Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.
Symptomy: Podle dostupných informací by mohlo předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a snad k reflexní tachykardii. Byly hlášeny případy s výraznou a pravděpodobně dokonce dlouhodobější systémovou hypotenzí včetně šoku s fatálním koncem.
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.
Léčba: Klinicky význačná hypotenze, způsobená předávkováním amlodipinem, si vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, a to včetně monitorování srdečních a respiračních funkcí. Dolní končetiny
je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno věnovat objemu cirkulujících tekutin a objemu vylučované moči.
Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku je užitečné podat vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich podání není kontraindikováno. Intravenózní podání glukonátu kalcia je užitečné k potlačení účinku blokády kalciového kanálu.
V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že podávání živočišného uhlí do 2 hodin od užití 10mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.
Vzhledem k tomu, že amlodipin má výraznou schopnost vázat plazmatické proteiny, dialýza nemá při předávkování větší význam.