LABETALOL S.A.L.F. -

Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického
léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program.
Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Labetalol S.A.L.F. 5 mg/ml injekční/infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ml obsahuje 5 mg labetalol-hydrochloridu.
Pomocné látky se známým účinkem: 1 ml obsahuje 49,5 mg monohydrátu glukózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční/infuzní roztok
Labetalol S.A.L.F. je čirý, bezbarvý roztok a dodává se v ampulce z čirého skla.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Těžká hypertenze, včetně těžké hypertenze v těhotenství, kdy je nutné rychlé dosažení kontroly
krevního tlaku.
• Může být použit při anestezii k dosažení řízené hypotenze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Přípravek Labetalol S.A.L.F. injekční roztok je indikován pro intravenózní použití u hospitalizovaných
pacientů.

Populace
Dospělí

Indikace Dávka

Závažná hypertenze


Bolusová injekce:
Pokud je nutné rychle snížit krevní tlak, měla by být podána dávka 50 mg
intravenózní injekcí (v průběhu 1 minuty) a v případě potřeby opakovat v
5minutových intervalech, dokud nedojde k uspokojivé odpovědi. Celková
dávka by neměla překročit 200 mg.
Maximální účinek se obvykle dostaví do 5 min a doba trvání účinku je
obvykle asi 6 h, ale může trvat až 18 h.


Intravenózní infuze:
Je třeba použít roztok labetalolu o koncentraci 1 mg/ml, tj. obsah dvou ml ampulí (200 mg) zředěných na 200 ml s kompatibilními infuzními
roztoky pro intravenózní použití uvedenými v bodě 6.6.
Rychlost infuze by se měla obvykle pohybovat kolem 160 mg/h, ale může
být upravena podle odezvy a dle uvážení lékaře.
Účinná dávka je obvykle 50 až 200 mg, ale infuze by měla být podávaná,
dokud není dosaženo uspokojivé odpovědi, vyšší dávky můžou být potřebné
zejména u pacientů s feochromocytomem.

V případě těžké těhotenské hypertenze se infuze podává pomaleji se
zvyšující se rychlostí. Rychlost infuze by měla začít na 20 mg/h a poté ji
každých 30 minut zdvojnásobovat, dokud nedojde k dosažení uspokojivé
odpovědi nebo dosažení dávky 160 mg/h.

Dosažení
kontrolovaného
hypotenze
během
anestezie

K dosažení řízené hypotenze během anestezie je doporučená počáteční
dávka labetalolu pro injekce 10 až 20 mg intravenózně v závislosti na věku
a stavu pacienta.

Pokud není dosaženo uspokojivé hypotenze po 5 minutách, měla by být
dávka zvyšována o 5 až 10 mg, dokud není dosaženo požadované hladiny
krevního tlaku.

Průměrná doba trvání hypotenze po podání 20 až 25 mg labetalolu je 50 min.

Hypertenze
způsobená
jinými příčinami

Podávejte infuzi rychlostí 120-160 mg/h, dokud nedojde k uspokojivé
odpovědi a poté infuzi zastavte. Účinná dávka je obvykle 50 až
200 mg, ale může být nutné podat i vyšší dávky, zejména u pacientů
s feochromocytomem.

Pediatrická populace:

Bezpečnost a účinnost labetalolu u pediatrických pacientů ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena.
Nejsou k dispozici žádné údaje.

Způsob podání:
Opatření, která je třeba dodržet při manipulaci s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním:
Pacienti mají dostat lék vždy v poloze vleže na zádech nebo na levém boku.
V průběhu 3 hodin od intravenózního podání přípravku je třeba se vyvarovat vertikalizaci pacienta,
protože by se mohla objevit závažná posturální hypotenze.

4.3 Kontraindikace

• Přípravek Labetalol S.A.L.F. je kontraindikován u pacientů se známou přecitlivělostí na účinnou
látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Neselektivní betablokátory by neměly být podávány pacientům s astmatem nebo s anamnézou
obstrukční plicní nemoci.
•
• Labetalol je kontraindikován u srdeční blokády druhého nebo třetího stupně (pokud není zaveden
kardiostimulátor), kardiogenního šoku a dalších stavů spojených se závažnou a prolongovanou
hypotenzí nebo závažnou bradykardií
• Nekompenzované srdeční selhání
• Nestabilní/nekontrolovaná srdeční insuficience
• Syndrom nemocného sinu (včetně sinusové síňové blokády), pokud není kardiostimulátor na místě
• Prinzmetalova angina pectoris
• Dysfunkce sinusového uzlu
• Neléčený feochromocytom

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Onemocnění jater
Při onemocnění jater je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Velmi vzácně bylo zaznamenáno závažné
hepatocelulární poškození způsobené léčbou labetalolem. Jaterní poškození je obvykle reverzibilní
a vyskytlo se jak u krátkodobé, tak i dlouhodobé léčby. Byly hlášeny případy jaterní nekrózy, některé s
fatálními následky. Při objevení se prvních známek nebo příznaků jaterní dysfunkce by měla být
provedena odpovídající laboratorní vyšetření. Pokud je jaterní poškození potvrzeno laboratorními testy,
nebo pokud se u pacienta objeví žloutenka, měla by být léčba labetalolem ukončena a neměla by být
znovu zahájena.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat použití labetalolu u pacientů s poruchou funkce jater, protože tito
pacienti metabolizují labetalol pomaleji než pacienti bez jaterního onemocnění.

Porucha funkce ledvin
Opatrnost se doporučuje při použití labetalolu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
(GFR = 15-29 ml/min /1,73m2).

Periferní cévní onemocnění
Labetalol by měl být používán s opatrností u pacientů s periferním cévním onemocněním, protože jejich
příznaky se mohou zhoršit. Opatrnost se doporučuje u pacientů s periferním arteriálním onemocněním
(Raynaudův syndrom, intermitentní klaudikace), protože labetalol může jejich příznaky zhoršit. Alfa-
blokátory mohou zabránit nepříznivému účinku beta-blokátorů.

Symptomatická bradykardie
Pokud se u pacienta objeví symptomatická bradykardie, je třeba snížit dávku labetalolu.

Atrioventrikulární blokáda prvního stupně
Vzhledem k negativnímu vlivu léčivých přípravků blokujících beta-adrenoreceptory
na atrioventrikulární vedení, by měl být labetalol podáván s opatrností pacientům s atrioventrikulárním
blokádou prvního stupně.

Diabetes mellitus
V případě nekontrolovaného nebo obtížně kontrolovatelného diabetes mellitus je třeba dbát zvýšené
opatrnosti. Stejně jako u jiných beta-adrenoreceptory blokujících léčivých přípravků, může labetalol
maskovat příznaky hypoglykémie (tachykardie a třes) u diabetických pacientů. Hypoglykemický účinek
inzulínu a perorálních hypoglykemických přípravků může být beta-blokátory zesílen.

Labetalol S.A.L.F obsahuje 49,5 mg/ml monohydrátu glukózy. To je třeba vzít v úvahu
u pacientů s diabetes mellitus.

Tyreotoxikóza
Beta-blokátory mohou maskovat příznaky tyreotoxikózy, ale funkce štítné žlázy není změněna.

Přecitlivělost na beta-blokátory
Riziko anafylaktické reakce: Pacienti s anamnézou těžké anafylaktické reakce na různé alergeny,
mohou být citliví na opakované provokace, ať už náhodné, diagnostické nebo terapeutické. Tito
pacienti nemusí reagovat na obvyklé dávky epinefrinu používaných k léčbě alergické reakce.

Adrenalin
Pokud pacienti dostávající labetalol vyžadují léčbu adrenalinem, měla by být dávka adrenalinu snížena,
protože souběžné podávání labetalolu s adrenalinem může vést k bradykardii a hypertenzi (viz bod 4.5).
Interakce s jinými léčivými přípravky a další interakce).

Pokud je hladina adrenalinu v krvi značně zvýšená, jako je tomu u feochromocytomu, může labetalol
způsobit paradoxní zvýšení krevního tlaku.

Kožní vyrážky a/nebo suché oči
V souvislosti s užíváním beta-blokátorů byly hlášeny kožní vyrážky a/nebo suché oči.
Hlášený výskyt je nízký a ve většině případů příznaky ustoupily po ukončení léčby. Postupné vysazení
léku by mělo být zváženo, pokud se objeví taková reakce a nelze ji vysvětlit jinak.

Intraoperační syndrom plovoucí duhovky
Výskyt intraoperačního syndromu plovoucí duhovky (IFIS, varianta syndromu malé zornice) byl
pozorován při operaci šedého zákalu u některých pacientů, kteří jsou nebo byli dříve léčeni
tamsulosinem. Ojedinělá hlášení se týkala jiných alfa-1blokátorů a nelze vyloučit riziko účinku třídy
léků. Vzhledem k tomu, že IFIS může vést ke zvýšení výskytu komplikací při operaci šedého zákalu,
měl by být oční chirurg před zákrokem informován o současném nebo předchozím užívání
alfa-1-blokátorů.

Srdeční selhání nebo zhoršená funkce levé srdeční komory
Zvláštní opatrnosti je třeba dbát u pacientů se srdečním selháním nebo poruchou systolické funkce levé
komory. Labetalol je kontraindikován u nekontrolovaného srdečního selhání, ale může být použit
s opatrností u pacientů, kteří jsou dobře kontrolovaní a jsou asymptomatičtí. Srdeční selhání by mělo
být kontrolováno vhodnou léčbou před použitím labetalolu.

Užívání beta-blokátorů s sebou nese zvýšené riziko vyvolání nebo zhoršení srdečního selhání nebo
obstrukční plicní nemoci. V případě srdečního selhání by měla být zachována kontraktilita myokardu
a selhání by mělo být kompenzováno. Pacienti se sníženou kontraktilitou, zejména starší pacienti, by
měli být pravidelně sledováni, zda nedochází k rozvoji srdečního selhání.

Důrazně se doporučuje, aby léčba labetalol-hydrochloridem nebyla náhle přerušena, zejména u pacientů
se srdečním selháním a pacientů s anginou pectoris (riziko zhoršení stavu angina pectoris, infarktu
myokardu a fibrilace komor).

Inhalační anestetika
Při souběžné léčbě inhalačními anestetiky je třeba dbát zvýšené opatrnosti (viz bod 4.5). Interakce s
jinými léčivými přípravky a další interakce). Léčba labetalolem se nemusí před zahájením anestezie
přerušit, ale před zahájením anesteziologické léčby by měl být pacientovi podán intravenózně atropin.
Labetalol může zesilovat hypotenzní účinky těkavých anestetik.

Metabolická acidóza a feochromocytom
Opatrnosti je třeba u metabolické acidózy a feochromocytomu. U pacientů s feochromocytomem by měl
být labetalol podáván až po dosažení adekvátní alfa-blokády.

Antagonisté vápníku
Při současném užívání labetalolu s antagonisty vápníku je třeba dbát zvýšené opatrnosti, zejména pokud
jde o " blokátory vápníkových kanálů", které negativně ovlivňují kontraktilitu a AV vedení.
Při současném podávání adrenalinu, verapamilu nebo antiarytmik třídy 1 je třeba postupovat opatrně
(viz bod

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a další interakce).

Beta-blokátory mají negativní inotropní účinek, ale neovlivňují pozitivní inotropní účinek digoxinu.

Náhlé krvácení
Během anestezie může labetalol maskovat kompenzační fyziologické reakce na náhlé krvácení
(tachykardie a vazokonstrikce). Krevní ztráty a udržovaný objem krve proto musí být pečlivě sledovány.

Administrace
Doporučuje se monitorování krevního tlaku a srdeční frekvence po injekci a během infuze. U většiny
pacientů dochází k mírnému snížení srdeční frekvence. Těžká bradykardie je neobvyklá, ale lze ji upravit
podáním atropinu v dávce 1 až 2 mg intravenózně.

Je třeba sledovat respirační funkce, zejména u pacientů se známou poruchou.
Po snížení krevního tlaku na odpovídající úroveň bolusovou injekcí nebo infuzí, léčba by měla být
nahrazena udržovací léčbou tabletami labetalolu v počáteční dávce 100 mg dvakrát denně. Injekce
labetalolu byla podávána pacientům s nekontrolovanou hypertenzí, kteří již dostávali jiná
antihypertenziva včetně beta-blokátorů, bez vedlejších účinků.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a další interakce

Hypotenzní účinek labetalolu může být snížen, pokud se používá v kombinaci s inhibitory syntézy
prostaglandinů (NSAID). Proto může být nutné upravit dávkování. Může dojít k interakci s jinými
antihypertenzivy.

Labetalol fluoreskuje v alkalických roztocích při excitační vlnové délce 334 nanometrů
a při fluorescenční vlnové délce 412 nanometrů, a proto může při analýze interagovat s některými
fluorescenčními látkami, včetně katecholaminů.
Přítomnost metabolitů labetalolu v moči může vést ke stanovení falešně zvýšených hladin hladiny
katecholaminů v moči, metanefrinu, normetanefrinu a kyseliny vanilmandlové, pokud jsou
měřeny pomocí fluorimetrické nebo fotometrické metody. U pacientů s podezřením na feochromocytom
a léčených labetalol-hydrochloridem by měla být použita specifická metoda pro stanovení hladiny
katecholaminů, např. vysoce výkonná kapalinová chromatografie s extrakcí na pevné fázi.

Bylo prokázáno, že labetalol snižuje vychytávání radioizotopů metajodobenzylguanidinu (MIBG).
Při interpretaci výsledků scintigrafie MIBG je proto třeba postupovat opatrně.

Současné podávání labetalolu a adrenalinu může vést k bradykardii a hypertenzi (viz. bod 4.4 Zvláštní
upozornění a opatření pro použití).


Opatrnosti je třeba, pokud je labetalol používán současně s antiarytmiky třídy 1 nebo s antagonisty
vápníku typu verapamilu.

Zvýšené riziko deprese myokardu v kombinaci s antiarytmiky I. třídy (např. disopyramid a chinidin)
a amiodaron (antiarytmika třídy II).

Riziko výrazné bradykardie a hypotenze v kombinaci s antagonisty vápníku s negativním inotropním
účinkem (např. verapamil, diltiazem), zejména u pacientů s poruchou funkce komor a/nebo poruchy
vedení. Při přechodu z antagonisty vápníku na beta-blokátor nebo naopak by měla být zahájena nová
intravenózní léčba až po uplynutí nejméně 48 hodin od podání předchozí léčby.

Současná léčba antagonisty vápníku, které jsou deriváty dihydropyridinu (např. nifedipinem) může
zvýšit riziko hypotenze a může vést k srdečnímu selhání u pacientů s latentní kardiální insuficiencí.
Digitalisové glykosidy v kombinaci s beta-blokátory mohou prodloužit atrioventrikulární dobu vedení.
Labetalol může zvýšit účinek digoxinu na snížení frekvence stahů komor.

Beta-blokátory, zejména neselektivní beta-blokátory, mohou zvýšit riziko hypoglykémie u diabetických
pacientů a maskovat příznaky hypoglykémie, jako je tachykardie a třes. Mohou zpozdit normalizaci
hladiny glukózy v krvi po hypoglykémii vyvolané inzulínem. Může být nutná úprava dávek perorálních
antidiabetik a inzulínu.

Při celkové anestezii pacientů užívajících beta-blokátory je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Beta-
blokátory snižují riziko arytmií během anestezie, ale mohou vést ke snížení reflexní tachykardie a zvýšit
riziko hypotenze během anestezie. Jako anestetikum se doporučuje přípravek s co nejnižším stupněm
negativně inotropního účinku. Srdeční funkce musí být pečlivě monitorována a bradykardie způsobená
vagovou dominancí by měla být korigována intravenózním podáním atropinu 1-2 mg intravenózně
(vysazení před operací, viz bod

4.2 Dávkování a způsob podání).

Vysazení betablokátorů i klonidinu u pacientů užívajících oba přípravky současně musí být provedeno
postupně. Beta-blokátory musí být vysazeny několik dní před vysazením klonidinu. Je to proto, aby
se snížila možná rebound hypertenzní krize, která je důsledkem vysazení klonidinu. Při přechodu
z klonidinu na beta-blokátor je důležité vysadit klonidin postupně a zahájit léčbu betablokátorem
několik dní po vysazení klonidinu.

Současná léčba inhibitory cholinesterázy může zvýšit riziko bradykardie.

Souběžná léčba stimulačními adrenergními stimulátory může zvýšit riziko hypertenze (např.
fenylpropanolamin a adrenalin), zatímco souběžná léčba beta stimulujícími adrenergiky vede
ke vzájemnému snížení účinku (antidotující účinek).

Současné užívání ergotaminových derivátů může u některých pacientů zvýšit riziko vazospastických
reakcí.

Bylo prokázáno, že labetalol zvyšuje biologickou dostupnost imipraminu o více než 50 %
prostřednictvím inhibice jeho 2-hydroxylace. Labetalol v kombinaci s imipraminem může zvýšit
účinek imipraminu. Současné užívání tricyklických antidepresiv může zvýšit výskyt třesu.

Labetalol může zesilovat hypotenzní účinek těkavých anestetik.
Ke zvýšené hypotenzi může dojít v případě současného užívání např. nitrátů, antipsychotik
(fenothiazinových derivátů, jako je chloropromazin), jiných antipsychotik a antidepresiv.


4.6 Plodnost, těhotenství a kojení

Těhotenství
Na základě zkušeností s těhotenstvím u lidí se neočekává, že by labetalol zvyšoval riziko vzniku
vrozených vývojových vad. Studie na zvířatech nenaznačují teratogenitu. Nicméně toxicita
na embryofetální vývoj byla zaznamenána (viz bod 5.3). Vzhledem k farmakologickému účinku
blokády alfa– a beta–adrenoceptorů při užívání v druhé polovině těhotenství se mohou vyskytnout
nežádoucí účinky u plodu a novorozence (bradykardie, hypotenze, respirační deprese a hypoglykémie),
protože labetalol prochází placentární bariérou. Pečlivé sledování po porodu je nutné po 24–48 hodin.
Beta-blokátory mohou snížit průtok krve dělohou.
Labetalol by měl být během těhotenství používán pouze pokud jeho přínos pro matku převýší jeho
potenciální riziko pro plod.

Kojení
Labetalol se vylučuje do mateřského mléka v malém množství (přibližně 0,004-0,07 % dávky podané
matce). Dosud nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky. Při podávání labetalolu kojícím ženám je třeba
dbát zvýšené opatrnosti. Byly hlášeny bolesti bradavek a Raynaudův fenomén (viz bod 4.8).

Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje o potenciálních účincích labetalolu na fertilitu u lidí. Neklinické údaje
jsou považovány za nedostatečné.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Není relevantní.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastější nežádoucí účinky pozorované při injekčním podání labetalolu a získané
z postmarketingových dat zahrnují: srdeční selhání, posturální hypotenzi, přecitlivělost, horečku
vyvolanou lékem, zvýšené hodnoty jaterních testů, ucpaný nos a erektilní dysfunkci.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Pro klasifikaci četnosti byla použita následující konvence:
Velmi časté ≥Časté ≥1/100 a
Nežádoucí účinky označené # jsou obvykle přechodné a vyskytují se během několika prvních týdnů
léčby.

Orgánový systém Nežádoucí účinky
Imunitní systém Časté Přecitlivělost, horečka vyvolaná
léky
Srdeční poruchy Časté Srdeční selhání
Vzácné Bradykardie
Velmi vzácné Srdeční blokáda
Cévní poruchy Časté #Posturální hypotenze
Velmi vzácné Exacerbace Raynaudova
syndromu
Respirační, hrudní a
Mediastinální poruchy
Časté #Ucpaný nos
Méně časté Bronchospasmus
Játra a žlučové cesty Časté Zvýšené jaterní funkční testy
Velmi vzácné Hepatitida, hepatocelulární
žloutenka, cholestatická
žloutenka, jaterní nekróza
Reprodukční orgány
Mléčná žláza
Časté Erektilní dysfunkce
Není známo Bolest bradavek, Raynaudův
fenomén bradavek

Popis některých nežádoucích účinků:

Imunitní systém
Mezi hlášené reakce z přecitlivělosti patří vyrážka, pruritus, dušnost a ve velmi vzácných případech
lékem vyvolaná horečka a angioedém.
Cévní poruchy
Výrazná posturální hypotenze se může objevit, pokud je pacientům dovoleno zaujmout vzpřímenou
polohu do 3 hodin po podání injekce labetalolu.
Hepatobiliární poruchy
Příznaky poruch jater a žlučových cest jsou obvykle reverzibilní při ukončení podávání léčivého
přípravku.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky a projevy
Lze očekávat závažné kardiovaskulární účinky, např. nadměrnou posturální hypotenzi a v některých
případech i bradykardii. Po masivním předávkování labetalolem perorálně bylo hlášeno oligurické
renální selhání. V jednom případě podání dopaminu ke zvýšení krevního tlaku pravděpodobně
zhoršilo renální selhání.

Léčba
Pacienti by měli být uloženi vleže na zádech se zvednutýma nohama. Parenterální
adrenergní/anticholinergní léčba by měla být podávána podle potřeby, aby se zlepšil krevní oběh.

Hemodialýzou se z oběhu odstraní méně než 1 % labetalol-hydrochloridu.

Další postup by měl být podle klinické indikace nebo podle doporučení národního toxikologického
centra, pokud je k dispozici.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: alfa a beta blokátory, ATC kód: C07AG01

Mechanismus účinku
Labetalol snižuje krevní tlak blokádou periferních arteriolárních alfa-adrenoreceptorů, což vede
ke snížení periferní rezistence a současnou beta-blokádou chrání srdce před reflexním účinkem
zvýšeného tonu sympatiku, ke kterému by jinak došlo.

Farmakodynamické účinky
Srdeční výdej není významně snížen v klidu ani po mírné zátěži. Zvýšení systolického
krevního tlaku během cvičení je menší, ale odpovídající změny diastolického tlaku jsou
v podstatě normální. Lze očekávat, že všechny tyto účinky budou prospěšné pro pacienty s hypertenzí.

5.2 Farmakologické vlastnosti

Farmakokinetika
Labetalol se chemicky skládá ze čtyř stereoizomerů s různými farmakodynamickými účinky.

Distribuce
Přibližně 50 % labetalolu v krvi je vázáno na bílkoviny. Ve studiích na zvířatech bylo zjištěno, že pouze
zanedbatelné množství léčiva prochází hematoencefalickou bariérou. Labetalol prochází placentární
bariérou a je vylučován do mateřského mléka.

Metabolismus
Labetalol je metabolizován především konjugací na neaktivní glukuronidové metabolity.

Eliminace
Glukuronidové metabolity se vylučují močí i žlučí do stolice. Méně než 5 % dávky labetalolu se vylučuje
v nezměněné formě močí a žlučí. Plazmatický poločas labetalolu je přibližně 4 h.

Zvláštní populace pacientů

Porucha funkce jater
Labetalol podléhá při perorálním podání významnému, ale variabilnímu first-pass metabolismu.
Ve studii s 10 pacienty s histologicky prokázanou cirhózou byla expozice perorálnímu labetalolu
zvýšená přibližně trojnásobně ve srovnání se zdravými kontrolami. Variabilita mezi jednotlivými
subjekty u obou pacientů i kontrolách byla vysoká (přibližně 2,5násobná). Pacientům s poruchou funkce
jater je třeba podat nižší perorální dávky labetalolu (viz bod

4.2 Dávkování a způsob podání a bod 4.Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

5.3 Preklinické údaje o bezpečnosti

Karcinogenní, mutagenní a teratogenní účinky
Ve studiích in vitro a in vivo nebyl prokázán žádný mutagenní potenciál.
Labetalol neprokázal v dlouhodobých studiích na myších a potkanech žádnou karcinogenitu.
Teratogenita nebyla zjištěna u potkanů a králíků při perorálních dávkách 6 a 4násobku maximální
doporučené dávky pro člověka. U obou druhů byly pozorovány zvýšené resorpce plodu při dávkách
10
blížících se maximální doporučené dávce pro člověka. Teratologická studie provedená s labetalolem
u králíků při intravenózních dávkách až do 1,7 násobku maximální doporučené dávky pro člověka
neodhalila žádné známky poškození plodu v souvislosti s léčivem.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát glukózy
Disodná sůl EDTA
Voda na injekce
Hydroxid sodný a kyselina chlorovodíková (pro úpravu pH)

6.2 Inkompatibility

Bylo prokázáno, že injekční labetalol je inkompatibilní s injekčním hydrogenuhličitanem sodným BP
4,2 % W/V.

6.3 Doba použitelnosti

roky.
Chemická a fyzikální stabilita přípravku v otevřeném obalu byla prokázána po dobu 24 hodin při 25 °C,
30 °C a 40 °C. Z mikrobiologického hlediska by měl být přípravek použit okamžitě. Pokud se nepoužije
okamžitě, uživatel je zodpovědný za stav výrobku před použitím a dobu skladování, která by obvykle
neměla přesáhnout 24 hodin při teplotě 2 až 8 °C.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje zvláštní podmínky pro uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Balení 5 x 20 ml (skleněná ampule)

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Labetalol by měl být ředěn pouze kompatibilními infuzními roztoky za aseptických podmínek.
Injekční labetalol je kompatibilní s následujícími infuzními roztoky:
• 50 mg/ml dextróza
• 1,8 mg/ml chlorid sodný a 40 mg/ml dextróza
• 3 mg/ml chlorid draselný a 50 mg/ml dextróza
• Ringerův laktát
• 0,9 % chlorid sodný

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

S.A.L.F S.p.A Laboratorio Farmacologico via Marconi, 2 - 24069 Cenate Sotto (BG), Itálie
- Tfn. +39 035 11

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) - v zemi původu



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

2016-12-19/2021-11-

10. DATUM REVIZE TEXTU

2022-04-05