Magnesium lactate biomedica

Hořčík je absorbován převážně v distálním jejunu a ileu, částečně i v colon jednak saturovatelným
aktivním transportem, jednak nesaturovatelným pasivním mechanizmem. Aktivní transport se podílí na
zvýšené absorpci při nižším přívodu magnezia. Naopak dieta s vysokým obsahem tuků, malabsorpční
tukový syndrom, fosforečnanové, vápenaté a fluoridové ioty mohou absorpci hořčíku snižovat. Účinnost
absorpce je inverzně úměrná dávce požitého hořčíku, po perorálním podání se v tenkém střevě absorbuje
35 – 40 % hořčíku. K reabsorpci hořčíku dochází i ze žluči. Kromě velikosti požité dávky závisí účinnost
absorpce na rozpustnosti solí hořčíku v intestinální tekutině; v tomto ohledu je rozpustnost a
bioavailabilita dihydrátu magnesium-laktátu minimálně srovnatelná s ostatními solemi hořčíku.

Hořčík je po absorpci transportován do jater portálním oběhem a do zbytku organizmu systémovou
cirkulací. Plazmatická hladina je udržována v rozmezí 0,7 – 1,0 mmol/l; asi 20 – 30 % je vázáno na
proteiny a energetické fosfáty. V poměrně významném množství je hořčík obsažen v mozkomíšním
moku, prochází hematoencefalickou bariérou. Hořčík prochází i placentární bariérou a sérové hladiny

/ plodu korelují s hladinami v mateřském organizmu. Hořčík přechází do mateřského mléka. Maximální
plazmatické hladiny po perorálním podání přípravků hořčíku je dosaženo za 2 – 4 hodiny, účinná hladina
přetrvává 4 – 6 hodin.

Hořčík je vylučován převážně ledvinami, z menší části stolicí. V ledvinách je volně filtrován
v glomerulech a zpětně vstřebáván v různých místech nefronu (zvláště v Henleho kličce a proximálním
stočeném kanálku). Přibližně 5 % profiltrovaného hořčíku je vyloučeno do definitivní moče. Zdravé
ledviny jsou schopny limitovat exkreci hořčíku při jeho sníženém přívodu. Při závažnější poruše ledvin
dochází k retenci hořčíku v organizmu.