MOXOSTAD -

sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

MOXOSTAD 0,2 mg potahované tablety
MOXOSTAD 0,3 mg potahované tablety
MOXOSTAD 0,4 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Moxonidinum 0,2, 0,3 nebo 0,4 mg v 1 potahované tabletě.

Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta Moxostadu 0,2 mg obsahuje 94,5 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta Moxostadu 0,3 mg obsahuje 94,4 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta Moxostadu 0,4 mg obsahuje 94,3 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Popis přípravku: Kulaté tablety o průměru přibližně 6 mm.
Tablety 0,2 mg jsou světle růžové, tablety 0,3 mg jsou růžové a tablety 0,4 mg jsou tmavě růžové.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Léčba lehké až středně těžké esenciální hypertenze.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Léčba musí být zahájena nejnižší dávkou Moxostadu. To znamená denní dávku 0,2 mg přípravku
Moxostad ráno. Pokud není terapeutický efekt dostatečný, je možné zvýšit dávku po třech týdnech na 0,mg. Tuto dávku je možné podávat v jednotlivé dávce (která se užívá ráno) nebo je možné dávku rozdělit
do dvou denních dávek (ranní a večerní). Není-li účinek dávky dostatečný po dalších třech týdnech, lze
dávku dále zvýšit na maximální dávku 0,6 mg, která se podává rozdělená na ranní a večerní dávku.
Neměla by být překročena jednotlivá dávka 0,4 mg moxonidinu a denní dávka 0,6 mg moxonidinu.


Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů se středně těžkou poruchou funkcí ledvin (GFR v rozmezí od 30 ml/min do 60 ml/min) by
jednotlivá dávka neměla překročit 0,2 mg a denní dávka by neměla překročit 0,4 mg moxonidinu.

Starší lidé
Za předpokladu, že není přítomná porucha funkce ledvin, doporučení pro dávkování je stejné jako pro
dospělé pacienty.

Pediatrická populace

Moxostad nemá být užíván dětmi a dospívajícími do 16 let věku, protože pro použití u této věkové
skupiny není dostatek informací.

Způsob podání
Perorální podání.
Současný příjem potravy neovlivňuje farmakokinetiku moxonidinu, proto je možné podávat Moxostad
před jídlem, během jídla či po jídle. Tablety se zapíjejí dostatečným množstvím tekutiny.

4.3. Kontraindikace

Moxonidin je kontraindikován u pacientů s:
- hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- sick-sinus syndromem
- bradykardií (srdeční rytmus v klidu < 50 úderů/minutu)
- AV-blokem 2. a 3. stupně
- srdeční insuficiencí (viz bod 4.4)

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Je-li moxonidin užíván u pacientů s AV blokem 1. stupně, má být věnována zvláštní péče tomu, aby
nenastala bradykardie.

Je-li moxonidin užíván u pacientů se závažnou ischemickou chorobou srdeční nebo nestabilní anginou
pectoris, má být pacientům věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené
zkušenosti.

Je-li moxonidin užíván u pacientů se středně závažnou srdeční nedostatečností, má být pacientům
věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené klinické zkušenosti týkající se
bezpečnosti použití.

Při podávání moxonidinu pacientům se zhoršením renálních funkcí je třeba opatrnosti, protože moxonidin
se vylučuje především ledvinami. U těchto pacientů se doporučuje opatrné titrování dávky, a to zvláště na
počátku léčby. Dávkování má začít 0,2 mg denně a pokud je to klinicky indikováno a léčba je dobře
snášena, může být zvýšeno maximálně na 0,4 mg denně.

Je-li moxonidin užíván současně s betablokátory a léčba oběma léky má být ukončena, vysazuje se
betablokátor jako první a pak po několika dnech moxonidin.
Dosud nebyl po přerušení léčby moxonidinem pozorován rebound fenomén na krevní tlak. Avšak náhlé
přerušení léčby moxonidinem se nedoporučuje; dávka by měla být snižována postupně v průběhu dvou
týdnů.

Přípravek Moxostad obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnou dědičnou nesnášenlivostí galaktózy, vrozeným
nedostatkem laktázy (Lapp lactase deficiency) nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli užívat
tento lék.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání přípravku Moxostad s jinými antihypertenzivy má za následek aditivní účinek.

Tricyklická antidepresiva mohou snižovat účinnost centrálně působících antihypertenziv. Proto se
současné podávání tricyklických antidepresiv a moxonidinu nedoporučuje.

Moxonidin může potencovat účinek tricyklických antidepresiv (je třeba se vyhnout současnému
předepisování), trankvilizérů, alkoholu, sedativ a hypnotik.


Moxonidin středně silně negativně zesiloval zhoršené charakteristiky kognitivních funkcí u pacientů
užívajících lorazepam. Moxonidin může zvyšovat sedativní účinek benzodiazepinů při současném
podávání těchto léků.

Moxonidin se vylučuje tubulární exkrecí. Interakci s jinými léky, které jsou vylučovány tubulární exkrecí,
nelze vyloučit.


Tolazolin může v závislosti na dávce snížit působení moxonidinu.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání Moxostadu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty prokázaly
ve vysokých dávkách reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé.
Moxostad by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné.

Kojení
Moxonidin je vylučován do mateřského mléka. Proto nesmí být užíván během kojení. Pokud je léčba
Moxostadem nutná, je nutné kojení přerušit.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Byly však hlášeny
spavost a závratě. To je třeba vzít v úvahu při provádění uvedených činností.

4.8. Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky u pacientů užívajících moxonidin byly sucho v ústech, poruchy
rovnováhy, astenie a spavost. V dalším průběhu léčby, po prvních týdnech, tyto příznaky většinou
ustupovaly.

Nežádoucí účinky podle systémově orgánových tříd: (pozorované s níže uvedenými frekvencemi během
placebem kontrolovaných klinických studií s počtem pacientů exponovaných moxonidinu n=886):

MedDRA
systémově
orgánová
třída
Velmi časté
≥ Časté
≥ 1/100, ≥ 1/1000, metabolizmu a
výživy
Retence tekutin
Anorexie
Srdeční poruchy Bradykardie
Poruchy ucha a
labyrintu
Tinnitus
Poruchy nervového
systému
Bolest hlavy*,
Poruchy
rovnováhy/závratě
Spavost
Ospalost
Synkopa*
Sedace
Parestézie končetin
Oční poruchy Suché svědění nebo
pocity pálení v oku
Cévní poruchy Vasodilatace Hypotenze* (včetně
ortostatické hypotenze)
Poruchy periferního
oběhu

Gastrointestinální
poruchy
Sucho v ústech Průjem
Zácpa
Nausea / zvracení /
poruchy trávení*
a další
gastrointestinální
poruchy
Bolest příušní žlázy
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Vyrážka / svědění Alergické kožní reakce
Angioedém
Celkové a jinde
nezařazené poruchy
a lokální reakce po
podání
Astenie

Edém
Muskuloskeletální
poruchy a poruchy
pojivové tkáně
Bolest zad

Bolest krku
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Gynekomastie
Impotence
Psychiatrické
poruchy
Změněné
myšlenkové procesy
Poruchy spánku
včetně nespavosti
Nervozita
Deprese
Úzkost
Ztráta libida
* frekvence nebyla vyšší ve srovnání s placebem

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Příznaky předávkování
Byl popsán následující případ náhodného předávkování u dvouletého dítěte:
Dítě požilo neznámé množství moxonidinu. Maximální množství, o které se mohlo jednat, bylo 14 mg. U
dítěte došlo k rozvoji následujících příznaků:sedace, hypotenzní kóma, mióza a dyspnoe. Po výplachu
žaludku, infúzi glukózy, mechanické ventilaci a fyzickém klidu příznaky zcela vymizely během 11 hodin.

V několika případech předávkování, které byly hlášeny, požili pacienti akutně dávku 19,6 mg bez
následku smrti. Příznaky, které byly zaznamenány: bolest hlavy, útlum, spavost, hypotenze, závratě,
celková slabost, bradykardie, sucho v ústech, zvracení, únava a bolest v horní části zažívacího traktu. V
případě závažného předávkování se doporučuje pečlivé monitorování, a to zvláště poruch vědomí a
útlumu dýchání.

Navíc na základě několika zvířecích studií s vysokými dávkami lze odvodit, že se může vyskytnout i
přechodná hypertenze, tachykardie a hyperglykémie.

Léčba předávkování
Specifické antidotum není známo. Při hypotenzi se zvažuje oběhová podpora, jako je podání tekutin a
dopaminu. Bradykardii lze léčit atropinem.


Alfablokátory mohou snižovat nebo rušit paradoxní hypertenzi, kterou lze pozorovat při předávkování
moxonidinem.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antihypertenziva, antiadrenergní látky, centrálně účinné
ATC kód: C02AC
Údaje z různých experimentů na zvířatech prokázaly, že moxonidin má výrazně hypotenzní účinek.
Dostupná experimentální data svědčí o tom, že místo působení moxonidinu je v centrálním nervovém
systému (CNS).
Moxonidin se selektivně váže na I1-imidazolinové receptory v mozkovém kmeni. Tyto receptory
senzitivní na imidazolin jsou lokalizovány především v rostrálních ventrolaterálních partiích prodloužené
míchy, což je oblast, která hraje důležitou roli v centrální regulaci sympatického nervového systému.
Působením na I1-imidazolinové receptory se snižuje aktivita sympatiku. Tyto účinky byly demonstrovány
pro kardiální, intestinální a renální nervová zakončení.
Moxonidin se liší od jiných centrálně působících antihypertenziv především nižší afinitou k centrálním αadrenergním receptorům ve srovnání s I1-imidazolinovými receptory. Alfa2-adrenergní receptory jsou
považovány za prostředníka, jehož ovlivnění způsobuje sedaci a sucho v ústech; tedy nejčastěji se
vyskytující nežádoucí účinky centrálně působících antihypertenziv.
Průměrný systolický a diastolický krevní tlak se snižuje jak během fyzické aktivity, tak v klidu.

Ovlivnění mortality a kardiovaskulární morbidity moxonidinem není v současné době známo.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání se moxonidin rychle vstřebává. U člověka se absorbuje přibližně 90% perorálně
podané dávky. Příjem potravy neovlivňuje farmakokinetiku moxonidinu.
Nedochází k metabolismu prvního průchodu a biologická dostupnost je 88%.

Distribuce
Na plazmatické proteiny se u člověka váže pouze 7% moxonidinu (Vdss = 1,8  0,4 l/kg). Vrcholových
plazmatických hladin moxonidinu je dosaženo za 30-180 minut po podání potahované tablety.

Biotransformace
Moxonidin se metabolizuje z 10-20%, a to především na 4,5-dehydromoxonidin a na derivát
aminomethanamidinu otevřením imidazolinového kruhu. Hypotenzní účinek 4,5-dehydromoxonidinu
představuje 1/10 účinku moxonidinu a účinek derivátů aminomethanamidinu pouze 1/100 účinku
moxonidinu.

Eliminace
Moxonidin a jeho metabolity se téměř výhradně vylučují ledvinami. Více než 90 % dávky se vyloučí
ledvinami během prvních 24 hodin a přibližně 1 % se vyloučí stolicí. Kumulativní vylučování
nezměněného moxonidinu činí přibližně 50-75%. Průměrný plazmatický poločas eliminace je 2,2 až 2,hodiny a renální poločas je 2,6 až 2,8 hodiny.

U pacientů se středně závažnou poruchou funkcí ledvin (GFR 30 - 60 ml/min) se AUC zvyšuje o 85 % a
clearance se snižuje o 52 %. U těchto pacientů je třeba dávku upravit, aby maximální denní dávka
nepřekročila 0,4 mg a maximální jednotlivá dávka 0,2 mg.

U pacientů se závažnou poruchou funkcí ledvin (GFR < 30 ml/min) je clearance snížena o 68 % a poločas
eliminace je prodloužen až na 7 hodin. U těchto pacientů je moxonidin kontraindikován (viz bod 4.3).


Farmakokinetika u dětí
U dětí nebyly provedeny žádné farmakokinetické studie.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních studií toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity,
a kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
Studie reprodukční toxicity neodhalily žádné účinky na fertilitu a žádný teratogenní potenciál.
Embryotoxické účinky se objevily u potkanů v dávkách vyšších než 3 mg/kg/den a u králíků v dávkách
vyšších než 0,7 mg/kg/den. V perinatálních a postnatálních studiích u potkanů byl ovlivněn jak vývoj, tak
životaschopnost potomků v dávkách nad 1 mg/kg/den.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Tableta:
monohydrát laktózy
krospovidon
povidon magnesium-stearát

Potah tablety:
hydroxypropylmethylcelulosa
oxid titaničitý (E171)
makrogol červený oxid železitý (E172)

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

Moxostad 0,2 mg: 2 roky.
Moxostad 0,3 mg: 3 roky.
Moxostad 0,4 mg: 3 roky.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30°C.

6.5. Druh obalu a obsah balení

Moxostad 0,2mg a Moxostad 0,4mg:
PVC/PVDC/Al blistr obsahující 7, 10,14, 20, 28, 30, 50, 56, 98, 100, 400 (20 x 20, 10 x 40 pouze jako
balení pro nemocnice) potahovaných tablet

nebo

PVC/PVDC/Al perforované jednodávkové blistry obsahující 7x1, 10x1, 14x1, 20x1, 28x1, 30x1, 50x1,
56x1, 98x1, 100x1, 400 (20 x 20x1, 10x 40x1 pouze jako balení pro nemocnice) potahovaných tablet.


Moxostad 0,3mg:

PVC/PVDC/Al blistr obsahující 10, 20, 28, 30, 50, 56, 98, 100, 400 (20 x 20, 10 x 40 pouze jako balení
pro nemocnice) potahovaných tablet

nebo

PVC/PVDC/Al perforované jednodávkové blistry obsahující 10x1, 20x1, 28x1, 30x1, 50x1, 56x1, 98x1,
100x1, 400 (20 x 20x1, 10x 40x1 pouze jako balení pro nemocnice) potahovaných tablet.


Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

STADA Arzneimittel AG, Stadastrasse 2-18, D-61118 Bad Vilbel, Německo.

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLOA

MOXOSTAD 0,2 mg : 58/186/04-C
MOXOSTAD 0,3 mg : 58/187/04-C
MOXOSTAD 0,4 mg : 58/188/04-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 15. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 8. 9.
10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 5.