MIFLONID BREEZHALER -

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Miflonid Breezhaler 200 mikrogramů prášek k inhalaci v tvrdé tobolce
Miflonid Breezhaler 400 mikrogramů prášek k inhalaci v tvrdé tobolce

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Prášek k inhalaci v tvrdé tobolce užívaný v kombinaci s inhalátorem Miflonid Breezhaler.
Jedna tobolka 200 mikrogramů obsahuje budesonidum 230 mikrogramů a uvolní při použití inhalátoru
200 mikrogramů léčivé látky.
Jedna tobolka 400 mikrogramů obsahuje budesonidum 460 mikrogramů a uvolní při použití inhalátoru
400 mikrogramů léčivé látky.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tobolka 200 mikrogramů obsahuje 24,77 mg lactosum
monohydricum, jedna tobolka 400 mikrogramů obsahuje 24,54 mg lactosum monohydricum.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek k inhalaci v tvrdé tobolce.

Popis přípravku:
Miflonid Breezhaler 200 mikrogramů: tvrdé želatinové tobolky s černým potiskem „logo/BUDE 200“, vrchní
část neprůhledná světle růžová, spodní část průhledná bezbarvá, uvnitř bílý nebo téměř bílý jemný prášek.
Miflonid Breezhaler 400 mikrogramů: tvrdé želatinové tobolky s černým potiskem „logo/BUDE 400“, vrchní
část neprůhledná tmavě růžová, spodní část průhledná bezbarvá, uvnitř bílý nebo téměř bílý jemný prášek.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Miflonid Breezhaler je určen k dlouhodobé protizánětlivé léčbě pacientů s přetrvávajícím
astmatem, včetně profylaxe akutních astmatických záchvatů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování by mělo být stanoveno individuálně na nejnižší požadovanou dávku, která je dostatečná pro
kontrolu astmatu. Při převádění pacienta z jednoho inhalátoru na jiný by měla být dávka znovu individuálně
titrována. K prevenci chrapotu, podráždění hrdla, možné kandidové infekce úst a hrdla a snížení rizika
systémových účinků se doporučuje po každém podání dávky pečlivě vypláchnout ústa vodou a tuto vodu
vyplivnout.
Pacienti musí být poučeni, že obsah tobolek přípravku Miflonid Breezhaler se inhaluje prostřednictvím
inhalátoru Breezhaler. Tobolky se nepolykají!
Pacientů, u kterých se nedostaví zlepšení dýchání, je třeba se zeptat, zda tobolky namísto inhalace
nepolykají.


Nejmenší možná dávka je jedna tobolka 200 mikrogramů. Pokud je požadována dávka nižší než
200 mikrogramů, nemůže být tento přípravek použit.
Přípravek Miflonid Breezhaler je kontraindikován u dětí do 6 let věku (viz bod 4.3).


Dospělí
Léčba dospělých s mírným astmatem může být zahájena minimální účinnou dávkou 200 mikrogramů jednou
denně.
Obvyklá doporučená dávka je 200 až 1600 mikrogramů rozdělená do dvou denních dílčích dávek. Udržovací
dávku je nutné titrovat na nejnižší úroveň nutnou k udržení účinné kontroly astmatu.
Pacienti musí být poučeni, jak správně používat Breezhaler dle instrukcí pro uživatele, aby bylo zajištěno, že
se léčivý přípravek dostane do cílových oblastí plic.

Zvláštní populace

Pediatrická populace (6 let a více)

Vzhledem k nedostatku klinických zkušeností by přípravek Miflonid Breezhaler neměl být podáván dětem
mladším než 6 let.
Léčba dětí s mírným astmatem může být zahájena dávkou 200 mikrogramů jednou denně.
Obvyklá doporučená dávka je 200 až 400 mikrogramů rozdělená do dvou denních dílčích dávek. V případě
těžkého astmatu může být potřeba navýšit denní dávku až na 800 mikrogramů v dílčích dávkách.
Udržovací dávka by měla být titrována na nejnižší úroveň nutnou k udržení účinné kontroly astmatu.
Děti by měly užívat přípravek Miflonid Breezhaler pod dohledem dospělých.

Porucha funkce ledvin
Dostupné údaje nenaznačují nutnost úpravy dávky u pacientů s poruchou funkce ledvin. Na základě
farmakokinetických dat u perorálního budesonidu je nepravděpodobné, že by se systémová expozice u těchto
pacientů změnila klinicky významným způsobem (viz bod 5).

Porucha funkce jater
Dostupné údaje nenaznačují nutnost úpravy dávky u pacientů s poruchou funkce jater. Nicméně vzhledem ke
skutečnosti, že je budesonid eliminován převážně játry, je nutná u pacientů s těžkou poruchou funkce jater
léčených přípravkem Miflonid Breezhaler obezřetnost. Na základě farmakokinetických dat u perorálního
budesonidu je nepravděpodobné, že by u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater došlo ke
klinicky významné změně systémové expozice (viz bod 5).

Geriatričtí pacienti (nad 65 let věku)
Dostupné údaje nenaznačují nutnost odlišného dávkování u pacientů nad 65 let věku v porovnání s mladšími
dospělými pacienty.

4.3 Kontraindikace

Přípravek Miflonid Breezhaler nesmí být podáván dětem mladším než 6 let.
Hypersenzitivita (alergie) na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Aktivní plicní tuberkulóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Profylaktická povaha léčby
Pacienti by měli být informováni, že léčba inhalačním budesonidem je profylaktická a že je nutné přípravek
pravidelně používat každý den kvůli optimální kontrole astmatu, a to i v době bez symptomů. Budesonid
nezmírňuje akutní bronchospasmus, ani není vhodný k primární léčbě status asthmaticus nebo jiné akutní
astmatické epizody.



Související podmínky
Pacientům s formou plicní tuberkulózy v klidovém stavu, s plísňovou či virovou infekcí dýchacích cest je
nutné věnovat zvláštní péči. Tyto pacienty je nutno monitorovat během léčby přípravkem Miflonid
Breezhaler formou udržovací léčby astmatu.

Kvůli možným plísňovým infekcím je nutná zvýšená opatrnost při léčbě pacientů trpících plicními
chorobami, jako jsou bronchiektazie a pneumokonióza.

Riziko pneumonie u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN)
U pacientů s CHOPN, kterým byly podávány inhalační glukokortikoidy, byl pozorován vyšší výskyt
pneumonie, včetně pneumonie vyžadující hospitalizaci. Existují určité důkazy o tom, že zvýšené riziko
pneumonie souvisí se zvyšováním dávky steroidu, avšak tuto závislost se nepodařilo definitivně prokázat ve
všech studiích.
Neexistují jednoznačné klinické důkazy o rozdílech mezi léčivými přípravky ze skupiny inhalačních
glukokortikoidů ohledně výše rizika pneumonie.
Lékaři mají sledovat možný vývoj pneumonie u pacientů s CHOPN, neboť klinické známky těchto infekcí se
mohou překrývat se symptomy, které doprovázejí exacerbaci CHOPN.
Rizikovými faktory pro pneumonii u pacientů s CHOPN jsou současné kouření, vyšší věk, nízký index
tělesné hmotnosti (BMI) a těžká CHOPN.

Exacerbace astmatu
Při akutní exacerbaci astmatu může být nutné dávku budesonidu zvýšit nebo na krátkou dobu rozšířit léčbu o
perorální kortikosteroidy a/nebo antibiotika, pokud byla zjištěna infekce. Budesonid není určen k rychlé
úlevě v případech akutních astmatických epizod, kde je nutné použít krátkodobě účinkující inhalační
bronchodilatancia.

Paradoxní bronchospasmus
Podobně jako u jiných inhalačních přípravků se ve vzácných případech může po podání objevit
bronchospasmus s okamžitým nástupem sípání. Pokud k tomu dojde, musí být léčba inhalačním budesonidem
okamžitě ukončena, pacient vyšetřen a pokud je to nutné, musí být zahájena alternativní léčba.
Pacientům by mělo být doporučeno, aby v případě zhoršení astmatu (zvýšená frekvence léčby krátkodobě
účinkujícími bronchodilatačními přípravky nebo přetrvávající respirační symptomy) navštívili svého lékaře.
Stav pacienta by měl být znovu posouzen a mělo by být zváženo zvýšení protizánětlivé léčby, tzn. zvýšení
dávky inhalačních nebo perorálních kortikosteroidů.

Systémové účinky
Systémové účinky inhalačních kortikosteroidů se mohou objevit především při vysokých dávkách
předepisovaných po dlouhou dobu. Výskyt těchto účinků je mnohem méně pravděpodobný při inhalační
léčbě než u podání perorálních kortikosteroidů. Možné systémové účinky zahrnují
hyperadrenokorticismus/Cushingův syndrom, cushingoidní projevy, potlačení funkce nadledvin, retardaci
růstu dětí a dospívajících, snížení kostní minerální denzity, kataraktu, glaukom a mnohem vzácněji též řadu
psychologických a behaviorálních účinků zahrnujících psychomotorickou hyperaktivitu, poruchy spánku,
úzkost, depresi nebo agresivní chování (zejména u dětí). Je proto důležité, aby byla dávka inhalačních
kortikosteroidů titrována na co nejnižší dávku, která je schopna zajistit efektivní kontrolu astmatu. Snížená
funkce jater ovlivňuje eliminaci kortikosteroidů, znamená zpomalené vylučování a vyšší systémovou
expozici. Lékař si v takovém případě musí být vědom možných systémových nežádoucích účinků.

Vliv na růst
Doporučuje se pravidelně sledovat výšku dětí, které jsou dlouhodobě léčeny inhalačními kortikosteroidy.
V případě zpomalení růstu by měla být léčba přehodnocena s cílem snížit dávku inhalačních kortikosteroidů
na co nejnižší dávku, která je schopna zajistit efektivní kontrolu astmatu. Je třeba pečlivě zvažovat výhody
léčby kortikosteroidy a možné riziko retardace růstu. Je rovněž nutné zvážit vyšetření pacienta dětským
plicním specialistou. Dlouhodobé důsledky tohoto snížení rychlosti růstu souvisejícího s inhalačními


kortikosteroidy, včetně dopadu na konečnou výšku v dospělosti, nejsou známy. Potenciální „dostižení“ růstu
po vysazení léčby perorálně inhalovanými kortikosteroidy nebylo dostatečně studováno.

Souběžná léčba
Je třeba se vyvarovat souběžnému podávání s itrakonazolem, atazanavirem, ketokonazolem, ritonavirem nebo
jinými silnými CYP3A4 inhibitory (např. amiodaron, některá azolová antimykotika, inhibitory HIV proteázy
a makrolidová antibiotika, viz bod 4.5).
Déle trvající léčba vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů, zejména v dávkách vyšších než je
doporučená dávka, může způsobit klinicky významné potlačení funkce nadledvin. Tito pacienti mohou mít
známky a příznaky nedostatečnosti nadledvin, pokud jsou vystaveni silnému stresu. Během období stresu
nebo před plánovanou operací je nutné zvážit pokrytí dalšími systémovými kortikosteroidy.
Funkci nadledvin je nutné pravidelně monitorovat u pacientů, jimž je snižována dávka steroidů při převodu
ze systémových na inhalační kortikosteroidy nebo u pacientů léčených vysokými dávkami delší dobu.
Tobolky síly 200 mikrogramů obsahují 24,77 mg monohydrátu laktózy; tobolky síly 400 mikrogramů
obsahují 24,54 mg monohydrátu laktózy. Toto množství nevyvolá reakce související s intolerancí laktózy.
Během léčby inhalačními kortikosteroidy se může objevit kandidóza dutiny ústní. Tato infekce může
vyžadovat léčbu vhodnými antifungálními přípravky a u některých pacientů může být nutné přerušení léčby
(viz též bod 4.2).

Nesprávná cesta podání
Byly hlášeny případy pacientů, kteří omylem spolkli tobolku přípravku Miflonid Breezhaler namísto vložení
do inhalátoru Breezhaler. Většina těchto případů nebyla spojena s nežádoucími účinky. Zdravotničtí
pracovníci musí pacienty poučit o správném použití přípravku Miflonid Breezhaler (viz bod

4.2 Dávkování a

způsob podání). Pokud pacient, kterému byl předepsán přípravek Miflonid Breezhaler nejeví známky
zlepšení dechových obtíží, musí si lékař ověřit, jakým způsobem pacient přípravek Miflonid Breezhaler
užívá.

Porucha zraku
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u pacienta
objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo odeslání pacienta
k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta, glaukom nebo vzácná
onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla hlášena po systémovém i lokálním
použití kortikosteroidů.


Zvláštní opatření:

Pacienti nově začínající léčbu steroidy
Terapeutického účinku je obvykle dosaženo během 10 dnů. U pacientů s nadměrnou mukózní bronchiální
sekrecí je možné po krátkou dobu (asi 2 týdny) přidat na začátku perorální kortikosteroidy.

Pacienti závislí na steroidech
Přípravek Miflonid Breezhaler dovoluje zcela nahradit nebo významně snížit dávku perorálních
glukokortikosteroidů při zachované kontrole astmatu. Při zahájení přechodu z léčby perorálními steroidy na
přípravek Miflonid Breezhaler, by měli být pacienti v relativně stabilizované fázi. Vysoká dávka budesonidu
se podává po dobu asi 10 dnů v kombinaci s dříve užívaným perorálním steroidem. Potom by měla být
perorální dávka postupně snižována (např. o 2,5 mg prednisolonu nebo jeho ekvivalentu každý měsíc) až na
nejnižší možnou léčebnou dávku. V mnoha případech je možné zcela nahradit perorálně podávané steroidy
přípravkem Miflonid Breezhaler.

Během převodu z terapie perorálními steroidy na přípravek Miflonid Breezhaler se u řady pacientů objeví
snížení účinku steroidů. Mohou se opakovaně objevit předchozí alergické stavy jako rýma nebo ekzém a
pacienti mohou mít problémy s letargií, bolestí svalů a kloubů, někdy s nevolností a zvracením. V těchto


případech může být nutná aktivní pomoc lékaře podporující zachování léčby přípravkem Miflonid Breezhaler
a pokračující snižování dávky perorálních steroidů, pokud pro zachování dávky nejsou léčebné důvody.
Doporučuje se, aby tito pacienti u sebe nosili kartičku upozorňující na jejich potenciálně závažný zdravotní
stav.

Alergie by měly být léčeny antihistaminiky a/nebo lokálně aplikovanými přípravky, včetně kortikosteroidů.
V takových případech může být potřebné dočasně zvýšit dávku perorálních kortikosteroidů.
Léčba doplňkovými systémovými kortikosteroidy nebo budesonidem by neměla být ukončena náhle.
Po změně léčby ze systémových kortikosteroidů na budesonid je nutné během prvních měsíců léčby pacienta
pečlivě sledovat, aby bylo zajištěno, že adrenokortikální rezerva pacienta je natolik dostatečná, že je schopná
zvládnout i specifické krizové situace, jako je chirurgický zákrok, úraz nebo závažné infekce.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Látky vedoucí k inhibici CYP3AOčekává se, že souběžná léčba s inhibitory CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat,
zvyšuje riziko systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této kombinace, pokud
přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. V takovém případě
je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů.

Budesonid je metabolizován především isoenzymem CYP3A4, který je též příčinou výrazného first-pass
efektu. Souběžné podávání známých inhibitorů CYP3A4 (např. itrakonazol, atazanavir, ketokonazol,
ritonavir, saquinavir, nelfinavir, amiodaron, klarithromycin telithromycin a erythromycin) může významně
zvýšit systémovou expozici budesonidu (viz bod 4.4). Je nutné se vyvarovat současného podávání silných
inhibitorů CYP3A4. Pokud to není možné, musí být časový odstup od podání interagujících léčivých
přípravků co největší a musí být sledována funkce kůry nadledvin. Je též možné zvážit snížení dávky
budesonidu.

Omezené údaje o této interakci u vysokých dávek inhalačního budesonidu naznačují, že může dojít k
výraznému zvýšení plazmatických hladin (v průměru 4násobnému), pokud je společně s inhalačním
budesonidem (jednotlivá dávka 1000 mikrogramů) podán itrakonazol 200 mikrogramů denně.

Látky vedoucí k indukci CYP3ASouběžné podávání silných induktorů CYP3A4 (např. rifampicin) může zvýšit metabolizmus a snížit
systémovou expozici budesonidu (viz bod 5.2). Není známo, zda je též ovlivněna plicní expozice.

Zvýšené plazmatické koncentrace a zesílený účinek kortikosteroidů byly rovněž pozorovány u žen léčených
estrogeny a kontracepčními steroidy, tento účinek však nebyl pozorován při současném užívání budesonidu a
nízkých dávek kombinovaných perorálních kontraceptiv.

Protože může být potlačena funkce nadledvin, může ACTH stimulační test k diagnostice hypofyzární
nedostatečnosti poskytnout nesprávné výsledky (nízké hodnoty).

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství
Většina výsledků z prospektivních epidemiologických studií a celosvětová data po uvedení přípravku na trh
nebyla schopna detekovat zvýšené riziko nežádoucích účinků pro plod a novorozené dítě po užívání
inhalovaného budesonidu během těhotenství. Pro plod i matku je důležité pokračovat v adekvátní léčbě
astmatu během těhotenství. Jako u jiných léků podávaných během těhotenství, je třeba zvážit prospěch
podávání budesonidu pro matku oproti rizikům pro plod. Při léčbě by měla být užita nejnižší účinná dávka
budesonidu nutná k udržení odpovídající kontroly astmatu.



Údaje o přibližně 2000 exponovaných těhotenstvích nenaznačují zvýšené teratogenní riziko spojené
s užíváním inhalačního budesonidu. V pokusech na zvířatech indukovaly glukokortikoidy malformace (viz
bod 5.3). Vzhledem k doporučeným inhalovaným dávkám se nezdá být tento nález pro člověka relevantní.
Studie na zvířatech rovněž identifikovaly vliv zvýšeného přívodu glukokortikoidů v prenatálním období na
zvýšení rizika zpomalení intrauterinního růstu, výskyt kardiovaskulárních chorob v dospělosti a trvalé změny
hustoty glukokortikoidních receptorů, přeměnu neurotransmiterů a chování při podávání subteratogenních
dávek. Přípravek by neměl být podáván během těhotenství, pokud očekávaný prospěch nepřeváží možná
rizika. Pokud je léčba glukokortikoidy během těhotenství nezbytná, měly by být preferovány inhalační
glukokortikoidy, protože mají v porovnání s rovnocennými antiastmatickými dávkami perorálních
glukokortikosteroidů menší systémový účinek.

Kojení
Budesonid je vylučován do mateřského mléka. Nicméně, při použití terapeutických dávek budesonidu se
neočekává vliv na kojence. Budesonid může být podáván během kojení.
Udržovací léčba inhalačním budesonidem (200 nebo 400 mikrogramů dvakrát denně) u kojících žen
s astmatem znamenala pouze zanedbatelnou systémovou expozici budesonidu u kojenců. Ve
farmakokinetické studii byla očekávaná denní dávka u dítěte 0,3 % mateřské denní dávky na obou úrovních
dávkování a průměrná plazmatická koncentrace byla odhadnuta na 1/600 koncentrace nalezené v plazmě
matky, za předpokladu úplné perorální biologické dostupnosti u dítěte. Koncentrace budesonidu ve vzorcích
dětské plazmy byly všechny pod limitem stanovení.
Na základě údajů získaných u inhalovaného budesonidu a vzhledem ke skutečnosti, že v rozmezí
terapeutických dávek má budesonid lineární farmakokinetiku po nasálním, inhalačním, perorálním nebo
rektálním podání, se předpokládá, že expozice kojeného dítěte bude při terapeutických dávkách budesonidu
nízká.

Fertilita
Nejsou k dispozici žádná data ohledně užívání budesonidu a jeho účinku na fertilitu u lidí. Subkutánně
podávaný budesonid neměl u potkanů nežádoucí účinky na fertilitu. Pro ženy ve fertilním věku není
k dispozici žádné zvláštní doporučení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie k posouzení vlivu přípravku na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Výskyt těchto
účinků je však nepravděpodobný.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou řazeny podle frekvence výskytu, která je definována jako: velmi časté ≥ 1/10; časté (≥
1/100, < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000, < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000, < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000),
není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 1 obsahuje nežádoucí účinky hlášené pacienty léčenými budesonidem, nežádoucí účinky jsou
seřazeny podle standardních orgánových tříd MedDRA.
Tabulka
Infekce and infestace
Časté Orofaryngeální kandidóza
Poruchy imunitního systému
Vzácné Okamžité a opožděné hypersenzitivní reakce včetně vyrážky, kontaktní dermatitida,
urtikaria, angioedém, svědění a anafylaktické reakce
Endokrinní poruchy
Vzácné Známky systémových kortikosteroidních účinků, včetně adrenální suprese, retardace
růstu*, hypoadrenokorticismus, hyperadrenokorticismus, Cushingův syndrom


Psychiatrické poruchy
Vzácné Neklid, nervozita, změny chování (převážně u dětí)
Méně časté Úzkost, deprese**

Není známo Poruchy spánku, psychomotorická hyperaktivita, agrese
Oční poruchy
Méně časté Katarakta***, rozmazané vidění (viz také bod 4.4)
Vzácné Glaukom
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté Dysfonie, kašel, chrapot, podráždění hrdla
Vzácné Bronchospazmus, včetně paradoxního bronchospazmu
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné Tvorba podlitin
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté Svalový spasmus, třes
Vzácné Pokles kostní minerální denzity
*viz níže

pediatrická populace

**Byly shromážděny údaje v klinických studiích s 13 119 pacienty, kteří užívali inhalační budesonid, a 7 278 pacienty
užívajícími placebo. Četnost výskytu úzkosti byla 0,52 % u pacientů užívajících inhalační budesonid a 0,63 %
u pacientů užívajících placebo; četnost výskytu deprese byla 0,67 % u pacientů užívajících inhalační budesonid a 1,15 %
u pacientů užívajících placebo.
***V placebem kontrolovaných studiích byla katarakta pozorována s četností méně časté také ve skupině
s placebem.

U pacientů s nově diagnostikovanou CHOPN je po zahájení terapie inhalačními kortikosteroidy vyšší riziko
vzniku pneumonie. Nicméně vážené hodnocení z 8 sdružených klinických hodnocení zahrnujících 4 pacientů s CHOPN léčených budesonidem a 3 643 pacientů randomizovaných k léčbě bez inhalačních
kortikosteroidů zvýšené riziko pneumonie neprokázalo. Výsledky z prvních 7 z těchto 8 studií byly
publikovány jako metaanalýza. Občas se mohou vyskytnout známky nebo příznaky nežádoucích účinků
systémových glukokortikosteroidů při podávání inhalačních glukokortikosteroidů, pravděpodobně
v závislosti na dávce, době expozice, souběžné a předcházející expozici kortikosteroidu a individuální
senzitivitě.

Pediatrická populace

Vzhledem k riziku retardace růstu u pediatrické populace je nutné růst monitorovat tak, jak je popsáno
v bodě 4.4.

Chrapot a podráždění hrdla jsou reverzibilní a mizí po přerušení léčby, snížení dávky a/nebo šetření hlasivek.
Pokud se objeví orofaryngeální kandidová infekce, doporučuje se pacientům po každém podání vypláchnout
ústa vodou nebo vyčistit si zuby zubním kartáčkem. Ve většině případů bude tento stav odpovídat na
topickou antifungální léčbu bez nutnosti přerušit léčbu budesonidem.

Jako u jiných inhalačních přípravků se může objevit paradoxní bronchospazmus. Pokud k tomu dojde, musí
být léčba budesonidem okamžitě přerušena a stav by měl být neprodleně řešen podáním rychle působícího
bronchodilatancia. Pokud je to zapotřebí, měla by být zahájena alternativní léčba.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Akutní toxicita budesonidu je nízká. Krátkodobá inhalace vysokých dávek přípravku může vést k supresi
hypotalamo-hypofyzárních-adrenálních funkcí (HPA). Žádná zvláštní urgentní opatření nejsou nutná. Léčba
budesonidem by měla pokračovat nejnižšími dávkami dostatečnými pro účinnou kontrolu astmatu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná inhalační léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest,
inhalancia, glukokortikoidy, ATC kód: R03B A
Budesonid je kortikosteroid s lokálním účinkem. Jako jiné inhalační glukokortikoidy, vyvolává budesonid
farmakologický účinek prostřednictvím interakce s intracelulárními glukokortikoidními receptory. Produkce
mnoha různých cytokinů, chemokinů, enzymů a buněčných adhezivních molekul je inhibována. Maximálního
prospěchu z léčby inhalovaným budesonidem je dosaženo během přibližně 10 dnů od zahájení léčby.
Pravidelné užívání budesonidu snižuje chronický zánět plic u astmatiků. Tím budesonid zlepšuje plicní
funkce a projevy astmatu, snižuje bronchiální hyperreaktivitu a předchází exacerbacím astmatu.

Pediatrická populace

Zatímco specifická data pro přípravek Miflonid Breezhaler nejsou dostupná, data pro inhalační budesonid
podávaný různými typy inhalátorů dětem ve věku 5-16 let nebyla spojena se zvýšeným výskytem posteriorní
subkapsulární katarakty.

Vliv na plazmatickou koncentraci kortisolu:
Studie u zdravých dobrovolníků s budesonidem ukázaly vliv dávky na hladiny kortisolu v plazmě a v moči.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Množství budesonidu deponované v plicích je rychle a zcela absorbováno. Maximálních koncentrací
v plazmě je dosaženo 5-10 minut po podání. Kolem 25-30 % jednorázové dávky je deponováno v plicích.
Pouze 10-13 % spolknuté frakce inhalované dávky je biologicky dostupné vzhledem k významnému
presystémovému metabolizmu v játrech.

Distribuce
V koncentračním rozmezí 1 až 100 nmol se na plazmatické proteiny váže 85 až 90 % budesonidu. Budesonid
se velmi dobře distribuuje do tkání, distribuční objem budesonidu v rovnovážném stavu je přibližně až 301 litrů.
Budesonid přestupuje do mateřského mléka s poměrem koncentrací mléko/plazma přibližně 0,46. Očekávaná
denní dávka u dítěte činí 0,3 % mateřské denní dávky a průměrná plazmatická koncentrace byla odhadnuta
na 1/600 koncentrace nalezené v plazmě matky, za předpokladu úplné perorální biologické dostupnosti u
dítěte. Při experimentech na zvířatech byly pozorovány vysoké koncentrace budesonidu ve slezině a
v lymfatických uzlinách, v thymu, kůře nadledvin, reprodukčních orgánech a v průduškách. Budesonid
prostupuje placentární bariérou myší.

Biotransformace
Budesonid není metabolizován v plicích. Po absorpci je budesonid extenzivně metabolizován v játrech a
konvertován na metabolity (včetně 6-beta-hydroxybudesonidu a 16-alfa-hydroxyprednisolonu) s nízkou
glukokortikosteroidní aktivitou. Clearance je rychlá: 84 l/hod, s krátkým plazmatickým poločasem: 2,8 hod.


Budesonid je metabolizován především isoenzymem CYP3A4 a může být ovlivněn známými inhibitory nebo
induktory tohoto enzymu (viz bod 4.5).

Eliminace
U lidských dobrovolníků, kteří inhalovali radioaktivně značený budesonid (pomocí MDI inhalátoru) bylo
přibližně 32 % uvolněné dávky nalezeno v moči a 15 % ve stolici.
Po inhalaci nebyl budesonid nalezen v moči, kde byl místo toho nalezen 16 -hydroxyprednisolon.
Po intravenózním podání má budesonid vysokou plazmatickou clearance (84 l/hod). Eliminační poločas
budesonidu byl 2,8 až 5 hodin.

Speciální populace

Starší pacienti
U starších pacientů nebyla farmakokinetika budesonidu podávaného jako přípravek Miflonid Breezhaler
studována. Nicméně, omezená data získaná u pacientů nad 65 let věku nenaznačují významné rozdíly ve
farmakokinetice starších osob v porovnání s mladšími dospělými po perorálním nebo intravenózním podání
budesonidu.

Pediatrická populace

U pediatrické populace nebyla farmakokinetika budesonidu podávaného jako přípravek Miflonid Breezhaler
studována. Nicméně, údaje získané u jiných inhalačních přípravků s obsahem budesonidu naznačují, že
clearance normalizovaná na tělesnou hmotnost je u dětí ve věku nad 3 roky zhruba o 50 % vyšší než u
dospělých.

Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater nebyla farmakokinetika budesonidu studována. Bylo však pozorováno, že
systémová dostupnost budesonidu byla u pacientů s cirhózou po perorálním podání 2,5krát vyšší než u
zdravé kontrolní skupiny. Mírná porucha funkce jater však měla pouze malý vliv na systémovou expozici.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje ze studií toxicity po opakovaném podání, stejně jako studií kožní dráždivosti,
mutagenicity a karcinogenity neodhalily pro člověka při stanovených terapeutických dávkách budesonidu
zvláštní riziko.
Glukokortikosteroidy včetně budesonidu měly u zvířat teratogenní účinky, včetně rozštěpu patra a abnormalit
skeletu. V terapeutických dávkách je výskyt podobných projevů u člověka považován za nepravděpodobný.

Reprodukční toxicita
U potkanů, kterým se podával inhalovaný budesonid 0,25 mikrogramů/kg nebyly zjištěny žádné teratogenní
účinky. Budesonid podávaný subkutánně prokázal teratogenní účinky v dávce větší než nebo rovné
100 μg/kg/den u potkanů a v dávce větší než nebo rovné 5 μg/kg/den u králíků s rozpětím mateřské expozice
přibližně 2,4 a 0,24krát maximální inhalovaná dávka 400 mikrogramů/den u lidí, v tomto pořadí, na základě
plochy tělesného povrchu. V pre- a postnatálních vývojových studiích, kde se budesonid podával potkanům
subkutánně nebyly zjištěny žádné účinky na těhotné potkanní samice nebo jejich potomky. Ukázalo se, tak
jako u jiných glukokortikoidů, že subkutánně podávaný budesonid je u potkanů teratogenní a fetotoxický
(snížená životaschopnost mláďat). Fetotoxicita byla také zaznamenána u králíků (snížení rychlosti růstu a
úmrtí plodů pozorovaná u mateřských toxických hladin dávek).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek



Monohydrát laktosy (obsahuje malé množství mléčných proteinů).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 C.
Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Miflonid Breezhaler 200 mikrogramů i Miflonid Breezhaler 400 mikrogramů:
PVC/PVDC/Al blistr
Plastový inhalátor (Tělo inhalátoru a víčko jsou vyrobeny z akrylonitril-butadien-styrenu, tlačítka jsou
vyrobena z metylmetakrylát-akrylonitril-butadien-styrenu. Jehly a pružiny jsou vyrobeny z nerezavějící
oceli.)
Krabička

Velikost balení pro Miflonid Breezhaler 200 mikrogramů i Miflonid Breezhaler 400 mikrogramů:
blistr obsahující 6 x 10 tobolek.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Pro pacienta je důležité vědět, že želatinové tobolky se občas mohou rozpadnout a malé množství želatiny se
po inhalaci může dostat do úst nebo hrdla. Je třeba pacientovi vysvětlit, že želatina v ústech změkne a lze ji
polknout. Rozpad tobolek je možné minimalizovat tím, že tobolka je propichována pouze jednou.

Tobolky se mají vyjímat z blistru bezprostředně před použitím.

Inhalátor je třeba použít s každým novým předepsáním léku. Každý inhalátor je třeba zlikvidovat
po využívání balení.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/A

MIFLONID BREEZHALER 200 mikrogramů: 14/232/00-C
MIFLONID BREEZHALER 400 mikrogramů: 14/233/00-C




9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 12. dubna Datum posledního prodloužení registrace: 27. března

10. DATUM REVIZE TEXTU

6. 2.