KAPIDIN -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Kapidin 10 mg potahované tablety
Kapidin 20 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 10 mg lerkanidipin-hydrochloridu, což odpovídá 9,4 mg
lerkanidipinu.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 20 mg lerkanidipin-hydrochloridu, což odpovídá 18,8 mg
lerkanidipinu.

Pomocná látka se známým účinkem:
Kapidin 10 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 30 mg monohydrátu laktózy.

Pomocná látka se známým účinkem:
Kapidin 20 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 60 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Kapidin 10 mg: žluté kulaté bikonvexní potahované tablety o průměru 6,5 mm s půlicí rýhou na jedné
straně, označené písmenem „L“ na druhé straně.

Kapidin 20 mg: růžové kulaté bikonvexní potahované tablety o průměru 8,5 mm s půlicí rýhou na
jedné straně, označené písmenem „L“ na druhé straně.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Kapidin je indikován k léčbě dospělých s mírně až středně závažnou esenciální hypertenzí.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Doporučená dávka u dospělých je 10 mg perorálně jednou denně, a to nejméně 15 minut před jídlem.
Dávka může být v závislosti na individuální odpovědi pacienta zvýšena na 20 mg.
Úprava dávky musí být prováděna postupně, protože maximální antihypertenzní účinek může být
někdy patrný až po 2 týdnech léčby.


U některých pacientů, kteří nejsou dostatečně kompenzováni jedním antihypertenzivem, může být
výhodné přidání lerkanidipinu ke stávající léčbě β-blokátorem (atenolol), diuretikem
(hydrochlorothiazid) nebo inhibitorem ACE (kaptopril nebo enalapril).

Protože křivka závislosti účinku na dávce je při dávkách mezi 20–30 mg strmá a následuje plató, není
pravděpodobné, že by se při vyšších dávkách účinnost přípravku zvyšovala; nežádoucí účinky by se
však mohly zvýšit.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba
upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace

Použití lerkanidipinu u dětí a dospívajících mladších 18 let se nedoporučuje, protože nejsou žádné
klinické zkušenosti s jeho použitím.

Porucha funkce ledvin nebo jater
Při zahajování léčby u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater je
nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučované dávkovací schéma mohou tito pacienti dobře
snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s poruchou funkce
jater může být antihypertenzní účinek zvýšený, proto je u těchto pacientů třeba zvážit úpravu
dávkování.
Užívání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo těžkou
poruchou funkce ledvin (rychlost GFR < 30 ml/min) včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz
body 4.3 a 4.4).

Způsob podání
Perorální podání.
Tablety se mají užívat s trochou vody nejméně 15 minut před jídlem.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Obstrukce výtokové části levé komory.
- Neléčené městnavé srdeční selhání.
- Nestabilní angina pectoris nebo nedávný infarkt myokardu (v období do 1 měsíce).
- Těžká porucha funkce jater.
- Těžká porucha funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu.
- Současné podávání s:
- silnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5),
- cyklosporinem (viz bod 4.5),
- grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Syndrom chorého sinu
Zvláštní opatrnost je nutná při podávání lerkanidipinu pacientům se syndromem chorého sinu (pokud
nemá pacient implantovaný kardiostimulátor).

Dysfunkce levé komory
I když kontrolované studie hemodynamiky žádné poškození funkce komor nezjistily, opatrnost je
nutná u pacientů s dysfunkcí levé komory.


Ischemická choroba srdeční
Předpokládá se, že používání některých krátkodobě působících dihydropyridinů může být spojeno se
zvýšením kardiovaskulárního rizika u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin
působí dlouhodobě, u těchto pacientů je nutná opatrnost.
Některé dihydropyridiny mohou vzácně vyvolat prekordiální bolesti nebo anginu pectoris. Velmi
vzácně mohou pacienti s již přítomnou anginou pectoris pozorovat zvýšení frekvence, trvání nebo
závažnosti záchvatů. V ojedinělých případech se může vyskytnout infarkt myokardu (viz bod 4.8).

Porucha funkce ledvin nebo jater
Při zahajování léčby u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater je nutná
zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučovanou dávku 10 mg denně mohou tito pacienti dobře
snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s lehkou poruchou
funkce jater může dojít ke zvýšení antihypertenzního účinku, a proto je třeba zvážit úpravu dávkování.

Používání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo poruchou
funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz body 4.2 a 4.3).

Peritoneální dialýza
Lerkanidipin je spojován s vývojem peritoneálního kalného výtoku u pacientů s peritoneální dialýzou.
Zákal je způsoben zvýšenou koncentrací triglyceridů v peritoneálním výtoku. Zatímco mechanismus
není znám, zákal má tendenci odeznít brzy po vysazení lerkanidipinu. Jedná se o důležitou asociaci,
jak lze rozpoznat peritoneální kalný výtok, který může být mylně zaměňován za infekční peritonitidu s
následnou zbytečnou hospitalizací a empirickým podáváním antibiotik.

Induktory CYP3AInduktory CYP3A4, jako jsou např. antikonvulziva (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin,
mohou snižovat hladiny lerkanidipinu v plazmě, účinnost lerkanidipinu může proto být v takových
případech nižší, než se předpokládá (viz bod 4.5).

Alkohol
Alkohol může zesilovat působení antihypertenziv s vazodilatačním účinkem, proto je nutné se během
užívání přípravku vyvarovat konzumace alkoholu (viz bod 4.5).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lerkanidipinu nebyla u dětí prokázána.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikace souběžného použití
Inhibitory CYP3AO lerkanidipinu je známo, že se metabolizuje enzymem CYP3A4, a proto při současném podávání
inhibitorů CYP3A4 může docházet k interakci s metabolismem a eliminací lerkanidipinu.

Studie interakcí se silným inhibitorem CYP3A4, ketokonazolem, prokázala značné zvýšení hladin
lerkanidipinu v plazmě (15násobné zvýšení AUC a 8násobné zvýšení Cmax u eutomeru S-
lerkanidipinu).


Je třeba se vyvarovat současného podávání lerkanidipinu s inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem,
itrakonazolem, ritonavirem, erythromycinem, troleandomycinem, klarithromycinem), viz bod 4.3.

Cyklosporin
Po současném podání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení koncentrace obou látek v
plazmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků ukázala, že pokud byl cyklosporin podán
za 3 hodiny po užití lerkanidipinu, plazmatické hladiny lerkanidipinu se nezměnily, avšak AUC
cyklosporinu se zvýšila o 27 %. Současné podání lerkanidipinu a cyklosporinu však způsobilo
trojnásobné zvýšení plazmatických hladin lerkanidipinu a zvýšení AUC cyklosporinu o 21 %.
Cyklosporin a lerkanidipin nesmí být podávány současně (viz bod 4.3).

Grapefruit nebo grapefruitová šťáva
Podobně jako ostatní dihydropyridiny je lerkanidipin citlivý na inhibici metabolismu grapefruitem a
grapefruitovou šťávou, což má za následek zvýšení jeho systémové dostupnosti a zvýšení
hypotenzního účinku.
Lerkanidipin nesmí být užíván současně grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.3).

Současné podávání se nedoporučuje
Induktory CYP3AOpatrnost je třeba při současném podávání lerkanidipinu s induktory CYP3A4, jako jsou
antikonvulziva (např.: fenytoin, fenobarbital a karbamazepin) a rifampicin, protože může dojít ke
snížení antihypertenzního účinku. Krevní tlak pak musí být sledován častěji než obvykle (viz bod 4.4).

Alkohol
Při léčbě je třeba vyvarovat se konzumace alkoholu, protože alkohol může zesilovat vazodilatační
účinek antihypertenziv (viz bod 4.4).

Bezpečnostní opatření včetně úpravy dávky
Substráty CYP3AOpatrnost je nutná při současném podávání lerkanidipinu a dalších substrátů CYP3A4, jako jsou např.
terfenadin, astemizol, antiarytmika III. třídy (např.: amiodaron, chinidin a sotalol).

Midazolam
Při současném podání dávky 20 mg lerkanidipinu a midazolamu p. o. starším dobrovolníkům došlo ke
zvýšení absorpce lerkanidipinu (přibližně o 40 %), zatímco rychlost absorpce se naopak snížila (tmax se
prodloužil z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu nebyla ovlivněna.

Metoprolol
Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je β-blokátor vylučovaný zejména játry,
nedošlo ke změně biologické dostupnosti metoprololu, zatímco biologická dostupnost lerkanidipinu se
snížila o 50 %. Tento efekt může být vyvolán snížením průtoku krve játry způsobeným β-blokátorem a
může se vyskytnout u ostatních léku z této skupiny. Lerkanidipin může být tedy bezpečně podáván
s β-blokátory, avšak může být nutná úprava jeho dávkování.

Digoxin
Při současném podávání 20 mg lerkanidipinu pacientům současně dlouhodobě léčeným β-
methyldigoxinem nebyly prokázány žádné známky farmakokinetické interakce. Avšak došlo k
průměrnému zvýšení Cmax digoxinu o 33 %, přičemž AUC a renální clearance se významně
nezměnily. Pacienti současně léčení digoxinem mají být pečlivě klinicky sledováni s ohledem na
známky toxicity digoxinu.

Současné užívání s jinými léky
Fluoxetin
Studie interakcí s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65 ±
let (průměr ± SD) neprokázala klinicky významné změny ve farmakokinetice lerkanidipinu.


Cimetidin
Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny plazmatických
hladin lerkanidipinu. Při podávání vyšších dávek je však nutná opatrnost, protože biologická
dostupnost i hypotenzní účinek lerkanidipinu mohou být zvýšeny.

Simvastatin
Při opakovaném současném podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu se AUC
lerkanidipinu významně nezměnila, avšak AUC simvastatinu se zvýšila o 56 % a AUC jeho aktivního
metabolitu, β-hydroxykyseliny, se zvýšila o 28 %. Není pravděpodobné, že by tyto změny měly
klinický význam. Interakce se nepředpokládají, pokud je lerkanidipin podáván ráno a simvastatin
večer tak, jak je to u tohoto léčiva doporučováno.

Diuretika a ACE inhibitory
Lerkanidipin lze bezpečně podávat spolu s diuretiky a inhibitory ACE.

Jiné léky ovlivňující krevní tlak
Stejně jako u všech antihypertenzivních léků, lze pozorovat zvýšené hypotenzní účinky při podávání
lerkanidipinu s jinými léky ovlivňujícími krevní tlak, jako jsou alfablokátory k léčbě močových
příznaků, tricyklická antidepresiva, neuroleptika. Na druhou stranu, při souběžném podávání s
kortikosteroidy může být pozorováno snížení hypotenzního účinku.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Nejsou k dispozici žádné údaje o používání lerkanidipinu u těhotných žen. Studie na zvířatech
neprokázaly teratogenní účinky lerkanidipinu (viz bod 5.3), ale ukázalo se, že některé jiné látky ze
skupiny dihydropyridinů působí u zvířat teratogenně.
Lerkanidipin se nedoporučuje podávat těhotným ženám nebo ženám ve fertilním věku, které
nepoužívají účinnou antikoncepční metodu (viz bod 4.4).

Kojení
Není známo, zda se lerkanidipin/jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Nebezpečí
pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Lerkanidipin nemá být během kojení užíván.

Fertilita
Nejsou známa žádná klinická data při léčbě lerkanidipinem. Reverzibilní biochemické změny v
hlavičce spermií, které mohou poškodit plodnost, byly hlášeny u některých pacientů léčených
blokátory kanálů. V případech, kdy je opakované oplodnění in vitro neúspěšné a kde nelze nalézt jiné
vysvětlení, má být zvážena možnost blokátorů kalciových kanálů jako příčina.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lerkanidipin má minoritní vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Opatrnosti je ale třeba,
protože se při užívání přípravku může objevit malátnost, astenie, únava a vzácně i somnolence.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu
Bezpečnost lerkanidipinu v dávce 10-20 mg jednou denně byla hodnocena ve dvojitě zaslepených,
placebem kontrolovaných klinických studiích (u 1 200 pacientů užívajících lerkanidipin a pacientů léčených placebem) a v kontrolovaných a nekontrolovaných dlouhodobých klinických
studiích na celkem 3 676 hypertenzních pacientech léčených lerkanidipinem.
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích a po uvedení na trh jsou: periferní
edém, bolest hlavy, zrudnutí, tachykardie a palpitace.


Tabulkový seznam nežádoucích účinků
V níže uvedené tabulce jsou nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích a po celém světě po
uvedení přípravku na trh, pro které existuje přiměřený kauzální vztah, uvedeny podle třídy orgánových
systémů a frekvence dle MedDRA:
Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé
skupiny frekvencí jsou pozorované nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových systémů dle
MeDRA
Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy imunitního systému Vzácné Hypersenzitivita
Poruchy nervového systému Časté Bolest hlavy
Méně časté Závrať
Vzácné Somnolence, synkopa
Srdeční poruchy Časté Tachykardie, palpitace
Vzácné Angina pectoris
Cévní poruchy Časté Zrudnutí
Méně časté Hypotenze
Gastrointestinální poruchy Méně časté Dyspepsie, nauzea, bolest horní části břicha
Vzácné Zvracení, průjem
Není známo Ginviální hypertrofie1, peritoneální kalný
výtokHepatobiliární poruchy Není známo Zvýšení hodnoty sérové transaminázyPoruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Vyrážka, pruritus
Vzácné Kopřivka
Není známo AngioedémPoruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Méně časté Myalgie
Poruchy ledvin a močových cest Méně časté Polyurie
Vzácné Polakisurie
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Časté Periferní edém
Méně časté Astenie, únava
Vzácné Bolest na hrudi
1nežádoucí účinky ze spontánního hlášení po celém světě po uvedení přípravku na trh

Popis vybraných nežádoucích účinků
V placebem kontrolovaných klinických studiích byla incidence periferního edému 0,9 % s
lerkanidipinem 10-20 mg a 0,83 % s placebem. Tato frekvence dosáhla 2 % celkové studované
populace včetně dlouhodobých klinických studií.
Nezdá se, že lerkanidipin nepříznivě ovlivňuje hladinu cukru v krvi nebo hladiny lipidů v séru.
Některé dihydropyridiny mohou zřídka vést k prekordiální bolesti nebo angíně pectoris. Velmi vzácně
mohou pacienti s preexistující anginou pectoris zaznamenat zvýšenou frekvenci, trvání nebo závažnost
těchto onemocnění. Mohou být pozorovány izolované případy infarktu myokardu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:


Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

V rámci postmarketingového sledování lerkanidipinu byly hlášeny některé případy předávkování v
rozmezí 30-40 mg až 800 mg včetně hlášení pokusu spáchat sebevraždu.

Příznaky
Stejně jako u jiných dihydropyridinů má předávkování lerkanidipinem nadměrnou periferní
vazodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. Při velmi vysokých dávkách však může dojít
ke ztrátě periferní selektivity, což způsobuje bradykardii a negativní inotropní účinek. Nejčastější
nežádoucí účinky spojené s případy předávkování byly hypotenze, závratě, bolest hlavy a palpitace.

Léčba
Klinicky významná hypotenze vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého sledování
srdečních a respiračních funkcí, zvednutí končetin a pozornost věnovanou objemu cirkulující tekutiny
a odtoku moči. Vzhledem k prodlouženému farmakologickému účinku lerkanidipinu je nezbytné, aby
byl kardiovaskulární stav pacienta sledován nejméně po dobu 24 hodin. Vzhledem k tomu, že
přípravek má vysokou vazebnou kapacitu na bílkovinu, není pravděpodobně účinná dialýza. Pacienti,
u kterých se předpokládá středně těžká až těžká intoxikace, mají být pozorně sledováni.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárními účinky.
ATC kód: C08CA13.

Mechanismus účinku
Lerkanidipin je kalciový blokátor ze skupiny dihydropyridinů, který inhibuje transmembránový vstup
kalcia do buněk srdečního svalu a buněk hladkých svalů. Mechanismus jeho antihypertenzního účinku
je dán přímým relaxačním účinkem na hladkou svalovinu cév, a tedy i snížením celkové periferní
rezistence.

Farmakodynamické účinky
Lerkanidipin má přes svůj krátký plazmatický poločas dlouhotrvající antihypertenzní účinek, což je
dáno jeho vysokým membránovým rozdělovacím koeficientem. Vzhledem k vysoké vaskulární
selektivitě nemá lerkanidipin negativně inotropní účinky.
Protože vazodilatace navozená lerkanidipinem má pozvolný nástup, byla u pacientů s hypertenzí jen
vzácně pozorována akutní hypotenze s reflexní tachykardií.

Podobně jako u ostatních asymetrických 1,4-dihydropyridinů je antihypertenzní účinek lerkanidipinu
přičítán zejména jeho (S)-enantiomeru.

Klinická účinnost a bezpečnost
Klinická účinnost a bezpečnost lerkanidipinu v dávce 10-20 mg jednou denně byla hodnocena ve
dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných klinických studiích (u 1 200 pacientů užívajících
lerkanidipin a 603 pacientů, kteří dostávali placebo) a u léčených a nekontrolovaných dlouhodobých
klinických studiích na celkem 3 676 hypertenzních pacientech. Většina klinických studií byla
provedena u pacientů s mírnou až středně závažnou esenciální hypertenzí (včetně starších a

diabetických pacientů), kteří dostávali samotný lerkanidipin nebo v kombinaci s ACEIs, diuretiky
nebo β-blokátory.

Kromě klinických studií provedených za účelem průkazu terapeutických indikací, byla provedena
další malá nekontrolovaná, avšak randomizovaná, studie u pacientů se závažnou hypertenzí (průměrný
diastolický krevní tlak ± SD 114,5 ± 3,7 mm Hg), která prokázala normalizaci krevního tlaku u 40 %
z 25 pacientů léčených 20 mg lerkanidipinu 1x denně a u 56 % z 25 pacientů léčených dávkou 10 mg
lerkanidipinu 2x denně. V další dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii
provedené u pacientů s izolovanou systolickou hypertenzí byl lerkanidipin účinný ve snížení
systolického krevního tlaku z průměrné původní hodnoty 172,6 ± 5,6 mm Hg na 140,2 ± 8,7 mm Hg.

V pediatrické populaci nebyla provedena žádná klinická studie.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Lerkanidipin se po perorálním podání v dávce 10-20 mg zcela absorbuje a maximálních koncentrací
v plazmě 3,30 ± 2,09 ng/ml po 10 mg, resp. 7,66 ± 5,90 ng/ml po 20 mg je dosaženo přibližně za 1,5-hodiny po podání.

Oba enantiomery lerkanidipinu mají podobný profil plazmatické koncentrace: doba potřebná k
dosažení maximální plazmatické koncentrace je u obou stejná, maximální plazmatická koncentrace a
AUC jsou přibližně 1,2krát vyšší u (S)-enantiomeru; eliminační poločasy obou enantiomerů jsou
v zásadě stejné. Mezi jednotlivými enantiomery nebyla „in vivo“ pozorována žádná konverze.

Vzhledem k vysokému metabolismu při prvním průchodu játry je absolutní biologická dostupnost
lerkanidipinu po perorálním podání pacientům po jídle přibližně 10 %, pokud je však přípravek podán
zdravým dobrovolníkům nalačno, biologická dostupnost je snížena na 1/3.

Dostupnost lerkanidipinu po perorálním podání vzroste 4×, pokud je podán do 2 hodin po velmi
tučném jídle. Lerkanidipin se má proto užívat před jídlem.

Distribuce
Distribuce z plazmy do tkání a orgánů je rychlá a extenzivní.
Stupeň vazby lerkanidipinu na plazmatické bílkoviny převyšuje 98 %. Protože u pacientů s těžkou
poruchou funkce ledvin nebo jater jsou hladiny plazmatických bílkovin sníženy, může dojít ke zvýšení
podílu volné frakce léčiva.

Biotransformace
Lerkanidipin je silně metabolizován systémem CYP3A4; mateřská látka nebyla zjištěna v moči, ani ve
stolici. Lerkanidipin se převážně přeměňuje na neúčinné metabolity a asi 50 % dávky je vyloučeno
močí.

Studie „in vitro“ s lidskými jaterními mikrosomy prokázaly, že lerkanidipin vykazuje určitý stupeň
inhibice CYP3A4 a CYP2D6 v koncentracích 160×, resp. 40x vyšších, než jaké jsou maximální
plazmatické koncentrace dosažené po podání dávky 20 mg.

Studie interakcí u lidí dále prokázaly, že lerkanidipin nemění plazmatické koncentrace midazolamu,
který je typickým substrátem CYP3A4 a metoprololu, což je typický substrát CYP2D6. Inhibice
biotransformace léků metabolizovaných CYP3A4 a CYP2D6 lerkanidipinem podávaným
v terapeutických dávkách se tedy nepředpokládá.

Eliminace
K eliminaci dochází hlavně biotransformací.

Průměrný terminální eliminační poločas je 8-10 hodin, terapeutický účinek přetrvává 24 hodin, a to
z důvodu vysokého stupně vazby přípravku na lipidové membrány. Po opakovaném podání
lerkanidipinu nebyla pozorována jeho akumulace.

Linearita/nelinearita
Perorální podání lerkanidipinu vede k dosažení plazmatických koncentrací, které nejsou přímo úměrné
dávkování (nelineární kinetika). Po podání dávek 10, 20 nebo 40 mg byl poměr pozorovaných
maximálních koncentrací v plazmě 1:3:8, plochy pod křivkou plazmatické koncentrace - čas byly
v poměru 1:4:18, což ukazuje na postupný nárůst saturace metabolismu při prvním průchodu játry.
Dostupnost léku se v souladu s tímto pozorováním zvyšuje s rostoucí dávkou.

Zvláštní populace
U starších pacientů a pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo mírnou až
středně těžkou poruchou funkce jater bylo prokázáno, že farmakokinetika lerkanidipinu je podobná
farmakokinetice pozorované u běžné populace pacientů; u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
nebo u trvale dialyzovaných pacientů byly zjištěny vyšší hladiny léku (asi o 70 %). Je pravděpodobné,
že systémová biologická dostupnost lerkanidipinu bude u pacientů se středně těžkou až těžkou
poruchou funkce jater vyšší, protože lék je za normálních okolností výrazně metabolizován v játrech.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Farmakologické studie bezpečnosti u zvířat neprokázaly účinky lerkanidipinu na autonomní nervový
systém, centrální nervový systém nebo na gastrointestinální trakt při dávkách majících antihypertenzní
účinek.

Významné účinky, které byly pozorovány v dlouhodobých studiích u potkanů a psů, souvisely (přímo
či nepřímo) se známými účinky vysokých dávek blokátorů kalciových kanálů, zejména pak odrážely
zvýšenou farmakodynamickou aktivitu.

Lerkanidipin nebyl genotoxický a nebylo u něj prokázáno riziko kancerogenity.

Fertilita a reprodukční schopnosti potkanů nebyly léčbou lerkanidipinem ovlivněny.

U potkanů ani králíků nebyl prokázán teratogenní efekt, nicméně u potkanů lerkanidipin při vysokých
dávkách indukoval předimplantační a postimplantační ztráty a opoždění ve vývoji plodu.

Vysoké dávky lerkanidipin hydrochloridu (12 mg/kg/den) podávané při porodu způsobily dystokii.

Distribuce lerkanidipinu a/nebo jeho metabolitů u březích samic a jeho/jejich vylučování
do mateřského mléka nebylo studováno.

Metabolity lerkanidipinu nebyly zkoumány v samostatných studiích toxicity.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Magnesium-stearát
Povidon
Sodná sůl karboxymethylškrobu
Monohydrát laktózy
Mikrokrystalická celulóza


Potahová vrstva tablety
Makrogol
Polyvinylalkohol, částečně hydrolyzovaný
Mastek
Oxid titaničitý (E 171)
Žlutý oxid železitý (E 172)
Červený oxid železitý (E 172) pouze Kapidin 20 mg potahované tablety


6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Al/PVC/PVDC blistry
roky.

HDPE lahvičky
roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Al/PVC/PVDC blistr: uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn
před vlhkostí.

Lavičky z HDPE: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky pro
uchovávání. Uchovávejte v lahvičce na tablety. Uchovávejte lahvičku dobře uzavřenou, aby byl
přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/PVC/PVDC blistr s protlačovací folií.
Lahvička z HDPE uzavřená zapečetěným uzávěrem z LDPE.

Velikosti balení:
Al/PVC/PVDC blistry: 7, 14, 28, 30, 35, 42, 50, 56, 90, 98, 100 potahovaných tablet.

HDPE lahvičky: 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Kapidin 10 mg: 83/447/09-C
Kapidin 20 mg: 83/448/09-C



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 10. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 24. 9.

10. DATUM REVIZE TEXTU

11. 8.