Flucloxacilina generis

Farmakoterapeutická skupina: 1.1.1.3 –Antiinfekční léky. Antibakteriální látky. Peniciliny.
Isoxazollylpeniciliny,
ATC kód: J01CF
Flukloxacilin je polosyntetický penicilin (beta-laktamové antibiotikum; isoxazolylpeniciliny) s úzkým
spektrem účinnosti především proti grampozitivním organismům, včetně kmenů produkujících beta-
laktamázu.

Mechanismus účinku
Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického léčebného
programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program. Nejedná se o dokument
schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Flukloxacilin inhibuje jeden nebo více enzymů (označovaných také jako proteiny vázající penicilin)
biosyntetické dráhy bakteriálního peptidoglykanu, který je nedílnou strukturní součástí bakteriální
buněčné stěny. Inhibice syntézy peptidoglykanu vede k oslabení buněčné stěny, po kterém obvykle
následuje lýza a smrt buňky.

Farmakokinetický/farmakodynamický vztah
Doba nad minimální inhibiční koncentrací (T> MIC) je považována za hlavní faktor určující účinnost
flukloxacilinu.

Mechanismus rezistence
Rezistence vůči isoxazolylpenicilinům (nazývaná také rezistentní vůči meticilinu) je způsobena
bakteriemi, které produkují pozměněný protein vázající bílkoviny. U beta-laktamové skupiny se může
vyskytnout zkřížená rezistence s jinými peniciliny a cefalosporiny. Meticilin-rezistentní stafylokoky
mají obecně nízkou citlivost na beta-laktamová antibiotika.

Antimikrobiální aktivita
Flukloxacilin je účinný proti β-laktamázopozitivním a negativním kmenům zlatého stafylokoka
citlivého na meticilin, ať už produkujícího beta-laktamázu nebo ne, a proti jiným aerobním
grampozitivním kokům, s výjimkou Enterococcus faecalis. Grampozitivní anaeroby jsou obecně citlivé
(MIC 0,25-2 mg/l), ale gramnegativní anaeroby nebo bacily jsou středně až zcela rezistentní.
Enterobacterales jsou zcela rezistentní k flukloxacilinu, stejně jako meticilin-rezistentní stafylokoky.

Limity citlivosti (breakpointy)
Hranice citlivosti definované EUCAST (v10.0, 2020.01.01) jsou následující:

Mikroorganismy MIC (mg/l)
Staphylococcus spp. Poznámka Staphylococcus spp. (skupiny A, C a G) Poznámka Většina stafylokoků je producenty penicilinázy a některé jsou rezistentní vůči meticilinu. Oba
mechanismy je činí rezistentními vůči benzylpenicilinu, fenoxymethylpenicilinu, ampicilinu,
amoxicilinu, piperacilinu a ticarcilinu. Stafylokoky, které byly testovány jako citlivé na
benzylpenicilin a cefoxitin, lze označit za citlivé na všechny penicilinové látky. Stafylokoky, které
jsou testovány jako rezistentní k benzylpenicilinu, ale citlivé k cefoxitinu, jsou citlivé ke kombinacím
inhibitorů β-laktamáz, isoxazolylpenicilinům (oxacilin, kloxacilin, dikloxacilin a flukloxacilin) a
nafcilinu. U přípravků podávaných perorálně dbejte na dosažení dostatečné expozice v místě infekce.
Stafylokoky testované jako rezistentní k cefoxitinu jsou rezistentní ke všem penicilinům.

Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na peniciliny se odvozuje od citlivosti na benzylpenicilin s
výjimkou fenoxymethylpenicilinu a isoxazolylpenicilinů pro streptokoky skupiny B.


Riziko poškození jater
Existují důkazy, že riziko vzniku jaterního poškození vyvolaného flukloxacilinem je vyšší u jedinců
nesoucích alelu HLA-B*5701. Přestože existuje tato silná souvislost, pouze u 1 z 500-1000 nositelů této
alely dojde k poškození jater.
Pozitivní prediktivní hodnota testování alely HLA-B*5701 pro poškození jater je proto velmi nízká
(0,12 %) a rutinní screening na tuto alelu se nedoporučuje.