Konvenční studie, které k vyhodnocení toxicity pro reprodukci a vývoj používají v současnosti uznávané normy, nejsou k dispozici. Při pokusech na zvířatech týkajících se akutní, subchronické a chronické toxicity u potkanů a myší byly prokázány gastrointestinální léze, změny krevního obrazu, degenerativní změny jaterního a ledvinového parenchymu a stejně tak i nekróza. Základ těchto změn je na jedné straně v mechanizmu účinku a na druhé straně v metabolizmu paracetamolu. Ty metabolity, které pravděpodobně jsou příčinou toxického působení a z toho pocházejících následných změn na orgánech, byly nalezeny i u lidí. Během dlouhodobého podávání (tj. až 1 rok) maximálních terapeutických dávek byla také v ojedinělých případech pozorována reverzibilní chronická agresivní žloutenka. U subtoxických dávek se mohou objevit po 3týdenním podávání příznaky intoxikace. Proto se nemá paracetamol podávat delší dobu a ve vysokých dávkách. V četných prováděných studiích není uváděn důkaz pro relevantní genotoxické riziko paracetamolu při terapeutických dávkách, tj. v netoxickém rozmezí. Z dlouhodobých studií u potkanů a myší nejsou žádné podklady pro relevantní tumorogenní efekt při nehepatotoxickém dávkování paracetamolu. Paracetamol prostupuje placentou. Ze studií na zvířatech a ze zkušeností u lidí nedochází k poškození lidského zárodku.
Paracetamol: LD50 : myš ( mg/kg): p.o. 338, i.p. Kofein: LD50: myš křeček potkan králík samci: 127 230 355 samice: 137 249 247 Údaje o guaifenezinu nejsou známy.