Deprex léčiva

Farmakoterapeutická skupina: antidepresiva, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.
ATC kód: N06AB03.

Fluoxetin je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu, což je pravděpodobně hlavním
mechanismem jeho účinku. Fluoxetin nemá prakticky žádnou afinitu k dalším receptorům, jako jsou
α1-, α2- a β-adrenergní, serotonergní, dopaminergní, histaminergní, muskarinové a GABA receptory.

Depresivní epizody
Klinické studie u pacientů s depresivními epizodami byly provedeny oproti placebu a aktivním
komparátorům. Prokázalo se, že fluoxetin je signifikantně účinnější než placebo měřeno pomocí
Hamiltonovy stupnice pro posuzování deprese (HAM-D). V těchto studiích fluoxetin vykazoval
signifikantně větší podíl odpovědi na léčbu (definovaná jako 50% snížení HAM-D skóre) a remise ve
srovnání s placebem.

Odpověď na dávku
Studie s fixními dávkami u pacientů s depresivními epizodami poskytují plochou křivku odpovědi na
dávku, což nenaznačuje výhody ve smyslu vyšší účinnosti pro použití vyšších dávek než doporučených.
Nicméně je klinickou zkušeností, že zvyšování dávky může být u některých pacientů prospěšné.

Obsedantně-kompulzivní porucha
V krátkodobých klinických studiích (méně než 24 týdnů) byl fluoxetin signifikantně účinnější než
placebo. Terapeutický účinek byl při dávce 20 mg/den, ale vyšší dávky (40 nebo 60 mg/den) ukázaly
vyšší četnost odpovědi na léčbu. V dlouhodobých studiích (tři pokračovací fáze krátkodobých studií a
studie prevence relapsu) nebyla účinnost prokázána.

Mentální bulimie
V krátkodobých klinických studiích (méně než 16 týdnů) byl u ambulantních pacientů splňujících
kritéria DSM-III-R pro mentální bulimii fluoxetin v dávce 60 mg/den signifikantně účinnější než
placebo při redukci záchvatovitého přejídání a vypuzovacích aktivit.

Premenstruální dysforická porucha
U pacientek splňujících kritéria DSM-IV pro premenstruální dysforickou poruchu (PMDD) byly
provedeny dvě placebem kontrolované klinické studie. Pacientky byly zařazeny v případě příznaků
dostatečné závažnosti narušení sociálních a pracovních funkcí a vztahů s ostatními. Pacientky užívající
perorální kontraceptiva byly vyloučeny. V první studii s 20 mg denně podávanými kontinuálně po dobu
cyklů bylo pozorováno zlepšení v primárním parametru účinnosti (iritabilita, anxieta a dysforie).
Ve druhé studii s přerušením léčby v luteální fázi (20 mg denně po dobu 14 dnů) po dobu 3 cyklů bylo
pozorováno zlepšení v primárním parametru účinnosti (denní záznam závažnosti na stupnici problémů).
Nicméně z těchto studií nemohou být odvozeny definitivní závěry týkající se účinnosti a trvání léčby.

Depresivní epizody (děti a dospívající)
Byly provedeny klinické studie u dětí a dospívajících ve věku 8 let a více oproti placebu. Fluoxetin se v
dávce 20 mg ukázal signifikantně účinnější než placebo ve dvou krátkodobých pivotních studiích podle
snížení celkového skóre na Dětské stupnici pro posuzování deprese – revidované (CDRS-R) a skóre na
stupnici Globální klinický dojem zlepšení (CGI-I). V obou studiích pacienti splnili kritéria pro středně
těžkou až těžkou depresivní epizodu (DSM-III nebo DSM-IV) ve třech rozdílných hodnoceních
praktikujícími dětskými psychiatry. Účinnost fluoxetinu ve studii může záviset na zařazení selektivní
populace pacientů (pacienti, kteří se spontánně neuzdraví v průběhu 3-5 týdnů a u nichž deprese
přetrvává navzdory značné péči). Existují pouze omezená data týkající se bezpečnosti a účinku při
užívání delším než 9 týdnů. Obecně byla účinnost fluoxetinu mírná. Poměr odpovědi na léčbu (primární
cílový parametr definovaný jako 30% snížení CDRS-R skóre) prokázal statisticky signifikantní rozdíl v
jedné ze dvou pivotních studií (58 % pro fluoxetin oproti 32 % pro placebo, p = 0,013 a 65 % pro
fluoxetin oproti 54 % u placeba, p = 0,093). V těchto dvou hodnoceních byly průměrné hodnoty
absolutních změn CDRS-R skóre oproti výchozím hodnotám 20 pro fluoxetin oproti 11 pro placebo,
p = 0,002 a 22 pro fluoxetin oproti 15 pro placebo, p < 0,001.