FENOFIX -

sp.zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Fenofix 200 mg tvrdé tobolky
Fenofix 267 mg tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Fenofibratum 200 mg, resp. 267 mg v 1 tvrdé tobolce.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdé tobolky.

Popis přípravku:
Fenofix 200 mg: tobolky s červenooranžovou vrchní i spodní částí s označením FM/200 na obou částech,
obsahující bílý až téměř bílý prášek s malými aglomeráty.
Fenofix 267 mg: tobolky s červenooranžovou vrchní a žlutou spodní částí s označením FM/267 na obou
částech, obsahující bílý až téměř bílý prášek s malými aglomeráty.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Fenofix je indikován jako doplněk k dietě a jiné nefarmakologické léčbě (např. cvičení, redukce
hmotnosti) v následujících případech:
- Léčbě závažné hypertriglyceridémie s nízkou hladinou nebo bez nízké hladiny HDL cholesterolu.
- Smíšené hyperlipidémie kdy je léčba statiny kontraindikována nebo není tolerována.
- Fenofix 200mg jako doplněk k léčbě statinem u smíšené hyperlipidémie pacientů s vysokým
kardiovaskulárním rizikem, u nichž triacylglyceroly ani HDL cholesterol nejsou dostatečně
kontrolovány.

Je nezbytné pokračovat v dietním režimu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Přípravek je v kombinaci s dietou vhodný k dlouhodobé symptomatické léčbě, jejíž účinnost by se měla
pravidelně kontrolovat.

Dávkování u poruch funkce ledvin viz bod 4.4.

Fenofix 200 mg:
Doporučovaná dávka pro dospělé pacienty je jedna tobolka (200 mg) denně.



Fenofix 267 mg:
Obvykle se podává 1 tobolka (267 mg) denně. Jakmile je dosaženo stabilizace hladin cholesterolu, je
doporučeno snížit dávku na 1 tobolku Fenofixu 200 mg denně.

Pediatrická populace:

Bezpečnost a účinnost fenofibrátu u dětí a dospívajících mladších 18 let dosud nebyla stanovena.
Potřebné údaje nejsou dostupné. Proto se použití fenofibrátu u dětí a dospívajících do 18 let
nedoporučuje.

Starší pacienti (≥ 65 let)
Žádná úprava dávky není nutná. Doporučuje se obvyklá dávka, s výjimkou snížené funkce ledvin
s odhadovanou glomerulární filtrací (eGFR) <60 ml/min/1,73 m2 (viz Pacienti s poruchou funkce
ledvin).

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Fenofibrát se nesmí užívat, pokud je přítomna těžká porucha funkce ledvin, definovaná jako eGFR Pokud se eGFR pohybuje mezi 30 a 59 ml/min/1,73 m2, dávka nesmí překročit 100 mg standardního
nebo 67 mg mikronizovaného fenofibrátu jednou denně.
Pokud se v průběhu sledování eGFR trvale sníží na <30 ml/min/1,73 m2, musí být podávání fenofibrátu
ukončeno.

Fenofix 200 mg a 267 mg obsahují mikronizovanou formu fenofibrátu.

Způsob podání

Přípravek je určen pro perorální podání. Vzhledem ke skutečnosti, že léčivo je hůře absorbováno
z prázdného žaludku, má být přípravek vždy užíván během hlavního jídla.

4.3 Kontraindikace

Přípravek se nesmí předepisovat v těchto případech:

- hypersenzitivita na léčivou látku(y) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- těžká jaterní a ledvinová nedostatečnost
- symptomatická onemocnění žlučníku
- známá fotoalergie nebo fototoxické reakce během léčby fibráty nebo ketoprofenem
- těžká renální insuficience (odhadovaná glomerulární filtrace <30 ml/min/1,73 m2)

Obecně se nedoporučuje kombinovat toto léčivo s inhibitory HMG-CoA reduktázy nebo s jinými
fibráty.

Podávání fenofibrátu je kontraindikováno v době těhotenství a kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sérové transaminázy
U některých pacientů můžeme nalézt mírně zvýšené hladiny sérových transamináz. Ve většině případů
je však toto navýšení pouze přechodné, nízké a asymptomatické. Během prvního roku léčby se nicméně
doporučuje monitorovat každé tři měsíce hladiny sérových transamináz. Léčbu je vhodné přerušit v
případě zvýšení ALT a AST nad trojnásobek horní hranice normy.


Účinek na svaly
V souvislosti s podáváním fibrátů bylo popsáno poškození svalů včetně vzácných případů
rhabdomyolýzy. Výskyt této poruchy se zvyšuje u pacientů s hypoalbuminémií a ledvinnou
nedostatečností. Na možnost poškození svalů upozorní difuzní myalgie, myositis, svalové křeče
a slabost a/nebo výrazné zvýšení CPK (hladiny přesahující pětinásobně normální hodnoty). V takových
případech by měla být léčba přerušena.
Riziko svalového poškození se kromě toho dále zvyšuje v případech, kdy je lék užíván společně s dalším
fibrátem nebo v kombinaci s inhibitory HMG-CoA reduktázy (viz „Interakce“).
Podobně jako u ostatních fibrátů, byl u pacientů užívajících fenofibrát popsán výskyt pankreatitidy.
Tento jev vysvětluje selhání účinnosti u pacientů s těžkou hypertriglyceridaemií, přímým účinkem léku
nebo sekundárním efektem zprostředkovaným kamenem nebo tvořeným „pískem“ ve společném
žlučovodu.

U hyperlipidemických pacientů léčených estrogeny či kontraceptivy obsahujícími estrogeny by mělo
být zjištěno, zda-li je hyperlipidemie primární nebo sekundární povahy (možné navýšení hladiny
lipidů vyvolané orálními estrogeny).
Účinnost léčby má být monitorována stanovením hodnot lipidů v séru. Po léčbě Fenofixem 200 mg,
resp. 267 mg dochází většinou k rychlému poklesu hladin lipidů, ale pokud není dosaženo adekvátní
odpovědi během tří měsíců, měla by se zvážit doplňková léčba resp. jiné léčebné prostředky.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost fenofibrátu u dětí a dospívajících mladších 18 let dosud nebyla stanovena.
Potřebné údaje nejsou dostupné. Proto se použití fenofibrátu u dětí a dospívajících do 18 let
nedoporučuje.

Funkce ledvin
Fenofix je kontraindikován u těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.3).
Fenofix má být používán s opatrností u pacientů s mírnou až středně těžkou renální insuficiencí. Dávka
má být upravena u pacientů s odhadovanou glomerulární filtrací 30 až 59 ml/min/1,73 m2 (viz bod 4.2).
U pacientů léčených fenofibrátem v monoterapii nebo fenofibrátem podávaným současně se statiny byla
hlášena reverzibilní zvýšení sérového kreatininu. Zvýšení sérového kreatininu byla obecně stabilní v
čase, bez známek pokračujícího vzestupu sérového kreatininu při dlouhodobé léčbě, a měla tendenci k
návratu do výchozí hodnoty po ukončení léčby.
V průběhu klinických studií došlo u 10 % pacientů užívajících fenofibrát současně se simvastatinem ke
zvýšení kreatininu o více než 30 μmol/l oproti výchozí hodnotě ve srovnání se 4,4 % pacientů užívajících
pouze statiny. 0,3 % pacientů užívajících kombinovanou léčbu mělo klinicky významné zvýšení hladin
kreatininu > 200 μmol/l.
Léčba má být přerušena, pokud hladina kreatininu přesáhne o 50 % horní hranici normálního rozmezí.
Doporučuje se, aby byla hladina kreatininu měřena v průběhu prvních 3 měsíců po zahájení léčby a poté
v pravidelných intervalech.

Pomocná látka
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tvrdé tobolce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kombinovaná léčba je také předmětem odstavce „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“.
Perorální antikoagulancia: zvýšený antikoagulační efekt a zvýšené riziko krvácení (vytěsněním
antikoagulancia z vazebných míst plazmatických bílkovin).
Při zahájení léčby fenofibrátem se doporučuje snížit dávku perorálního antikoagulancia o jednu třetinu
a v případě potřeby pak jeho dávku dále přizpůsobit na základě hodnot naměřených dle INR.


Obecně se nedoporučuje kombinovat toto léčivo s inhibitory HMG-CoA reduktázy. Existuje zde riziko
výskytu toxického účinku na svaly, zejména v případě již existujícího onemocnění svalů. Proto by měla
být kombinovaná léčba fenofibrátem a statiny vyhrazena pouze pro pacienty s těžkou kombinovanou
dyslipidémií a vysokým rizikem výskytu kardiovaskulární příhody a bez jakéhokoliv předešlého
poškození svalů. Možné nežádoucí účinky na svaly musejí být pečlivě monitorovány.
Během současného podávání fenofibrátu a cyklosporinu byly zaznamenány závažné případy
reverzibilního poškození ledvinných funkcí. Proto musí být funkce ledvin těchto pacientů pečlivě
monitorovány a léčba fenofibrátem by měla být ukončena v případě vážné změny laboratorních
parametrů.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Studie na zvířatech neprokázaly žádné teratogenní účinky či malformace. Neexistují však dostatečné
údaje o působení přípravku během těhotenství, aby bylo možno vyloučit všechna rizika, proto je během
těhotenství podávání fenofibrátu kontraindikováno.
Kojení
Vzhledem k nedostatku údajů o přechodu fenofibrátu do mateřského mléka se nedoporučuje podávat
tento přípravek v období kojení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Fenofix nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou většinou mírné, vyskytují se pouze u malého počtu pacientů (2 - 4%)
a neovlivňují léčbu.
Podobně jako u jiných fibrátů byly popsány případy poškození svalů (difuzní myalgie, myositis, svalové
křeče a slabost) a vzácně i rhabdomyalýza. Po vysazení léku tyto účinky většinou odezní (viz „Zvláštní
upozornění a opatření pro použití“).

Vzácně se vyskytly také níže uvedené nežádoucí účinky:
- zažívací, žaludeční nebo střevní poruchy dyspeptického rázu,
- zvýšené hladiny transamináz, vzácně hepatitida (viz „Zvláštní upozornění“),
- kožní alergické reakce včetně fotosenzitivity, bolesti hlavy, alopecie, sexuální astenie a závratě,
- může být pozorováno mírné zvýšení sérového kreatininu a urey a také mírné snížení hemoglobinu
a leukocytů,
- byl popsán výskyt žlučových kamenů,
- velmi ojediněle byly popsány případy intersticiální pneumopatie.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Doposud nebyl zaznamenán žádný případ předávkování. Neexistují specifická antidota a léčba
akutního předávkování má být proto symptomatická. V případě nutnosti může být proveden výplach
žaludku v souběhu s další vhodnou podpůrnou péčí. Fenofibrát není možné odstranit hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Hypolipidemika, ATC kód: C10ABFenofibrát je derivát kyseliny fibrové, jehož účinky na úpravu hladiny lipidů u lidí jsou zprostředkovány
aktivací receptoru typu alfa aktivovaného peroxisomovým proliferátorem (PPAR).
Prostřednictvím aktivace PPAR fenofibrát zvyšuje lipolýzu a eliminaci aterogenních částic bohatých
na triglyceridy z plazmy aktivací lipoprotein-lipázy a snížením tvorby apoproteinu CIII. Aktivace
PPAR také vyvolává zvýšení syntézy apoproteinů AI a AII.
Výše zmíněné účinky fenofibrátu vedou ke snížení frakcí o velmi nízké a nízké hustotě (VLDL a LDL)
obsahujících apoprotein B a ke zvýšení frakce o vysoké hustotě (HDL) obsahující apoprotein AI a AII.
Kromě toho prostřednictvím úpravy syntézy a katabolismu VLDL frakce fenofibrát zvyšuje clearance
LDL a snižuje VLDL, jejichž hladiny jsou zvýšeny v aterogenním fenotypu lipoproteinu, což je běžná
porucha u pacientů s rizikem ischemické choroby srdeční.
Během klinických studií s fenofibrátem se celkový cholesterol snížil o 20 až 25%, triglyceridy o 40 až
55 % a HDL cholesterol se zvýšil o 10 až 30 %.
U pacientů s hypercholesterolémií, u nichž byly hladiny LDL cholesterolu sníženy o 20 až 35% vedl
celkový účinek na cholesterol ke snížení poměru celkového cholesterolu k HDL cholesterolu, LDL
cholesterolu k HDL cholesterolu nebo Apo B k Apo AI. Všechny citované hodnoty jsou ukazateli
aterogenního rizika.
Z důvodu významného účinku na LDL cholesterol a triglyceridy by měla být léčba fenofibrátem
přínosná u pacientů s hypercholesterolémií (s i bez přidružené hypertriglyceridémie), včetně sekundární
hyperlipoproteinémie jako např. u diabetes mellitus II. typu.
Výsledky studie DAIS (Diabetes Atherosclerosis Intervention Study) ukázaly, že fenofibrát
signifikantně snižuje progresi koronární aterosklerózy u pacientů s diabetem II. typu. V této dvojitě
slepé, randomizované, placebem kontrolované studii se 418 pacienty s diabetem II. typu a průměrnou
dobou léčby 38 měsíců vyústila léčba fenofibrátem ve významné zpomalení progrese ložiskových
aterosklerotických lézí o 40% při koronarografickém hodnocení. I když studie DAIS nebyla zaměřena
na sledování ovlivnění klinických příhod, léčba fenofibrátem ve zkoumané populaci vyústila ve 23%
snížení klinických kardiovaskulárních příhod (statisticky nesignifikantní).
Extravaskulární zásoby cholesterolu (tendinózní a tuberózní xanthomy) mohou být výrazně sníženy
nebo dokonce zcela eliminovány během léčby fenofibrátem.
U pacientů se zvýšenými hladinami fibrinogenu léčených fenofibrátem se ukázalo významné snížení
tohoto parametru jako u pacientů se zvýšenými hladinami Lp(a). Při léčbě fenofibrátem se snižují další
zánětlivé markery jako C reaktivní protein.
Urikosurický účinek fenofibrátu vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové přibližně o 25 % by měl
být dalším přínosem u dyslipidemických pacientů s hyperurikémií.
U fenofibrátu se ukázal antiagregační účinek na krevní destičky u zvířat a v klinických studiích, kde se
ukázalo snížení agregace destiček vyvolané ADP, kyselinou arachidonovou a epinefrinem.
Bylo prokázáno, že léčba fibráty může snižovat výskyt ischemické choroby srdce, nebyl ale zaznamenán
pokles celkové mortality v primární ani sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Fenofix 200mg:


Lipidová studie ACCORD (Action to Control Cardiovascular Risk in Diabetes) představovala
randomizovanou placebem kontrolovanou studii s 5518 pacienty s diabetem mellitus typu 2 léčených
kromě simvastatinu také fenofibrátem. Léčba fenofibrátem společně se simvastatinem nevykázala žádné
výrazné rozdíly ve srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku u
nefatálního infarktu myokardu, nefatální mozkové mrtvice a kardiovaskulárního úmrtí (relativní riziko
– hazard ratio [HR] 0,92, 95 % CI 0,79-1,08, p = 0,32; absolutní snížení rizika: 0,74 %). V předem
specifikované podskupině dyslipidemických pacientů, kteří byli definováni jako pacienti v nejnižším
tercilu HDL-C (≤34 mg/dl nebo 0,88 mmol/l) a v nejvyšším tercilu TG (≥204 mg/dl nebo 2,3 mmol/l)
u počátečních hodnot, vykázala léčba fenofibrátem společně se simvastatinem relativní snížení o 31 %
ve srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku (relativní riziko –
hazard ratio [HR] 0,69, 95 % CI 0,49-0,97, p = 0,03; absolutní snížení rizika: 4,95 %). Další analýza
předem specifikované podskupiny identifikovala statisticky významnou interakci u léčby dle pohlaví (p
= 0,01), která naznačovala možný léčebný přínos kombinované léčby u mužů (p=0,037), ale také
potenciálně vyšší riziko u primárního výsledku u žen léčených kombinovanou léčbou ve srovnání s
monoterapií simvastatinem (p=0,069). Tato skutečnost nebyla u dříve zmíněné podskupiny pacientů s
dyslipidémií pozorována, ale nebyl zaznamenán ani žádný jasný důkaz přínosu u žen s dyslipidémií
léčených fenofibrátem společně se simvastatinem, a tak nelze možný škodlivý účinek u této podskupiny
vyloučit.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Fenofibrát není detekovatelný v plazmě v nezměněné formě; hlavním metabolitem je kyselina
fenofibrová.
Maximální plazmatická koncentrace je dosahována v průměru za 5 hodin po podání léčiva. Po podání
200 mg fenofibrátu denně je dosahováno plazmatické koncentrace kolem 15 g/ml. Při kontinuální léčbě
jsou plazmatické koncentrace stabilní u všech jedinců.
Kyselina fenofibrová se silně váže na plazmatické bílkoviny a je schopna vytěsnit antagonisty
vitamínu K z jejich vazebných míst a tím potencovat jejich antikoagulační aktivitu (viz „Interakce“).
Plazmatický poločas
Poločas eliminace kyseliny fenofibrové činí asi 20 hodin.

Metabolismus a vylučování
Přípravek se vylučuje zejména močí. Prakticky celé množství léčivé látky se vyloučí během 6 dní.
Fenofibrát se vylučuje převážně ve formě kyseliny fenofibrové a jejího glukuronového konjugátu.
Farmakokinetické studie sledující podání jedné dávky i kontinuální podávání prokázaly, že nedochází
ke kumulaci léčiva. Kyselina fenofibrová není eliminována hemodialýzou.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie chronické toxicity byly provedeny na potkanech, psech a opicích druhu rhesus. Ve studiích
provedených na potkanech bylo pozorováno zvýšení hodnot jaterních enzymů a hmotnosti jater.
Ani v testech in vitro, ani v testech in vivo nebyly s fenofibrátem spojeny mutagenní účinky.
Studie na myších, potkanech a králících neodhalily teratogenní účinky. Embryotoxické účinky byly
pozorovány při dávkách pohybujících se v oblasti toxicity pro matku. Při vysokých dávkách bylo
pozorováno prodloužení těhotenství a problémy při porodu. Nebyly pozorovány žádné projevy
ovlivnění fertility.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolky
Natrium-lauryl-sulfát
Povidon Předbobtnalý kukuřičný škrob
Krospovidon
Sodná sůl kroskarmelosy
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Natrium - stearyl - fumarát
Pouzdro tobolky
Želatina
Červeň allura AC (E 129)
Oxid titaničitý (E 171)
Žlutý oxid železitý (E 172) (pouze u 267 mg)
Chinolinová žluť (E 104) (pouze u 267 mg)
Inkoust
Šelak
Černý oxid železitý (E 172)
Propylenglycol (E 1520)
Roztok amoniaku 30%
Hydroxid draselný

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
roky.


6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu. Blistry uchovávejte v krabičce, aby byl přípravek chráněn před
světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC/Al blistr, krabička.
Fenofix 200 mg: 20, 28, 30, 60, 90 a 98 tobolek
Fenofix 267 mg: 28, 30, 60 a 90 tobolek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.
Radlická 3185/1c
150 00 Praha Česká republika



8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Fenofix 200 mg: 31/365/06-C
Fenofix 267 mg: 31/366/06-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace:13.9.Datum posledního prodloužení registrace: 22.1.2014

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 9.