Torad

Přenos HIV

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu
jedinci infikovanými HIV v souladu s národními doporučeními.

Pacienti s HIV-1 obsahujícím mutace

Pacienti s HIV-1 obsahujícím mutaci K65R, kteří již byli léčeni antiretrovirotiky, nemají
emtricitabin/tenofovir-disoproxil užívat (viz bod 5.1).

Celková strategie prevence infekce HIV-
Emtricitabin/tenofovir-disoproxil není vždy účinný při prevenci HIV-1. Doba nástupu ochrany po
zahájení užívání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu není známa.

Emtricitabin/tenofovir-disoproxil má být používán k preexpoziční profylaxi pouze jako součást
celkové strategie prevence infekce HIV-1, včetně použití jiných preventivních opatření proti HIV-(např. důsledné a správné používání kondomů, znalost stavu HIV-1, pravidelné testování jiných
sexuálně přenosných infekcí).

Riziko rezistence u pacientů s nezjištěnou infekcí HIV-1:
Emtricitabin/tenofovir-disoproxil se má používat pouze ke snížení rizika získání infekce HIV-u jedinců, u kterých bylo potvrzeno, že jsou HIV negativní (viz bod 4.3). Během užívání
emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu k preexpoziční profylaxi je nutné jedince v pravidelných
intervalech opakovaně testovat na negativitu HIV (nejméně jednou za 3 měsíce) použitím
kombinovaného testu antigen/protilátka.

Emtricitabin/tenofovir-disoproxil samotný nepředstavuje kompletní režim léčby infekce HIV-1 a
u osob s nezjištěnou infekcí HIV-1, kteří užívají pouze emtricitabin/tenofovir-disoproxil, se objevily
HIV-1 rezistentní mutace.

Existují-li klinické symptomy odpovídající akutní virové infekci a podezření na nedávnou expozici
virem HIV-1 (< 1 měsíc), použití emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu musí být odloženo nejméně
o jeden měsíc a před zahájením preexpoziční profylaxe emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem je
nutné znovu ověřit stav HIV-1.

Význam dodržování dávkování:
Účinnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu při snižování rizika nákazy HIV-1 silně souvisí
s dodržováním dávkování, jak bylo prokázáno na základě měřitelné hladiny léčiva v krvi (viz bod 5.1).
Jedinci, kteří nejsou infikovaní HIV-1, mají být v častých intervalech poučeni, že musí přesně
dodržovat denní doporučené dávkovací schéma emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu.

Pacienti infikováni virem hepatitidy B nebo C

U pacientů infikovaných HIV-1 s chronickou hepatitidou B nebo C, kteří užívají antiretrovirovou
terapii, existuje zvýšené riziko vzniku těžkých a případně i fatálních jaterních nežádoucích účinků.
Lékaři mají vzít v úvahu současné pokyny pro léčbu HIV infekce u pacientů souběžně infikovaných
virem hepatitidy B (HBV) nebo hepatitidy C (HCV).

U pacientů s infekcí HBV nebo HCV nebyla stanovena bezpečnost a účinnost emtricitabinu/tenofovir-
disoproxilu pro preexpoziční profylaxi.

V případě souběžné antivirové terapie hepatitidy B nebo C si přečtěte také příslušné souhrny údajů
o přípravcích pro tyto léčivé přípravky. Přečtěte si také část Použití s ledipasvirem a sofosbuvirem
nebo sofosbuvirem a velpatasvirem níže.

Tenofovir-disoproxil je indikován k léčbě HBV a emtricitabin prokázal účinnost proti HBV ve
farmakodynamických studiích, ale bezpečnost a účinnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu nebyla
specificky stanovena u pacientů s chronickou infekcí HBV.

Přerušení léčby emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem může být u pacientů infikovaných HBV
spojeno se závažnou akutní exacerbací hepatitidy. Pacienti infikovaní HBV, kteří přeruší léčbu
emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem, musí být pozornĕ klinicky i laboratorně sledováni po dobu
několika měsíců po ukončení léčby. Pokud je to vhodné, je možné obnovit léčbu hepatitidy B.
U pacientů s pokročilým jaterním onemocněním nebo cirhózou jater se přerušení léčby nedoporučuje,
protože exacerbace hepatitidy po ukončení léčby může vést k dekompenzaci jater.

Onemocnění jater

Bezpečnost a účinnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu nebyla stanovena u pacientů s významnou
poruchou jater. Farmakokinetika tenofoviru byla studována u pacientů s poruchou funkce jater a
úprava dávkování není nutná. Farmakokinetika emtricitabinu nebyla studována u pacientů s poruchou
funkce jater. Na základě minimálního jaterního metabolismu emtricitabinu a jeho vylučování
ledvinami je nepravděpodobné, že by u pacientů s poruchou funkce jater byla nutná úprava dávkování
emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu (viz body 4.2 a 5.2).

U pacientů infikovaných HIV-1 s preexistující dysfunkcí jater, včetně chronické aktivní hepatitidy, se
při kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART) projevuje
zvýšená četnost abnormalit funkce jater a tyto pacienty je třeba sledovat obvyklým způsobem.
Prokáže-li se u těchto pacientů zhoršení jaterního onemocnění, musí být zváženo přerušení nebo
vysazení léčby.

Účinky na funkci ledvin a na kosti u dospělých

Účinky na funkci ledvin
Emtricitabin a tenofovir jsou vylučovány primárně ledvinami kombinací glomerulární filtrace a
aktivní tubulární sekrece. V souvislosti s používáním tenofovir-disoproxilu bylo hlášeno selhání
ledvin, poruchy funkce ledvin, zvýšení hladiny kreatininu, hypofosfatemie a proximální tubulopatie
(včetně Fanconiho syndromu) (viz bod 4.8).

Sledování funkce ledvin
Před začátkem léčby infekce HIV-1 nebo před preexpoziční profylaxí přípravkem Torad se doporučuje
provést výpočet clearance kreatininu u všech osob.

U osob bez renálních rizikových faktorů se doporučuje sledovat funkci ledvin (clearance kreatininu a
hladina sérových fosfátů) po dvou až čtyřech týdnech užívání, po třech měsících užívání a každé tři až
šest měsíců.

U osob s rizikem onemocnění ledvin je nutné častější sledování funkce ledvin.

Viz také část Souběžné podávání s jinými léčivými přípravky níže.

Postup při renálních abnormalitách u pacientů infikovaných HIV-Je-li u pacientů užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil hladina sérových fosfátů < 1,5 mg/dl
(0,48 mmol/l) nebo je-li clearance kreatininu snížena na < 50 ml/min, má se do jednoho týdne znovu
vyhodnotit funkce ledvin, včetně stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace
glukosy v moči (viz bod 4.8, proximální tubulopatie). U pacientů, u kterých clearance kreatininu klesla
pod 50 ml/min nebo hladina sérových fosfátů klesla pod 1,0 mg/dl (0,32 mmol/l), se má také zvážit
přerušení léčby emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem. Přerušení léčby emtricitabinem/tenofovir-
disoproxilem se má také zvážit v případě progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla
identifikována žádná jiná příčina.

Renální bezpečnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu byla u pacientů s poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu < 80 ml/min) studována pouze ve velmi omezené míře. U pacientů s clearance
kreatininu mezi 30-49 ml/min se doporučuje upravit interval mezi dávkami (viz bod 4.2). Omezené
množství údajů z klinických studií naznačuje, že prodloužený interval mezi dávkami není optimální a
může mít za následek zvýšenou toxicitu a možnou neadekvátní odpověď. V další malé klinické studii
podskupina pacientů s clearance kreatininu mezi 50 a 60 ml/min, kteří užívali tenofovir-disoproxil
v kombinaci s emtricitabinem každých 24 hodin, měli 2–4krát vyšší expozici tenofoviru a zhoršení
funkce ledvin (viz bod 5.2). Proto je potřeba v případě užívání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu
u pacientů s clearance kreatininu < 60 ml/min pečlivě vyhodnotit přínosy a rizika léčby a je nutné
pozorně sledovat funkci ledvin. Dále je nutné pozorně sledovat klinickou odpověď na léčbu u pacientů
užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil v prodloužených intervalech mezi dávkami. Užívání
emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu se nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu < 30 ml/min) a u pacientů, kteří vyžadují hemodialýzu, protože odpovídající
redukce dávky nelze dosáhnout pomocí kombinované tablety (viz body 4.2 a 5.2).

Postup při renálních abnormalitách u preexpoziční profylaxe
Kombinace emtricitabin/tenofovir-disoproxil nebyla studována u jedinců, kteří nejsou infikovaní
HIV-1 a mají clearance kreatininu < 60 ml/min, a proto se jeho podávání u této populace
nedoporučuje. Je-li u osob užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil za účelem preexpoziční
profylaxe hladina sérových fosfátů < 1,5 mg/dl (0,48 mmol/l) nebo je-li clearance kreatininu snížena
na < 60 ml/min, má se do jednoho týdne znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně stanovení
koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, proximální
tubulopatie). U osob, u kterých clearance kreatininu klesla na < 60 ml/min nebo hladiny sérových
fosfátů klesly < 1,0 mg/dl (0,32 mmol/l), se má také zvážit přerušení léčby přípravkem Torad.
Přerušení léčby přípravkem Torad se má také zvážit v případě progresivního poklesu funkce ledvin,
když nebyla identifikována žádná jiná příčina.

Účinky na kosti
Kostní abnormality, jako je osteomalacie, které se mohou projevit jako přetrvávající nebo zhoršující se
bolest kostí a které mohouobčas přispívat ke vzniku zlomenin, mohou souviset s proximální renální
tubulopatií vyvolanou tenofovir-disoproxilem (viz bod 4.8).

Tenofovir-disoproxil může také způsobovat snížení kostní hustoty (bone mineral density, BMD).

Existuje-li podezření na kostní abnormality nebo jsou zjištěny kostní abnormality, má být zajištěna
příslušná konzultace.

Léčba infekce HIV-V kontrolované klinické studii (GS-99-903) trvající 144 týdnů, která srovnávala tenofovir-disoproxil
se stavudinem v kombinaci s lamivudinem a efavirenzem, byl u pacientů dosud neléčených
antiretrovirotiky pozorován malý pokles BMD v celkovém proximálním femuru a v páteři u obou
léčených skupin. Ve 144. týdnu byly pokles BMD v páteři a změny kostních biomarkerů ve srovnání
s výchozími hodnotami významně vyšší ve skupině léčené tenofovir-disoproxilem. Pokles BMD
v celkovém proximálním femuru byl významně vyšší v této skupině do 96. týdne. Nicméně zvýšené
riziko vzniku fraktur nebo známky vzniku klinicky významných kostních abnormalit se v průběhu týdnů v této studii neprojevily.

V jiných studiích (prospektivní a průřezové) bylo nejvýraznější snížení BMD pozorováno u pacientů
léčených tenofovir-disoproxilem v rámci léčebného režimu obsahujícího potencovaný inhibitor
proteázy. Celkově s ohledem na kostní abnormality spojené s tenofovir-disoproxilem a omezení
dlouhodobých údajů o dopadu tenofovir-disoproxilu na zdraví kostí a riziko zlomenin mají být
u pacientů s osteoporózou, kteří mají vyšší riziko vzniku fraktur, zváženy jiné dostupné terapeutické
režimy.

Preexpoziční profylaxe
V klinických studiích s jedinci, kteří nejsou infikováni HIV-1, byl pozorován mírný pokles BMD. Ve
studii s 498 muži se změny v BMD ve srovnání s výchozími hodnotami pohybovaly od -0,4 %
do -1,0 % v celkovém proximálním femuru, páteři, krčku a trochanteru femuru u mužů užívajících
denně profylakticky emtricitabin/tenofovir-disoproxil ve formě fumarátu (n = 247) oproti skupině
užívající placebo (n = 251).

Účinky na funkci ledvin a na kosti u pediatrické populace

Dlouhodobé účinky tenofovir-disoproxilu na ledviny a kosti během léčby infekce HIV-1 u pediatrické
populace a údaje o dlouhodobých účincích emtricitabin/tenofovir-disoproxilu na ledviny a kosti při
použití pro preexpoziční profylaxi u neinfikovaných dospívajících nejsou zcela jasné (viz bod 5.1).
Kromě toho nelze plně zaručit reverzibilitu renální toxicity po ukončení podávání tenofovir-
disoproxilu k léčbě infekce HIV-1 nebo po ukončení podávání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu pro
preexpoziční profylaxi.

Pro zvážení poměru přínosu/rizika použití emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu při léčbě infekce HIV-nebo při preexpoziční profylaxi u jednotlivých případů, rozhodnutí o vhodném sledování během léčby
(včetně rozhodnutí ukončit léčbu) a zvážení potřeby suplementace se doporučuje multidisciplinární
přístup.

Při použití přípravku Torad pro preexpoziční profylaxi se má při každé návštěvě znovu posoudit stav
pacientů, aby bylo jisté, že jsou i nadále ohroženi vysokým rizikem infekce HIV-1. Riziko infekce
HIV-1 má být zváženo s ohledem na možné účinky dlouhodobého užívání emtricitabinu/tenofovir-
disoproxilu na ledviny a na kosti.

Účinky na funkci ledvin
V klinické studii GS-US-104-0352 byly hlášeny nežádoucí účinky odpovídající proximální renální
tubulopatii u pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let (viz body 4.8 a 5.1).

Sledování funkce ledvin
Funkce ledvin (clearance kreatininu a hladina sérových fosfátů) má být vyhodnocena před zahájením
podávání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu pro léčbu infekce HIV-1 nebo pro preexpoziční
profylaxi a během léčby má být sledována stejně jako u dospělých (viz výše).

Postup při renálních abnormalitách
Je-li u pediatrických pacientů užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil hladina sérových fosfátů
< 3,0 mg/dl (0,96 mmol/l), má se funkce ledvin do jednoho týdne znovu vyhodnotit, včetně stanovení
koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, proximální
tubulopatie). Vznikne-li podezření na abnormální funkci ledvin nebo je zjištěna abnormální funkce
ledvin, má být zajištěna konzultace s nefrologem a má se zvážit přerušení užívání přípravku Torad.
Přerušení užívání přípravku Torad se má také zvážit v případě progresivního zhoršení funkce ledvin,
když nebyla identifikována žádná jiná příčina.

Souběžné podávání a riziko renální toxicity
Platí stejná doporučení jako u dospělých (viz níže Souběžné podávání s jinými léčivými přípravky).

Porucha funkce ledvin
Používání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu u jedinců mladších než 18 let s poruchou funkce ledvin
se nedoporučuje (viz bod 4.2). Léčba emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem se nemá zahajovat
u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin a má být přerušena u pediatrických pacientů,
u kterých se objeví porucha funkce ledvin během užívání emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu.

Účinky na kosti
Použití tenofovir-disoproxilu může způsobit snížení BMD. Účinky změn BMD, ke kterým došlo
v souvislosti s podáváním tenofovir-disoproxilu, na dlouhodobý stav kostí a riziko zlomenin
v budoucnosti jsou nejisté (viz bod 5.1).

Pokud byly u jakýchkoli pediatrických pacientů během užívání přípravku Torad zjištěny kostní
abnormality nebo existuje-li podezření na kostní abnormality, má být zajištěna konzultace
s endokrinologem a/nebo nefrologem.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry

V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a
glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem.
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování hladin lipidů a glukózy v krvi je třeba
dodržovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero

Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci
u HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů;
ty se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími
účinky jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie) a metabolické poruchy (hyperlaktátemie,
hyperlipázemie). Tyto účinky byly často přechodné. Vzácně byly hlášeny i neurologické poruchy
s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé chování). V současné době není známo, zda jsou
takové neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte,
které bylo in utero vystaveno působení analog nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické
nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV.

Syndrom imunitní reaktivace

Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou
retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou patogenem
Pneumocystis jirovecii. Jakékoli příznaky zánětu mají být vyhodnoceny a v případě potřeby má být
zahájena příslušná léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění
(jako jsou Gravesova choroba a autoimunitní hepatitida), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla
velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby.

Oportunní infekce

U pacientů, kterým je podáván emtricitabin/tenofovir-disoproxil nebo kteří podstupují jinou
antiretrovirovou terapii, se mohou i nadále vyvíjet oportunní infekce nebo mohou nastat jiné
komplikace HIV infekce. Proto mají být pod klinickým dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou
pacientů s nemocemi souvisejícími s HIV.

Osteonekróza

Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci
alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny
především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART.
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže.

Souběžné podávání s jinými léčivými přípravky

Emtricitabin/tenofovir-disoproxil se nemá užívat současně nebo bezprostředně po užívání
nefrotoxických léčivých přípravků (viz bod 4.5). Je-li současné užívání přípravku s nefrotoxickými
látkami nezbytné, je nutné sledovat funkci ledvin každý týden.

U pacientů infikovaných HIV-1 užívajících tenofovir-disoproxil a s rizikovým faktorem pro renální
dysfunkci byly po zahájení léčby vysokými dávkami nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAID)
nebo kombinací více NSAID pozorovány případy akutního renálního selhání. Pokud je
emtricitabin/tenofovir-disoproxil podáván současně s NSAID, je nutné odpovídajícím způsobem
sledovat funkci ledvin.

U pacientů léčených tenofovir-disoproxilem v kombinaci s ritonavirem nebo kobicistatem
potencovanými inhibitory proteázy bylo hlášeno vyšší riziko poruchy funkce ledvin. U těchto pacientů
je nutné pečlivé sledování funkce ledvin (viz bod 4.5). U pacientů infikovaných HIV-1 s renálními
rizikovými faktory má být souběžné podávání tenofovir-disoproxilu s potencovaným inhibitorem
proteázy pečlivě vyhodnoceno.

Přípravek Torad nemá být podáván současně s jinými léčivými přípravky, které obsahují emtricitabin,
tenofovir-disoproxil, tenofovir-alafenamid nebo jiná cytidinová analoga, jako je lamivudin (viz
bod 4.5). Přípravek Torad nemá být podáván současně s adefovir-dipivoxilem.

Použití s ledipasvirem a sofosbuvirem nebo sofosbuvirem a velpatasvirem nebo sofosbuvirem,
velpatasvirem a voxilaprevirem
Bylo prokázáno, že současné podávání tenofovir-disoproxilu a ledipasviru/sofosbuviru,
sofosbuviru/velpatasviru nebo sofosbuviru/velpatasviru/voxilapreviru má za následek zvýšení
plazmatických koncentrací tenofoviru, zejména pokud se používá současně s režimem léčby infekce
HIV obsahující tenofovir-disoproxil a přípravek optimalizující farmakokinetiku (ritonavir nebo
kobicistat).

Bezpečnost tenofovir-disoproxilu při použití s ledipasvirem/sofosbuvirem,
sofosbuvirem/velpatasvirem nebo sofosbuvirem/velpatasvirem/voxilaprevirem a přípravkem
optimalizujícím farmakokinetiku nebyla stanovena. Je třeba zvážit možné přínosy a rizika související
se současným podáváním, zejména u pacientů se zvýšeným rizikem dysfunkce ledvin. Pacienti
užívající ledipasvir/sofosbuvir nebo sofosbuvir/velpatasvir nebo sofosbuvir/velpatasvir/voxilaprevir a
současně tenofovir-disoproxil v kombinaci s potencovaným inhibitorem HIV proteázy mají být
sledováni z důvodu nežádoucích účinků souvisejících s tenofovir-disoproxilem.

Souběžné podávání tenofovir-disoproxilu a didanosinu
Souběžné podávání tenofovir-disoproxilu a didanosinu se nedoporučuje (viz bod 4.5).



Terapie trojkombinací nukleosidů

Existují údaje o vysoké míře virologického selhání a o výskytu rezistence, obojí v časném stadiu, když
byl tenofovir-disoproxil podáván současně s lamivudinem a abakavirem, stejně jako s lamivudinem a
didanosinem v dávkovacím režimu jednou denně. Lamivudin a emtricitabin si jsou strukturálně velmi
podobné a farmakokinetika a farmakodynamika těchto dvou látek je rovněž podobná. Proto mohou být
při podávání přípravku Torad s třetím nukleosidovým analogem pozorovány stejné problémy.

Starší pacienti

Emtricitabin/tenofovir-disoproxil nebyl zkoumán u osob starších 65 let. Snížená funkce ledvin je
u osob starších 65 let pravděpodobnější, proto je nutná zvýšená opatrnost při podávání přípravku
Torad starším osobám.

Pomocné látky

Přípravek Torad obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.