RISPEN -

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Rispen 1 mg potahované tablety
Rispen 2 mg potahované tablety
Rispen 3 mg potahované tablety
Rispen 4 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje:
Rispen 1 mg: risperidonum 1 mg
Pomocná látka se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 61,25 mg laktosy

Rispen 2 mg: risperidonum 2 mg
Pomocná látka se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 122,50 mg laktosy

Rispen 3 mg: risperidonum 3 mg
Pomocná látka se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 183,75 mg laktosy

Rispen 4 mg: risperidonum 4 mg
Pomocná látka se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 245,00 mg laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Rispen 1 mg: bílé bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Rispen 2 mg: světle růžové bikonvexní potahované tablety o průměru 8 mm.
Rispen 3 mg: žluté bikonvexní potahované tablety o průměru 9 mm.
Rispen 4 mg: světle zelené bikonvexní potahované tablety o průměru 10 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Rispen je indikován k léčbě schizofrenie.

Rispen je indikován k léčbě středně závažných až závažných manických epizod provázejících
bipolární poruchy.

Rispen je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese u pacientů se středně
závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí, kteří neodpovídají na nefarmakologické postupy a u
kterých hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.



Rispen je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů) přetrvávající agrese při
poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými intelektuálními funkcemi
nebo mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií, u kterých závažnost
agresivity nebo jiné formy destruktivního chování vyžadují farmakologickou léčbu. Farmakologická
léčba musí být součástí rozsáhlého léčebného programu, který zahrne i psychosociální a vzdělávací
intervence. Doporučuje se, aby byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a psychiatrii
pro děti a dospívající nebo lékařem, který je dobře seznámen s léčbou disruptivních poruch chování u
dětí a dospívajících.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Schizofrenie

Dospělí
Rispen je možno užívat jednou nebo dvakrát denně.

Léčba se zahajuje dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg.

Tuto dávku lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro
většinu pacientů činí optimální denní dávka 4–6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší
titrační fáze, nižší úvodní dávka a tomu odpovídající udržovací dávka.

Dávky nad 10 mg denně již nemají vyšší účinnost ve srovnání s nižšími dávkami a mohou vést k
zvýšenému výskytu extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla
ověřena a proto se tyto dávky nedoporučují.

Starší pacienti
Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1–2 mg dvakrát denně.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku
údajů o účinnosti.

Manické epizody u bipolární poruchy

Dospělí
Rispen má být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v případě
potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne častěji než ve 24hodinových
intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg tak, aby u
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg
risperidonu nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny.

Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby přípravkem Rispen průběžně
hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Starší pacienti
Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg
dvakrát denně do 1–2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním
starším osobám jsou omezené, je nutno věnovat tomuto podávání zvýšenou pozornost.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku
klinických údajů.

Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí

Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg* dvakrát denně. Toto dávkování může být individuálně
upravováno zvyšováním o 0,25 mg* dvakrát denně, ale ne častěji než obden. Pro většinu pacientů je
optimální dávka 0,5 mg dvakrát denně. Nicméně někteří pacienti mohou profitovat z dávkování až do
mg dvakrát denně.

U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovy demence se Rispen nemá používat déle než 6 týdnů.
Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Poruchy chování

Pediatrická populace (ve věku od 5 do 18 let)

U pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v
případě potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden.
Optimální dávka pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může
být vhodná dávka od 0,5 mg jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně.

U pacientů < 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,25 mg* jednou denně. Tato dávka může být v
případě potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg* jednou denně, ne častěji než obden.
Optimální dávka pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty však
může být vhodná dávka od 0,25 mg* jednou denně, zatímco pro jiné 0,75 mg jednou denně.

Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby přípravkem Rispen průběžně
hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Rispen se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože s touto poruchou není u dětí do 5 let žádná
zkušenost.

Porucha funkce ledvin a jater

Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou
složku než dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené
plazmatické koncentrace volné frakce risperidonu.

Nezávisle na indikaci mají být u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater sníženy úvodní a
následné dávky na polovinu a titrace dávky má být pomalejší.

Rispen má být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností.

Způsob podání

Rispen je určen k perorálnímu podání. Absorpce risperidonu není ovlivněna potravou.

Ukončování léčby

V případě ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých
dávek antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky, které
zahrnovaly nevolnost, zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat
psychotických příznaků a byl hlášen výskyt mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a
dyskineze).



Převádění z léčby ostatními antipsychotiky

V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a současně
zahajovat léčbu přípravkem Rispen. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky
odůvodněných případech převádět na Rispen namísto příští plánované injekce.
Nutnost pokračování zavedené medikace antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně přehodnocovat.

Rispen je dostupný ve čtyřech silách: 1 mg, 2 mg, 3 mg a 4 mg.
Rispen 1 mg má půlicí rýhu určenou k dělení tablety na dvě stejné části umožňující dávkování po 0,mg.
* Jestliže je nutná zahajovací dávka 0,25 mg, je nezbytné použít jiný přípravek obsahující risperidon,
který umožní dávkování po 0,25 mg.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Starší pacienti s demencí

Zvýšení mortality u starších osob s demencí
V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik, včetně risperidonu,
byla u starších pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky ve srovnání s placebem
zaznamenaná zvýšená mortalita. V klinických placebem kontrolovaných studiích s perorálním
risperidonem byla v této populaci incidence mortality 4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve
srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem. Poměr podílů pravděpodobnosti při 95% intervalu
spolehlivosti (odds ratio) byl 1,21 (0,7, 2,1). Průměrný věk pacientů, kteří zemřeli, byl 86 let (rozpětí
67–100). Údaje ze dvou velkých observačních studií ukázaly, že u starších osob s demencí léčených
klasickými antipsychotiky je nepatrně zvýšené riziko smrti ve srovnání s osobami, které léčeny nejsou.
Neexistují dostatečné údaje, aby bylo možno přesně určit zvýšení tohoto rizika; příčina tohoto rizika
není známa. Do jaké míry lze nálezy zvýšené úmrtnosti v observačních studiích spojit s antipsychotiky
oproti některým charakteristikám pacientů není jasné.

Současné užívání s furosemidem
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla
mortalita ve skupině s furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75–97)
než při léčbě samotným risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70–96) nebo samotným
furosemidem (4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67–90). Zvýšení mortality u pacientů léčených
furosemidem spolu s risperidonem bylo pozorováno ve dvou ze čtyř klinických studií. Současné
užívání risperidonu s dalšími diuretiky (hlavně thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce)
nebylo s podobnými nálezy spojeno.

Patofyziologický mechanismus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí
nebyla zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo současnému podávání dalších
vysoce účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko
a prospěch. Incidence mortality u pacientů užívajících jiná diuretika současně s risperidonem nebyla
zvýšena. Nezávisle na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto
zapotřebí se jí u starších pacientů s demencí vyvarovat.

Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE)
V randomizovaných placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými
atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních
nežádoucích příhod. Sdružená data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem


u převážně starších pacientů (> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky
(závažné i nezávažné, kombinované) se vyskytly u 3,3 % (33/1 009) pacientů léčených risperidonem a
u 1,2 % (8/712) pacientů, kteří užívali placebo. Poměr podílů pravděpodobnosti Odds ratio při 95%
intervalu spolehlivosti činil 2,96 (1,34; 7,50). Mechanismus tohoto zvýšeného rizika není znám.
Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná antipsychotika nebo další populace pacientů. U pacientů s
rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno Rispen používat s opatrností.
Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve
srovnání s Alzheimerovou demencí. Proto pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovou nemají
být léčeni risperidonem.

Lékař má posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient/osoba poskytující péči
mají být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod,
jako je náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo
poruchy vidění. V takovém případě mají být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně
vysazení risperidonu.

Rispen je možno u přetrvávající agrese u pacientů s Alzheimerovou demencí použít pouze krátkodobě
jako náhrada nefarmakologických přístupů, které měly pouze omezenou nebo žádnou účinnost, a
existuje-li potenciální riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.

Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat.

Ortostatická hypotenze
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi,
zvláště během počáteční titrační fáze. V postmarketingovém období byla pozorována klinicky
významná hypotenze při současném podávání risperidonu a antihypertenziv. Risperidon má být
podáván s opatrností pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním
selhání, infarktu myokardu, poruchách vodivosti, dehydrataci, hypovolemii nebo cerebrovaskulárním
onemocnění); zde je zapotřebí dávky postupně titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v
průběhu léčby vyskytne hypotenze, je zapotřebí snížit dávkování.

Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza
U antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a agranulocytózy.
Agranulocytóza byla během postmarketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 1/10 pacientů).

Pacienty s anamnézou klinicky významného nízkého počtu bílých krvinek nebo leukopenie/
neutropenie vyvolané léčivými přípravky je nutno během počátečních měsíců léčby monitorovat a
zvážit ukončení léčby risperidonem při prvních známkách klinicky významného poklesu počtu bílých
krvinek při nepřítomnosti jiných možných příčin.

U pacientů s klinicky významnou neutropenií je nutno důkladně monitorovat horečku nebo jiné
příznaky infekce, a pokud se takové příznaky objeví, okamžitě je léčit. U pacientů se závažnou
neutropenií (absolutní počet neutrofilů < 1 x 109/l) je nutno léčbu risperidonem ukončit a sledovat
počet bílých krvinek do návratu k normálu.

Tardivní dyskineze/Extrapyramidové příznaky (TD/EPS)
Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje
tardivní dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo
obličeje. Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se
objeví příznaky tardivní dyskineze, má být zváženo vysazení všech antipsychotik.



Opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně psychostimulancia (např. methylfenidát) a
risperidon, protože při úpravě dávkování jednoho nebo obou přípravků se mohou objevit
extrapyramidové příznaky. Doporučuje se postupné vysazení léčby stimulantem (viz bod 4.5).

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií,
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní
ledvinové selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně
risperidonu.

Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky
Při předepisování antipsychotik, včetně risperidonu, pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo
demencí s Lewyho tělísky (DLB) mají lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu.
Parkinsonova choroba se působením risperidonu může zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko
neuroleptického maligního syndromu a zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli
vyloučeni z klinických hodnocení. K projevům této zvýšené citlivosti může patřit zmatenost,
otupělost, posturální nestabilita s častými pády doprovázející extrapyramidové příznaky.

Hyperglykemie a diabetes mellitus
V průběhu léčby risperidonem byly ve velmi vzácných případech hlášeny hyperglykemie, diabetes
mellitus a zhoršení již existujícího diabetes. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek
tělesné hmotnosti, což mohlo být spouštěcím faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi
vzácně a spojení s diabetickým komatem vzácně. Doporučuje se příslušné klinické monitorování v
souladu s užívanými doporučeními pro antipsychotika. U pacientů léčených jakýmkoli atypickým
antipsychotikem, včetně risperidonu, je nutno monitorovat příznaky hyperglykemie (jako jsou
polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienty s diabetes je nutno pravidelně monitorovat, zda
nedošlo ke zhoršení kontroly hladiny glukosy.

Přírůstek tělesné hmotnosti
Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je
nutno pravidelně kontrolovat.

Hyperprolaktinemie
Hyperprolaktinemie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit
hladinu prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojených s prolaktinem
(např. gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce
a galaktorea).
Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá
souvislost s podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně.
U pacientů s existující hyperprolaktinemií a u pacientů s dokumentovanými tumory závislými na
prolaktinu je nutno risperidon používat s opatrností.

Prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno v postmarketingovém období. Jako u jiných
antipsychotik je nutno při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým
kardiovaskulárním onemocněním, prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii
nebo poruchách elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může
zvýšit riziko arytmogenního účinku, a při současném užívání přípravků, které prodlužují QT interval.

Křeče
Risperidon je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které
potenciálně snižují práh pro vznik křečí.



Priapismus
Během léčby risperidonem se vzhledem k blokádě alfa-adrenergního účinku risperidonem může
objevit priapismus.

Regulace tělesné teploty
Antipsychotikům je přisuzována vlastnost narušovat schopnost těla redukovat tělesnou teplotu.
Pacientům, u kterých může dojít k okolnostem přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. k
intenzivnímu cvičení, vystavení extrémním teplotám, současné léčbě přípravky s anticholinergní
aktivitou nebo dehydrataci, je při předepisování risperidonu nutno věnovat příslušnou péči.

Antiemetický účinek
V předklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek
vyskytne u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky nebo
stavy, jako je střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor.

Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají oproti dospělým s normální funkcí ledvin sníženou schopnost
eliminovat účinnou antipsychotickou frakci. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené
plazmatické koncentrace volné frakce risperidonu (viz bod 4.2).

Žilní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE).
Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory
pro VTE, mají být před i během léčby risperidonem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně mají
být uplatněna preventivní opatření.

Perioperační syndrom plovoucí duhovky
U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem, včetně přípravku
Rispen (viz bod 4.8), byl během operací katarakty pozorován perioperační syndrom plovoucí duhovky
(Intaroperative floppy iris syndrome = IFIS).
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací má být oční chirurg
informován o užívání přípravků s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem v současnosti anebo v
minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1- blokátorem před operací katarakty nebyl stanoven a
musí být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky.

Pediatrická populace

Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování, jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí.

Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému
vlivu na schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv
na útlum pozornosti.

Risperidon byl spojován se středními přírůstky tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI).
Doporučuje se počáteční měření hmotnosti před zahájením léčby a její pravidelné sledování.
Změny výšky v dlouhodobé otevřené rozšířené studii byly v rámci očekávaných norem příslušných
danému věku. Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen.
Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je
nutno uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky,
hmotnosti, sexuální zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených s
prolaktinem.

Výsledky z malé postmarketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8–let, kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3–4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou
atypickou antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice


risperidonu nějaký vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben
přímým účinkem risperidonu na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo
důsledek efektivnější kontroly základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu.

Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a
jiných poruch hybnosti.

Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodě 4.2.

Pomocné látky
Potahované tablety obsahují laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce související s farmakodynamikou

Léky prodlužující QT interval
Stejně jako u jiných antipsychotik je nutná opatrnost při předepisování risperidonu spolu s léčivými
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika (např. chinidin,
disopyramid, prokainamid, propafenon, amiodaron, sotalol), tricyklická antidepresiva (např.
amitriptylin), tetracyklická antidepresiva (např. maprotilin), některá antihistaminika, jiná
antipsychotika, některá antimalarika (např. chinin, meflochin) a přípravky způsobujícími poruchu
elektrolytové rovnováhy (hypokalemii, hypomagnesemii), bradykardii nebo přípravky, které inhibují
metabolismus risperidonu v játrech. Tento seznam je orientační, nikoli úplný.

Centrálně působící léky a alkohol
Risperidon je nutno používat opatrně v kombinaci s dalšími centrálně působícími léčivými přípravky
včetně alkoholu, opioidů, antihistaminik a benzodiazepinů vzhledem ke zvýšenému riziku sedace.

Levodopa a agonisté histaminu
Risperidon může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná,
zejména v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou
přípravků.

Látky s hypotenzním účinkem
V postmarketingovém období byla při současném používání risperidonu a antihypertenziv pozorována
klinicky významná hypotenze.

Paliperidon
Současné užívání perorálního risperidonu s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon je
účinným metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici antipsychotickou
frakcí.

Psychostimulancia
Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) s risperidonem může vést ke vzniku
extrapyramidových příznaků při změně léčby jedním nebo oběma přípravky (viz bod 4.4).

Interakce související s farmakokinetikou

Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.

Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím
CYP3A4. Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-


glykoproteinu (P-gp). Látky, které ovlivňují aktivitu CYP2D6, silné inhibitory nebo induktory aktivity
CYP3A4 a/nebo P-gp mohou mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce
risperidonu.

Silné inhibitory CYP2D6
Současné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz
níže). Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické
koncentrace risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a současném užívání
paroxetinu, chinidinu nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, musí lékař
přehodnotit dávkování risperidonu.

Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu
Současné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může
podstatně zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je
zahájena nebo ukončena léčba současně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem
CYP3A4 a/nebo P-gp, má lékař přehodnotit dávkování risperidonu.

Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu
Současné užívání risperidonu spolu se silnými induktory CYP3A4 a/nebo induktory P-gp může snížit
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena
léčba současně užívaným karbamazepinem a/nebo jiným silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp,
má lékař přehodnotit dávkování risperidonu. Účinky induktorů CYP3A4 se projevují v závislosti na
čase a dosažení maximálního účinku může trvat nejméně 2 týdny od zahájení léčby. Naopak při
ukončení léčby může trvat nejméně 2 týdny, než indukce CYP3A4 poklesne.

Léky s vysokou vazbou na proteiny
Pokud je risperidon užíván spolu s přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není vytěsnění z vazby na
plazmatické bílkoviny klinicky relevantní ani u jednoho z léků. Při současném podávání těchto
přípravků je třeba vyhledat údaje o jejich metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické
populace není známá.

Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí a dospívajících
neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost risperidonu.

Příklady
Příklady přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány
interakce s risperidonem, jsou uvedeny níže:

Vliv jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku risperidonu

Antibakteriální látky
− erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu a
účinné antipsychotické frakce;
− rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné
antipsychotické frakce.

Anticholinesterázy
− donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný
účinek na farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce.



Antiepileptika
− karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp prokazatelně snižuje plazmatické
koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Podobné účinky mohou být pozorovány
např. u fenytoinu a fenobarbitalu, které také indukují jaterní enzym CYP3A4, stejně jako P-gp;
− topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické
frakce. Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.

Antimykotika
− itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace účinné antipsychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2–8 mg/den;
− ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9-hydroxyrisperidonu.

Antipsychotika
− fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Antivirotika
− inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu,
že ritonavir je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir a
ritonavirem zesílené inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce
risperidonu.

Betablokátory
− některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Blokátory kalciových kanálů
− verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace
risperidonu a účinné antipsychotické frakce.

Gastrointestinální léky
− antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4,
zvyšují biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné
antipsychotické frakce.

SSRI a tricyklická antidepresiva
− fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale méně už
účinné antipsychotické frakce;
− paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce
do 20 mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však
mohou zvýšit plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce;
− tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, ale nikoli
účinné antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné
antipsychotické frakce;
− sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do mg/den nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné
antipsychotické frakce risperidonu. Nicméně denní dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než
100 mg mohou zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků:

Antiepileptika
− risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo topiramátu.



Antipsychotika
− aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu.

Digitalisové glykosidy
− risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

Lithium
− risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia.

Současné užívání risperidonu s furosemidem
− informace týkající se zvýšené úmrtnosti u starších pacientů s demencí současně užívajících
furosemid viz bod 4.4.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve
studiích na zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3).
Potenciální riziko pro člověka není známo.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně
risperidonu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků
z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu
potravy. Proto mají novorozenci být pečlivě monitorováni.

Risperidon nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je-li nutné přerušení
léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle.

Kojení
Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxyrisperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, že
se risperidon a 9-hydroxyrisperidon vylučují v malém množství také do lidského mateřského mléka. O
nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení proto mají být posouzeny
oproti potenciálnímu riziku pro dítě.

Fertilita
Podobně jako další léčivé přípravky, které antagonizují dopaminové D2 receptory, zvyšuje risperidon
hladinu prolaktinu. Hyperprolaktinemie může potlačovat hypothalamický GnRH, což vede ke snížení
sekrece gonadotropinu hypofýzou. To může dále inhibovat reprodukční funkce u ženských i mužských
pacientů narušením gonadální steroidogeneze.

V předklinických studiích nebyly pozorovány relevantní účinky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Risperidon má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje vzhledem k jeho
účinku na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto mají pacienti být upozorněni, aby
neřídili nebo neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥ 10 %) jsou: Parkinsonismus, útlum/ospalost,
bolest hlavy a nespavost.


Nežádoucí účinky jevící se jako závislé na dávce zahrnují parkinsonismus a akatizii.

Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických hodnocení a postmarketingové zkušenosti s
risperidonem podle kategorie četností z klinických hodnocení s risperidonem. Používána je následující
terminologie a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až
< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (frekvenci nelze z
dostupných údajů určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky
Četnost
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
Infekce a
infestace
pneumonie,
bronchitida,
infekce
horních cest
dýchacích,
sinusitida,
infekce
močových
cest, infekce
ucha, chřipka
infekce dýchacích
cest, cystitida,
infekce oka,
tonsilitida,
onychomykóza,
celulitida,
lokalizovaná
infekce, virová
infekce,
akarodermatitida
infekce
Poruchy krve
a
lymfatického
systému
neutropenie,
snížení počtu
bílých krvinek,
trombocytopenie,
anemie, snížení
hematokritu,
zvýšení počtu
eozinofilů
agranulocytózac
Poruchy
imunitního
systému
hypersenzitivita anafylaktická
reakcec

Endokrinní
poruchy
hyperprolakti
nemiea
nepřiměřená
sekrece
antidiuretického
hormonu,
přítomnost
glukosy v moči

Poruchy
metabolismu
a výživy
zvýšení
tělesné
hmotnosti,
zvýšení chuti
k jídlu,
snížení chuti
k jídlu
diabetes mellitusb,
hyperglykemie,
polydipsie,
snížení tělesné
hmotnosti,
anorexie, zvýšení
hladiny
cholesterolu v
krvi
otrava vodouc,
hypoglykemie,
hyperinsulinemiec,
zvýšení hladin
triglyceridů v krvi
diabetická
ketoacidóza

Psychiatrické
poruchy
nespavostd porucha
spánku,
agitovanost,
deprese,
úzkost
mánie, stav
zmatenosti,
snížení libida,
nervozita, noční
můry
katatonie,
somnabulismus,
porucha příjmu
potravy spojená
se spánkem



(SRED),
otupělost,
anorgasmie
Poruchy
nervového
systému
útlum/ospalost,
parkinsonismusd,
bolest hlavy
akatizied,
dystonied,
závrať,
dyskinezed,
tremor
tardivní
dyskineze,
cerebrální
ischemie,
neodpovídání na
podněty, ztráta
vědomí, snížená
úroveň vědomí,
konvulzed,
synkopa,
psychomotorická
hyperaktivita,
porucha
rovnováhy,
abnormální
koordinace,
posturální závrať,
porucha
pozornosti,
dysartrie,
dysgeuzie,
hypestezie,
parestezie
neuroleptický
maligní syndrom,
cerebrovaskulární
porucha,
diabetické koma,
titubace hlavy

Poruchy oka rozmazané
vidění, zánět
spojivek
fotofobie, suché
oko, zvýšená
tvorba slz, oční
hyperemie
glaukom, porucha
hybnosti očí,
protáčení očí,
tvorba ospalků,
syndrom plovoucí
duhovky
(perioperační)c

Poruchy ucha
a labyrintu
vertigo, tinitus,
bolest ucha

Srdeční
poruchy
tachykardie fibrilace síní,
atrioventrikulární
blokáda, poruchy
vedení vzruchu,
prodloužení QT
na EKG,
bradykardie,
abnormální EKG,
palpitace
sinusová arytmie
Cévní
poruchy
hypertenze hypotenze,
ortostatická
hypotenze, návaly
plicní embolie,
žilní trombóza


Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
dyspnoe,
faryngolaryn
geální bolest,
kašel,
epistaxe,
kongesce
nosní
sliznice
aspirační
pneumonie, plicní
kongesce,
kongesce sliznic
dýchacích cest,
šelest, sípání,
dysfonie,
respirační
syndrom
spánkové apnoe,
hyperventilace



porucha
Gastro-
intestinální
poruchy
bolest břicha,
břišní
diskomfort,
zvracení,
nauzea,
zácpa,
průjem,
dyspepsie,
sucho v
ústech,
bolest zubů
inkontinence
stolice, fekalom,
gastroenteritida,
dysfagie,
flatulence
pankreatitida,
obstrukce střev,
otok jazyka,
cheilitida
ileus
Poruchy jater
a žlučových
cest
zvýšení hladin
jaterních
transamináz,
zvýšení hladiny
gamaglutamyltran
sferázy, zvýšení
hodnot jaterních
enzymů
žloutenka


Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
vyrážka,
erytém
kopřivka, svědění,
alopecie,
hyperkeratóza,
ekzém, suchá
kůže, změna
zbarvení kůže,
akné, seboroická
dermatitida,
poruchy kůže,
kožní léze
poléková vyrážka,
lupy
angioedém Stevensův-
Johnsonův
syndrom /
toxická
epidermální
nekrolýzac

Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
svalové
spasmy,
muskuloskel
etální bolest,
bolest zad,
artralgie
zvýšení hladiny
kreatinfosfokináz
y v krvi,
abnormální držení
těla, ztuhlost
kloubů, otok
kloubů, svalová
slabost, bolest
krční páteře
rhabdomyolýza
Poruchy
ledvin a
močových
cest
inkontinence
moči
polakisurie,
retence moči,
dysurie

Stavy spojené
s
těhotenstvím,
šestinedělím a
perinatálním
obdobím
syndrom z
vysazení léku u
novorozenců (viz
bod 4.6)c

Poruchy
reprodukčníh
o systému a
prsu
erektilní
dysfunkce,
porucha
ejakulace,
amenorea,
porucha
priapismusc,
opoždění
menstruace, pocit
plnosti prsů,
zvětšení prsů,
sekrece z prsů



menstruaced,
gynekomastie,
galaktorea,
sexuální
dysfunkce, bolest
prsů, nepříjemný
pocit v prsou,
vaginální výtok
Celkové
poruchy a
reakce v místě
aplikace
otokd,
pyrexie,
bolest na
hrudi,
astenie,
únava, bolest

otok obličeje,
zimnice, zvýšení
tělesné teploty,
abnormální chůze,
žízeň, nepříjemný
pocit na hrudi,
malátnost,
abnormální pocit,
diskomfort
hypotermie,
snížení tělesné
teploty, chlad
končetin,
syndrom z
vysazení léku,
induracec

Poranění,
otravy a
procedurální
komplikace
pád procedurální
bolest


a Hyperprolaktinemie může v některých případech vést ke gynekomastii, poruchám menstruace,
amenoree, anovulaci, galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, erektilní dysfunkci.
b V placebem kontrolovaných hodnoceních byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % pacientů léčených
risperidonem ve srovnání s 0,11 % ve skupině s placebem. Celkový výskyt ze všech klinických
hodnocení byl u pacientů léčených risperidonem 0,43 %.
c Nebylo pozorováno v klinických hodnoceních s risperidonem, ale při postmarketingovém používání
risperidonu.
d Mohou se objevit extrapyramidové příznaky: Parkinsonismus (hypersekrece slin, muskuloskeletální
ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén ozubeného kola, bradykineze, hypokineze, ztuhlost
obličejových svalů, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská chůze a
abnormální glabelární reflex, parkinsonský klidový třes), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze a
syndrom neklidných nohou), třes, dyskineze (dyskineze, svalové záškuby, choreoatetóza, atetóza a
myoklonus), dystonie. Dystonie zahrnuje dystonii, hypertonii, torticollis, mimovolní svalové
kontrakce, svalové kontrakce, blefarospasmus, okulogyrickou krizi, paralýzu jazyka, faciální spasmus,
laryngospasmus, myotonii, opistotonus, orofaryngeální spasmus, pleurototonus, spasmus jazyka a
trismus. Je nutno poznamenat, že je zahrnuto širší spektrum příznaků, které nemusejí být nutně
extrapyramidového původu. Insomnie zahrnuje iniciální insomnii, střední insomnii; Konvulze
zahrnují konvulze typu Grand mal; Menstruační poruchy zahrnují nepravidelnou menstruaci,
oligomenoreu; Otok zahrnuje celkový otok, periferní otok, důlkový edém.

Nežádoucí účinky pozorované u lékových forem obsahujících paliperidon
Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, proto se profily nežádoucích účinků obou látek (jak
perorální, tak injekční lékové formy) prolínají. Kromě výše uvedených nežádoucích účinků byly při
užívání přípravků s paliperidonem navíc pozorovány následující nežádoucí účinky, které lze očekávat
také u risperidonu.

Srdeční poruchy: Syndrom posturální ortostatické tachykardie

Účinky třídy
Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení
QT intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které
prodlužují QT interval, zahrnují ventrikulární arytmii, ventrikulární fibrilaci, ventrikulární tachykardii,
náhlou smrt, zástavu srdce a torsade de pointes.



Žilní tromboembolismus
V souvislosti s použitím antipsychotik byly hlášeny případy žilního tromboembolismu včetně případů
plicní embolie a hluboké žilní trombózy - frekvence není známa.

Přírůstek tělesné hmotnosti
Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku tělesné
hmotnosti ≥ 7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6–8týdenních placebem kontrolovaných klinických
hodnocení; závěrem byl statisticky významně větší přírůstek tělesné hmotnosti u pacientů léčených
risperidonem (18 %) oproti placebu (9 %). V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů
s akutní mánií byl výskyt přírůstku tělesné hmotnosti ≥ 7 % v závěru studie srovnatelný u skupiny s
risperidonem (2,5 %) a u skupiny s placebem (2,4 %); byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou
(3,5 %).
V populaci dětí a dospívajících s poruchami chování a jinými disruptivními poruchami chování byl v
dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby.
Očekávaný přírůstek tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5–12 lety je 3–5 kg za rok. Mezi 12.–16.
rokem věku je přírůstek tělesné hmotnosti 3–5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u chlapců je
přírůstek přibližně 5 kg za rok.

Další informace u zvláštních populací
Nežádoucí účinky, jejichž výskyt byl vyšší u starších pacientů s demencí nebo u pediatrických
pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže:

Starší pacienti s demencí
Frekvence transientních ischemických příhod a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí
účinky v klinických hodnoceních u starších pacientů byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly u starších
pacientů s demencí hlášeny s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než u dospělé
populace tyto nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel.

Pediatrická populace

Všeobecně se předpokládá, že typy nežádoucích účinků u dětí budou podobné typům pozorovaným u
dospělých.
U pediatrických pacientů (5–17 let) byly s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než v
klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace, únava,
bolest hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice,
bolest břicha, závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza.
Vliv dlouhodobé léčby risperidonem na sexuální zrání a výšku nebyl dostatečně studován (viz bod 4.4,
oddíl

Pediatrická populace).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků
risperidonu. Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při


předávkování byly hlášeny případy prolongace QT intervalu a křečí. Torsade de pointes byly hlášeny
v souvislosti s kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem.
V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více
přípravky.

Léčba
Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Je možno
zvážit podání živočišného uhlí společně s laxativem, pokud byl příjem léčivého přípravku méně než
před jednou hodinou. Okamžitě je nutno zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je
kontinuálně s cílem detekce možných arytmií.

Specifické antidotum pro risperidon není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu.
Hypotenzi a cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem – intravenózním podáním tekutin
a/nebo sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích mají být podávána
anticholinergika. Pacient má být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do
normalizace stavu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku

Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na
alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory.
Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným Dantagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s
klasickými antipsychotiky způsobuje nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje
katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k
nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a
afektivní symptomy schizofrenie.

Klinická účinnost

Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4–týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách
až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém
hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické
studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně) převýšily
všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na Positive and Negative
Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních dávek
risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg
risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na PANSS. Ve 4týdenní
placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a
mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu placebo v
několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-
IV kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě
randomizováni do skupiny s risperidonem 2–8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po


dobu 1–2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem
signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií
u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech
studiích byl risperidon v dávce 1–6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné
studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního
stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy
prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥50 %
celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u
risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě
slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového
YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a
haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena
v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV
kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1–6 mg/den
(počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější
než samotné lithium nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v
celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1–6 mg/den
(počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší v redukci
celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie.

Možným zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu
karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu. Po
vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo
valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování, jako je agresivita,
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem
kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s
fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly
skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5–4 mg/den, resp. 0,5–2 mg/den. U risperidonu se prokázala
statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní účinnost při
léčbě vzrušení a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural Pathology in
Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory [CMAI]).
Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE) a tím na
závažnosti demence, na sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a
na typu demence - Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5–12 let s DSM-IV
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální
retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02–0,06 mg/kg/den významně
účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u
podstupnice problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6.
týdnu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje
během 1–2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70 % (CV=%). Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94 % (CV=10 %) ve srovnání s roztokem.
Absorpce není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Rovnovážného
stavu je u většiny pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxyrisperidonu je
dosaženo během 4–5 dní po podání.

Distribuce
Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1–2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na
albumin a kyselý alfa1-glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje
90 %, u 9-hydroxyrisperidonu 77 %.

Biotransformace a eliminace
Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxyrisperidon, jehož farmakologický
účinek je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxyrisperidon tvoří účinnou antipsychotickou
frakci. CYP2D6 je předmětem genetického polymorfismu. Rychlí CYP2D metabolizátoři přeměňují
risperidon na 9-hydroxyrisperidon rychle, zatímco pomalí CYP2D metabolizátoři jej přeměňují
mnohem pomaleji. Ačkoli rychlí metabolizátoři mají nižší hladinu risperidonu a vyšší hladinu 9-
hydroxyrisperidonu než pomalí metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a hydroxyrisperidonu (tj. aktivní antipsychotické frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je
obdobná jak u rychlých tak i pomalých metabolizátorů CYP2D6.

Další metabolickou cestou risperidonu je N-dealkylace. In vitro studie na lidských jaterních
mikrozomech ukázaly, že risperidon v klinicky významných koncentracích podstatně neinhibuje
metabolismus látek metabolizovaných izoenzymy cytochromu P450 včetně CYP1A2, CYP2A6,
CYP2C8/9/10, CYP2D6, CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky
vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči představují risperidon a 9-hydroxyrisperidon 35–45 % dávky.
Zbývající podíl tvoří neaktivní metabolity. Po perorálním podání psychotickým pacientům je
risperidon eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny. Eliminační poločas 9-hydroxyrisperidonu a
aktivní antipsychotické frakce činí 24 hodin.

Linearita/nelinearita
Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce.

Starší pacienti, porucha funkce jater a ledvin
Studie farmakokinetiky s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala u starších
pacientů v průměru o 43 % vyšší plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší
poločas a snížení clearance účinné antipsychotické frakce o 30 %. U dospělých se středně závažnou
poruchou funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých
dospělých. U dospělých se závažnou poruchou funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 %
hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u mladých
dospělých; 24,9 hod. u dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší
než u mladých dospělých) a 28,8 hod. u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát
delší než u mladých dospělých). U pacientů s jaterní insuficiencí byly plazmatické koncentrace
risperidonu normální, ale průměrná volná plazmatická frakce risperidonu byla zvýšena přibližně o
37,1 %.

Clearance po perorálním podání a eliminační poločas risperidonu i jeho aktivní složky u dospělých se
středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u
mladých zdravých dospělých osob.

Pediatrická populace

Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxyrisperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná
jako u dospělých.

Pohlaví, rasa a kouření
Analýza farmakokinetiky u populace neprokázala žádný významný vliv pohlaví, rasy nebo kouření na
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních
potkanů a psů, byly v závislosti na dávce shledány účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné
žlázy. Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového Dreceptoru risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských
tumorech prsu mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a králíků.
V reprodukčních studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na
porodní hmotnost a přežití mláďat. U potkanů byla intrauterinní expozice risperidonu spojena s
kognitivním deficitem v dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům
negativní vliv na učení a motorický vývoj mláďat. Ve studiích toxicity u mláďat potkanů byly
pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování fyzického vývoje. Ve 40týdenní studii u štěňat bylo
zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl dotčen u psů při 3,6násobku maximální humánní
expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení AUC; účinek na dlouhé kosti a pohlavní
zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní expozice pro dospívající.

Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání
risperidonu potkanům a myším byl pozorován nárůst adenomu hypofýzy (myši), endokrinního
adenomu slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny s
prodlouženým antagonismem dopaminu D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů u
hlodavců pro člověka není znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky
risperidonu mohou způsobit prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky
zvýšeným rizikem torsade de pointes.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
laktosa
mikrokrystalická celulosa
magnesium-stearát
předbobtnalý kukuřičný škrob

Potah tablety
hypromelosa
makrogol oxid titaničitý (E 171),
žlutý oxid železitý (E 172), (Rispen 2 mg, Rispen 3 mg)
červený oxid železitý (E 172), (Rispen 2 mg)
zeleň laková (E 104/132), (Rispen 4 mg)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.



6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Druh obalu: PVC/PVDC/Al blistr, příbalová informace, papírová krabička.
Velikost balení: 20, 30 a 50 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Rispen 1 mg: 68/094/02-C
Rispen 2 mg: 68/095/02-C
Rispen 3 mg: 68/096/02-C
Rispen 4 mg: 68/097/02-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace. 3. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 15. 8.

10. DATUM REVIZE TEXTU

2. 9.