AMLODIPIN VIATRIS -

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Viatris 5 mg tablety
Amlodipin Viatris 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 5 mg amlodipinu (ve formě amlodipin-besilátu)
Jedna tableta obsahuje 10 mg amlodipinu (ve formě amlodipin-besilátu)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Popis přípravku:

mg tableta
Bíle zbarvené, kulaté bikonvexní tablety, s vyraženým „5“ na straně jedné a dělící rýhou na straně druhé.
10 mg tableta
Bíle zbarvené, kulaté bikonvexní tablety, s vyraženým „10“ na straně jedné a dělící rýhou na straně druhé.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Hypertenze
• Chronická stabilní angina pectoris
• Vasospastická (Prinzmetalova) angina

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
V léčbě hypertenze i anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg amlodipinu 1x denně; tu je pak možno
zvyšovat až na maximální dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U hypertenzních pacientů se amlodipin podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory,
betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris lze amlodipin použít
jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními přípravky i u pacientů s anginou pectoris
refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči betablokátorům podávaným v adekvátních dávkách.

V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, betablokátory a inhibitory angiotensin
konvertujícího enzymu není nutno dávkování nijak upravovat.

Zvláštní populace

Starší pacienti
Podobnou dávku amlodipinu snášejí mladší pacienti i starší pacienti stejně dobře. U starších nemocných se
doporučuje použít obvyklé dávkování amlodipinu, ale je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.4
a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s mírnou až střední jaterní nedostatečností nebylo stanoveno doporučené dávkovací schéma;
nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší doporučené dávky (viz
body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla sledována u pacientů se závažnou jaterní
nedostatečností. Léčbu amlodipinem u těchto pacientů je nutné zahájit nejnižší doporučenou dávkou
a pomalu titrovat.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se
u těchto pacientů doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí ve věku 6-17 let
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je 2,5 mg 1x denně
jako úvodní dávka. Pokud není dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku po 4 týdnech léčby, je možné dávku
zvýšit na 5 mg 1x denně. Podávání dávek vyšších než 5 mg za den nebylo u pediatrických pacientů
studováno (viz body 5.1 a 5.2).

Děti do věku 6 let
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Tablety pro perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:
- hypersenzitivitou na léčivou látku, dihydropyridinové deriváty nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.- závažnou hypotenzí
- šokem (včetně kardiogenního šoku)
- obstrukcí výtokové části levé komory (např. stenóza aorty vysokého stupně)
- hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností.
V dlouhodobé, placebem kontrolované studii u pacientů s těžkým srdečním selháním (NYHA třída III a IV)
byl hlášen vyšší výskyt plicního edému u skupiny pacientů léčených amlodipinem než u skupiny léčené
placebem (viz bod 5.1).
Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, musí být podávány s opatrností pacientům se městnavým
srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod a mortality.

Pacienti s poruchou funkce jater
Poločas amlodipinu je prodloužen a hodnoty AUC jsou vyšší u pacientů s poruchou funkce jater; dávkovací
schéma u těchto pacientů nebylo stanoveno. V těchto případech je třeba začít léčbu amlodipinem s nejnižší
doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě zvyšování dávky. U pacientů
s těžkou poruchou funkce jater může být nutné dávku titrovat pomalu a pacienty pečlivě sledovat.

Starší pacienti
U starších pacientů se doporučuje opatrnost během zvyšování dávkování (viz body 4.2 a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Amlodipin může být u těchto pacientů podáván v běžných dávkách. Změny plazmatických koncentrací
amlodipinu nesouvisí se stupněm poškození ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
CYP3A4 inhibitory: Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A(inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil
nebo diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.
Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů. Může být
proto požadováno pacienty klinicky sledovat a dávku upravit.

Induktory CYP3APři souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu.
Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka
tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých pacientů
může vést k vyšší biologické dostupnosti a to může zesílit antihypertenzní účinek amlodipinu.

Dantrolen (infuze): U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální
ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika
hyperkalemie je doporučeno se u pacientů náchylných k maligní hypertermie a během léčby maligní
hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je amlodipin.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus
Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, avšak
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u
pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu
v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým
inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici inhibitorům
mTOR.

Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků nebo
jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní zvýšení
minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %).
Je třeba uvážit sledování hladin cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a
podle potřeby snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin
Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77 % zvýšení
expozice simvastatinem oproti simvastatinu, který byl podáván samostatně. Limit dávky simvastatinu u
pacientů, kterým je podáván amlodipin je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.

Ve studiích se zvířaty byla při podání vysokých dávek pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Použití v těhotenství se doporučuje pouze, pokud neexistuje bezpečnější alternativa a nemoc sama o sobě
nese vyšší riziko pro matku i plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý. Při
rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit léčbu amlodipinem, je
třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. V jedné
studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Amlodipin může mít mírný nebo střední vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pokud pacienti užívající
amlodipin trpí závratěmi, bolestmi hlavy, únavou nebo nevolností, schopnost reagovat může být narušena. Je
nutná opatrnost, zvláště na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace, nával
horka, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem s následujícími
frekvencemi:

Velmi časté: (≥ 1 / 10)
Časté: (≥ 1 / 100 až <1 / 10)
Méně časté: (≥ 1 / 1 000 až <1 / 100)
Vzácné: (≥ 1 / 10 000 až <1 / 1 000)
Velmi vzácné: (<1 / 10 000)
Není známo: (z dostupných údajů nelze určit)

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Třída orgánového systému Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému Velmi vzácné Leukocytopenie,
trombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté Deprese, změny nálady
(včetně úzkosti), nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest
hlavy (zvláště na začátku
léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa,
hypestezie, parestezie
Velmi vzácné Hypertonie,
periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha#
Poruchy oka Časté Porucha zraku (včetně
diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinnitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně
bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální
fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Nával horka
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea,
dyspepsie, změna funkce
střev (včetně průjmu či
zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida,
hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté Hepatitida, žloutenka,
zvýšení jaterních enzymů*
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Alopecie, purpura, změna
barvy kůže, hyperhidróza,
pruritus, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema
multiforme, exfoliativní
dermatitida, Stevens-
Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém,
fotosensitivita
Není známo Toxická epidermální
nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové
křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest
zad

Poruchy ledvin a močových cest Méně časté Poruchy močení, noční
pomočování, zvýšená
četnost močení
Poruchy reprodukčního systému a choroby
prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté Edém
Časté Únava, astenie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest,
malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení tělesné hmotnosti,
snížení tělesné hmotnosti
* nejčastěji odpovídající cholestáze
# byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidové poruchy

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U lidí jsou omezené zkušenosti s úmyslným předávkováním.

Symptomy
Dostupné údaje naznačují, že celkové předávkování by mohlo vést k závažné periferní vazodilataci
a pravděpodobně k reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová
hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární
podporu zahrnující časté monitorování srdeční a respirační funkce, elevace končetin a sledování cirkulujícího
objemu tekutin a objemu vyloučené moči.

Vazokonstrikční látky mohou být užitečné při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku, pokud ovšem
jejich aplikace není kontraindikována. Intravenózní podání kalcium glukonátu může být přínosné pro
zvrácení účinků blokády kalciových kanálů.

V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že
podání aktivního uhlí až do 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje rychlost absorpce amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny, dialýza nemá větší význam.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem, dihypropyridinové deriváty.
ATC kód: C08CA
Mechanismus účinku
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport
kalciových iontů do srdeční svaloviny a hladkého svalstva cévní stěny.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké
svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin zmírňuje anginu pectoris, nebyl dosud zcela
poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž myokardu těmito dvěma
mechanismy:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti níž
musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, snížení
dotížení vede k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků srdce.
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních koronárních tepen a
koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem této
dilatace je zvýšení přísunu kyslíku do myokardu u pacientů s koronárními spasmy (Prinzmetalovou čili
variantní anginou pectoris).

Farmakodynamické účinky
U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak vleže
i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu nevede
k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické
zátěže, oddaluje nástup anginy pectoris a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG, a snižuje jak
frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací lipidů
v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.

Klinická účinnost a bezpečnost

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě slepé studii kontrolované placebem u pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)). Po
dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů elanaprilem v dávce 20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, betablokátory, diuretiky
a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky indikují, že
léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině pectoris a revaskularizačních operací
u pacientů s ICHS.

Tabulka 1. Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT
Poměr kardiovaskulárních příhod,
počet (%)
amlopidin
vs. placebo
Výstup amlopidin placebo enalapril Poměr rizik (HR)
(95 % CI)
Hodnota p
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární nežádoucí 110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54-0,88) 0,003
příhoda
Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,03
Hospitalizace kvůli angině
pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,002
Nefatální infarkt myokardu 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,37
Cévní mozková příhoda nebo
tranzitorní ischemická ataka
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,15
Kardiovaskulární úmrtí 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2.46 (0,48-12.7) 0,27
Hospitalizace kvůli
městnavému srdečnímu selhání
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,46
Resuscitovaná srdeční zástava 0 4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,04
Nový výskyt onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) 0,24

Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a na cvičení založené kontrolované klinické studie u pacientů se srdečním selháním
NYHA třídy II-IV prokázaly, že amlodipin nevedl ke klinickému zhoršení měřeno cvičební tolerancí, ejekční
frakcí levé komory a klinickou symptomatologií.

Placebem kontrolovaná studie (PRAISE), navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů třídy III až
IV NYHA dostávajících digoxin, diuretika a inhibitory ACE ukázala, že amlodipin nevedl ke zvýšení rizika
mortality nebo kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

Následná placebem kontrolovaná studie (PRAISE 2) ukázala, že amlodipin nemá žádný vliv na celkovou
kardiovaskulární mortalitu u pacientů se srdečním selháním třídy III a IV NYHA bez klinických příznaků
nebo objektivních zjištění poukazujících na základ ischemické choroby, kteří užívají stabilní dávky ACE
inhibitorů, digitalis a diuretik. U té samé populace byla léčba amlodipinem spojena se zvýšeným výskytem
edému plic.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně/mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and Lipid-
Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT)“ sledovala srovnání léčby novějšími léčivými
přípravky: amlodipin 2,5 – 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10 – 40 mg/den (ACE
inhibitor), podávanými jako léky první volby s léčbou thiazidovým diuretikem, chlortalidonem
12,5-25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 let či více bylo randomizováno a sledováno průměrně po
dobu 4,9 let. Pacienti měli alespoň jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu myokardu nebo cévní
mozkové příhody v anamnéze (>6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného
aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu < 35 mg/dl
(11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), současné kouření
cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu.
V primárně sledovaném parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem
a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90-1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla
incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně
vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2% vs. 7,7%, RR
1,38, 95% CI [1,25-1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při
léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6-17 let převážně se sekundární hypertenzí ukázalo srovnání dávek 2,5 mg
a 5 mg amlodipinu s placebem, že obě dávky snižují systolický krevní tlak významně více než placebo.
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.

Dlouhodobý účinek amlodipinu na růst, dospívání a celkový rozvoj nebyl studován. Dlouhodobá účinnost
léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti nebyla rovněž
vyhodnocena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře absorbován s dosažením vrcholové
plazmatické koncentrace za 6–12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje v rozmezí
64 – 80%.

Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Distribuce
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5% cirkulujícího amlodipinu
je navázáno na plazmatické bílkoviny.

Biotransformace
Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity v játrech. Močí se vylučuje z 10%
v podobě nezměněné substance a z 60% ve formě metabolitů.

Eliminace
Terminální plazmatický eliminační poločas činí 35 - 50 hodin a je při jedné denní dávce konzistentní.

Porucha funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené klinické údaje.
Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas
a nárůst AUC o přibližně 40-60%.

Starší pacienti
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
subjektů obdobná. Clearance amlodipinu se snižuje, což má za následek zvýšení AUC a prodloužení
eliminačního poločasu u starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované skupiny
u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Pediatrická populace

Farmakokinetická studie byla provedena se 74 hypertenzními dětmi ve věku 1-17 let (z toho 34 pacientů
bylo ve věku 6-12 let, a 28 pacientů ve věku 13-17 let), které užívaly dávku 1,25 mg a 20 mg amlodipinu,
buď v jedné či dvou dávkách denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve věku 13-17 let byla
typická hodnota perorální clearance (CL/F) 22,5 resp. 27,4 l/hod u chlapců, a 16,4 resp. 21,3 l/hod u dívek.
Byla zjištěna velká variabilita v expozici amlodipinu mezi jedinci. Existují pouze omezené údaje hlášené u
dětí ve věku do 6 let.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení přežití
mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka stanovené dle mg/kg.

Zhoršení fertility
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice po
dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8 násobek* maximální doporučené dávky pro
člověka 10 mg na základě mg/m2). V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po
dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené
plazmatické hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu
zralých spermií a Sertoliho buněk.

Kancerogeneze/mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, aby
odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz o kancerogenitě
amlodipinu. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální doporučená
klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované dávky u myší, avšak nikoliv
u potkanů.

Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální úrovni.

*Při hmotnosti pacienta 50 kg

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Hydrogenfosforečnan vápenatý
Mikrokrystalická celulosa
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Amlodipin tablety mohou být v:

- PVC/PVdC/Al blistru po 10, 14, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 100, 180 tabletách
- HDPE lahvičce s HDPE šroubovacím uzávěrem po 28, 30, 56, 100, 180, 500 tabletách

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Mylan Ireland Limited
Unit 35/36 Grange Parade
Baldoyle Industrial Estate
Dublin Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Amlodipin Viatris 5 mg: 83/354/10-C
Amlodipin Viatris 10 mg: 83/355/10-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 12. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 30. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 6.