RAPOXOL -

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
NÁZEV PŘÍPRAVKU

Rapoxol 20 mg enterosolventní tablety
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna enterosolventní tableta obsahuje rabeprazolum natricum 20 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna enterosolventní tableta obsahuje 1,42 mg sodíku (0,06 mmol).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.3 LÉKOVÁ FORMA

Enterosolventní tableta.

Žluté, kulaté, bikonvexní, potahované enterosolventní tablety.
KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Rapoxol je indikován k:
- léčbě aktivního duodenálního vředu

- léčbě aktivního benigního žaludečního vředu
- léčbě symptomatické erozivní nebo vředové refluxní choroby jícnu
- dlouhodobé (udržovací) léčbě refluxní choroby jícnu
- symptomatické léčbě středně těžké až velmi těžké refluxní choroby jícnu
- léčbě Zollingerova-Ellisonova syndromu
- eradikaci Helicobacter pylori u pacientů s peptickými vředy v kombinaci s příslušnými
antibakteriálními terapeutickými režimy. Viz bod 4.2.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí/starší osoby
Aktivní duodenální vřed a aktivní benigní žaludeční vřed: doporučená perorální dávka jak v případě
aktivního duodenálního vředu, tak aktivního benigního žaludečního vředu je 20 mg, která se užívá
jednou denně ráno.
Většina pacientů s aktivním duodenálním vředem se vyléčí během 4 týdnů. U některých pacientů je
však k vyléčení třeba dalších 4 týdnů léčby. Většina pacientů s aktivním benigním žaludečním vředem
se vyléčí během 6 týdnů. U některých pacientů je však k vyléčení třeba dalších 6 týdnů léčby.

Erozivní nebo vředová refluxní choroba jícnu: doporučená perorální dávka při této nemoci je 20 mg
jednou denně po dobu čtyř až osmi týdnů.

Dlouhodobá (udržovací) léčba refluxní choroby jícnu: při dlouhodobé léčbě lze v závislosti na
odpovědi pacienta použít udržovací dávku 20 mg nebo 10 mg rabeprazolu jednou denně.

Symptomatická léčba středně těžké až velmi těžké refluxní choroby jícnu: 10 mg jednou denně u
pacientů bez ezofagitidy. Pokud během 4 týdnů symptomy neustoupí, je nutno pacienta dále vyšetřit.
Jakmile symptomy vymizí, lze je při následném výskytu dále zvládat za použití režimu dle potřeby,
kdy se užívá 10 mg jednou denně v případě potřeby.


Zollingerův-Ellisonův syndrom: doporučená zahajovací dávka pro dospělé je 60 mg jednou denně.
Tuto dávku lze titrovat na 120 mg/den na základě individuálních potřeb pacienta. Lze podávat
jednotlivé denní dávky až do 100 mg/den. 120 mg dávka může vyžadovat rozdělení dávky na 60 mg
dvakrát denně. Léčba má pokračovat, dokud je klinicky indikována.

Eradikace H. pylori: pacienti s infekcí H. pylori mají být léčeni eradikační terapií. Doporučuje se
následující kombinace podávána po dobu 7 dní.
Přípravek Rapoxol 20 mg dvakrát denně + klarithromycin 500 mg dvakrát denně a amoxicilin 1 g
dvakrát denně.

Porucha funkce ledvin a jater
U pacientů s poruchou funkce ledvin a jater není úprava dávky nezbytná.
Ohledně léčby pacientů s těžkou poruchou funkce jater viz bod

4.4 Zvláštní upozornění a opatření

pro použití přípravku Rapoxol.

Pediatrická populace

Přípravek Rapoxol se pro použití u dětí nedoporučuje, protože s jeho použitím u této skupiny
pacientů nejsou žádné zkušenosti.

Způsob podání
U indikací vyžadujících léčbu přípravkem Rapoxol jednou denně je nutno tablety užívat ráno před
jídlem; i když nebylo prokázáno, že by na aktivitu sodné soli rabeprazolu měla vliv denní doba užití
nebo příjem potravy, zlepší tento režim compliance pacienta.
Pacienty je třeba upozornit, že se tablety přípravku Rapoxol nemají žvýkat ani drtit, ale mají se
spolknout celé.

4.3 Kontraindikace

Přípravek Rapoxol je kontraindikován u pacientů se známou hypersenzitivitou na léčivou látku nebo
na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Přípravek Rapoxol je kontraindikován během těhotenství a kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Symptomatická odpověď na léčbu sodnou solí rabeprazolu nevylučuje přítomnost malignity v žaludku
nebo jícnu, proto je potřeba malignitu vyloučit před zahájením léčby přípravkem Rapoxol.

Dlouhodobě léčení pacienti (zejména pacienti léčení déle než rok) mají být pod pravidelným
lékařským dohledem.

Nelze vyloučit riziko zkřížené hypersenzitivity s jinými inhibitory protonové pumpy nebo se
substituovanými benzimidazoly.
Pacienty je třeba upozornit, že tablety přípravku Rapoxol se nemají žvýkat ani drtit, ale mají se
spolknout celé.

Existují zprávy hlášené po uvedení přípravku na trh o krevních dyskraziích (trombocytopenie a
neutropenie). Ve většině případů, kdy nelze identifikovat alternativní etiologii, byly příhody
nekomplikované a po vysazení rabeprazolu vymizely.
V klinických hodnoceních byly pozorovány abnormality jaterních enzymů, které byly rovněž hlášeny
po registraci přípravku. Ve většině případů, kde nebylo možno identifikovat alternativní etiologii, byly
příhody nekomplikované a po vysazení rabeprazolu vymizely. Ve studii na pacientech s mírnou až
středně těžkou poruchou funkce jater v porovnání s kontrolní skupinou zdravých jedinců stejného
věku a pohlaví nebyly pozorovány žádné významné problémy související s bezpečností léčivého
přípravku. Protože však nejsou k dispozici žádné údaje o používání rabeprazolu při léčení pacientů s
těžkou poruchou funkce jater, doporučuje se předepisujícím lékařům zahajovat léčbu přípravkem
Rapoxol u těchto pacientů s velkou opatrností.
Současné podávání atazanaviru s přípravkem Rapoxol se nedoporučuje (viz bod 4.5).
Léčba inhibitory protonové pumpy vč. přípravku Rapoxol může pravděpodobně vést k zvýšenému
riziku gastrointestinálních infekcí, jako je Salmonella, Campylobacter a Clostridium difficile (viz bod
5.1).
Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě
(déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce
předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků
observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10-40 %.
K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají
být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.



Hypomagnezemie
U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy (PPIs), jako je rabeprazol, byly hlášeny
případy závažné hypomagnezemie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů rok.
Hypomagnezemie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče,
závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být
přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem
protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem.
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy
společně s léčivými přípravky nebo jinými látkami, které mohou způsobit hypomagnezemii (např.
diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.

Současné použití rabeprazolu s methotrexátem
Publikovaná data svědčí o tom, že současné užívání inhibitorů protonové pumpy s methotrexátem
(zvláště ve vysokých dávkách; viz informace k předepisování methotrexátu) může zvýšit a prodloužit
sérové hladiny methotrexátu a/nebo jeho metabolitu, pravděpodobně vedoucí k projevům
methotrexátové toxicity. Při podávání vysokých dávek methotrexátu má být u některých pacientů
zváženo dočasné vysazení inhibitorů protonové pumpy.

Vliv na absorpci vitaminu B12
Sodná sůl rabeprazolu, stejně jako všechny léčivé přípravky inhibující kyselou žaludeční sekreci, může
snižovat absorpci vitaminu B12 (kyanokobalamin) navozením hypo- nebo achlorhydrie. Toto má být
zváženo u pacientů se sníženými zásobami tohoto vitaminu v těle nebo s rizikovými faktory pro
sníženou absorpci vitaminu B12, kteří podstupují dlouhodobou léčbu, nebo pokud se objeví klinické
příznaky tohoto deficitu.

Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze, zejména
na místech, kde je kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí
kloubů, pacient by měl neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař by měl zvážit vysazení
přípravku Rapoxol. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové
pumpy, může zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.

Porucha funkce ledvin
U pacientů užívajících rabeprazol byla pozorována akutní tubulointersticiální nefritida (TIN), která se
může vyskytnout v kterémkoli okamžiku léčby rabeprazolem (viz bod 4.8). Akutní tubulointersticiální
nefritida může vést až k selhání ledvin. V případě podezření na TIN je třeba podávání rabeprazolu
ukončit a okamžitě zahájit vhodnou léčbu.


Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.
Aby se tomu předešlo, je třeba léčbu přípravkem Rapoxol přerušit alespoň 5 dní před měřením CgA
(viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního rozmezí, je
nutné měření zopakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.

Pediatrická populace

Rapoxol se nedoporučuje podávat dětem, protože s jeho použitím pro tuto skupinu nejsou žádné
zkušenosti.

Rapoxol obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné enterosolventní tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Sodná sůl rabeprazolu navozuje silnou a dlouhodobou inhibici sekrece žaludeční kyseliny. Může dojít
k interakcím se sloučeninami, jejichž absorpce je závislá na hodnotě pH. Současné podávání sodné
soli rabeprazolu s ketokonazolem nebo itrakonazolem může vést k významnému poklesu
plazmatických hladin antimykotik. Proto může být potřeba jednotlivé pacienty sledovat a stanovit,
zda je nezbytné upravit dávku v případě, že se ketokonazol nebo itrakonazol užívají spolu s
přípravkem Rapoxol.
V klinických hodnoceních studující lékovou interakci při souběžném užívání tekutých lékových forem
antacid byla současně s rabeprazolem, přičemž nebyla žádná interakce s tekutými antacidy
pozorována.
Současné podávání atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg s omeprazolem (40 mg jednou denně)
nebo atazanaviru 400 mg s lansoprazolem (60 mg jednou denně) zdravým dobrovolníkům vedlo k
výraznému snížení expozice atazanaviru. Absorpce atazanaviru je závislá na hodnotě pH. Ačkoliv
nebyly provedeny odpovídající studie, podobné výsledky se očekávají i u jiných inhibitorů protonové
pumpy. Proto se inhibitory protonové pumpy, včetně rabeprazolu, nesmějí s atazanavirem podávat
(viz bod 4.4).
Methotrexát
Kazuistiky, publikované populační farmakokinetické studie a retrospektivní analýzy naznačují, že
současné podávání inhibitorů protonové pumpy a methotrexátu (zvláště při vysokých dávkách; viz
informace k předepisování methotrexátu) může zvýšit a prodloužit sérové hladiny methotrexátu

a/nebo jeho metabolitu hydroxymethotrexátu. Nicméně formální studie lékových interakcí mezi
methotrexátem a inhibitory protonové pumpy nebyly provedeny.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o bezpečnosti rabeprazolu v případě těhotenství u lidí nejsou k dispozici. Reprodukční studie
provedené na potkanech a králících neodhalily žádné důkazy zhoršené fertility nebo poškození plodu
v důsledku podávání sodné soli rabeprazolu, i když u potkanů se objevil částečný fetoplacentární
přechod. Přípravek Rapoxol je během těhotenství kontraindikován.

Kojení
Není známo, zda se sodná sůl rabeprazolu vylučuje do lidského mateřského mléka. Nebyly provedeny
žádné studie u kojících žen. Sodná sůl rabeprazolu se však vylučuje do sekretů mléčných žláz
potkanů. Proto se přípravek Rapoxol nesmí během kojení užívat.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Na základě farmakodynamických vlastností a profilu nežádoucích příhod není pravděpodobné, že by
přípravek Rapoxol zhoršoval schopnost řídit nebo oslaboval schopnost obsluhovat stroje. Pokud se
však pozornost zhorší v důsledku ospalosti, je doporučeno se během léčby vyhnout řízení či obsluze
složitých strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v průběhu kontrolovaných klinických studií s rabeprazolem
byly bolesti hlavy, průjem, bolesti břicha, astenie, flatulence, vyrážka a sucho v ústech. Většina
nežádoucích příhod zaznamenaných během klinických hodnocení byla mírné nebo střední intenzity a
přechodné povahy.

Následující nežádoucí účinky byly hlášeny v klinických hodnoceních a po uvedení přípravku na trh.
Četnosti jsou definovány následovně: časté (≥ 1/100, < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000, < 1/100),
vzácné (≥1/10 000, <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).


Infekce a infestace
Časté: infekce

Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: neutropenie, leukopenie, trombocytopenie, leukocytóza

Poruchy imunitního systému
Vzácné: hypersenzitivita1,
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: anorexie
Není známo: hyponatremie, hypomagnezemie (viz bod 4.4)

Psychiatrické poruchy
Časté: insomnie
Méně časté: nervozita
Vzácné: deprese
Není známo: zmatenost

Poruchy nervového systému
Časté: bolesti hlavy, závratě
Méně časté: somnolence

Poruchy oka
Vzácné: poruchy vidění

Cévní poruchy

Není známo: periferní edém

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: kašel, faryngitida, rinitida
Méně časté: bronchitida, sinusitida

Gastrointestinální poruchy
Časté: průjem, zvracení, nauzea, bolesti břicha, zácpa, flatulence, polypy ze žlázek fundu žaludku
(benigní)
Méně časté: dyspepsie, sucho v ústech, říhání
Vzácné: gastritida, stomatitida, poruchy vnímání chutí
Není známo: mikroskopická kolitida

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: hepatitida, ikterus, hepatální encefalopatie
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: vyrážka, erytémVzácné: pruritus, pocení, bulózní reakceVelmi vzácné: erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální
nekrolýza (TEN)
Není známo: subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4)

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté: nespecifická bolest, bolest zad
Méně časté: myalgie, křeče v nohou, artralgie, fraktury proximálního konce femuru, distálního konce
předloktí a obratlů (viz bod 4.4)

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté: infekce močových cest
Vzácné: tubulointersticiální nefritida (s možnou progresí do selhání ledvin)

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Není známo: gynekomastie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: astenie, příznaky podobné chřipce
Méně časté: bolest na hrudi, zimnice, pyrexie

Vyšetření
Méně časté: zvýšení hodnot jaterních enzymůVzácné: zvýšení tělesné hmotnosti

Zahrnuje otok obličeje, hypotenzi a dušnost.
Erytém, bulózní reakce a hypersenzitivní reakce obvykle vymizely po ukončení léčby.
Vzácná hlášení hepatické encefalopatie se týkala pacientů se stávající cirhózou. Při léčení pacientů s
těžkou poruchou funkce jater se předepisujícímu lékaři doporučuje postupovat při prvním zahájení
léčby přípravkem Rapoxol s velkou opatrností (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Dosavadní zkušenosti s úmyslným nebo náhodným předávkováním jsou omezené. Maximální zjištěná
expozice nepřesáhla 60 mg dvakrát denně případně 160 mg jednou denně. Účinky jsou obecně
minimální, představují známý profil nežádoucích účinků a jsou reverzibilní bez dalšího lékařského
zásahu. Specifické antidotum není známo. Sodná sůl rabeprazolu se silně váže na proteiny, a proto
není dialyzovatelná. Jako při každém předávkování má být léčba symptomatická a mají být využita
obecná podpůrná opatření.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Trávicí trakt a metabolismus, léčiva k terapii peptického vředu a
refluxní choroby jícnu, inhibitory protonové pumpy.
ATC kód: A02B C04

Mechanismus účinku
Sodná sůl rabeprazolu patří do skupiny antisekrečních látek, substituovaných benzimidazolů, které
nevykazují anticholinergní vlastnosti ani vlastnosti antagonistů H2 histaminového receptoru, ale
potlačují sekreci žaludeční kyseliny specifickou inhibicí enzymu H+/K+-ATPázy (kyselá neboli
protonová pumpa). Účinek je závislý na dávce a vede k inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece
kyseliny bez ohledu na podnět. Studie na zvířatech ukazují, že po podání sodná sůl rabeprazolu rychle
zmizí jak z plazmy, tak ze žaludeční sliznice. Jako slabá báze se rabeprazol ve všech dávkách rychle
vstřebá a koncentruje se v kyselém prostředí parietálních buněk. Rabeprazol se přeměňuje na aktivní
sulfenamidovou formu protonací a následně reaguje s dostupnými cysteiny protonové pumpy.

Antisekreční aktivita
Po perorálním podání 20 mg dávky sodné soli rabeprazolu antisekreční účinek nastoupí do jedné
hodiny, přičemž maximální účinek se objeví za dvě až čtyři hodiny. Inhibice bazální a potravou
stimulované sekrece kyseliny 23 hodin po první dávce sodné soli rabeprazolu je 69%, respektive 82 %
a trvá až 48 hodin. Inhibiční účinek sodné soli rabeprazolu na sekreci kyseliny se při opakovaném
podávání jednou denně mírně zvyšuje, přičemž inhibice v rovnovážném stavu se dosáhne za tři dny.
Při vysazení léčivého přípravku se sekreční aktivita normalizuje za 2 až 3 dny.


Snížená kyselost žaludečního obsahu, ať je navozena jakkoli – včetně inhibitorů protonové pumpy
jako je rabeprazol – zvyšuje počet bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba
inhibitory protonové pumpy, včetně přípravku Rapoxol, může pravděpodobně vést k zvýšenému
riziku gastrointestinálních infekcí, jako je Salmonella, Campylobacter a Clostridium difficile.

Účinky na sérový gastrin
V klinických hodnoceních byli pacienti léčeni jednou denně dávkou 10 nebo 20 mg sodné soli
rabeprazolu, a to až po dobu 43 měsíců. Zvýšené hladiny gastrinu v séru během prvních 2 až 8 týdnů
odrážely inhibiční účinky na sekreci kyseliny a během léčby zůstávaly stabilní. Hodnoty gastrinu se
vrátily na úroveň před léčbou, obvykle během 1 až 2 týdnů po ukončení léčby.

Lidské bioptické vzorky žaludeční tkáně z antra a fundu získané od více než 500 pacientů léčených
rabeprazolem nebo komparátorem po dobu až 8 týdnů nedetekovaly žádné změny v histologii ECL
buněk, stupni gastritidy, incidenci atrofické gastritidy, intestinální metaplazii ani v distribuci infekce
H. pylori. U více než 250 pacientů sledovaných po dobu 36 měsíců kontinuální léčby nebyly
pozorovány žádné významné změny nálezů oproti výchozímu stavu.

Další účinky
Systémové účinky sodné soli rabeprazolu v CNS, kardiovaskulárním a respiračním systému dosud
nebyly zjištěny. Sodná sůl rabeprazolu podávaná v perorálních dávkách 20 mg po dobu 2 týdnů
neměla žádné účinky na funkci štítné žlázy, metabolismus cukrů, ani na hladiny parathyreoidního
hormonu, kortisolu, estrogenu, testosteronu, prolaktinu, cholecystokininu, sekretinu, glukagonu,
folikuly stimulujícího hormonu (FSH), luteinizačního hormonu (LH), reninu, aldosteronu či
somatotropního hormonu v oběhu.

Studie u zdravých osob prokázaly, že sodná sůl rabeprazolu nemá klinicky významné interakce s
amoxicilinem. Rabeprazol nemá nepříznivý vliv na plazmatické koncentrace amoxicilinu ani
klarithromycinu, pokud se podává za účelem eradikace infekce H. pylori v horní části trávicího traktu.

V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení
sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA.
Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.

Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena
dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně zvýšeny
v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Přípravek Rapoxol je enterosolventní tabletová forma sodné soli rabeprazolu. Tato léková forma je
nezbytná proto, že rabeprazol není v kyselém prostředí stabilní. Absorpce rabeprazolu proto začíná
poté, co tableta opustí žaludek. Absorpce je rychlá s maximálními plazmatickými hladinami
rabeprazolu za přibližně 3,5 hodiny po 20 mg dávce. Maximální plazmatické koncentrace (Cmax)
rabeprazolu a AUC jsou lineární v dávkovém rozmezí 10 až 40 mg. Absolutní biologická dostupnost
perorální 20 mg dávky (v porovnání s intravenózním podáním) je asi 52 % zejména v důsledku
presystémového metabolizmu. Navíc se zdá, že biologická dostupnost se po opakovaném podání
nezvyšuje. U zdravých subjektů je biologický poločas v plazmě přibližně 1 hodina (rozmezí od 0,7 do
1,5 hodiny) a celková tělesná clearance se odhaduje na 283 ± 98 ml/min. Klinicky relevantní interakce
s jídlem nebyla zjištěna. Ani jídlo, ani denní doba podání léčby nemají na absorpci sodné soli
rabeprazolu vliv.

Distribuce
Rabeprazol je přibližně z 97 % vázán na proteiny lidské plazmy.

Biotransformace a eliminace
Sodná sůl rabeprazolu, jako je tomu i u jiných sloučenin třídy inhibitorů protonové pumpy, se
metabolizuje prostřednictvím jaterního systému metabolizujícího léčiva cytochrom P450 (CYP450). In
vitro studie s lidskými jaterními mikrosomy ukázaly, že sodná sůl rabeprazolu se metabolizuje
izoenzymy systému CYP450 (CYP2C19 a CYP3A4). V těchto studiích při očekávaných plazmatických
koncentracích u člověka rabeprazol ani neindukuje, ani neinhibuje CYP3A4; a i když studie in vitro
nemusí vždy predikovat in vivo status, tato zjištění ukazují, že mezi rabeprazolem a cyklosporinem se
neočekávají žádné interakce. U lidí jsou hlavními plazmatickými metabolity thioether (M1) a kyselina
karboxylová (M6), přičemž sulfon (M2), desmethyl-thioether (M4) a konjugát s merkapturovou
kyselinou (M5) jsou méně významnými metabolity zjištěnými v nižších koncentracích. Pouze
desmethylovaný metabolit (M3) má malou antisekreční aktivitu, ale v plazmě není přítomen.
Po jediné 20 mg perorální dávce sodné soli rabeprazolu značené 14C nebyl do moči vyloučen žádný
nezměněný léčivý přípravek. Přibližně 90 % dávky se vyloučilo do moči hlavně jako dva metabolity:
konjugát s merkapturovou kyselinou (M5) a kyselina karboxylová (M6), plus dva neznámé metabolity.
Zbytek byl zjištěn ve stolici.


Pohlaví
Po úpravě na tělesnou hmotnost a výšku nejsou po jednotlivé 20 mg dávce rabeprazolu mezi
pohlavími ve farmakokinetických parametrech žádné významné rozdíly.

Porucha funkce ledvin
U pacientů se stabilním, terminálním selháním ledvin vyžadujícím hemodialýzu (clearance kreatininu
5ml/min/1,73m2) byla dispozice rabeprazolu velmi podobná dispozici u zdravých dobrovolníků.
AUC a Cmax u těchto pacientů byly asi o 35 % nižší než odpovídající parametry u zdravých
dobrovolníků. Průměrná hodnota biologického poločasu rabeprazolu byla 0,82 hodiny u zdravých
dobrovolníků, 0,95 hodiny u pacientů během hemodialýzy a 3,6 hodiny po dialýze. Clearance
léčivého přípravku u pacientů s onemocněním ledvin, vyžadující udržovací hemodialýzu, byla
přibližně dvojnásobkem hodnoty u zdravých dobrovolníků.

Porucha funkce jater
Po jediné 20 mg dávce rabeprazolu podané pacientům s chronickou mírnou až středně těžkou
poruchou funkce jater se v porovnání se zdravými dobrovolníky AUC zdvojnásobila a došlo ke 2- až
3násobnému prodloužení biologického poločasu rabeprazolu. Po 20 mg každodenní dávce podávané
po dobu 7 dní se však AUC zvýšila pouze 1,5násobně a Cmax pouze 1,2násobně. Biologický poločas
rabeprazolu u pacientů s poruchou funkce jater byl 12,3 hodin v porovnání s 2,1 hodinami u zdravých
dobrovolníků. Farmakodynamická odpověď (kontrola hodnoty pH žaludečních šťáv) u těchto dvou
skupin byla klinicky srovnatelná.

Starší osoby
Eliminace rabeprazolu byla u starších osob poněkud snížena. Po 7 dnech každodenního podávání
20 mg sodné soli rabeprazolu se v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky AUC přibližně
zdvojnásobila, Cmax se zvýšila o 60 % a t½ se prodloužil o přibližně 30 %. Nicméně žádný důkaz
akumulace rabeprazolu se nezískal.

Polymorfismus CYP2CPo 20 mg denní dávce rabeprazolu podávané po dobu 7 dní měli pomalí metabolizátoři CYP2C19 AUC
a t½, které byly přibližně 1,9-, respektive 1,6násobkem odpovídajících parametrů u rychlých
metabolizátorů, zatímco Cmax se zvýšila pouze o 40 %.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické účinky byly pozorovány pouze při expozicích dostatečně přesahujících maximální expozici
u lidí, díky čemuž jsou s ohledem na údaje získané na zvířatech obavy ohledně bezpečnosti pro lidi
zanedbatelné.
Studie mutagenity nedaly jednoznačné výsledky. Testy na buněčné linii myšího lymfomu byly
pozitivní, ale in vivo mikronukleární test a in vivo a in vitro test reparace DNA byly negativní. Studie
karcinogenity žádné zvláštní riziko pro lidi neodhalily.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Hydroxid vápenatý
Mannitol
Částečně substituovaná hyprolosa
Natrium-stearyl-fumarát

Potah Hypromelosa
Mastek

Enterosolventní potah 2
Ftalát hypromelosy
Dibutyl-sebakát
Žlutý oxid železitý (E172)
Oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před
vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr Al/Al s desikantem: 5, 7, 10, 14, 15, 20, 25, 28, 30, 37, 50, 56, 60, 75, 90, 98, 100 a enterosolventních tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 – Nusle, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

09/815/10-C



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 13. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 7. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU
30. 9. 2022