Ampicillin and sulbactam ibi 1 g + 500 mg prášek pro injekční roztok

U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky byly zaznamenány závažné a v některých případech
fatální anafylaktické reakce. Tyto reakce se vyskytly u osob s hypersenzitivitou na penicilin a/nebo
alergeny v anamnéze. Byly zaznamenány případy osob s pozitivní anamnézou hypersenzitivity na
penicilin, u nichž došlo k těžkým reakcím při léčbě cefalosporiny. Před zahájením léčby penicilinem je
třeba pečlivě prošetřit předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny, cefalosporiny a jiné léky.
Dojde-li k alergické reakci, léčba má být ukončena a zahájena adekvátní léčba.
Těžké anafylaktické reakce vyžadují akutní léčbu adrenalinem. Je-li to nutné, nasadí se kyslík,
intravenózní steroidy a zajistí se dýchání včetně intubace.
Jelikož mononukleóza je virovým onemocněním, antibiotika ze skupiny ampicilinů nemají být
podávána pacientům s touto infekcí.
U vysokého procenta pacientů s mononukleózou, kteří byli léčeni peniciliny, došlo k výsevu kožních
vyrážek.
Stejně jako u mnohých antibiotik je třeba během léčby monitorovat možnost superinfekce
rezistentními mikroorganismy včetně plísní. Dojde-li k rozvoji superinfekce, léčba má být ukončena a
zahájena adekvátní léčba.
Stejně jako u jiných systémových léčivých přípravků se během dlouhodobé léčby (více než 1 až týdny) doporučuje monitorování funkce základních systémů a orgánů, včetně renálního a hepatálního
systému a krvetvorby. Toto sledování je velmi důležité u novorozenců, zejména předčasně narozených
a u ostatních pediatrických pacientů.
U pacientů s poškozenou funkcí ledvin dochází k podobnému ovlivnění eliminační kinetiky ampicilinu
a sulbaktamu, proto poměr jejich plazmatických hladin zůstává konstantní.
U těchto pacientů je třeba monitorovat dávku ampicilinu a sulbaktamu a podávat ji méně často, tak,
jak je obvyklé u ampicilinu.
Při léčbě pacientů, u nichž je nutnost omezovat příjem sodíku, je třeba mít na paměti, že balení 1 g
ampicilinu a 500 mg sulbaktamu obsahuje přibližně 115 mg (5 mmol) sodíku.
V případě těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, a
pokud není tato diagnóza vyloučena, léčba má být ukončena a podniknuta příslušná opatření.
V takových případech je kontraindikováno použití antiperistaltik.
U novorozenců je poločas obou látek prodloužen; přibližně na 7,9 hodin u sulbaktamu a 9,4 hodiny u
ampicilinu. U těchto pacientů se terapeutická dávka podává ve dvou rozdělených dávkách, tak, jak je
obvyklé u ampicilinu.
Ampicilin narušuje fermentaci sacharidů v tlustém střevě a strava s vysokým obsahem
neabsorbovaných sacharidů zvyšuje riziko průjmu vyvolaného antibiotiky. O zdrojích nestravitelných
sacharidů se poraďte se zdravotnickým pracovníkem.
Polékové poškození jater zahrnující cholestatickou hepatitidu se žloutenkou může souviset s
používáním ampicilinu/sulbaktamu. Pacienty je třeba poučit, aby navštívili svého lékaře, jestliže se
objeví příznaky onemocnění jater.