ALENDRONATE-TEVA - souhrn údajů a příbalový leták

1/9
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Alendronate Teva 70 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje acidum alendronicum 70 mg (ve formě natrii alendronas monohydricus
81,2 mg).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.
Popis přípravku: bílé až téměř bílé, ploché kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně je
vyraženo „T“, hladké na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Alendronate Teva je indikován k léčbě postmenopauzální osteoporózy u dospělých.
Snižuje riziko zlomenin obratlů a celkového proximální konce femuru.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Doporučená dávka je jedna 70 mg tableta jednou týdně.

Pacientky je nutno poučit, že v případě, že vynechají dávku přípravku Alendronate Teva, musí užít
jednu tabletu ráno poté, co si vzpomenou. Nesmějí užívat dvě tablety ve stejný den, ale musí opět
užívat jednu tabletu jednou týdně v původně zvolený den.
Optimální délka léčby bisfosfonáty u osteoporózy nebyla zatím stanovena. Nutnost pokračování v
léčbě je třeba pravidelně opakovaně hodnotit s ohledem na prospěch a možná rizika přípravku
Alendronate Teva u jednotlivé pacientky, a to zvláště po 5 letech léčby a později.

Starší pacientky
V klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v účinnosti ani profilu bezpečnosti alendronátu
v závislosti na věku. Proto není nutno dávkování u starších pacientek nijak upravovat.

Porucha funkce ledvin
U pacientek s clearance kreatininu vyšší než 35 ml/min není nutno dávkování nijak upravovat.
Alendronát se u pacientek s poruchou funkce ledvin, kde hodnota clearance kreatininu je nižší než ml/min, kvůli nedostatku zkušeností nedoporučuje.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Alendronate Teva u dětí mladších 18 let nebyla stanovena. Děti
mladší 18 let nemají tento přípravek užívat. V současnosti dostupné údaje pro kyselinu alendronovou
u pediatrické populace jsou popsány v bodě 5.1.


2/9
Způsob podání
Perorální podání.


Pro zajištění požadované absorbce alendronátu:

Přípravek Alendronate Teva se musí užívat nejméně 30 minut před prvním jídlem, nápojem nebo
léčivým přípravkem daného dne, pouze s čistou vodou. Ostatní nápoje (včetně minerální vody),
potraviny i některé léčivé přípravky pravděpodobně snižují absorpci alendronátu (viz bod 4.5).

Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a zabránění možnému lokálnímu podráždění a
podráždění jícnu/ nežádoucím účinkům (viz bod 4.4):

• Alendronate Teva se musí užívat až poté, co pacientka vstane. Přípravek je nutno zapít plnou
sklenicí vody (ne méně než 200 ml).
• Pacientky musí spolknout celou tabletu přípravku Alendronate Teva. Pacientky nesmí tabletu drtit
nebo žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech kvůli možnosti orofaryngeální ulcerace.
• Pacientky si nesmí po užití přípravku Alendronate Teva lehnout po dobu alespoň minut a zároveň do doby po prvním jídle.
• Přípravek Alendronate Teva se nesmí užívat před spaním nebo předtím, než pacientka ráno
vstane.

Jestliže je příjem vápníku a vitaminu D v potravě nedostatečný, pacientky musí dostávat doplňkový
vápník a vitamin D (viz bod 4.4).
Kyselina alendronová 70 mg nebyla studována v léčbě glukokortikoidy indukované osteoporózy.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Abnormality jícnu a další faktory, které zpomalují jeho vyprazdňování, jako je striktura nebo
achalazie.
• Neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň 30 minut.
• Hypokalcemie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Nežádoucí účinky v horní části gastrointestinálního traktu
Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního traktu. Vzhledem
k možnosti zhoršení základního onemocnění je opatrnost nutná v případech, kdy se alendronát podává
pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části gastrointestinálního traktu, jako je dysfagie,
onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida, vředy, případně závažné onemocnění gastrointestinálního
traktu v nedávné minulosti (během předešlého roku), jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení
do gastrointestinálního traktu nebo chirurgické zákroky v horní části gastrointestinálního traktu, kromě
pyloroplastiky (viz bod 4.3). U pacientek s diagnózou Barretova jícnu by měl předepisující lékař zvážit
přínos a možná rizika alendronátu u každé jednotlivé pacientky.

U pacientek, které užívaly alendronát, byly hlášeny nežádoucí reakce v jícnu (někdy závažné a
vyžadující hospitalizaci), jako například ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž vzácně
následovala striktura jícnu. Lékař proto musí pozorně sledovat jakékoli případné známky nebo
symptomy signalizující možnou reakci jícnu, pacientky je nutno poučit, aby v případě výskytu
příznaků podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální bolest a nové nebo
zhoršené pálení žáhy, vysadily alendronát a vyhledaly lékařskou pomoc (viz bod 4.8).

Ukázalo se, že riziko závažných nežádoucích reakcí na jícen je vyšší u pacientek, které nedodržují
správný způsob užívání alendronátu a/ nebo které pokračují v užívání alendronátu, i pokud se u nich
objeví příznaky podráždění jícnu. Proto je velice důležité, aby pacientky dostaly všechny pokyny k
užívání a aby jim porozuměly (viz bod 4.2). Pacientky by měly být informovány, že zanedbání těchto
3/9
pokynů může zvýšit riziko ezofageálních problémů.

I když během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, vzácně se vyskytla
hlášení (postmarketingová) výskytu žaludečních a duodenálních vředů, některé z nich závažné a
s komplikacemi (viz bod 4.8).
4/9

Osteonekróza čelisti
Osteonekróza čelisti, obvykle spojovaná s extrakcí zubu a/ nebo místní infekcí (včetně
osteomyelitidy) byla pozorována u pacientek s rakovinou, které užívaly léčebné režimy
zahrnující bisfosfonáty podávané zejména intravenózně. Mnoho z těchto pacientek také
dostávalo chemoterapii nebo kortikosteroidy. Osteonekróza čelisti byla také hlášena u
pacientek s osteoporózou, které dostávaly perorální bisfosfonáty.

Pokud je vyhodnocováno individuální riziko rozvoje osteonekrózy čelisti, měly by být zváženy
následující rizikové faktory:
• Účinek bisfosfonátů (největší u kyseliny zolendronové), cesta podání (viz výše) a
kumulativní dávka
• Rakovina, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, inhibitory angiogeneze, kouření
• Stomatologické onemocnění v anamnéze, špatná ústní hygiena, onemocnění
periodontu, invazivní zubní zákroky a špatně padnoucí umělý chrup.

U pacientek se špatným stavem zubů je třeba před zahájením léčby perorálními bisfosfonáty
zvážit zubní vyšetření a vhodná preventivní opatření.

Pokud je to možné, měly by se tyto pacientky při léčbě vyhnout invazivním stomatologickým
výkonům. U pacientek, u kterých se při léčbě bisfosfonáty objevila osteonekróza čelisti, může
stomatologická operace zhoršit stav. Pro pacientky, které potřebují stomatologické výkony,
nejsou žádné dostupné údaje, které by naznačovaly, zda přerušení léčby bisfosfonáty snižuje
riziko osteonekrózy čelisti. Plán postupu léčby pro jednotlivé pacientky by se měl řídit podle
klinického posouzení ošetřujícího lékaře založeného na individuálním hodnocení poměru
přínos/ riziko.

Během léčby bisfosfonáty by měly být všechny pacientky vyzývány, aby dodržovaly dobrou
ústní hygienu, podstupovaly pravidelné prohlídky chrupu a hlásily všechny ústní příznaky, jako
uvolnění zubů, bolest nebo otok.

Osteonekróza zevního zvukovodu
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při
dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří
používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například infekce nebo
trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientů léčených
bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy, jako je bolest nebo výtok, nebo chronické infekce ucha.

Bolesti svalové a kosterní soustavy
Pacienti užívající bisfosfonáty uváděli bolest kostí, kloubů a/nebo svalů. Z postmarketingových
zkušeností byly tyto příznaky pouze vzácně závažné a/nebo invalidizující (viz bod 4.8). Doba
od nástupu příznaků se pohybovala od jednoho dne do několik měsíců po zahájení léčby. Po
vysazení léčby došlo u většiny pacientů ke zmírnění příznaků. U menší skupiny pacientů došlo
při opětovné expozici popisovanému přípravku nebo jinému bisfosfonátu k recidivě příznaků.

Atypické zlomeniny femuru
Při léčbě bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzální fraktury stehenní
kosti, především u pacientů léčených dlouhodobě pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké
šikmé fraktury se mohou objevit kdekoli po celé délce stehenní kosti, od oblasti těsně pod
malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto fraktury se
objevují po minimálním nebo žádném traumatu, přičemž u některých pacientů se objevují
bolesti ve stehně nebo tříslech, často doprovázené obrazem stresových fraktur týdny až měsíce
před projevy úplné fraktury stehenní kosti. Fraktury jsou často oboustranné; proto je nutno u
pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli frakturu těla stehenní kosti, vyšetřit kontralaterální
femur. Rovněž bylo hlášeno špatné hojení těchto fraktur. V průběhu vyšetřování pacientů
s podezřením na atypickou frakturu stehenní kosti je nutno na základě individuálního
vyhodnocení poměru rizik a přínosů zvážit ukončení léčby bisfosfonáty.

Během léčby bisfosfonáty je nutno pacienty poučit, aby hlásili veškeré bolesti ve stehně, kyčlích
5/9
nebo tříslech, přičemž každý pacient udávající takové symptomy musí být vyšetřen na neúplnou
frakturu stehenní kosti.

Porucha funkce ledvin
Nedoporučuje se podávat alendronát pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech, kdy je
hodnota clearance kreatininu nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).

Metabolismus kostí a minerálů
Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.

Hypokalcemie musí být upravena před začátkem terapie alendronátem (viz bod 4.3).
Jiné poruchy minerálního metabolismu (jako je nedostatek vitaminu D a hypoparatyreoidismus)
by měly být také účinně léčeny před zahájením terapie tímto přípravkem. U pacientek
s uvedenými typy postižení je nutno během léčby přípravkem Alendronate Teva sledovat sérové
koncentrace vápníku a příznaky hypokalcemie.

Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít
k poklesu sérových koncentrací vápníku a fosfátu, zvláště u pacientek, které užívají
glukokortikoidy, u nichž může být vstřebávání vápníku zhoršeno. Tento pokles je obvykle malý
a asymptomatický. Byly však zaznamenány ojedinělé zprávy o symptomatické hypokalcemii,
která byla občas závažná a často se vyskytla u pacientek s predisponujícími onemocněními
(např. hypoparatyreoidismem, nedostatkem vitaminu D a malabsorpcí vápníku).

U pacientek užívajících glukokortikoidy je proto obzvláště důležité zajistit dostatečný příjem
vápníku a vitaminu D.

V postmarketingovém sledování byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevensova-
Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.

Pomocná látka
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Je pravděpodobné, že absorpce kyseliny alendronové bude zhoršena při souběžném podání s
jídlem a nápoji (včetně minerální vody), kalciovými přípravky, antacidy a některými perorálně
užívanými léčivými přípravky. Proto musí pacientky po užití alendronátu počkat alespoň minut před tím, než perorálně užijí nějaký další lék (viz body 4.2 a 5.2).

Nepředpokládají se žádné jiné klinicky významné interakce s léčivými přípravky. V
klinických studiích dostávala řada pacientek současně s alendronátem estrogen (intravaginálně,
transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí reakce, které by bylo
možno připisovat jejich současnému užívání.

Protože je užívání nesteroidních antirevmatik (NSAID) spojeno s podrážděním trávicího traktu,
je při současném užívání alendronátu zapotřebí opatrnosti.

I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, byl v klinických studiích alendronát užíván
souběžně s celou řadou běžně předepisovaných léků bez průkazu klinických nežádoucích
interakcí.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o užívání alendronátu u těhotných žen jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie
na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Alendronát podávaný březím potkaním samicím
6/9
vyvolával dystokii v souvislosti s hypokalcemií (viz bod 5.3).
Přípravek Alendronate Teva se během těhotenství nemá používat.

Kojení
Není známo, zda se alendronát/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Riziko pro
kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Přípravek Alendronate Teva nesmí být užíván během
kojení.

Fertilita
Bisfosfonáty jsou inkorporovány do kostní matrix, z níž se postupně uvolňují po řadu let.
Množství bisfosfonátu inkorporované do dospělé kosti, a tedy množství, které je k dispozici
přístupné ke zpětnému uvolňování do systémové cirkulace, je přímo závislé na dávce a době,
po kterou je bisfosfonát užíván (viz bod 5.2). Ohledně rizika pro lidský plod nejsou k dispozici
žádné údaje. Existuje však teoretické riziko poškození plodu, zejména kostry, pokud žena po
dokončení léčby bisfosfonáty otěhotní. Vliv proměnných, jako je doba mezi ukončením léčby
bisfosfonáty a otěhotněním, konkrétně užívaný bisfosfonát a cesta podání (intravenózní versus
perorální), na míru rizika nebyl hodnocen.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Alendronate Teva nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo
obsluhovat stroje. Pacientky mohou být postiženy určitými nežádoucími účinky (např.
rozmazané vidění, závrať a silná bolest kostí, svalů nebo kloubů (viz bod 4.8)), které mohou
ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
V jednoleté studii postmenopauzálních žen s osteoporózou byly celkové profily bezpečnosti
alendronátu 70 mg (n = 519) a alendronátu v dávce 10 mg/den (n =370) podobné.

Ve dvou tříletých studiích prakticky shodného uspořádání, provedených u postmenopauzálních
žen (alendronát 10 mg: n=196, placebo: n=397) byl celkový profil bezpečnosti alendronátu
10 mg/den a placeba podobný.

Nežádoucí účinky, které byly hlášeny hodnotícími lékaři jako možné, pravděpodobně nebo
určitě související s užíváním léčivé látky, jsou uvedeny níže v případě, že se vyskytly buď u
≥ 1 % pacientek v jedné z léčebných skupin v jednoleté studii nebo u ≥ 1 % pacientek léčených
alendronátem 10 mg/den a s vyšší incidencí než u pacientek užívajících placebo ve tříletých
studiích:


Jednoletá studie Tříleté studie
Alendronát
70 mg
tablety
(n = 519)
%
Alendronát
10 mg/den

(n = 370)
%
Alendronát
10 mg/den

(n = 196)
%
Placebo


(n = 397)
%
Gastrointestinální poruchy
Bolest břicha 3,7 3,0 4,Dyspepsie 2,7 2,2 3,Regurgitace kyselého
žaludečního obsahu
1,9 2,4 4,Nauzea 1,9 2,4 4,Abdominální distenze 1,0 1,4 0,Zácpa 0,8 1,6 1,Průjem 0,6 0,5 1,7/9
Dysfagie 0,4 0,5 0,Flatulence 0,4 1,6 0,Gastritida 0,2 1.1 1,Žaludeční vředy 0,0 1,1 0,Jícnové vředy 0,0 0,0 0,Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Muskuloskeletální
bolest (bolest
kostí, svalů nebo
kloubů)
2,9 3,2 2,Svalové křeče 0,2 1,1 1,Poruchy nervového systému
Bolesti hlavy 0,4 0,3 1,
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Během klinických studií a/ nebo po uvedení na trh byly rovněž popsány následující
nežádoucí účinky:

Frekvence výskytu jsou definovány jako:
Velmi časté (≥ 1/10), Časté (≥ 1/100, < 1/10), Méně časté (≥ 1/1000, < 1/100), Vzácné (≥
1/10 000, < 1/1000), Velmi vzácné (< 1/10 000), včetně izolovaných případů.

Třída orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinky
Poruchy imunitního
systému
Vzácné hypersenzitivní reakce
zahrnující kopřivku a
angioedém
Poruchy metabolismu a
výživy
Vzácné symptomatická
hypokalcemie, často ve
spojení s predispozicujícími
faktory§
Poruchy nervového
systému
Časté bolest hlavy, závrať†
Méně časté dysgeuzie†
Poruchy oka Méně časté zánět oka (uveitida,
skleritida, episkleritida)
Poruchy ucha a labyrintu Časté vertigo†
Velmi vzácné osteonekróza zevního
zvukovodu (skupinový
nežádoucí účinek
bisfosfonátů)
Gastrointestinální poruchy Časté bolest břicha, dyspepsie,
zácpa, průjem, plynatost,
jícnový vřed*,dysfagie*,
abdominální distenze,
opakované zvracení
kyselého žaludečního
obsahu
Méně časté nauzea, zvracení, gastritida,
ezofagitida*, ezofageální
eroze*, meléna
Vzácné ezofageální striktura*,
orofageální ulcerace*,
krvácení z horní části
trávicího traktu
PUBs (perforace, vředy,
krvácení) §
Poruchy kůže a podkožní Časté alopecie†, pruritus†
8/9
tkáně
Méně časté vyrážka, erytém
Vzácné vyrážka (fotosenzitivní),
závažné kožní reakce včetně
Stevens-Johnsonova
syndromu a toxické
epidermální nekrolýzy‡
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté muskuloskeletální bolest
(kostí, svalů nebo kloubů),
která je někdy závažnᆧ
Časté otoky kloubů†
Vzácné osteonekrosa čelisti‡§,
atypické subtrochanterické a
diafyzární zlomeniny femuru
(skupinový nežádoucí účinek
bisfosfonátů) ⊥

Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace:
Časté astenie†, periferní edém†
Méně časté přechodné symptomy jako v
akutní fázi odpovědi
(myalgie, malátnost a vzácně
horečka), typicky v
souvislosti s iniciační léčbou†

§Viz bod 4.† Frekvence v klinických studiích byla ve skupině, jíž byl podáván léčivý přípravek, a ve
skupině s placebem, podobná.
*Viz body 4.2 a 4.‡Tento nežádoucí účinek byl identifikován během postmarketingového sledování.
Frekvence „vzácné“ byla odhadnuta na základě odpovídajících klinických studií.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.
Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme
zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav
pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky:
http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Symptomy
Výsledkem předávkování při perorálním podání může být hypokalcémie, hypofosfatémie a
nežádoucí účinky na horní část gastrointestinálního traktu, jako je žaludeční nevolnost,
pyróza, ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.

Léčba
Ohledně léčby předávkování alendronátem nejsou k dispozici žádné konkrétní informace. Mělo
by být podáno mléko nebo antacida, která váží alendronát. Vzhledem k riziku podráždění
jícnu se nesmí vyvolávat zvracení a pacientka musí zůstat vzpřímená.


FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:
Bisfosfonáty, léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí
9/9
ATC kód: M05B A
Mechanismus účinku
Léčivá látka přípravku Alendronate Teva, monohydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát,
který inhibuje resorpci prováděnou kostními osteoklasty bez přímého účinku na tvorbu kostí.
Předklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní resorpce.
Aktivita osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není
ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba postmenopauzální osteoporózy

Osteoporóza je definována jako BMD páteře nebo kyčle 2,5 směrodatné odchylky pod
průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké
kosti bez ohledu na BMD.
Terapeutická rovnocennost dávky alendronátu 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně
(n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopauzálních žen s
osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce
dosáhlo 5,1 % (95% CI: 4,8; 5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI:
5,0 – 5,8 %) ve skupině s dávkou 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD
dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách (70 mg jednou týdně a 10 mg
denně) 2,3 % a 2,9 %, a v celém kyčelním kloubu 2,9 % a 3,1 %. Pokud se týče zvýšení
hodnot BMD na jiných místech kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a incidenci fraktur u postmenopauzálních žen byly
hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii
Fracture Intervention Trial (FIT: n=6459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota minerální hustoty kostí (BMD) zvýšila
při podávání alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 %
v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Rovněž se signifikantně
zvýšila celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s
pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48% snížení (alendronát 3,2 % oproti placebu 6,2 %)
častosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. V průběhu dvouletého prodloužení těchto studií
se BMD v oblasti páteře a trochanteru nadále zvyšovala a BMD v oblasti femorálního krčku a
celého těla se neměnila.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu
(5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden, nebo dva další roky):
• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný
alendronát incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % oproti placebu
15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin proximálního
konce femuru (1,1 % oproti 2,2 %; snížení o 51 %).
• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez
zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen s
osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy)
pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin proximálního konce femuru
(alendronát 1,0 % oproti placebu 2,2 %; snížení o 56 %) a v incidenci ≥1 zlomeniny obratle
(2,9 % oproti 5,8 %; snížení o 50 %).

Nálezy laboratorních testů
V klinických studiích byl pozorován asymptomatický, přechodný a mírný pokles sérového
vápníku a fosfátu přibližně u 18 % (vápník) a 10 % (fosfát) pacientek užívajících alendronát
v dávce 10 mg/den, zatímco u pacientek užívajících placebo došlo ke snížení hladiny vápníku
v séru u 12 % a ke snížení hladiny fosfátu v séru došlo u 3 % pacientek. Incidence snížení
hladiny sérového vápníku na < 8,0 mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na ≤ 2,0 mg/ml (0,65 mmol/l) však byla podobná u obou léčených skupin.
/

Pediatrická populace

Natrium-alendronát byl studován na malé skupině pacientů s osteogenesis imperfecta do let věku. Výsledky nejsou dostatečné a nepodporují užití natrium-alendronátu u pediatrických
pacientů s osteogenesis imperfecta.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila biologická dostupnost alendronátu u žen,
podané perorálně v dávce 5-70 mg po nočním lačnění a 2 hodiny před standardní snídaní,
0,64 %. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na 0,46 %, pokud se alendronát
podal hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při podání půl hodiny před
standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byl alendronát účinný, pokud se podal
alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem, požitým v daný den.

Biologická dostupnost byla zanedbatelná v případě, kdy byl alendronát podán společně nebo
do dvou hodin po standardizované snídani. Podání alendronátu společně s kávou či
pomerančovým džusem snížilo její biologickou dostupnost o 60 %.

U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu pěti
dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti alendronátu (průměrné
zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20 % do 44 %).

Distribuce

Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg
přechodně distribuován do měkkých tkání, poté však dochází k rychlé redistribuci do kostní
tkáně nebo vyloučení močí. Průměrný distribuční objem mimo kostní tkáň u člověka činí v
rovnovážném stavu nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace léčivé látky jsou po perorálním
podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než 5 ng/ml). Na
plazmatické proteiny se váže přibližně 78 % léčiva.

Biotransformace

Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval.

Eliminace

Po podání jednotlivé intravenózní dávky alendronátu značené radioaktivním izotopem uhlíku
[14C] bylo přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin. Radioaktivita ve
stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po intravenózním podání 10 mg
alendronátu činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu
200 ml/min. Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin
o více než 95 %. Konečný poločas alendronátu u lidí je podle jejího uvolňování ze skeletu
odhadován na více než deset let. Alendronát není u potkanů vylučován prostřednictvím ani
acidického, ani bazického transportního systému ledvin. Předpokládáme proto, že vylučování
tohoto léčiva u člověka neinterferuje s vylučováním ostatních léčivých přípravků těmito
systémy.

Porucha funkce ledvin

Předklinické studie prokázaly, že alendronát, která není deponována v kostní tkáni, je velmi
rychle vyloučena do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku kostí
u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky 35 mg/kg.
/
Ačkoliv nejsou k dispozici žádné klinické údaje, lze očekávat, že stejně jako u zvířat, tak i u
pacientek s poruchou funkce ledvin bude vylučování alendronátu ledvinami sníženo. Proto
lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientek s poruchou funkce ledvin
(viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity
po opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily
žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie na potkanech ukázaly, že podávání alendronátu v
březosti vedlo u samic během porodu k dystokii, která souvisela s hypokalcémií. Vysoké
dávky podávané potkanům vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace plodu. Význam tohoto
zjištění pro člověka není jasný.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa (E460)
Sodná sůl kroskarmelosy
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Blistr Al/Al
Blistry obsahující 2, 4, 8, 12 a 40 tablet; 50 tablet v klinickém balení.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

87/612/05-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

/
Datum první registrace: 28. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 29. 7.

10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 4. 2022