Sertivan

Farmakoterapeutická skupina: Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), ATC kód:
N06 AB06

Mechanismus účinku
Sertralin je silným a specifickým inhibitorem neuronálního zpětného vychytávání serotoninu (5-HT) in
vitro, což se odráží v potenciaci účinků serotoninu sertralinem u zvířat. Má jen velmi slabé účinky na
neuronální zpětné vychytávání noradrenalinu a dopaminu. V klinických dávkách sertralin blokuje
vychytávání serotoninu lidskými trombocyty. V experimentálních studiích u zvířat sertralin neměl
stimulační, sedativní, anticholinergní ani kardiotoxické účinky. V kontrolovaných studiích u zdravých
dobrovolníků sertralin nepůsobil sedaci ani nenarušoval psychomotorickou výkonnost. V souladu se
selektivní inhibicí vychytávání serotoninu nezvyšuje sertralin katecholaminergní aktivitu. Sertralin
nemá afinitu k muskarinovým (cholinergním), serotoninovým, dopaminovým, adrenergním,
histaminovým, GABA- ani benzodiazepinovým receptorům. Chronické podávání sertralinu u zvířat
bylo spojeno s down-regulací noradrenalinových receptorů v mozku, což bylo zjištěno i u jiných
klinicky účinných antidepresiv a antiobsesivních léčiv.

Nebylo prokázáno, že by sertralin měl potenciál k abúzu. V placebem kontrolované, dvojitě zaslepené,
randomizované studii, která u lidí porovnávala náchylnost k abúzu sertralinu, alprazolamu a
dextroamfetaminu, sertralin nenavodil subjektivně příjemné účinky, které by mohly svědčit o jeho
potenciálu k abúzu. Naproti tomu alprazolam i dextroamfetamin vykázaly významně vyšší hodnocení
než placebo v parametrech obliby léku, euforie a potenciálu k abúzu. Sertralin nenavodil ani stimulaci
a úzkost jako dextroamfetamin, ani sedaci a narušení psychomotoriky jako alprazolam. Sertralin
nepůsobil jako pozitivní posilovač u makaků trénovaných k samopodávání kokainu, ani v jiném
experimentu u makaků nedokázal nahradit dextroamfetamin ani pentobarbital ve funkci rozlišovacího
podnětu.

Klinická účinnost a bezpečnost

Velká depresivní porucha
Byla provedena studie, do které byli zařazeni ambulantní pacienti s depresí, u kterých se dostavila
terapeutická odpověď do konce úvodní 8týdenní otevřené léčebné fáze se sertralinem v dávkách 200 mg/den. Tito pacienti (n=295) byli randomizováni k pokračování po dobu 44 týdnů dvojitě
zaslepeným způsobem buď v léčbě sertralinem v dávkách 50-200 mg/den, nebo v užívání placeba.
V porovnání s placebovou skupinou byl u pacientů léčených sertralinem pozorován statisticky
významně nižší podíl osob s relapsem. Průměrná dávka sertralinu u pacientů, kteří ukončili studii, byla
70 mg/den. Podíl respondérů (definovaných jako pacienti, u kterých nedošlo k relapsu) byl 83,4 %
v sertralinové skupině a 60,8 % v placebové skupině.

Posttraumatická stresová porucha
Sloučená data ze tří studií u posttraumatické stresové poruchy v obecné populaci poskytla informace o
nižším podílu nemocných s dosaženou odpovědí na léčbu (respondérů) u mužů než u žen. Ve dvou
pozitivních studiích v obecné populaci byly podobné podíly mužských a ženských respondérů na
sertralin versus placebo (ženy: 57,2 % versus 34,5 %; muži: 53,9 % versus 38,2 %). Počty podle pohlaví
v úhrnné analýze studií v obecné populaci byly 184 mužů a 430 žen, a tudíž výsledky u žen mají větší
vypovídací schopnost, přičemž u mužů byly odlišné některé výchozí parametry (častější látková
závislost, delší trvání poruchy, zdroj traumatu atd.), které korelují se sníženým účinkem.

Elektrofyziologie srdce
Ve specializované detailní studii QTc intervalu prováděné u zdravých dobrovolníků se
supraterapeutickými dávkami (400 mg denně, tj. dvojnásobek maximální doporučené denní dávky) v
rovnovážném stavu byla horní hranice 2stranného 90% IS pro rozdíl v QTcF sertralinu a placeba
stanovený metodou nejmenších čtverců ve stejném čase (11,666 ms) vyšší než předem definovaná
prahová hodnota 10 ms po 4 hodinách od podání dávky. Analýza vztahu expozice a odpovědi poukázala
na slabě pozitivní vztah mezi QTcF a plazmatickými koncentracemi sertralinu [0,036 ms/(ng/ml); p <
0,0001]. Na základě modelu expozice a odpovědi je prahová hodnota klinicky významného prodloužení
QTcF (tj. predikovaný 90% IS překročí 10 ms) nejméně 2,6krát vyšší než průměrné Cmax (86 ng/ml) po
podání nejvyšší doporučené dávky sertralinu (200 mg/den) (viz body 4.4, 4.5, 4.8 a 4.9).

Obsedantně-kompulzivní porucha u pediatrických pacientů
Účinnost a bezpečnost sertralinu (50-200 mg/den) byla hodnocena v ambulantní léčbě nedepresivních
dětí (ve věku od 6 do 12 roků) a dospívajících (ve věku od 13 do 17 roků) s obsedantně-kompulzivní
poruchou. Po jednom týdnu jednoduše zaslepeného placebového úvodu byli pacienti randomizováni ke
dvanáctitýdenní léčbě flexibilními dávkami sertralinu nebo k užívání placeba. U dětí (ve věku od 6 do
12 roků) se začínalo dávkováním 25 mg denně. Pacienti léčení sertralinem vykázali významně větší
zlepšení než pacienti užívající placebo ve stupnici CY-BOCS (Children’s Yale-Brown Obsessive
Compulsive Scale) (p =0,005), stupnici NIMH Global Obsessive Compulsive Scale (p=0,019) jakož i
ve stupnici CGI Improvement Scale (p =0,002). Kromě toho byl zjištěn oproti placebové skupině trend
k většímu zlepšení v sertralinové skupině ve stupnici CGI Severity Scale (p=0,089). Ve stupnici CY-
BOCS činilo v placebové skupině průměrné výchozí skóre 22,25 ± 6,15 a dosaženo bylo průměrné
změny -3,4 ± 0,82, zatímco v sertralinové skupině činilo průměrné výchozí skóre 23,36 ± 4,56 a
dosaženo bylo průměrné změny -6,8 ± 0,87. V post-hoc analýze podíl respondérů, definovaných jako
nemocní s 25 % nebo větším snížením skóre CY-BOCS (primárního parametru účinnosti) na konci
léčby oproti výchozí hodnotě, činil 53 % pacientů léčených sertralinem, v porovnání s 37 % pacientů
užívajících placebo (p=0,03).

Pro tyto pediatrické pacienty chybějí údaje o dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti.

Pro děti mladší 6 roků nejsou k dispozici žádné údaje.