sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 1 MIU prášek pro injekční roztok
PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5 MIU prášek pro injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje benzylpenicillinum kalicum 1 000 000 m.j. nebo 5 000 000 m.j.
Pomocné látky se známým účinkem:
Jeden milion jednotek obsahuje 65,7 mg (1,68 mmol) draslíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční roztok (prášek pro injekci).
Popis přípravku: bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Podávání draselné soli benzylpenicilinu je indikováno na začátku léčby těžkých infekcí způsobených
patogeny citlivými na penicilin. Je lékem první volby u pneumonií a dalších infekcí vyvolaných
pneumokoky, infekcích vyvolaných pyogenními streptokoky a meningokoky, dále při léčbě antraxu,
difterie, lues, listeriózy, aktinomykózy. Je účinný při infekcích vyvolaných klostridiemi a
korynebakteriemi a při léčbě všech jiných infekcí způsobených původci citlivými na penicilin.
Megadávky benzylpenicilinu jsou indikovány při léčbě subakutní bakteriální endokarditidy a bakteriální
meningitidy, pokud testy prokážou dobrou citlivost agens prvního původce. Penicilin G je vysoce efektivní
v léčbě různých stadií syfilidy i u pacientů s HIV.
Léčba hepatotoxických otrav 1. typu (otravy muchomůrkou zelenou a dalšími 27 druhy hub, které
obsahují amatoxiny).

4.2 Dávkování a způsob podání

Z farmakokinetických údajů vyplývá, že draselnou sůl benzylpenicilinu je nutno podávat každou čtvrtou
nebo nejpozději každou šestou hodinu, a proto se přípravek hodí jen pro ústavní léčbu. Dávkování závisí
na druhu a lokalizaci infekčního procesu, na citlivosti etiologického agens a věku pacienta. Při léčbě
běžných infekcí se podává 25 000 - 100 000 m.j./kg/den rozdělených do 4-6 dílčích dávek.

Obvyklé denní dávky jsou:
děti do 1 roku 100 000 m.j.
děti od 1 roku do 6 let 400 000 až 1 000 000 m.j.
děti nad 6 let a dospělí 800 000 až 2 400 000 m.j.

Tyto dávky se podávají ještě nejméně 3 dny po poklesu teploty a vymizení klinických příznaků
onemocnění. Dávkování u dětí nad 6 let a dospělých musí být u pneumokokových infekcí až 5x vyšší
kvůli snížené citlivosti. K zakončení léčby streptokokových infekcí při angíně je jako prevence
revmatické horečky potřebné podat injekci depotní verze penicilinu. Při léčbě subakutní bakteriální

endokarditidy a při bakteriálních meningitidách se používají megadávky, tj. 15-30-60, maximálně milionů m.j. denně. Při podávání megadávek nemá jednotlivá dávka překročit 10 milionů jednotek a
má se aplikovat v intravenózní infuzi nejméně jednu hodinu. Při dávkách nad 5 milionů jednotek je
potřebná kontrola funkce ledvin nejpozději od druhého dne terapie. Při denní dávce nad 20 milionů
jednotek třeba počítat s výskytem neurotoxických reakcí, které se objevují při překročení hladiny penicilinu
12 m.j./ml likvoru. Dětem je možné podávat i megadávky 0,5 - 1,0 milion m.j. na kg tělesné hmotnosti
denně, ale musí se pamatovat na zvýšený přívod draslíku. Při projevech podráždění CNS se musí aplikace
přerušit, popřípadě podat antikonvulzivum. Při aplikaci megadávek draselné soli benzylpenicilinu je nutné
kontrolovat kalémii. Takovou léčbu je proto možné provádět jen v zařízeních, kde je možná její průběžná
kontrola.
Dávka penicilinu G při léčbě syfilidy je 5-20 mil. m.j. denně po dobu 3-4 týdnů.
V oftalmologii k léčbě infekcí vyvolaných citlivými mikroby subkonjunktiválně 200 000 m.j. rozpuštěné v
ml fyziologického roztoku, tuto aplikaci nutno kombinovat s parenterálním podáním.
K léčbě otrav houbami (hepatotoxické otravy) je potřebné podávat megadávky penicilinu G tj. 300 000 až
000 000 m.j. na kg tělesné hmotnosti a den i.v. po dobu tří dnů dospělým, dětem i gravidním ženám. Léčbu
je vhodné kombinovat s podáváním silymarinu v dávce 20 mg na kg tělesné hmotnosti a den v i.v. infuzi až 4 dny.

4.3 Kontraindikace

Kontraindikací je hypersenzitivita na peniciliny a cefalosporiny.
Opatrnost je potřebná při podávání osobám, které mají v anamnéze alergii, bronchiální astma, sennou
rýmu a kopřivku. Mimořádně opatrně se musí podávat megadávky dětem do 6 týdnů a osobám nad 60 let
se zhoršenými tubulárními funkcemi ledvin. Podávání benzylpenicilinu není kontraindikováno v
graviditě, šestinedělí, v laktaci a ani u nemocných s insuficiencí ledvin (pokud se nepodávají megadávky).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tento přípravek obsahuje 65,7 mg (1,68 mmol) draslíku v jedné dávce. Je nutné vzít v úvahu u pacientů
se sníženou funkcí ledvin a u pacientů na dietě s nízkým obsahem draslíku.
Při aplikaci megadávek draselné soli benzylpenicilinu se musí počítat se značným přívodem draslíku do
organismu, a proto se nesmí podávat megadávky při hyperkalémii a stavech, které ji vyvolávají. Penicilin
možno podávat i lidem s alergií na penicilin, vyžaduje-li onemocnění léčbu penicilinem, po desenzibilizaci
podáváním postupně se zvyšujících dávek penicilinu. Desenzibilizaci možno provádět pouze na jednotce
intenzivní péče, protože tato procedura nese riziko ohrožení života.

V souvislosti s léčbou beta-laktamovými antibiotiky (včetně penicilinu) byly zaznamenány závažné kožní
nežádoucí reakce (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální
nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými symptomy (DRESS) a akutní generalizované
exantematózní pustulózy (AGEP).

Benzylpenicilin je kontraindikován u pacientů, kteří jsou hypersenzitivní na penicilin. Pacienti, kteří mají
v anamnéze hypersenzitivitu na cefalosporiny, peniciliny nebo jiná beta-laktamová antibiotika, mohou být
také hypersenzitivní na benzylpenicilin (viz bod 4.3). Benzylpenicilin má být používán s opatrností u
pacientů s anamnézou nezávažných hypersenzitivních reakcí na jakákoli jiná beta-laktamová antibiotika
(např. cefalosporiny nebo karbapenemy) a vůbec nemá být používán u pacientů s anamnézou závažných
hypersenzitivních reakcí. Pokud se během léčby benzylpenicilinem objeví závažné alergické reakce nebo
SCAR, léčba musí být přerušena a mají by být přijata odpovídající opatření.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání s bakteriostatickými antibiotiky (tetracykliny, chloramfenikolem, erytromycinem)
nastává vzájemné snížení účinku. Benzylpenicilin snižuje účinnost perorálních antikoagulancií.
Chlorpromazin snižuje účinnost benzylpenicilinu. Současné podávání probenecidu způsobuje vzájemné
zvýšení plazmatických hladin. Hladinu penicilinu v krvi zvyšuje současná aplikace salicylátů,
aminofenazonu a vitaminu C. Benzylpenicilin zvyšuje hyperkalemickou účinnost jiných látek, vyvolává
falešnou pozitivitu testů na přítomnost bílkovin a cukru v moči.


4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Dlouhodobými zkušenostmi s podáváním benzylpenicilinu se potvrdila bezpečnost pro plod. V běžných
dávkách není přípravek kontraindikován. Penicilin přechází do mateřského mléka a může být příčinou
senzibilizace i alergické reakce. Proto po dobu podávání penicilinu kojení raději přerušit.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Penicilin G nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejzávažnějším nežádoucím účinkem jsou alergické reakce, jejichž výskyt je častější u osob s alergickou
dispozicí (1-10 % pacientů). Nejtěžším projevem je anafylaktická reakce, která se dostaví za 1-2 minuty
po podání (někdy do půl hodiny, ojediněle i později) formou kolapsu až kardiorespiračního selhání s
případným letálním koncem. Při anafylaktickém šoku po aplikaci benzylpenicilinu je třeba především
zvládnout selhání krevního oběhu a případné poruchy dýchání adrenalinem, noradrenalinem,
hydrokortizonem, podat antihistaminika a vápník. Postupuje se podle zásad pro zvládnutí těchto reakcí.
Podávání megadávek vyvolává vyšší výskyt nežádoucích účinků. Mohou se dostavit poruchy funkce
ledvin, jater, krvetvorby a CNS. Nejčastěji se po aplikaci megadávek benzylpenicilinu dostavuje přechodná
hořkost v ústech, bolesti hlavy, někdy zvracení a také příznaky podráždění CNS: lokalizované křeče svalů
tváře nebo končetin, epileptiformní záchvaty až generalizované tonicko-klonické křeče případně až kóma.
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA
s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až
<1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů
nelze určit):

MedDRA třídy orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Eozinofilie
Trombocytopenie
Hemolytická anemie
Poruchy nervového systému Časté Bolest hlavy
Není známo Metabolická encefalopatie
Gastrointestinální poruchy Časté Nauzea, zvracení, průjem
Vzácné Průjem způsobený bakterií Clostridium difficile
Velmi vzácné Pseudomembranózní kolitida
Poruchy ledvin a močových cest Méně časté Intersticiální nefritida (riziko intersticiální
nefritidy se zvyšuje s délkou terapie)
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté Exantém, pruritus
Velmi vzácné Lyellův nebo Stevensův-Johnsonův syndrom
Není známo Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza
(AGEP), pruritus, makulopapulární vyrážka,
morbiliformní vyrážka, erytém
Poruchy svalové a kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Vzácné Bolesti kloubů
Cévní poruchy Méně časté Hemoragie
Vaskulitida
Poruchy imunitního systému Časté Jarisch-Herxheimerova reakce*
Méně časté Příznaky podobné sérové nemoci: urtikarie,
horečka, angioneurotický edém, intenzivní
pruritus a respirační obtíže.
Velmi vzácné Závažné alergické reakce, např. anafylaktický
šok
Není známo Angioedém

Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Cholestatická žloutenka, lupus erythematodes

* Při léčbě syfilidy vzniká až v 50 % případů Jarisch-Herxheimerova reakce, která se projevuje horečkou,
pocením, bolestmi hlavy až kolapsem. Příčinou je uvolnění endotoxinu. Při kardiovaskulární syfilidě
může mít tato reakce velmi těžký průběh (primární atrofie n. optici, nervová hluchota) a může skončit až
letálně.

Popis vybraných nežádoucích účinků
V souvislosti s beta-laktamovými antibiotiky včetně penicilinu byly zaznamenány závažné kožní
nežádoucí reakce (SCAR) (Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, léková reakce
s eozinofilií a systémovými syndromy, akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (viz bod 4.4)).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Benzylpenicilin je antibiotikum s velmi nízkou toxicitou. LD50 u myší a potkanů je vyšší než 5000 mg/
kg, co je možno považovat prakticky za netoxičnost.
Nepřímá toxicita: po podání vysokých dávek draselné soli benzylpenicilinu může u pacientů se sníženou
funkcí ledvin dojít ke kumulativní otravě draslíkem. Jiným projevem nepřímé toxicity jsou změny normální
bakteriální flóry s přemnožením penicilinrezistentní flóry a projevy superinfekce.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibiotikum.
ATC kód: J01CEPenicilin G je první antibiotikum zavedené do klinické praxe. Působí mechanismem společným pro
všechna betalaktamová antibiotika inhibicí syntézy buněčné stěny bakterií. Vazbou na bílkoviny buněčné
stěny inhibuje transpeptidaci peptidoglykanu, inhibuje syntézu mureinu. Následně dochází k aktivaci
autolytických enzymů a destrukci buněčné stěny. Draselná sůl benzylpenicilinu pro parenterální aplikaci
je základní baktericidní antibiotikum středně širokého spektra s krátkodobým účinkem. Je velmi dobře
rozpustná ve vodě.
Antimikrobiální spektrum: působí velmi dobře proti pyogenním a ostatním hemolytickým streptokokům,
pneumokokům, gonokokům a meningokokům, korynebakteriím, listeriím, Erysipelothrix rhusiopathiae,
Bacillus anthracis, aktinomycetám, Clostridium tetani a klostridiím anaerobních traumatóz; také proti
moraxelám, Treponema pallidum a většině kmenů leptospir. Méně působí na viridující streptokoky (asi na
70-80 % kmenů), na enterokoky (jen 20-40 % kmenů) a ze stafylokoků jen na kmeny, které netvoří
penicilinázu (<5 % kmenů). Je-li dosaženo vyšších koncentrací (v séru podáním vysokých dávek, v
moči i běžnými dávkami), působí benzylpenicilin i na některé gramnegativní střevní tyčinky, např. na
Escherichia coli, Proteus mirabilis nebo některé formy protea a salmonely. Toho je možno využít klinicky,
např. u některých infekcí močových cest. Necitlivé jsou pseudomonády, brucely, francisely, bordetely,
hemofily (s výjimkou Haemophilus hemolyticus) a mykobakterie, ale také mykoplazmy, rickettsie,
chlamydie, houby a prvoci.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti



Benzylpenicilin je v kyselém prostředí nestabilní, dochází k hydrolýze betalaktamového kruhu. Absorpce
z gastrointestinálního traktu je nepravidelná a nespolehlivá, proto se podává výlučně parenterálně. Draselná
sůl benzylpenicilinu se po intramuskulární aplikaci velmi rychle vstřebává a maximální koncentrace v krvi
je dosaženo už za 15-30 minut. Hladina potom rychle klesá a nejpozději za 4 hodiny se sníží pod účinnou
koncentraci.

Dávka
(milióny
jednotek)
Způsob
podání

Sérové hladiny PNC G v m.j./ml
0,5 hod 1 hod. 4 hod. 6 hod. 8 hod.
0,6 i.m. 6 - 9 3 - 6 0,03 - 0,3 < 0,03 1 i.m. 20 - 28 18 - 24 1,5 – 3 0,2 - 0,6 0,5 i.v. infuze 60 - 120 - - 6 - 12 3 – 10 i.v. infuze 80 - 300 - - 10 - 30 2 –
Distribuce do tělních tekutin a tkání v relaci k séru:













Dobře proniká do většiny tkání, perikardiální a pleurální dutiny, do žluče, slin, mléka. Přechází také
placentou. Nachází se především v extracelulární tekutině. Na bílkoviny se váže 40-50 % dávky. Do
cerebrospinálního moku a komorové vody oka proniká málo. Při zánětech (meningitis) však proniká do
cerebrospinálního moku (a také do jiných tělových tekutin) v podstatně větší míře a rychleji.
Nedostatečně proniká do hnisavých ložisek, ischemických oblastí a nekrotických tkání. Poločas v plazmě
je 0,4 - 0,65 h. Vylučuje se převážně ledvinami, tubulární sekrecí 80 %, glomerulární sekrecí 20 %.
Inhibitor tubulární sekrece probenecid prodlužuje poločas a zvyšuje plazmatickou hladinu, což se také
terapeuticky využívá. Biologický poločas při anurii se prodlužuje na 7-10 hodin. Přechází do mateřského
mléka a u kojenců může vyvolat exantém a při lues congenita Jarisch-Herxheimerovu reakci.

5.3 Předklinické údaje vztahujíci se k bezpečnosti

Benzylpenicilin je antibiotikum s velmi nízkou toxicitou. LD50 u myší a potkanů je vyšší než 5000 mg
/kg, což je možno považovat prakticky za netoxicitu.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

V přípravku nejsou obsaženy žádné pomocné látky.

6.2 Inkompatibility

V infuzních roztocích je benzylpenicilin inkompatibilní s metaraminolem, tiopentalem, amobarbitalem,
kyselinou askorbovou, prometazinem, oxytetracyklinem, tetracyklinem, vankomycinem, chloramfenikolem
a sulfadiazinem.
Likvor < 5 %
CNS < 3 %
Bronchiální sekret 15 - 50 %
Kosti <10%
Mateřské mléko 3 - 10 %
Pasáž placentou 25 - 50 %
Pleurální výpotek 20 - 65 %
Peritoneální tekutina 18 - 50 %
Synoviální tekutina 40 %
Tkáně a orgány 30 - 50 %
Žluč 180 - 500 %


6.3 Doba použitelnosti

roky.

Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 až 8 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě, doba a podmínky uchovávaní přípravku
po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než hodin při 2 až 8 °C, pokud rekonstituce/ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička z bezbarvého skla (III. hydrolytické třídy), chlorobutylová pryžová zátka, hliníkový kryt
s bílým plastovým odtrhovacím víčkem (flip-off), krabička.

Velikost balení:
lahvička á 1 000 000 m.j. 1 lahvička á 5 000 000 m.j.
10 lahviček á 1 000 000 m.j. 10 lahviček á 5 000 000 m.j.
50 lahviček á 1 000 000 m.j. 50 lahviček á 5 000 000 m.j.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Přípravek se před podáním musí rozpustit.
Draselná sůl benzylpenicilinu je dobře rozpustná už v malém objemu kapaliny (vody na injekci,
izotonickém roztoku chloridu sodného, 5% roztoku glukózy), která se přidává do lahvičky v množství
přepočteném podle požadované koncentrace roztoku. K aplikaci megadávek se antibiotikum rozpustí v -250 ml vody na injekci. Při přípravě roztoku je nutno se vyvarovat kontaktu roztoku benzylpenicilinu s
kůží nebo sliznicí pro vysoké nebezpečí senzibilizace. Z tohoto důvodu se nesmí před aplikací vystřikovat
nasátý vzduch z injekční stříkačky do vzduchu, ale vždy jen zpět do prázdné lahvičky.
Roztok draselné soli benzylpenicilinu se aplikuje intramuskulárně, intravenózně, subkonjunktiválně.

Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

BB Pharma a.s., Durychova 101/66, 142 00 Praha 4 - Lhotka, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 1 MIU: 15/156/69-A/C
PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5 MIU: 15/156/69-B/C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 30. 9. 1969
Datum posledního prodloužení registrace: 24. 3.


10. DATUM REVIZE TEXTU

7. 12.