Descovy
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; antivirotika k léčbě infekce HIV,
kombinace. ATC kód: J05AR17.
Mechanismus účinku
Emtricitabin je nukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy ́-deoxycytidinu. Emtricitabin je fosforylován buněčnými enzymy na emtricitabin-trifosfát.
Emtricitabin-trifosfát inhibuje replikaci HIV prostřednictvím inkorporace do virové kyseliny
deoxyribonukleové DNA. Emtricitabin působí proti viru HIV-1, HIV-2 a HBV.
Tenofovir-alafenamid je nukleotidový inhibitor reverzní transkriptázy proléčivo tenofoviru a v důsledku zvýšené plazmatické stability a intracelulární aktivace přes hydrolýzu katepsinem A je
tenofovir-alafenamid účinnější než tenofovir-disoproxil-fumarát při koncentrování tenofoviru
v mononukleárních buňkách periferní krve lymfocyty a makrofágy. Intracelulární tenofovir je následně fosforylován na farmakologicky aktivní
metabolit tenofovir-difosfát. Tenofovir-difosfát inhibuje replikaci HIV inkorporací do virové DNA
působením HIV RT, což vede k ukončení řetězce DNA.
Tenofovir působí proti viru HIV-1, HIV-2 a HBV.
Antivirová aktivita in vitro
Emtricitabin a tenofovir-alafenamid vykazovaly v buněčné kultuře synergickou antivirovou aktivitu.
Nebyl pozorován žádný antagonismus, pokud byl emtricitabin nebo tenofovir-alafenamid kombinován
s jinými antiretrovirotiky.
Antivirová aktivita emtricitabinu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena
na lymfoblastoidních buněčných liniích, buněčné linii MAGI CCR5 a na PBMC. Hodnoty koncentrace
vyvolávající 50% účinek vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči kmenům HIV-1 A, B, C, D, E, F a G EC50 byly v rozmezí 0,007 až 0,075 μM
Antivirová aktivita tenofovir-alafenamidu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 podtypu B
byla hodnocena na lymfoblastoidních buněčných liniích, PBMC, primárních
monocytech/makrofágových buňkách a na CD4+-T lymfocytech. Hodnoty EC50 pro tenofovir-
alafenamid byly v rozmezí 2,0 až 14,7 nM. Tenofovir-alafenamid vykazoval v buněčné kultuře
antivirovou aktivitu vůči všem kmenům skupiny HIV-1 G aktivitu
Rezistence
In vitro
Snížená citlivost na emtricitabin souvisí s mutacemi M184V/I u HIV-1 RT.
Izoláty HIV-1 se sníženou citlivostí na tenofovir-alafenamid exprimují mutaci K65R v HIV-1 RT;
kromě toho byla přechodně pozorována mutace K70E v HIV-1 RT.
Dosud neléčení pacienti
Ve sdružené analýze pacientů, kteří dosud nebyli léčeni antiretrovirotiky a užívali emtricitabin
a tenofovir-alafenamid kombinací ve studiích fáze 3 GS-US-292-0104 a GS-US-292-0111, byla provedena analýza genotypů
na plazmatických izolátech HIV-1 všech pacientů s hladinou HIV-1 RNA ≥ 400 kopií/ml při
potvrzeném virologickém selhání, v týdnu 144 nebo v době předčasného ukončení podávání
hodnoceného léku. Do týdne 144 byl pozorován vývoj jedné nebo více primárních mutací spojených s
rezistencí na emtricitabin, tenofovir-alafenamid nebo elvitegravir u izolátů HIV-1 od 12 z 22 pacientů
s hodnotitelnými genotypovými daty z párových výchozích izolátů a izolátů po selhání léčby
E/C/F/TAF s hodnotitelnými genotypovými daty ve skupině E/C/F/TDF ve skupině E/C/F/TAF byly mutace, které se nově objevily, M184V/I a T66T/A/I/V K65R/N integráze. U většiny izolátů HIV-1 od pacientů z obou léčebných skupin, u kterých se vyvinuly mutace
v integráze rezistentní na elvitegravir, se vyvinuly také mutace v RT rezistentní na emtricitabin.
U pacientů současně infikovaných HIV a HBV
V klinické studii virologicky suprimovaných pacientů s HIV a současně s chronickou hepatitidou B,
kteří užívali emtricitabin a tenofovir-alafenamid podávaný s elvitegravirem a kobicistatem formou
tablet s fixní kombinací způsobilí pro analýzu rezistence. U těchto 2 pacientů nebyla u HIV-1 ani u HBV zjištěna žádná
substituce aminokyselin spojená s rezistencí na kteroukoli ze složek E/C/F/TAF.
Zkřížená rezistence u dosud neléčených nebo virologicky suprimovaných pacientů infikovaných HIV-Viry rezistentní na emtricitabin se substitucí M184V/I byly zkříženě rezistentní na lamivudin, ale
uchovaly si citlivost na didanosin, stavudin, tenofovir a zidovudin.
Mutace K65R a K70E vedou ke snížené citlivosti na abakavir, didanosin, lamivudin, emtricitabin a
tenofovir, ale ponechávají citlivost na zidovudin.
HIV-1 rezistentní na multinukleosidy s mutací T69S zahrnující dvojitou inzerci nebo s komplexem
mutací Q151M zahrnující mutaci K65R vykazoval sníženou citlivost na tenofovir-alafenamid.
Klinické údaje
U pacientů dosud neléčených přípravkem Descovy nejsou k dispozici žádné studie bezpečnosti a
účinnosti.
Klinická účinnost přípravku Descovy byla stanovena na základě studií prováděných s emtricitabinem a
tenofovir-alafenamidem podávanými s elvitegravirem a kobicistatem ve formě tablet s fixní kombinací
E/C/F/TAF.
Dosud neléčení pacienti infikovaní HIV-Ve studiích GS-US-292-0104 a GS-US-292-0111 byli pacienti randomizovaní v poměru 1:1 pro léčbu
buď emtricitabinem 200 mg a tenofovir-alafenamidem 10 mg emtricitabinem 200 mg + tenofovir-disoproxilem přičemž oba jsou podávány spolu s elvitegravirem 150 mg + kobicistatem 150 mg ve formě tablet
s fixní kombinací. Průměrný věk pacientů byl 36 let běloši, 25 % byli černoši a 10 % byli Asiaté. Devatenáct procent pacientů byli
Hispánci/Latinoameričané. Průměrná výchozí plazmatická hladina HIV-1 RNA byla 4,5 log10 kopií/ml
počet CD4+ buněk byl 427 buněk/mm3 < 200 buněk/mm3.
Kombinace E/C/F/TAF prokázala v týdnu 144 statistickou superioritu při dosahování koncentrace
HIV-1 RNA < 50 kopií/ml v porovnání s kombinací E/C/F/TDF. Procentuální rozdíl činil 4,2 % CI: 0,6 % až 7,8 %
Tabulka 4: Sdružené virologické výsledky studií GS-US-292-0104 a GS-US-292-v týdnech 48 a 144a,b
Týden E/C/F/TAF
E/C/F/TDFe
E/C/F/TAF
E/C/F/TDF
HIVRozdíl mezi léčbami 2,0 % HIVŽádnáv% 6 % 11 % 16 %
Studijní léčba přerušena
kvůli nežádoucím
účinkům Týden 48 Týden E/C/F/TAF
E/C/F/TDFe
E/C/F/TAF
E/C/F/TDF
Studijní léčba přerušena
z jiných důvodů a
poslední dostupný údaj o
koncentraci HIV-1 RNA