Haemate p

Dávkování u dětí je založeno na tělesné hmotnosti, a proto se obecně řídí stejnými pokyny jako
u dospělých. Četnost podání by měla být vždy orientována na klinický účinek u individuálních případů.

Hemofilie A:

Monitorování léčby
V průběhu léčby se doporučuje vhodné stanovení hladin faktoru VIII k určení podávané dávky a
frekvence opakovaných infuzí. Jednotliví pacienti se mohou lišit ve své odpovědi na faktor VIII, což se
projevuje různými poločasy a recovery. Dávka vycházející z tělesné hmotnosti si může vyžádat úpravu u
pacientů s podváhou nebo nadváhou. V případě větších chirurgických zákroků je nezbytné přesné
monitorování průběhu substituční terapie pomocí koagulační analýzy (aktivita plazmatického faktoru
VIII).

Pacienti by měli být monitorováni s ohledem na vývoj inhibitorů faktoru VIII. Viz také bod 4.4.

Dávkování a délka trvání substituční léčby závisí na závažnosti deficitu faktoru VIII, na místě a rozsahu
krvácení a na klinickém stavu pacienta.

Je důležité vypočítat dávku specifikovanou podle počtu IU FVIII:C.

Počet podaných jednotek faktoru VIII je vyjádřen v mezinárodních jednotkách (IU), které odpovídají
současnému standardu WHO pro přípravky s koncentrátem faktoru VIII. Aktivita faktoru VIII v plazmě je
vyjádřena buď v procentech (relativně k normální lidské plazmě) nebo přednostně v IU (relativně
k mezinárodnímu standardu pro faktor VIII v plazmě).
mezinárodní jednotka aktivity faktoru VIII je ekvivalentní množství faktoru VIII v l ml normální lidské
plazmy.

Požadovaná léčba
Výpočet požadovaného množství faktoru VIII je založen na empirickém zjištění, že podání 1 IU faktoru
VIII na kg tělesné hmotnosti zvýší aktivitu faktoru VIII v plazmě asi o 2 % (2 IU/dl) normální aktivity.
Požadovaná dávka se vypočte podle následujícího vzorce:

Potřebný počet jednotek=tělesná hmotnost (kg) x požadovaný vzestup faktoru VIII (% nebo IU/dl) x 0,
Množství, které má být podáno a frekvence podání by měly být vždy přizpůsobeny klinické účinnosti
v individuálním případě.

V případě následujících krvácivých příhod by aktivita faktoru VIII neměla klesnout pod stanovenou
hladinu plazmatické aktivity (v % normálu nebo IU/dl) v odpovídajícím období. Následující tabulka může
být použita jako vodítko pro stanovení dávky při krvácivých příhodách a chirurgických výkonech:

Stupeň krvácení/
Typ chirurgického výkonu
Požadovaná hladina faktoru
VIII v plazmě (% nebo IU/dl)
Četnost dávek (hodin), délka
trvání (dny)
Krvácení
Časná hemartróza, krvácení do
svalů nebo do dutiny ústní
20 - 40 Opakovat každých 12-24 hodin.
Nejméně 1 den, dokud se
krvácení, které se projevuje
bolestí, nezastaví nebo nedojde
ke zhojení.
Rozsáhlejší hemartróza, krvácení
do svalů nebo hematom
30 - 60 Opakovat infuzi každých 12 – hodin po dobu 3 – 4 dnů nebo
déle dokud bolest a akutní
nemohoucnost neustoupí
Život ohrožující krvácení

60 – 100 Opakovat infuze každých 8 – hodin dokud nepomine ohrožení
života
Chirurgické zákroky
Menší operace včetně vytržení
zubu
30 - 60 Každých 24 hodin, nejméně den, až je dosaženo zhojení.
Velké chirurgické výkony 80 – (před a po operaci)
Opakovat infuzi každých 8 – hodin až do adekvátního zhojení
rány, pak pokračovat v léčbě
nejméně dalších 7 dní k udržení
aktivity faktoru VIII
na 30 – 60 % (IU/dl)

Profylaxe
Na dlouhodobou profylaxi krvácení u pacientů se závažnou hemofilií A se obvykle podává 20 – 40 IU
faktoru VIII na kg tělesné hmotnosti v intervalech 2 – 3 dnů. V některých případech zvláště u mladších
pacientů, může být nutné podávat přípravek v kratších intervalech nebo ve vyšších dávkách.

Pediatrická populace
Nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií o dávkování přípravku Haemate P u dětí.

Způsob podání

Pro intravenózní podání
Rekonstituujte přípravek tak, jak je popsáno v bodě 6.6. Před podáním je třeba rekonstituovaný přípravek
zahřát na pokojovou nebo tělesnou teplotu. Podáván by měl být pomalu intravenózně rychlostí příjemnou
pro pacienta. Přípravek natažený do injekční stříkačky se musí podat okamžitě.

V případě velkého množství faktoru, který má být podán, může být podána infuze. Pro tento účel se
převede rekonstituovaný přípravek do schváleného infuzního setu.

Injekční nebo infuzní rychlost nemá přesáhnout 4 ml za minutu. Pozorujte pacienta, zda nemá
bezprostřední reakci. Jestliže se nějaká reakce objeví, která je ve spojení s podáním Haemate P, je nutno
rychlost infuze snížit nebo podání úplně zastavit, což závisí na klinickém stavu pacienta (viz bod 4.4).

4.3. Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku(y) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Za účelem zlepšení sledovatelnosti biologických léčivých přípravků má být jednoznačně zaznamenán
název a číslo šarže podávaného přípravku.

Hypersenzitivita
Hypersenzitivní reakce jsou možné. Objeví-li se příznaky přecitlivělosti, pacienti by měli být poučeni, aby
okamžitě přerušili používání přípravku a kontaktovali svého lékaře. Pacienti by měli být informováni o
časných příznacích hypersenzitivních reakcí včetně kopřivky, generalizované kopřivky, tlaku na hrudi,
sípotu, hypotenze a anafylaxe.

V případě šoku musí být dodrženy současné lékařské standardy pro léčbu šoku.

Přípravek Hemate P 250 IU FVIII/600 IU VWF obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné
injekční lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“

Přípravek Haemate P 500 IU FVIII/1200 IU VWF obsahuje 26 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což
odpovídá 1,3 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého,
který činí 2 g sodíku.

Přípravek Haemate P 1000 IU FVIII/2400 IU VWF obsahuje 52,5 mg sodíku v jedné injekční lahvičce,
což odpovídá 2,6 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.

Von Willebrandova choroba

U pacientů se známými klinickými nebo laboratorními rizikovými faktory (např. v perioperačním období
bez provádění tromboprofylaxe, žádná časná mobilita, obezita, předávkování, rakovina) existuje riziko
výskytu trombotických příhod včetně plicní embolie. Proto pacienti s tímto rizikem musí být sledováni na
časné příznaky trombózy. Profylaxe proti žilní tromboembolii by měla být zahájena podle aktuálních
doporučení.

Při použití přípravků s von Willebrandovým faktorem, ošetřující lékař by si měl být vědom, že pokračující
léčba může mít za následek nadměrný vzestup FVIII:C. U pacientů, kteří dostávají přípravky obsahující
FVIII a VWF je třeba sledovat plazmatické hladiny FVIII:C, aby se včas zabránilo vysokému nárůstu
plazmatických hladin FVIII:C, které mohou být zvýšeným rizikem pro trombotické příhody, a měla by být
nasazena antitrombotická opatření.

U pacientů s VWD, zvláště 3 typu, se mohou vyvinout neutralizující protilátky /inhibitory) proti VWF.
Pokud nedojde k očekávanému vzestupu aktivity faktoru vWF:RCo v plazmě, nebo pokud není krvácení
zvládnuto odpovídající dávkou, je třeba provést vyšetření na přítomnost inhibitorů faktoru VWF.
U pacientů s vysokými hladinami inhibitorů, může být léčba neúčinná, a je třeba zvážit jiné léčebné
možnosti.

Hemofilie A

Inhibitory
Tvorba neutralizujících protilátek (inhibitorů) faktoru VIII je známou komplikací léčby jedinců
s hemofilií A. Tyto inhibitory jsou obvykle imunoglobuliny IgG zaměřené proti prokoagulační aktivitě
faktoru VIII, které jsou kvantifikovány v Bethesda jednotkách (Bethesda Units, BU) na ml plazmy
s použitím modifikovaného testu. Riziko vzniku inhibitorů souvisí se závažností onemocnění i s expozicí
faktoru VIII, přičemž toto riziko je nejvyšší během prvních 50 dnů expozice, ale pokračuje po celý život,
i když riziko je méně časté.
Klinický význam vzniku inhibitorů bude záviset na titru inhibitoru, přičemž inhibitory nízkého titru
představují menší riziko nedostatečné klinické odpovědi než inhibitory vysokého titru.

Obecně platí, že všichni pacienti léčení přípravky s koagulačním faktorem VIII musí být pečlivě sledováni
s ohledem na vznik inhibitorů pomocí příslušných klinických pozorování a laboratorních testů. Pokud
není dosaženo očekávaných hladin aktivity faktoru VIII v plazmě nebo pokud není krvácení patřičnou
dávkou zvládnuto, je třeba provést test na přítomnost inhibitoru FVIII. U pacientů s vysokými hladinami
inhibitoru nemusí být terapie faktorem VIII účinná a je třeba zvážit jiné možnosti léčby. Péče o takové
pacienty má být vedena lékaři se zkušenostmi v péči o hemofilii a inhibitory faktoru VIII.

Kardiovaskulární příhody
U pacientů s existujícími kardiovaskulárními rizikovými faktory může zvýšit substituční terapie s FVIII
kardiovaskulární riziko.

Komplikace spojené s katetrizací
Pokud je požadován centrální žilní přístup (CVAD), je třeba zvážit riziko komplikací souvisejících s
CVAD včetně lokálních infekcí, bakteriémie a trombózy v místě zavedení katetru.

Virová bezpečnost
Standardní opatření zabraňující přenosu infekce v souvislosti s používáním léčivých přípravků
vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují výběr dárců, testování jednotlivých odběrů krve
a plazmatických poolů na specifické ukazatele infekce a zařazení účinných výrobních postupů na
inaktivaci/eliminaci virů. Přesto jsou-li podávány léčivé přípravky připravené z lidské krve nebo plazmy,
nelze zcela vyloučit možnost přenosu infekčních agens. To platí i pro jakékoli neznámé nebo vznikající
viry a jiné patogeny.

Opatření jsou považována za účinná u obalených virů, jako je virus lidské imunodeficience (HIV), virus
hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV) a neobaleného viru hepatitidy A (HAV).

Opatření mohou mít omezený účinek u neobalených virů jako je parvovirus B19.

Infekce parvovirem B 19 může být závažná pro těhotné ženy (infekce plodu) a pro jedince
s imunodeficitem nebo zvýšenou tvorbou červených krvinek (např. při hemolytické anemii).

Doporučuje se očkování (hepatitida A a B) u těch pacientů, kteří pravidelně nebo opakovaně dostávají
přípravky FVIII/VWF pocházející z lidské plazmy.