pro
metoprolol. Interakce byla potvrzena u osmi zdravých dobrovolníků. Interakci lze pravděpodobně
vysvětlit tím, že propafenon, podobně jako chinidin, inhibuje metabolismus metoprololu přes
cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má
také vlastnosti blokující beta-receptory.

Verapamil: V kombinaci s léky blokujícími beta-receptor (popsáno pro atenolol, propranolol
a pindolol) může verapamil způsobit bradykardii a pokles krevního tlaku. Verapamil a beta-blokátory
mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci sinusového uzlu.


Následující kombinace s přípravkem Bloxazoc mohou vyžadovat úpravu dávkování léku:

Amiodaron: Případová zpráva naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při souběžné léčbě
metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas
(okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku.

Antiarytmika, třída I: Antiarytmika třídy I a léky blokující beta-receptor mají aditivní negativní
inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí
hemodynamické účinky. Této kombinaci je třeba se vyhnout také u „sick-sinus syndromu“
a u patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.

Nesteroidní protizánětlivé/antirevmatické léky: Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika působí proti
antihypertenznímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován indometacin. Tato
interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Negativní studie interakcí byla provedena
s diklofenakem.

Digitalisové glykosidy: Digitalisové glykosidy ve spojení s beta-blokátory mohou zvýšit dobu
atrioventrikulárního vedení a mohou vyvolat bradykardii.

Difenhydramin: Difenhydramin snižuje (2,5krát) clearance metoprololu na alfa-hydroxymetoprolol
prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny.

Diltiazem: Diltiazem a blokátory beta-receptoru mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci
sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky) výrazná
bradykardie.

Epinefrin: Existuje asi deset hlášení o pacientech léčených neselektivními blokátory beta-receptorů
(včetně pindololu a propranololu), u kterých se po podání epinefrinu (adrenalinu) vyvinula výrazná
hypertenze a bradykardie. Tato klinická pozorování byla potvrzena ve studiích u zdravých
dobrovolníků. To také naznačuje, že epinefrin (adrenalin) v lokálních anesteticích může vyvolat tyto
reakce po intravazálním podání. Riziko je pravděpodobně menší u kardioselektivních blokátorů beta-
receptoru.

Fenylpropanolamin: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých
dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí
proti zvýšení krevního tlaku vyvolaného fenylpropanolaminem. Nicméně blokátory beta-receptoru
mohou u pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní
reakce. V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným
fenylpropanolaminem.

Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve
Švédsku více než 90 %), což vede k výrazně zvýšeným plazmatickým hladinám a posílené beta-
blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány
stejným enzymem (cytochrom P450 2D6).

Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud
je třeba souběžnou léčbu klonidinem přerušit, je třeba vysadit beta-blokátor několik dní před
klonidinem.

Rifampicin: Rifampicin může indukovat metabolismus metoprololu, což vede ke snížení
plazmatických hladin.

Zvýšený lékařský dohled vyžadují pacienti, kteří užívají souběžně jiné beta-blokátory (např. oční
kapky) nebo inhibitory MAO. U pacientů léčených blokátory beta-receptoru mohou inhalační
anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů

užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud
jsou souběžně podávány cimetidin nebo hydralazin.