Orebriton

Bezpečnost a účinnost tikagreloru u dětí ve věku do 18 let nebyla stanovena. Použití
tikagreloru u dětí se srpkovitou anémií není relevantní (viz body 5.1 a 5.2).

Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Orebriton lze podat s jídlem i bez jídla.
U pacientů, kteří nemohou tabletu(y) spolknout celou(é), lze tablety rozdrtit na jemný
prášek a smísit s polovinou sklenice vody a ihned vypít. Sklenici je třeba vypláchnout
polovinou sklenice vody a obsah vypít. Směs lze podat též přes nazogastrickou sondu (CHnebo větší). Po podání směsi je důležité nazogastrickou sondu propláchnout vodou.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku tohoto
přípravku uvedenou v bodě 6.1 (viz bod 4.8).
• Patologické aktivní krvácení.
• Anamnéza intrakraniálního krvácení (viz bod 4.8).
• Závažná porucha funkce jater (viz body 4.2, 4.4 a 5.2).
• Souběžné podávání tikagreloru se silnými inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem,
klarithromycinem, nefazodonem, ritonavirem a atazanavirem), neboť souběžné
podávání může vést k podstatnému zvýšení expozice tikagreloru (viz bod 4.5).



4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Riziko krvácení
Použití tikagreloru u pacientů se známým zvýšeným rizikem krvácení se má zvážit s
ohledem na prospěch z pohledu prevence aterotrombotických příhod (viz body 4.8 a 5.1).
Pokud je klinicky indikováno, tikagrelor se má podávat opatrně u následujících skupin
pacientů:
• Pacienti se sklonem ke krvácení (např. v důsledku nedávného traumatu, nedávného
chirurgického výkonu, poruchy koagulace, akutního nebo recentního
gastrointestinálního krvácení) nebo u nichž je zvýšené riziko traumatu. Použití
tikagreloru je kontraindikováno u pacientů s aktivním patologickým krvácením u
pacientů s anamnézou intrakraniálního krvácení a pacientů se závažnou poruchou
funkce jater (viz bod 4.3).
• Pacienti, kteří souběžně užívají přípravky, které mohou zvyšovat riziko krvácení (např.
nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), perorální antikoagulancia a/nebo
fibrinolytika v průběhu 24 hodin od podání tikagreloru).

Transfuze trombocytů nesnížila antiagregační účinek tikagreloru u zdravých dobrovolníků a
klinický přínos u krvácejících pacientů je nepravděpodobný. Souběžné podání tikagreloru a
desmopresinu nesnižuje dobu krvácení, a tak je nepravděpodobné, že by byl desmopresin
účinný v klinické léčbě krvácivých příhod (viz bod 4.5).

Antifibrinolytická léčba (kyselina aminokapronová nebo kyselina tranexamová) a/nebo
léčba rekombinantním faktorem VIIa mohou zvyšovat hemostázu. V léčbě tikagrelorem lze
pokračovat, pokud byl zjištěn důvod krvácení a krvácení je pod kontrolou.

Chirurgická léčba
Pacienti mají být poučeni, že mají informovat lékaře a zubní lékaře, že užívají tikagrelor,
před jakoukoliv plánovanou operací a předtím, než začnou užívat jakýkoliv nový léčivý
přípravek.

U pacientů, kteří podstoupili koronární arteriální bypass (CABG) ve studii PLATO, měl
tikagrelor vyšší počet krvácení než klopidogrel, pokud byla léčba tikagrelorem přerušena v
průběhu 1 dne před chirurgickým zákrokem, ale podobnou frekvenci závažných krvácení
jako klopidogrel, když byla léčba přerušena 2 nebo více dnů před chirurgickým zákrokem
(viz bod 4.8). Pokud je u pacienta plánována operace a není žádoucí antiagregační účinek,
je třeba tikagrelor vysadit 5 dnů před operací (viz bod 5.1).

Pacienti s anamnézou ischemické cévní mozkové příhody
Pacienti s ACS a anamnézou ischemické cévní mozkové příhody mohou být léčeni
tikagrelorem po dobu až 12 měsíců (studie PLATO).

Pacienti s anamnézou IM a předchozí anamnézou ischemické cévní mozkové příhody nebyli
zařazeni do studie PEGASUS. Protože nejsou dostupné údaje, nedoporučuje se pokračovat v
léčbě po jednom roce.

Porucha funkce jater
Tikagrelor je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a
4.3). Zkušenosti s tikagrelorem u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater jsou
pouze omezené, a proto se u těchto pacientů doporučuje opatrnost (viz body 4.2 a 5.2).


Pacienti s rizikem bradykardie
Holterovo monitorování EKG prokázalo zvýšenou frekvenci většinou asymptomatických
komorových pauz během léčby tikagrelorem ve srovnání s klopidogrelem. Pacienti se
zvýšeným rizikem bradykardie (např. pacienti bez kardiostimulátoru se sick sinus
syndromem, AV blokádou 2. a 3. stupně nebo synkopou vyvolanou bradykardií) byli
vyloučeni ze studií hodnotících bezpečnost a účinnost tikagreloru. Vzhledem k tomu, že
jsou klinické zkušenosti s tikagrelorem u těchto pacientů omezené, doporučuje se opatrnost
(viz bod 5.1).

Dále je třeba opatrnosti, pokud je tikagrelor podáván souběžně s léčivými přípravky, které
vyvolávají bradykardii. Při souběžném podávání jednoho nebo více léčivých přípravků ve
studii PLATO, které vyvolávají bradykardii (tj. 96 % betablokátory, 33 % blokátory
kalciového kanálu diltiazem a verapamil a 4 % digoxin) (viz bod 4.5) nebyly prokázány
klinicky významné nežádoucí účinky.

V průběhu podstudie Holter studie PLATO mělo v akutní fázi ACS více pacientů léčených
tikagrelorem než pacientů léčených klopidogrelem komorové pauzy ≥ 3 sekundy. Zvýšení
komorových pauz v průběhu akutní fáze ACS detekovaných Holterem bylo vyšší u pacientů
s chronickým srdečním selháním (CHF) ve srovnání s celkovou studijní populací, ale
nikoliv po jednom měsíci, nebo ve srovnání s klopidogrelem. S touto dysbalancí nebyly v
této populaci pacientů spojeny žádné nežádoucí klinické konsekvence (včetně synkopy
nebo voperování kardiostimulátoru) (viz bod 5.1).

Po uvedení přípravku na trh byly u pacientů užívajících tikagrelor (viz bod 4.8) hlášeny
případy bradyarytmie a AV blokády a to především u pacientů s AKS, kde pozorování
mohou být ovlivněna také srdeční ischemií a souběžně užívanými léky snižujícími srdeční
frekvenci nebo ovlivňujícími vodivost srdce. Před úpravou léčby je třeba zhodnotit klinický
stav pacienta a souběžnou medikaci jako možnou příčinu.

Dušnost
Dušnost byla hlášena u pacientů léčených tikagrelorem. Dušnost je obvykle mírné až
střední intenzity a často ustupuje bez nutnosti přerušit léčbu. Pacienti s astmatem/
chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) mohou mít zvýšené absolutní riziko
výskytu dušnosti při užívání tikagreloru (viz bod 4.8). Tikagrelor se má používat opatrně u
pacientů s anamnézou astmatu a/nebo CHOPN. Mechanismus nebyl zjištěn. Pokud si
pacient stěžuje na nově vzniklou, protrahovanou nebo zhoršující se dušnost, je třeba ji
zevrubně zhodnotit a pokud není tolerována, je třeba léčbu tikagrelorem přerušit. Další
údaje viz bod 4.8.

Centrální spánková apnoe
Po uvedení přípravku na trh byla u pacientů užívajících tikagrelor hlášena centrální
spánková apnoe včetně Cheyneova-Stokesova dýchání. Pokud je podezření na centrální
spánkovou apnoe, je třeba zvážit další klinické vyšetření.

Zvýšení hladin kreatininu
V průběhu léčby tikagrelorem se mohou zvyšovat hladiny kreatininu (viz bod 4.8).
Mechanismus nebyl vysvětlen. Funkce ledvin se má kontrolovat podle obvyklé lékařské
praxe. U pacientů s ACS se doporučuje zkontrolovat funkci ledvin též jeden měsíc po
zahájení léčby tikagrelorem a se zvláštní pozorností věnovanou pacientům ≥ 75 let,
pacientům se středně závažnou/závažnou poruchou funkce ledvin a pacientům léčeným


blokátory angiotezinových receptorů (ARB).

Zvýšení hladin kyseliny močové
V průběhu léčby tikagrelorem se může objevit hyperurikemie (viz bod 4.8). Je třeba
opatrnosti, pokud je tikagrelor podáván pacientům s anamnézou hyperurikemie nebo dnavé
artritidy. Jako preventivní opatření se nedoporučuje podávat tikagrelor pacientům s
nefropatií vyvolanou kyselinou močovou.

Trombotická trombocytopenická purpura (TTP)
Při použití tikagreloru byla velmi vzácně hlášena trombotická trombocytopenická purpura
(TTP). Je charakterizována trombocytopenií a mikroangiopatickou hemolytickou anemií v
kombinaci
s neurologickými nálezy, renální dysfunkcí nebo horečkou. TTP je potenciálně život
ohrožující stav, který vyžaduje rychlou léčbu včetně plazmaferézy.

Interference s funkčními testy trombocytů používaných k diagnostice heparinem
indukované trombocytopenie (HIT)
V testu heparinem indukované aktivace trombocytů (HIPA), který se používá k diagnostice
HIT, anti- platelet faktor 4/protilátky proti heparinu v séru pacienta aktivují v přítomnosti
heparinu trombocyty zdravého dárce.

U pacientů, kterým byl podáván tikagrelor, byly hlášeny falešně negativní výsledky
funkčního testu trombocytů (včetně testu HIPA, neomezuje se však pouze na test HIPA) na
HIT. To souvisí s inhibicí receptoru P2Y12 na trombocytech zdravého dárce tikagrelorem,
který je při testování v séru/plazmě pacienta. Pro interpretaci funkčních testů trombocytů
HIT je nezbytná informace o souběžné léčbě tikagrelorem.
U pacientů, u kterých se vyvinula HIT, se má posoudit poměr přínosů a rizik při
pokračování léčby tikagrelorem a je třeba zvážit protrombotický status HIT a zvýšené
riziko krvácení při souběžném podávání antikoagulans a tikagreloru.

Další
Na základě vztahu pozorovaného ve studii PLATO mezi udržovací dávkou ASA a relativní
účinností tikagreloru ve srovnání s klopidogrelem se nedoporučuje souběžně podávat
tikagrelor a vysoké udržovací dávky ASA (> 300 mg) (viz bod 5.1).

Předčasné přerušení léčby
Předčasné přerušení jakékoli antiagregační léčby, včetně tikagreloru, může vést ke zvýšení
rizika kardiovaskulární (CV) smrti, IM nebo cévní mozkové příhody v důsledku základního
onemocnění. Proto se má předčasné přerušení léčby vyloučit.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.