Conaret

Farmakoterapeutická skupina: Betablokátory, selektivní. ATC kód: C07AB07.

Mechanismus účinku
Bisoprolol je vysoce selektivní blokátor β1-adrenergních receptorů bez vnitřní sympatomimetické
aktivity (ISA) a membrány stabilizujícího efektu (MSA). Afinita bisoprololu k beta2-receptorům
hladké svaloviny bronchů a cév a β2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci je nízká. Vliv
bisoprololu na odpor v dýchacích cestách a metabolické působení přes beta2-receptory se tedy
nepředpokládá. β1selektivita bisoprololu přesahuje terapeutické rozmezí.

Bisoprolol nemá významný negativní inotropní účinek.

Bisoprolol dosahuje maximálního účinku tři až čtyři hodiny po perorálním podání. Maximum
antihypertenzivního účinku bisoprololu je obvykle dosaženo po dvou týdnech.

U pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje akutní podání
bisoprololu srdeční frekvenci a rozsah cévní mozkové příhody, klesá srdeční výdej a spotřeba kyslíku.
Při chronickém podávání původně zvýšená periferní rezistence klesá. Mimo jiné se u mechanismu
antihypertenzivního účinku betablokátorů hovoří o potlačení aktivity plazmatického reninu.


Bisoprolol potlačuje reakci na sympatoadrenergní aktivitu blokádou srdečních beta1-receptorů.
Způsobuje tak snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se snižuje spotřeba kyslíku v myokardu.
To je u anginy pectoris s ischemickou chorobou srdeční žádoucí účinek.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání
Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % pacientů (n = 2 202) mělo srdeční
selhání stupně NYHA III a 17 % (n = 445) stupně NYHA IV. Všichni měli stabilizované chronické
srdeční selhání (ejekční frakce < 35 %, podle echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 %
na 11,8 % (relativní snížení 34 %). Snížilo se riziko náhlé smrti (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení
44 %) a snížil se počet srdečních selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní
snížení 36 %). Bylo též pozorováno významné zlepšení funkčního stavu podle NYHA klasifikace.
Během zahájení léčby a během titrační fáze byla zaznamenána hospitalizace pacientů z důvodu
bradykardie (0,53 %), hypotenze (0,23 %) a akutní dekompenzace (4,97 %), která však nebyla častější
než u placebové skupiny (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počet cévních mozkových příhod fatálních nebo
s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprololem a 15 ve
skupině s placebem.

Ve studii CIBIS III bylo hodnoceno 1 010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně závažným
chronickým srdečním selháním (NYHA II nebo III) a ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud
nebyli léčeni ACE inhibitory, betablokátory nebo blokátory receptoru pro angiotenzin. Pacienti byli
léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po dobu od 6 do 24 měsíců po úvodní 6 měsíční léčbě
bisoprololem nebo enalaprilem. Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního
selhání, když byl bisoprolol podáván jako úvodní 6 měsíční léčby. „Non inferiorita“ bisoprololu
podávaného jako první versus enalaprilu podávaného jako první nebyla prokázána v analýze dle
protokolu, ačkoli obě strategie pro zahájení léčby chronického srdečního selhání ukázaly podobný
výskyt primárního kombinovaného cílového ukazatele úmrtí a hospitalizace na konci studie (32,4 %
ve skupině bisoprolol první vs. 33,1 % ve skupině enalapril první, populace per protokol). Studie
ukázala, že bisoprolol může být také používán u starších pacientů s mírným až středně závažným
chronickým srdečním.