Cardilan

Dávkování
Dávkování je třeba upravit v závislosti na aktuální koncentraci elektrolytů v séru, stavu acidobazické
bilance, klinickém stavu pacienta a jeho předchozí odpovědi na léčbu.

Prevence hypokalémie doprovázené hypomagnezémií:
2,77-5,54 mmol K+ (současně 1,39-2,78 mmol Mg2+; což odpovídá 10-20 ml přípravku Cardilan) do
500ml infuze.

Léčba lehké hypokalémie (hladina kalia v séru v rozmezí 3,0-3,5 mmol/l) doprovázené hypomagnezémií:
2,77-5,54 mmol K+ (současně 1,39-2,78 mmol Mg2+; což odpovídá 10-20 ml přípravku Cardilan) do
500ml infuze.

Léčba středně těžké hypokalémie (hladina kalia v séru v rozmezí 2,5-3,0 mmol/l) doprovázené
hypomagnezémií:
S opatrností je možné úvodní pomalé bolusové podání či podání v mikroinfuzi 2,77-5,54 mmol K+
(současně 1,39-2,78 mmol Mg2+; což odpovídá 10-20 ml přípravku Cardilan)

Rychlost infuze by neměla překročit 10 mmol K+ za hodinu (současně 5 mmol Mg2+ za hodinu; což
odpovídá 36 ml přípravku Cardilan za hodinu).

V naléhavých případech lze krátkodobě podat přípravek maximální rychlostí infuze 20 mmol K+ za
hodinu (současně 10 mmol Mg2+ za hodinu; což odpovídá 72 ml přípravku Cardilan za hodinu). Pro tak
intenzivní korekci hladiny K+ a Mg2+ se však doporučuje raději použít monokomponentní léčivé
přípravky, které umožní separátní úpravu plasmatických hladin obou iontů.

K orientačnímu výpočtu potřebné celkové korekce kalia je možno použít vzorec: hmotnost pacienta x 0,x rozdíl mezi aktuální a požadovanou cílovou hodnotou kalémie (obvykle je cílem dosažení hladiny 4-4,mmol/l). Pokud pacient stále ztrácí kalium (např. do moči, zvracením či průjmem), je nutno vzít v úvahu
odhad trvajících ztrát (kvantifikace je možná měřením odpadu K+ a Mg2+ do moči), stejně tak jako
možný přesun (redistribuci kalia) do intracelulárního prostoru při podávání inzulínu a beta adrenergních
agonistů a při změnách pH.

Přípravek Cardilan se musí před podáním ředit kompatibilním i.v. roztokem. Preferovaným nosičem je
0,9% chlorid sodný (použití roztoku glukózy může vést k prohloubení hypokalémie stimulací
transcelulárního přestupu draslíku do buněk).

Koncentrace kalia v roztoku nesmí přesáhnout 40 mmol/l pro periferní infuzi. Při vyšší koncentraci hrozí
flebitida.

Hladiny kalia a magnesia je třeba průběžně sledovat, přičemž první kontrola hladin by neměla být
provedena později, než po 6ti hodinách podávání.

Přípravek Cardilan není určen pro léčbu těžké (hladina kalia v séru nižší než 2,5 mmol/l) a život ohrožující
hypokalémie doprovázené hypomagnezémií. V těchto případech se doporučuje použít monokomponentní
léčivé přípravky, které umožní separátní úpravu plasmatických hladin obou iontů.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Cardilan u dětí nebyla dosud stanovena.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Dávka se snižuje v závislosti na sérové koncentraci kalia a magnezia.
Kalium musí být podáváno u pacientů s poruchou funkce ledvin opatrně z důvodu rizika hyperkalémie v
důsledku zhoršeného vylučování kalia.
Podání přípravku je kontraindikováno u akutní renální insuficience v anurické fázi a chronické renální
insuficience v terminální oligurické fázi (viz bod 4.3).

Pacienti s poruchou funkce jater
Vzhledem k nedostatečným údajům neexistují žádná doporučení pro úpravu dávkování u pacientů s
poruchou funkce jater.

Starší pacienti
Pro úpravu dávkování u starších pacientů neexistují žádná konkrétní doporučení. Avšak u starších
pacientů má být přípravek používán s opatrností, protože v této věkové skupině jsou častější onemocnění
ledvin a/nebo jater a tolerance k nepříznivým účinkům může být nižší.

Způsob podání
Intravenózní injekce.
Intravenózní infuze.
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.