Cosopt bez konzervačních přísad

Dorzolamid−hydrochlorid

Na rozdíl od perorálních inhibitorů karboanhydrázy umožňuje lokální aplikace
dorzolamid−hydrochloridu, aby léčivá látka vyvíjela svůj účinek přímo v oku při podstatně nižších
dávkách, a proto s menší systémovou expozicí. V klinických studiích to vedlo ke snížení nitroočního
tlaku bez poruch acidobazické rovnováhy nebo změn v koncentracích elektrolytů, které jsou
charakteristické pro perorální inhibitory karboanhydrázy.

Při lokální aplikaci se dorzolamid dostává do systémového oběhu. K vyhodnocení potenciálu
k systémové inhibici karboanhydrázy po místní aplikaci byly měřeny koncentrace léčivé látky
a metabolitů v erytrocytech a v plazmě a inhibice karboanhydrázy v erytrocytech Při dlouhodobé
aplikaci se dorzolamid hromadí v erytrocytech. v důsledku selektivní vazby na KA−II při současném
zachování extrémně nízkých koncentrací léčivé látky. Mateřská léčivá látka vytváří jediný metabolit,
N−desethyl, který inhibuje KA−II méně účinně než mateřská léčivá látka, ale inhibuje i méně aktivní
izoenzym (KA−I). Metabolit se také hromadí v erytrocytech.,.,. kde se primárně váže na KA−I.
Dorzolamid se váže se střední intenzitou na proteiny v plazmě (přibližně z 33 %). Dorzolamid se
primárně vylučuje v nezměněné podobě močí; metabolit se vylučuje močí rovněž. Po ukončení
dávkování se dorzolamid vymývá z erytrocytů nelineárním způsobem; výsledkem je rychlý počáteční
pokles koncentrace léčivé látky s následnou pomalejší fází vylučování s poločasem přibližně čtyř
měsíců.



Pokud byl dorzolamid podáván perorálně ve snaze napodobit maximální systémovou expozici
po dlouhodobé místní aplikaci do oka, bylo ustáleného stavu dosaženo do 13 týdnů. V ustáleném stavu
nebyla v plazmě prakticky žádná volná léčivá látka ani metabolit; inhibice KA v červených krvinkách
byla nižší, než se předpokládalo, že je nutná k farmakologickému účinku na funkci ledvin nebo
dýchání. Podobné farmakokinetické účinky byly pozorovány po chronické místní aplikaci
dorzolamid−hydrochloridu. Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (odhadnutá hodnota CrCl
30-60 ml/min) vykazovali vyšší koncentrace metabolitů v erytrocytech. a z klinického hlediska
významné systémové nežádoucí účinky.

Timolol−maleinát

Ve studii plazmatických koncentrací léčivé látky u šesti jedinců byla systémová expozice timololu
stanovena po lokální aplikaci očního roztoku timolol−maleinátu 0,5% dvakrát denně.Průměrná
hodnota maximální plazmatické koncentrace po ranní aplikaci byla 0,46 ng/ml a po odpolední aplikaci
činila 0,35 ng/ml.