Gabanox

Karcinogenicita

Gabapentin byl po dobu dvou let podáván v potravě myším v dávkách 200, a 2000 mg/kg/den a potkanům v dávkách 250, 1000 a 2000 mg/kg/den. Statisticky významné
zvýšení incidence nádorů pankreatických acinárních buněk bylo zjištěno pouze u samců
potkanů při nejvyšší dávce. Maximální plazmatické koncentrace léčivé látky byly u potkanů při
dávce 2000 mg/kg/den 10krát vyšší než plazmatické koncentrace u lidí, kteří dostávali dávku
3600 mg/den. Nádory acinárních buněk pankreatu u samců potkanů jsou malignity nízkého
stupně, neovlivnily přežívání, nemetastazovaly, ani se nešířily do okolních tkání a podobaly se
nádorům, pozorovaným u současně hodnocených kontrolních zvířat. Význam těchto nádorů
acinárních buněk pankreatu u samců potkanů z hlediska kancerogenního rizika pro člověka
není jistý.

Mutagenicita

Gabapentin nevykazoval genotoxický potenciál. In vitro nevykazoval gabapentin mutagenitu
při standardním testování na bakteriálních a savčích buňkách. Gabapentin neindukoval
v savčích buňkách in vitro ani in vivo strukturální chromozomální aberace a neindukoval
tvorbu mikrojader v kostní dřeni křečků.

Poruchy fertility

Nebyly pozorovány žádné účinky na fertilitu či reprodukci potkanů při dávkách až 2000 mg/kg
(přibližně pětinásobek maximální denní dávky pro člověka vypočítané podle mg/m2).

Teratogenicita

Gabapentin nezvyšoval v porovnání s kontrolními zvířaty incidenci malformací u potomků
myší, potkanů nebo králíků při dávkách 50, 30 a 25krát vyšších, než je denní dávka pro člověka
3600 mg (4, 5 nebo 8násobná denní dávka vypočítaná podle mg/m2).

Gabapentin u hlodavců indukoval zpožděné osifikace lebky, páteře a předních i zadních
končetin, což svědčí o opoždění fetálního vývoje. Tyto účinky se projevily po podání


perorálních dávek 10003000 mg/kg/den březím myším v období tvorby orgánů a podání
2000 mg/kg před a během páření a v průběhu březosti. Tyto dávky jsou 15krát vyšší než dávka
pro člověka 3600 mg vypočítaná podle mg/m2.

Při podání dávky 500 mg/kg/den březím myším nebyly pozorovány žádné účinky (dávka
přibližně poloviční než denní dávka pro člověka vypočítaná podle mg/m2).

U potkanů, kterým byla podána dávka 2000 mg/kg/den ve studii fertility a obecné reprodukce,
dávka 1500 mg/kg/den v teratologické studii, a dávka 500, 1000 a 2000 mg/kg/den
v perinatální a postnatální studii, bylo pozorováno zvýšení incidence hydroureteru a/nebo
hydronefrózy. Význam těchto zjištění není znám, ale byla spojena se zpožděným vývojem. Tyto
dávky byly opět přibližně 15krát vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná
podle mg/m2.

V teratologické studii u králíků se objevila zvýšená incidence postimplantačních ztrát plodu u
březích samic králíků při dávkách 60, 300 a 1500 mg/kg/den podaných v období tvorby orgánů.
Tyto dávky byly přibližně 0,3 - 8krát vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná
podle mg/m2. Bezpečnostní rozpětí je nedostatečné, aby mohlo být vyloučeno riziko tohoto
působení na člověka.