BISOGAMMA 10 -

sp.zn. suklsSouhrn údajů o přípravku

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bisogamma Bisogamma Potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivá látka:
Bisogamma 5: Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.
Bisogamma 10: Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.
Popis přípravku:
Bisogamma 5: kulaté, bikonvexní, světle žluté potahované tablety s půlicí rýhou („snap“) na jedné
straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Bisogamma 10: kulaté, bikonvexní, béžově-hnědé potahované tablety s půlicí rýhou („snap“) na jedné
straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Esenciální hypertenze
Poruchy koronární cirkulace (angina pectoris)

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Převážně by se měla léčba provádět v souladu se schématem postupného zvyšování dávek, začínající
nízkou dávkou, která se postupně pomalu zvyšuje. Dávkování se musí určit individuálně, v závislosti
na tepové frekvenci a terapeutickém úspěchu.

Esenciální hypertenze
Doporučená dávka je jedenkrát denně 5 mg bisoprolol-fumarátu (odpovídá jedné potahované tabletě
Bisogamma 5 anebo 1/2 potahované tabletě Bisogamma 10).
Doplňující informace k přípravku Bisogamma Při mírné hypertenzi (WHO stupeň I, diastolický tlak menší než 105 mmHg) léčba s dávkou 2,5 mg
bisoprolol-fumarátu jedenkrát denně je dostačující (odpovídá 1/2 potahované tablety Bisogamma 5).
Pokud je to potřeba, dávkování se může zvýšit na 10 mg bisoprolol fumarátu denně (odpovídá dvěma
potahovaným tabletám Bisogamma 5 anebo jedné potahované tabletě Bisogamma 10).
Maximální doporučená dávka je 20 mg denně.

Poruchy koronární cirkulace (angina pectoris)
Doporučená dávka je jedenkrát denně 5 mg bisoprolol-fumarátu (odpovídá jedné potahované tabletě
Bisogamma 5 anebo 1/2 potahované tabletě Bisogamma 10).
Pokud je potřeba, dávkování se může zvýšit na 10 mg bisoprolol-fumarátu jedenkrát denně (odpovídá
dvěma potahovaným tabletám Bisogamma 5 anebo jedné potahované tabletě Bisogamma 10). Další
zvýšení dávkování je možné jen ve výjimečných případech.
Maximální doporučená dávka je 20 mg denně.

Porucha funkce ledvin nebo jater.
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater anebo poruchou funkce ledvin není
potřebná úprava dávkování. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatinínu
<20 ml/min) a u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nesmí být překročena denní dávka 10 mg
bisoprolol fumarátu.

Pediatrická populace

Přípravek Bisogamma nesmějí užívat děti, jelikož s léčbou této věkové skupiny nejsou žádné
zkušenosti.

Způsob podání
Doporučuje se tablety užívat ráno, s jídlem nebo bez jídla. Tablety se polykají celé a zapíjejí se
dostatečným množstvím tekutiny.
Délka léčby není časově omezená a závisí na typu a závažnosti onemocnění.
Zejména u pacientů s anginou pectoris se léčba s Bisogammou nesmí náhle ukončit, ale dávkování se
musí postupně snižovat (během 7 - 10 dní), protože náhlé přerušení léčby může vyvolat prudké
zhoršení zdravotního stavu pacienta.

4.3 Kontraindikace

Bisogamma se nesmí užívat při těchto stavech:
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- akutní srdeční selhání nebo dekompenzace srdečního selhání vyžadující i.v. inotropní terapii
- kardiogenní šok
- AV blok druhého nebo třetího stupně
- sick sinus syndrom (syndrom "chorého" sinusu)
- sinoatriální blok
- bradykardie (před léčbou je tepová frekvence nižší než 50 tepů/minutu )
- hypotenze (systolická hodnota nižší než 90 mmHg)
- metabolická acidóza
- těžká bronchiální hyperreaktivita (např. obstrukční choroba plic, astma bronchiale)
- pozdním stádium poruchy periferní cirkulace nebo těžká forma Raynaudova syndromu
- neléčený feochromocytom (viz bod 4.4)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem provedeno
náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního
onemocnění (viz bod 4.2).

Zvýšený lékařský dohled je potřebný zejména při těchto stavech:
- diabetes mellitus s velkými výkyvy hodnot krevního cukru. Příznaky hypoglykémie mohou být
maskovány,
- dlouhodobé hladovění,
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí
mít vždy očekávaný terapeutický účinek,
- AV blok prvního stupně,
- Prinzmetalova angina,
- okluzívní onemocnění periferních arterií (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku léčby).

U pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin je potřebná zvýšená pozornost při dávkovaní (viz bod
4.2).

Pacientům se zjištěnou psoriázou v osobní anebo rodinné anamnéze se beta-blokátory (např. bisprolol)
mohou předepsat jen po pečlivém zvážení přínosů a rizik.

Při léčbě bisoprololem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.

U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních
receptorů.

U pacientů podstupujících výkon v celkové anestézii musí být anesteziolog informován o beta-
blokádě. Pokud je nutné beta-blokátor před anestézií vysadit, je třeba to provádět postupně a ukončit
48 hodin před anestézií.
V případě bronchiálního astmatu nebo obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které může způsobit
symptomy, je doporučeno souběžně podávat bronchodilatační terapii. Ojediněle se u pacientů
s astmatem může zvýšit rezistence dýchacích cest, proto může být potřeba zvýšit dávku
beta2-stimulancií.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace
Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu a
na AV převod. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může způsobit
těžkou hypotenzi a AV blok.

Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin): Současné
užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu
sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zvláště před
ukončením léčby beta-blokátory, může zvýšit riziko „rebound“ hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností
Antiarytmika třídy I: Účinek na dobu AV převodu může být potencován a negativní inotropní účinek
může být zvýšen.

Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu (např. felodipin a amlodipin): Současné užívání může zvýšit
riziko hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komor jako pumpy u pacientů
se srdečním selháním.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu AV převodu může být potencován.

Parasympatomimetika: Současné užití může prodloužit dobu AV převodu a zvýšit riziko bradykardie.

Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky.

Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemického účinku. Blokáda beta- adrenoreceptorů
může maskovat příznaky hypoglykémie.

Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové
anestézii viz také bod 4.4).

Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby AV převodu.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.

Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): při kombinaci s bisoprololem může dojít ke
snížení účinku obou látek.

Sympatomimetika, která aktivují jak beta tak alfa-adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin):
Kombinace s bisoprololem může vést ke zvýšení krevního tlaku. Tyto interakce jsou pravděpodobnější
u neselektivních beta-blokátorů.

Současné použití s antihypertenzivy a rovněž s jinými léčivými přípravky, které snižují krevní tlak
(např. s tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny), může zvýšit riziko hypotenze.

Kombinace, které je třeba zvážit
Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminooxidázy se kvůli možnému výraznému zvýšení krevního tlaku nesmějí užívat
současně s přípravkem Bisogamma (viz bod 4.3).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bisoprolol se nemá v těhotenství užívat, pokud to není nezbytně nutné. Jestliže se terapie bisoprololem
považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a růst plodu. V případě
škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence je nutno
pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu prvních tří
dnů.

Kojení
Není známo, zda se bisoprolol vylučuje do lidského mateřského mléka. Proto se kojení v průběhu
léčby bisoprololem nedoporučuje. Pokud je to nutné, dítě musí být odstaveno.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Léčba přípravkem Bisogamma si vyžaduje pravidelné lékařské kontroly.
Reakční schopnosti se mohou individuálně změnit až do takové míry, že se výrazně omezí schopnost
řídit nebo obsluhovat stroje anebo práce na rizikovém pracovišti. Tato změna nastává zejména na
začátku léčby, při zvyšování dávky, při změně léčiv a také po požití alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

Při hodnocení nežádoucích účinků je jejich frekvence definována následovně:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až <1/10)
Méně časté (≥1/1000 až <1/100)
Vzácné (≥1/10000 až <1/1000)
Velmi vzácné (<1/10,000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy metabolizmu a výživy
Latentní diabetes mellitus se změní na klinicky výrazný, anebo se přítomný diabetes zhorší.
Při léčbě s přípravkem Bisogamma, může dlouhodobé hladovění anebo intenzivní fyzická zátěž
způsobit hypoglykémii. První příznaky hypoglykémie (zvláště tachykardie a tremor) mohou být skryté.

Méně časté: zvýšená sérová hladina lipidů ( cholesterol, triacylglyceroly).
Léčba s přípravkem Bisogamma může u pacientů s hypertyreozou skrýt klinické příznaky
tyreotoxikózy (ventrikulární tachykardie, tremor).

Vyšetření
Vzácné: Zvýšené hladiny triglyceridů, zvýšené hladiny jaterních enzymů (ALT, AST).

Srdeční poruchy
Méně časté: Poruchy AV převodu, zhoršení stávajícího srdečního selhání, bradykardie.

Poruchy nervového systému
Časté: závratě*, bolest hlavy*.
Vzácné: synkopa.

Poruchy oka
Vzácné: snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů s kontaktními čočkami).
Velmi vzácné: Konjunktivitida.

Poruchy ucha a labyrintu
Vzácné: Poruchy sluchu

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: Bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem anebo s obstrukční plicní nemocí
v anamnéze.
Vzácné: Alergická rinitida.

Gastrointestinální poruchy
Časté: Gastrointestinální potíže jako jsou nauzea, zvracení, průjem, zácpa.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné: Reakce z přecitlivělosti, jako je svědění, zčervenání, vyrážka.
Velmi vzácné: Beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit lupénku anebo vyvolat vznik lupénce
podobné vyrážky, alopecie.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: svalová slabost, svalové křeče.

Cévní poruchy
Časté: Pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze.

Celkové a reakce v místě aplikace
Časté: Únava*.
Méně časté: Astenie.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: Hepatitida.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Vzácné: poruchy potence.

Psychiatrické poruchy
Méně časté: Poruchy spánku, deprese.
Vzácné: Noční můry, halucinace.

*Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1–týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování:
V závislosti na stupni předávkování, celkový klinický obraz předávkování je charakterizovaný
výskytem kardiovaskulárních změn a CNS příznaky. Výsledkem předávkování je hypotenze,
bradykardie až zástava srdce, srdeční nedostatečnost a kardiovaskulární šok. Dále se mohou
vyskytnout obtíže s dýcháním, bronchospazmus, zvracení, poruchy vědomí a někdy generalizované
záchvaty.

Léčba předávkování
Pokud se vyskytnou příznaky předávkování, anebo když srdeční frekvence a/anebo tlak krve prudce
klesá, léčba s přípravkem Bisogamma se musí okamžitě přerušit.
Pokud se lék užíval krátkou dobu před vznikem příznaků předávkování, je potřeba udělat primární
eliminaci toxinu (zvracení, výplach žaludku) anebo opatření vedoucí ke snížení resorbce (aktivní černé
uhlí, podání laxantiv), aby se snížila systémová resorbce přípravku Bisogamma .

Při stavech vyžadujících sledování na ARO je potřebné pozorné monitorování vitálních funkcí,
metabolizmu tekutin a elektrolytů, acidobazické rovnováhy, hladiny cukru v krvi a také látek
vylučovaných v moči, uvedené údaje musí být opakovaně kontrolované a v případě potřeby se musí
provést jejich úprava. V případě potřeby je indikována umělá ventilace plic.

Antidota:
Atropin: 0,5 - 2,0 mg se podává intravenózně jako bolusová injekce
Glukagon: Počáteční dávka 1 - 10 mg se podává intravenózně, potom 2 - 2,5 mg/hod v intravenózní
infúzi.
Sympatikomimetika, v závislosti na tělesné hmotnosti a požadovaném účinku: dopamin, dobutamin,
isoprenalin, orciprenalin a adrenalin.
V případě bradykardie rezistentní na léčbu dočasná aplikace pacemakera (kardiostimulátoru).
V případě bronchospazmu se podávají aerosoly beta 2-sympatikomimetik (při nedostatečném účinku i
intravenózní cestou) anebo aminofylin i.v.
Při generalizovaných konvulzivních záchvatech se pomalu podává intravenózně diazepam.
Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory selektivní
ATC kód: C07AB
V závislosti na poměru lipofility/hydrofility je bisoprolol beta-blokátor se středním účinkem.
Bisoprolol má výraznou selektivitu pro beta 1 adrenergní receptory (kardioselektivita) bez vnitřní
sympatikomimetické aktivity (ISA) a bez klinicky relevantní membrány stabilizující účinek (MSA).
V závislosti na tonu sympatického systému, snižuje substance frekvenci a sílu kontrakcí srdce, rychlost
AV převodu a plazmatickou aktivitu reninu. Inhibicí beta 2 receptorů může bisoprolol vyvolat lehké
zvýšení tonu hladkých svalů.
Jelikož je poločas plazmatické eliminace přibližně 10 – 12 hodin, účinek bisoprololu přetrvává hodin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Bisoprolol je z GIT absorbován ve více než 90%. Úroveň absorpce nezávisí na konzumaci potravy. Po
first pass efekteu je inaktivováno maximálně 10% dávky.
Vazba na plazmatické bílkoviny je 30%. Proto se neočekávají interakce s léčivy, které se vážou na
plazmatické bílkoviny. Farmakokinetické vlastnosti bisoprololu se nemění při patofyziologických
změnách plazmatických bílkovin, např. při zvýšení kyselých alfa-1-glykoproteinů.
Jelikož je bisoprolol jen středně lipofilní substance má pouze střední distribuční objem s nízkou
hladinou vazby na plazmatické proteiny. Přesné určení po i.v. aplikaci prokázalo (x+/- SEM) 226 +/-
11.1.
Bisoprolol se eliminuje z krevní plazmy dvěma cestami, které jsou ekvivalentně účinné (50%
celkového množství se metabolizuje na inaktivní metabolity v játrech, 50% se vylučuje ledvinami v
nezměněné podobě).
Proto u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater anebo poruchou funkce ledvin není
potřebná úprava dávkování bisoprololu. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater anebo ledvin nesmí
být denní dávka vyšší než 10 mg bisoprolol-fumarátu.
Maximální plazmatické koncentrace se dosáhne za 1 - 3 hodiny po podaní.
Plazmatický eliminační poločas je 10-12 hod.
Maximálních plazmatických hladin je dosaženo po 1- 3 hodinách po podání.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

a) Akutní toxicita
Viz bod 4.9.

b) Chronická toxicita
Studie na potkanech a psech s léčbou trvající až 12 měsíců neprokázaly specifickou toxicitu
k nějakému orgánu. Při perorálním podání dávky betablokátorů mnohonásobně vyšší než je dávka
terapeutická se specifické nálezy projevily jako přemrštěné farmakodynamické účinky, které jsou
reverzibilní.

c) Mutagenní kancerogenní potenciál
Studie in vitro i in vivo neprokázaly žádný mutagenní potenciál. Studie kancerogenity u myší a
potkanů byly negativní.

d) Reprodukční toxicita
Studie na zvířatech neprokázaly žádný teratogenní účinek bisoprolol fumarátu. Při dávkách mezi 6 –
10 mg/kg/den u králíků a nad 40 mg/kg/den u potkanů se projevily embryoletální účinky. Fertilita,
průběh gravidity a postnatální vývoj potomků byly u potkanů buď neporušeny vůbec, nebo pouze ve
vysokých dávkách způsobujících mateřskou toxicitu

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Bisogamma 5:
Jádro tablety: krospovidon, předbobtnalý kukřičný škrob, mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý
oxid křemičitý, magnesium-stearát,
Potahová vrstva: makrogol 6000, oxid titaničitý (E171), mastek, žlutý oxid železitý (E172),
hypromelosa

Bisogamma 10:
Jádro tablety: krospovidon, předbobtnalý kukuřičný škrob mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý
oxid křemičitý, magnesium-stearát,
Potahová vrstva: makrogol 6000, polysorbát 20, oxid titaničitý (E171), uhličitan vápenatý (E170),
mastek, žlutý oxid železitý (E172), hypromelosa 2506/5, hypromelosa 2506/50.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Bisogamma 5: 2 roky
Bisogamma 10: 3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25°C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Bílý neprůhledný blistr PVC/PVDC/Al, krabička.

Velikost balení: 30, 50, 100 potahovaných tablet
Klinické balení po 300 potahovaných tabletách

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Wörwag Pharma GmbH & Co. KG, Flugfeld-Allee 24, 71034 Böblingen, Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Bisogamma 5: 77/241/03-C
Bisogamma 10: 77/242/03-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 11.7. 2007
Datum posledního prodloužení registrace: 10.6.

10. DATUM REVIZE TEXTU

18. 10.