Kyslík medicinální stlačený air products Dávkování a způsob podání

Kyslík medicinální stlačený AIR PRODUCTS je určen k inhalaci nebo umělé ventilaci plic. Zvlhčování a
případné předehřívání kyslíku by mělo být zajištěno, aby nedošlo k podráždění sliznice.
Dávkování
Podávání kyslíku je nutno provádět podle pokynů lékaře. Koncentraci, průtok a délku léčby stanoví lékař podle stavu a
typu onemocnění.


Hypoxémie je stav, kdy je arteriální parciální tlak kyslíku (PaO2) nižší než 10 kPa (<70 mm Hg). Tlak kyslíku 8 kPa
(55/60 mm Hg) bude mít za následek respirační insuficienci.
Hypoxémie se léčí obohacením vzduchu inhalovaného pacientem o další kyslík. Rozhodnutí o aplikaci kyslíkové
terapie závisí na stupni hypoxémie a individuální toleranci pacienta.
V každém případě je cílem kyslíkové terapie udržet PaO2 > 60 mm Hg (7,96 kPa) nebo saturaci kyslíkem v arteriální
krvi  90 %.
Pokud je kyslík podáván naředěný dalším plynem, kyslíková koncentrace ve vdechovaném vzduchu (FiO2) musí být
přinejmenším 21 %.
Kyslíková terapie při normálním tlaku (normobarická oxygenoterapie):
U spontánně dýchajících pacientů lze kyslík podávat za použití kyslíkových brýlí nebo masky. U mechanicky
ventilovaných pacientů lze kyslík podávat maskou, laryngeální maskou nebo endotracheální trubicí. Podávání kyslíku
provádějte opatrně. Dávku je třeba upravit podle individuálních potřeb pacienta, Tlak kyslíku musí zůstat vyšší než
8,0 kPa (nebo 60 mm Hg) a saturace hemoglobinu kyslíkem musí být > 90 %. Nutná je pravidelná monitorace
arteriálního tlaku kyslíku (PaO2) nebo pulsoxymetrie (arteriální saturace kyslíkem (SpO2)) a klinických známek.
Cílem je vždy u daného pacienta použít nejnižší účinnou koncentraci kyslíku ve vdechovaném vzduchu, tj. nejnižší
dávku schopnou udržet tlak 8 kPa (60 mm Hg). Vyšší koncentrace podávejte co nejkratší dobu a přitom pečlivě
sledujte hodnoty krevních plynů.
Kyslík lze v následujících koncentracích podávat bezpečně jen po uvedené časy:
Až 100 % méně než 6 hodin
60-70% 24 h
40-50% během druhého 24h období
Kyslík je potenciálně toxický po dvou dnech aplikace v koncentracích přesahujících 40 %.
• Spontánně dýchající pacienti:
Účinná koncentrace kyslíku je přinejmenším 24 %. Za normálních okolností je k zajištění terapeutické koncentrace (s
bezpečnostní tolerancí) aplikován minimálně 30% kyslík.
Terapie vysokými koncentracemi kyslíku (> 60 %) je indikována na krátké období v případě závažné astmatické krize,
plicního trombembolismu, zánětu plic, alveolitické fibrózy atd.
Nízká koncentrace kyslíku je indikována k léčbě pacientů s chronickou respirační insuficiencí způsobenou chronickou
obstrukcí dýchacích cest nebo jinými příčinami. Koncentrace kyslíku nesmí být vyšší než 28 %; pro některé pacienty
může být i 24 % příliš.
Podávání vyšších koncentrací kyslíku (v některých případech až 100 %) je možné, u většiny aplikátorů je však velmi
obtížné zajistit koncentrace > 60 % (80 % u dětí).
Dávku je třeba upravit podle individuálních potřeb pacienta, a to při průtoku v rozsahu 1 až 10 litrů plynu za minutu.
• Pacienti s chronickou respirační insuficiencí:
Kyslík musí být podáván při průtoku 0,5 – 2 l/min, poté průtok upravte podle naměřených hodnot krevních plynů.
Účinnou koncentraci kyslíku udržujte pod 28 % a někdy i pod 24 % u pacientů trpících poruchou dýchání, kteří
vyžadují ke stimulaci dýchání hypoxii.


• Chronická respirační insuficience způsobená chronickým obstrukčním plicním onemocněním (CHOPN) nebo
jinými potížemi:
Léčbu upravujte podle naměřených hodnot krevních plynů. Parciální arteriální tlak kyslíku (PaO2) musí být > 60 mm
Hg (7,96 kPa) a saturace arteriální krve kyslíkem  90 %.
Nejčastější rychlost aplikace činí 1 – 3 litrů/min po 15 – 24 hodin/den, což také pokrývá REM spánek (denní dobu
nejcitlivější na hypoxémii). Během stabilní fáze onemocnění monitorujte koncentrace CO2 dvakrát za každé 3-4 týdny
nebo třikrát měsíčně – tyto koncentrace mohou během podávání kyslíku růst (hyperkapnie).
• Pacienti s akutní respirační insuficiencí:
Kyslík musí být podáván při průtoku 0,5 – 15 l/min, poté průtok upravte podle naměřených hodnot krevních plynů. V
akutním případě je u pacientů s těžkými respiračními problémy nutno podávat podstatně vyšší dávky (až 60 l/min).
• Pacienti s bolestmi obličeje cévní etiologie:
V případě bolestí z lícních cév se podává 100% kyslík při průtokové rychlosti 7 litrů za minutu, a to po dobu 15 minut.
Tato léčba má potlačit záchvat v jeho začátku – aplikujte při prvním projevu příznaků.
• Pacienti na mechanické ventilaci:
Pokud je kyslík smíšen s jiným plyny, kyslíková frakce ve vdechované plynné směsi (FiO2) nemusí klesnout pod
21 %. V praxi koncentrace neklesá pod 30 %. Pokud to bude zapotřebí, koncentraci vdechované kyslíkové frakce lze
zvýšit na 100 %.
• Novorozenci:
U novorozenců lze ve výjimečných případech podávat koncentrace do 100 %; léčba však musí být pečlivě sledována.
Obecně se vyhýbejte koncentracím kyslíku přes 40 % inhalovaného vzduchu – hrozí riziko poškození zraku nebo
plicní kolaps. Tlak kyslíku v arteriální krvi musí být pečlivě sledován a udržován pod 13,3 kPa (100 mm Hg). Kromě
toho lze poškození zraku částečně předejít zamezením výrazného kolísání v saturaci kyslíkem. (Viz také bod 4.4.)
• Sdružená migréna (cluster headache):
V případě migrény cluster headache se podává 100% kyslík do dobře těsnící obličejové masky, a to při průtokové
rychlosti 7 litrů za minutu po 15 minut. Léčbu zahajte v nejčasnějším možném stádiu krize.
Hyperbarická oxygenoterapie:
Dávkování a tlak vždy upravte podle klinického stavu pacienta. Terapii lze aplikovat pouze podle pokynů
lékaře. Určitá doporučení stanovená na základě současných poznatků jsou uvedena dále.
Hyperbarická oxygenoterapie se provádí při tlacích vyšších než 1 atmosféra (1,013 bar), s rozmezím 1,4 až 3,0 atm
(obvykle 2 – 3 atm). Hyperbarický kyslík je aplikován ve speciální přetlakové komoře. Tuto terapii lze také podávat
pomocí utěsněné obličejové masky nebo tracheální rourkou.
Každá inhalace trvá 45 – 300 minut, podle indikace.
Při hyperbarické oxygenoterapii z akutních příčin někdy stačí jedna nebo dvě inhalace, terapie při chronických
potížích však může trvat až 30 i více inhalací. Pokud to bude zapotřebí, inhalace lze opakovat dvakrát i třikrát denně.
• Otravy oxidem uhelnatým:


Kyslík je nutno podat ve vysokých koncentracích (100 %) co nejdříve po expozici oxidem uhelnatým a následné
otravě a pokračovat, dokud koncentrace karboxyhemoglobinu neklesnou pod nebezpečnou hodnotu (kolem 5 %).
Hyperbarický kyslík (od 3 atm) je vysoce indikován u pacientů s akutní otravou CO nebo po expozici po dobu hodin. Kromě toho je hyperbarická oxygenoterapie zvláště potřebná u těhotných pacientek, při ztrátě vědomí nebo
vyšší koncentraci karboxyhemoglobinu. Mezi opakovanými hyperbarickými inhalacemi neaplikujte normobarický
kyslík – může to zvýšit jeho toxicitu. Hyperbarický kyslík je zřejmě také výhodný při opožděné léčbě otrav CO
pomocí opakovaných inhalací nízkých dávek kyslíku.
• Pacienti s kesonovou nemocí:
Doporučuje se rychlá terapie při 2,8 atm, s opakováním až desetkrát, pokud příznaky trvají.
• Pacienti se vzduchovou embolií:
V takovém případě je doporučena rychlá léčba kyslíkem při 2,8 atmosfér, která se bude opakovat pětkrát až desetkrát,
pokud příznaky přetrvávají. Upravte dávku podle klinického stavu pacienta a hodnot krevních plynů. Cílové hodnoty:
PaO2 > 8 kPa (nebo 60 mm Hg), saturace hemoglobinu > 90 %.
• Pacienti s osteoradionekrózou:
Hyperbarická oxygenoterapie při poškození zdraví ozářením se obvykle skládá z 90-120 min inhalace denně při 2,2,5 atm zhruba po dobu 40 dní.
• Pacienti s klostridiovou myonekrózou:
Doporučuje se aplikovat tři 90min inhalace při 3,0 atm během prvních 24 h, a poté dvakrát denně po dobu 4-5 dní,
dokud se nedostaví klinické zlepšení.
Způsob podání
Normobarická oxygenoterapie
Kyslík je podáván ve vdechovaném vzduchu, pokud možno pomocí speciálního zařízení (např. nosní hadička nebo
maska). Plyn a veškerý přebytečný kyslík následně z těla pacienta odchází ve vydechovaném vzduchu, a mísí se
s okolním vzduchem („otevřený” systém). V mnoha případech se během anestezie používá speciální zařízení
s „recyklačním“ systémem fungujícím tak, že je jednou vydechnutý vzduch ještě jednou nadechnut („polouzavřený”
systém).
Pokud pacient nemůže dýchat samostatně, lze poskytnout podpůrné umělé dýchání.
Kromě toho lze kyslík také vstřikovat přímo do krevního řečiště pomocí tzv. oxygenátoru. Aplikace přístrojů
zajišťujících mimotělní výměnu plynů usnadňují okysličení a dekarbonylaci bez nevýhod agresivní mechanické
ventilace. Oxygenátor, který působí jako umělá plíce, umožňuje lepší přenos kyslíku, takže jsou hladiny krevních
plynů udržovány v klinicky přijatelném rozsahu. Po obnovení plicní funkce je průtok krve a plynu mimotělním
oběhem omezován a nakonec zastaven. K tomu například dochází při kardiologických operacích s využitím
mimotělního oběhu, a také v jiných situacích vyžadujících mimotělní oběh včetně akutního respiračního selhání.
Hyperbarická oxygenoterapie
Hyperbarická oxygenoterapie je aplikována ve speciálně zhotovené přetlakové komoře, kde lze tlak zvýšit na až
trojnásobek atmosférického. Tuto terapii lze také aplikovat do utěsněné obličejové masky nebo tracheální rourkou.