KLABAX -

1/20
sp.zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Klabax 500 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje clarithromycinum 500 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Klabax 500 mg: světložluté, bikonvexní oválné potahované tablety s přibližnými rozměry 19,4 mm x
9,1 mm x 6,9 mm. Na jedné straně s reliéfem C a 2 na jedné straně půlící rýhy a vroubkované v
průběhu půlící rýhy na druhé straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Klarithromycin ve formě tablet je indikován k léčbě infekcí vyvolaných citlivými mikroorganismy u
dospělých a dospívajících od 12 let.

Mezi jeho hlavní indikace patří:

• infekce dolních cest dýchacích (např. bronchitida, pneumonie) (viz informace o citlivosti možných
původců v bodech 4.4 a 5.1)
• infekce horních cest dýchacích (např. faryngitida, sinusitida)
• infekce kůže a měkkých tkání (např. folikulitida, celulitida, erysipel) (viz informace o citlivosti
možných původců v bodech 4.4 a 5.1)
• zubní infekce
• diseminované nebo lokalizované mykobakteriální infekce vyvolané Mycobacterium avium nebo
Mycobacterium intracellulare. Lokalizované infekce vyvolané Mycobacterium chelonae,
Mycobacterium fortuitum nebo Mycobacterium kansasii.
• klarithromycin je indikován k prevenci diseminované infekce vyvolané Mycobacterium avium
komplex u pacientů s infekcí HIV a s počtem lymfocytů CD4 nižším nebo rovnajícím se 100/mm3.
• klarithromycin v kombinaci s antisekretoriky je indikován k eradikaci H.pylori s výslednou
sníženou recidivou tvorby duodenálních vředů (viz bod 5.1).

Je třeba vzít v úvahu oficiální doporučení pro vhodné používání antibiotik.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování u dospělých:
Obvyklá doporučená dávka klarithromycinu u dospělých a dospívajících od 12 let věku je 250 mg
dvakrát denně. Při těžších infekcích lze dávku zvýšit na 500 mg dvakrát denně. Obvyklá délka léčby
je 5 až 14 dní, kromě komunitní pneumonie a sinusitidy, které vyžadují léčbu 6-14 dnů.
Pro léčbu zubních infekcí je doporučená dávka klarithromycinu 250 mg dvakrát denně po dobu dní.
2/20

U pacientů s poruchou renální funkce a clearance kreatininu pod 30 ml/min je nutno dávku
klarithromycinu snížit na polovinu, tzn. na 250 mg jednou denně, nebo při těžších infekcích na mg dvakrát denně. U těchto pacientů lze léčbu nasadit pouze na dobu 14 dní.

Dávkování u pacientů s mykobakteriálními infekcemi: doporučená dávka u dospělých s infekcemi
vyvolanými mykobakteriemi je 500 mg dvakrát denně.

S léčbou diseminovaných infekcí vyvolaných Mycobacterium avium komplexem u pacientů s AIDS
je nutno pokračovat tak dlouho, dokud se neprojeví klinický a mikrobiologický účinek léčby.

Klarithromycin je nutno podávat v kombinaci s dalšími antimykobakteriálními přípravky.

S léčbou jiných netuberkulózních infekcí vyvolaných mykobakteriemi je nutno pokračovat podle
rozhodnutí lékaře.

Profylaktická dávka pro MAC infekce: doporučená dávka klarithromycinu u dospělých je 500 mg
dvakrát denně.

Pro eradikaci H. pylori jsou doporučeny tyto dávkovací režimy:

- trojkombinace
Klarithromycin 500 mg 2x denně spolu s lansoprazolem 30 mg 2x denně a amoxicilinem 1000 mg 2x
denně po dobu 10 dní.
Klarithromycin 500 mg 2x denně spolu s amoxicilinem 1000 mg 2x denně a omeprazolem 20 mg 2x
denně po dobu 7 až 10 dní.

- dvojkombinace
Klarithromycin 500 mg 3x denně spolu s omeprazolem 40 mg 1x denně po dobu 14 dní s následným
podáváním omeprazolu 20 mg nebo 40 mg 1x denně dalších 14 dní.
Klarithromycin 500 mg 3x denně spolu s lansoprazolem 60 mg 1x denně po dobu 14 dní. Pro úplné
vyléčení vředů je obvykle nutná terapie antisekretoriky.

Další informace: H. pylori se vyskytuje zásadně v souvislosti s peptickou vředovou chorobou.
Tímto patogenem je infikováno 90 až 100 % pacientů s duodenálními vředy. Ukázalo se, že
eradikace H. pylori snižuje procento recidivy tvorby duodenálních vředů a snižuje tak potřebu
udržovací antisekretorické terapie.

Léčba vředové choroby duodena trojkombinací:
V dobře kontrolované dvojitě slepé studii podstoupili pacienti s duodenálními vředy a s infekcí
vyvolanou bakterií H. pylori eradikační terapii založenou na podávání trojkombinace
klarithromycinu 500 mg 2x denně, amoxicilinu 1000 mg 2x denně a omeprazolu 20 mg 1x denně po
dobu 10 dní, nebo dvojkombinace klarithromycinu 500 mg 3x denně a omeprazolu 40 mg 1x denně
po dobu 14 dní. Eradikace bakterií H. pylori bylo dosaženo u 90 % pacientů, jimž byl podáván
klarithromycin v trojkombinaci a u 60 % pacientů, jimž byla podávána dvojkombinace.
V nezávislé studii byla pacientům infikovaným H. pylori podávána eradikační léčba
klarithromycinem v dávce 500 mg 2x denně spolu s amoxicilinem 1000 mg 2x denně a omeprazolem
20 mg 1x denně (skupina A) nebo omeprazol 20 mg 2x denně (skupina B) po dobu 7 dnů. U těchto
pacientů, kteří předtím nepodstoupili léčbu zaměřenou na eradikaci H. pylori, bylo zjištěno vymizení
tohoto mikroorganismu v 86 % (95% CI=69-95) u skupiny A a v 75 % (95% CI=62-85) u skupiny B,
rozdíl nebyl statisticky významný. V otevřené studii byl pacientům s duodenálními vředy a infekcí
H. pylori a pacientům bez vředů s dyspepsií a infekcí H. pylori podáván po dobu 10 dní
klarithromycin 500 mg 2 x denně, lansoprazol 30 mg 2 x denně a amoxicilin 1000 mg 2 x denně. U
91 % pacientů došlo k eradikaci H. pylori.

Léčba vředové choroby duodena dvojkombinací:
V dobře kontrolovaných dvojitě slepých studiích podstoupili pacienti s duodenálními vředy a s
infekcí vyvolanou H.pylori eradikační terapii založenou na podávání klarithromycinu 500 mg 3x
denně a omeprazolu 40 mg 1x denně po dobu 14 dní s následným podáváním omeprazolu 40 mg
3/20
(studie A) nebo omeprazolu 20 mg 1x denně (studie B, C a D) po dobu dalších 14 dní; pacienti ve
všech kontrolních skupinách dostávali samotný omeprazol po dobu 28 dní. Ve studii A došlo k
eradikaci H. pylori u více než 80 % pacientů, jimž byl podáván klarithromycin a omeprazol a pouze
u 1 % pacientů, kteří dostávali samotný omeprazol. Ve studiích B, C a D činilo procento eradikace
více než 70 % (klinicky vyhodnocená analýza) u pacientů, jimž byl podáván klarithromycin a
omeprazol, a méně než 1 % u pacientů, kteří dostávali pouze omeprazol. Po 6 měsících bylo ve všech
studiích procento recidivy vředu u pacientů léčených klarithromycinem a omeprazolem statisticky
významně nižší než u pacientů léčených samotným omeprazolem.

Ve dvojitě zaslepené klinické studii dostávali pacienti s infekcí H. pylori při eradikační léčbě 500 mg
klarithromycinu 3x denně a 60 mg lansoprazolu denně buď v jediné dávce, nebo v dílčích dávkách
po dobu 14 dní. K eradikaci H. pylori došlo u více než 60 % pacientů užívajících kombinovanou
terapii.

Dávkování u pediatrické populace:
Klinické studie byly u dětí ve věku od 6 měsíců do 12 let provedeny s použitím klarithromycinu ve
formě perorální suspenze. Použití tabletové či intravenózní formy klarithromycinu nebylo u dětí do
12 let věku studováno. Rovněž není k dispozici dostatek dat pro použití intravenózní formy
klarithromycinu u dospívajících do 18 let. Děti ve věku do 12 let mají užívat klarithromycin ve formě
pediatrické suspenze (granule pro perorální suspenzi).

U pacientů s poruchou funkce ledvin s clearance kreatininu pod 30 ml/ min, má být dávka
klarithromycinu snížena na polovinu tzn. 250 mg jednou denně nebo 250 mg dvakrát denně u
závažných infekcí. Léčba u těchto pacientů nemá přesáhnout 14 dní.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na makrolidová antibiotika, léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku
přípravku uvedenou v bodě 6.1.
• Protože denní dávka nemůže být redukována na dávku nižší než 500 mg denně, tableta Klabaxu
500 je kontraindikována u pacientů s clearance kreatinu pod 30 ml/ min. Všechny ostatní lékové
formy mohou tito pacienti užívat.
• Současné podávání klarithromycinu a jakéhokoliv následujícího léku je kontraindikováno:
astemizol, cisaprid, domperidon, pimozid, terfenadin, jelikož to může vést k prodloužení QT
intervalu a srdečním arytmiím, včetně komorové tachykardie, fibrilace komor a arytmií typu
torsades de pointes (viz bod 4.5).
• Současné podávání klarithromycinu a tikagreloru nebo ranolazinu je kontraindikované.
• Současné podávání klarithromycinu a ergotaminu nebo dihydroergotaminu je kontraindikováno,
neboť může dojít k ergotaminové toxicitě.
• Perorálně podávaný midazolam spolu s klarithromycinem je kontraindikován.
• Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s výskytem prodloužení QT intervalu (vrozené nebo
dokumentované získané prodloužení QT intervalu) nebo komorových arytmií, včetně torsades de
pointes v anamnéze (viz body 4.4 a 4.5).
• Klarithromycin nesmí být podáván současně s inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny, tedy
lovastatinem či simvastatinem), které podléhají rozsáhlé metabolizaci CYP3A4, z důvodu
zvýšeného rizika vzniku myopatie, včetně rhabdomyolýzy (viz bod 4.5).
• Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s poruchami elektrolytové rovnováhy (hypokalemie
nebo hypomagnesemie, kvůli riziku prodloužení QT intervalu).
• Klarithromycin nesmí být podáván pacientům, kteří trpí závažným selháním jater a současně
postižením funkce ledvin.
• Stejně jako u jiných silných inhibitorů CYP3A4, klarithromycin nesmí být podáván u pacientů
užívajících kolchicin.
• Současné podávání klarithromycinu a lomitapidu je kontraindikováno (viz bod 4.5).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

4/20
Klarithromycin nemá být předepisován těhotným ženám, a to hlavně v prvním trimestru, bez
pečlivého zvážení přínosu a rizik (viz bod 4.6).

Porucha funkce ledvin
Opatrnosti je zapotřebí u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2).

Porucha funkce jater
Klarithromycin je metabolizován převážně játry, proto je při podávání tohoto antibiotika pacientům s
poruchou funkce jater nutná opatrnost. Opatrnost si vyžaduje i podávání klarithromycinu pacientům
se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (viz body 4.2 a 5.2).
U pacientů užívajících klarithromycin byly hlášeny případy jaterní dysfunkce, včetně zvýšení
jaterních enzymů, hepatocelulární a/nebo cholestatické hepatitidy (se žloutenkou nebo bez ní). Toto
postižení jater může být závažné a je obvykle reverzibilní.
Byly také hlášeny případy fatálního selhání jater (viz bod 4.8). Je možné, že někteří z těchto pacientů
měli preexistující onemocnění jater nebo užívali jiné hepatotoxické léčivé přípravky. Pacienty je
třeba poučit, aby ukončili léčbu a ohlásili svému lékaři, pokud se u nich vyskytnou jakékoliv známky
či příznaky rozvoje onemocnění jater, jako je anorexie, žloutenka, tmavě zbarvená moč, pruritus
nebo bolesti břicha.

Kolchicin
Byly zaznamenány postmarketingové zprávy, týkající se toxicity kolchicinu při současném užívání
klarithromycinu a kolchicinu, zvláště u starších pacientů. Některé z těchto případů se vyskytly u
pacientů s renální insuficiencí. U několika z těchto pacientů byly hlášeny i případy úmrtí (viz bod
4.5; kolchicin). Současné podávání klarithromycinu a kolchicinu je kontraindikované (viz bod 4.3).
Užití kolchicinu je kontraindikováno u pacientů se závažnou renální nebo hepatální insuficiencí, kteří
současně užívají inhibitory P-glykoproteinů nebo silné inhibitory CYP3A4.

Zkřížená rezistence a zkřížená hypersenzitivita s jinými antibiotiky
Pozornost je třeba věnovat i možnosti zkřížené rezistence mezi klarithromycinem a jinými
makrolidovými antibiotiky, jakož i mezi linkomycinem a klindamycinem.
Opatrnosti je zapotřebí při současném podávání klarithromycinu a triazolobenzodiazepinů, jako je
triazolam a intravenózně nebo orálně podávaný midazolam. Perorálně podávaný midazolam je
kontraindikován (viz bod 4.5 (viz bod 4.5).
Užití jakékoliv antimikrobiální léčby, jako např. klarithromycin k léčbě infekce způsobené H. pylori,
může vést k selekci mikroorganismů rezistentních na léčbu.

Pseudomembranózní kolitida byla popsána téměř u všech antibakteriálních přípravků, včetně
makrolidových antibiotik; její závažnost se může pohybovat od mírné až po život ohrožující. Průjem,
jehož původcem je Clostridium difficile (CDAD), byl hlášen při užívání prakticky všech
antibakteriálních léčiv včetně klarithromycinu; jeho závažnost se může pohybovat v rozmezí od
mírného průjmu až po fatální kolitidu. Léčba antimikrobiálními léčivy pozměňuje normální střevní
flóru, což může vést k přemnožení C. difficile. Na možnost CDAD je třeba myslet u všech pacientů,
u nichž se vyskytl průjem následně po užívání antibiotik. Anamnézu je potřeba odebírat velmi
pečlivě, protože případy výskytu CDAD byly hlášeny i po dvou měsících po užívání antibiotik. Z
tohoto důvodu je třeba zvážit přerušení léčby klarithromycinem bez ohledu na jeho indikaci. Je třeba
provést mikrobiální vyšetření a zahájit vhodnou léčbu. Je zapotřebí vyhnout se léčivům
zpomalujícím peristaltiku.
Dlouhodobé užívání může, stejně jako u ostatních antibiotik, vést ke kolonizaci se zvýšeným
množstvím rezistentních bakterií a mykóz. Pokud se objeví superinfekce, je nutné zajistit vhodnou
léčbu.

Kardiovaskulární příhody
Při léčbě makrolidy včetně klarithromycinu bylo pozorováno prodloužení srdeční repolarizace a QT
intervalu, kde hrozí riziko vzniku srdeční arytmie a torsades de pointes (viz bod 4.8). Protože
následující situace mohou vést ke zvýšenému riziku komorových arytmií (včetně torsades de
pointes), má být klarithromycin podáván s opatrností u následujících pacientů:
• Pacienti s ischemickou chorobou srdeční, závažnou kardiální insuficiencí, poruchami vedení vzruchu
nebo klinicky relevantní bradykardií.
5/20
• Pacienti s poruchou elektrolytů. Klarithromycin je kontraindikován u pacientů s hypokalemií (viz
bod 4.3).
• Pacienti současně užívajících jiná léčiva, která mohou prodloužení QT intervalu vyvolávat (viz bod
4.5).
• Současné podávání klarithromycinu s astemizolem, cisapridem, domperidonem, pimozolem a
terfenadinem je kontraindikováno (viz bod 4.3).
• Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s vrozenou či prokázanou získanou prolongací QT
intervalu nebo komorovými arytmiemi v anamnéze (viz bod 4.3).

Epidemiologické studie zkoumající riziko nežádoucích kardiovaskulárních dopadů při užívání
makrolidů poskytují variabilní výsledky. Z některých observačních studií však vyplývá vzácné
krátkodobé riziko arytmie, infarktu myokardu a kardiovaskulární mortality spojené s makrolidy, včetně
klarithromycinu. Tato zjištění je třeba vzít při předepisování klarithromycinu v úvahu stejně jako jeho
léčebné přínosy.

Pneumonie
Z hlediska výskytu rezistence bakterie Streptococcus pneumoniae na makrolidy je důležité, že testování
citlivosti bude provedeno při předepisování klarithromycinu z důvodu komunitní pneumonie. V případě
nozokomiální pneumonie se má klarithromycin užívat v kombinaci s dalšími vhodnými antibiotiky.

Infekce kůže a měkkých tkání mírné až střední závažnosti
Tyto infekce jsou nejčastěji způsobovány bakteriemi Staphylococcus aureus a Streptococcus pyogenes,
které mohou být oba rezistentní na makrolidy. Proto je důležité, aby bylo provedeno testování citlivosti.
V případech, kde není možné použít beta-laktamová antibiotika (např. alergie), mohou být lékem volby
jiná antibiotika, jako je klindamycin. V současnosti je u makrolidů zvažována pouze úloha u některých
kožních a měkkotkáňových infekcí, jako jsou infekce způsobené bakteriíí Corynebacterium
minutissimum, acne vulgaris a erysipel a v situacích, kdy není možné používat léčbu penicilinem.

V případě závažné akutní hypersenzitivní reakce, jako je anafylaxe, Stevensův-Johnsonův syndrom a
toxická epidermální nekrolýza, je třeba léčbu klarithromycinem přerušit okamžitě a je třeba urgentně
zahájit odpovídající léčbu. Klarithromycin musí být podáván opatrně u pacientů, kteří již užívají
induktory CYP3A4 (viz bod 4.5).

Opatrnosti je zapotřebí při současném podávání klarithromycinu a ostatních ototoxických látek,
především aminoglykosidů. V průběhu a po ukončení léčby má být prováděno monitorování
vestibulárních funkcí a sluchu.

Inhibitory HMG‐CoA reduktázy (statiny)
Souběžné užití klarithromycinu s lovastatinem nebo simvastatinem je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Při předepisování klarithromycinu s jinými statiny je zapotřebí opatrnosti. U pacientů, kteří souběžně
užívají klarithromycin a statiny byla hlášena rhabdomyolýza. Pacienty je třeba monitorovat s ohledem
na příznaky myopatie. V situacích, kdy se použití klarithromycinu se statiny nelze vyhnout, doporučuje
se předepsat nejnižší registrovanou dávku statinu. Je možné zvážit užití statinu, který není závislý na
metabolismu CYP3A (např. fluvastatin)(viz bod4.5).

Perorální hypoglykemika/inzulín
Souběžné užití klarithromycinu a perorálních hypoglykemik (jako jsou deriváty sulfonylurey) a/nebo
inzulínu může způsobit významnou hypoglykemii. Je doporučeno pozorné monitorování glykemie (viz
bod 4.5).

Perorální antikoagulancia
Spontánní hlášení z postmarketingového období naznačují, že současné užívání klarithromycinu a
perorálních antikoagulancií může účinky perorálních antikoagulancií zvyšovat. Existuje riziko závažné
hemoragie a významného prodloužení INR a protrombinového času, pokud je klarithromycin podáván
současně s warfarinem. Pokud pacienti užívají současně klarithromycin a perorální antikoagulancia, je
zapotřebí u nich pravidelně monitorovat INR a protrombinový čas.

Při současném podávání klarithromycinu a přímo působících perorálních antikoagulancií, jako jsou
dabigatran, rivaroxaban a apixaban, je zejména u pacientů s vysokým rizikem krvácení (viz bod 4.5)
6/20
zapotřebí zvýšená opatrnost.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Užití následujících léčivých přípravků je přísně kontraindikováno z důvodu možných
závažných lékových interakcí:

Astemizol, cisaprid, domperidon, pimozid a terfenadin
Při současném užívání klarithromycinu a cisapridu dochází ke zvýšení hladiny cisapridu, což může
vést k prodloužení intervalu QT a srdečním arytmiím včetně tachykardie komor, fibrilace komor a
torsades de pointes. Podobné účinky byly pozorovány při současném užívání klarithromycinu a
pimozidu (viz bod 4.3).

Terfenadin
Makrolidy ovlivňují metabolismus terfenadinu; výsledkem jsou zvýšené hladiny této látky, což může
být příležitostně spojeno s poruchami srdečního rytmu, jako je prodloužení QT intervalu, tachykardie
komor, fibrilace komor a torsades de pointes (viz bod 4.3). Ve studii se 14 zdravými dobrovolníky
vedlo současné podávání klarithromycinu a terfenadinu k dvojnásobnému až trojnásobnému
vzestupu sérové hladiny kyselého metabolitu terfenadinu a k prodloužení intervalu QT bez klinicky
zjistitelného účinku. Podobné účinky byly pozorovány při současném podání astemizolu a jiných
makrolidových antibiotik.

Chinidin, disopyramid
Po zavedení přípravku do praxe se při současném užívání klarithromycinu a chinidinu nebo
disopyramidu vyskytly torsades de pointes. Během léčby klarithromycinem mají být monitorovány
sérové hladiny těchto léků.

Ergotamin/dihydroergotamin
Postmarketingové zprávy ukazují, že současné podávání klarithromycinu s ergotaminem nebo
dihydroergotaminem bylo spojeno s akutní námelovou toxicitou charakterizovanou vazospasmem,
ischemií končetin nebo tkání včetně centrálního nervového systému. Současné užití klarithromycinu
a těchto léčivých přípravků je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Perorálně podávaný midazolam
Při současném podávání midazolamu s tabletami klarithromycinu (500 mg dvakrát denně), AUC
midazolamu se zvýšil 7krát po jeho perorálním podání. Současné perorální podání midazolamu a
klarithromycinu je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny)
Současné užití klarithromycinu spolu s lovastatinem nebo simvastatinem je kontraindikováno (viz
bod 4.3), protože tyto statiny podléhají rozsáhlé metabolizaci CYP3A4 a současná léčba
klarithromycinem zvyšuje jejich plasmatickou koncentraci, která zvyšuje riziko myopatie, včetně
rhabdomyolýzy. Hlášení o rhabdomyolýze byla zaznamenána u pacientů užívajících klarithromycin
současně s těmito statiny. Pokud se nelze vyhnout léčbě klarithromycinem, musí být léčba
lovastatinem nebo simvastatinem přerušena po dobu užívání klarithromycinu.

Při předepisování klarithromycinu se statiny je třeba dbát opatrnosti. V situacích, kdy se použití
klarithromycinu se statiny nelze vyhnout, doporučuje se užít nejnižší možnou dávku. Je možné zvážit
užití statinu, který není závislý na metabolismu CYP3A (např. fluvastatin). Pacienti mají být
monitorováni kvůli známkám a příznakům myopatie.

Současné podávání klarithromycinu a lomitapidu je kontraindikováno kvůli možnému výraznému
zvýšení hladin aminotransferáz (viz bod 4.3).

Vliv jiných léčivých přípravků na klarithromycin

Léčiva, která indukují CYP3A (např. rifampicin, fenytoin, karbamazepin, fenobarbital, třezalka
tečkovaná), mohou indukovat také metabolismus klarithromycinu. To může vést ke vzniku
subterapeutických hladin klarithromycinu, a tím i k jeho nižší účinnosti. Kromě toho může být
7/20
potřeba sledovat plasmatické hladiny induktoru CYP3A, protože později mohou být tyto zvýšeny v
důsledku inhibice CYP3A klarithromycinem (viz také odpovídající souhrn údajů o přípravku daného
podávaného induktoru CYP3A). Současné užívání rifabutinu a klarithromycinu vedlo k vzestupu a
následnému poklesu sérových hladin a dále ke zvýšení rizika uveitidy.
O následujících léčivých přípravcích je známo nebo se předpokládá, že ovlivňují koncentrace
klarithromycinu v cirkulaci; může být proto zapotřebí upravit dávky klarithromycinu nebo zvážit
léčbu jinými přípravky.

Efavirenz, nevirapin, rifampicin, rifabutin a rifapentin
Silné induktory metabolismu systému cytochromu P450, jako je efavirenz, nevirapin, rifampicin,
rifabutin a rifapentin, mohou urychlovat metabolismus klarithromycinu, a tím snižovat plasmatické
hladiny klarithromycinu, kdežto hladiny 14-OH-klarithromycinu, tedy metabolitu, který je také
mikrobiologicky aktivní, zvyšují. Jelikož mikrobiologické účinky klarithromycinu a 14-OH-
klarithromycinu se u různých druhů bakterií liší, může být zamýšlený terapeutický efekt při
současném užívání klarithromycinu a induktorů enzymů oslaben.

Etravirin
Etravirin může snižovat expozici klarithromycinu, avšak koncentrace aktivního metabolitu, 14-OH-
klarithromycinu, jsou zvýšeny. Jelikož 14-OH-klarithromycin vykazuje sníženou aktivitu vůči
Mycobacterium avium complex (MAC), může se to projevit na celkové účinnosti klarithromycinu
vůči tomuto patogenu; z tohoto důvodu je při léčbě MAC vhodné zvážit nasazení jiného antibiotika.

Flukonazol
Současné podávání flukonazolu v dávce 200 mg denně a klarithromycinu v dávce 500 mg dvakrát
denně 21 zdravým dobrovolníkům vedlo ke zvýšení průměrných minimálních koncentrací (Cmin)
klarithromycinu v ustáleném stavu o 33 % a plochy pod křivkou (AUC) o 18 %. Koncentrace
aktivního metabolitu 14-OH-klarithromycinu v ustáleném stavu nebyly při současnému užívání s
flukonazolem signifikantně ovlivněny. Není nutná úprava dávek klarithromycinu.

Ritonavir
Farmakokinetická studie ukázala, že současné podávání 200 mg ritonaviru každých 8 hodin a 500 mg
klarithromycinu každých 12 hodin vedlo k výrazné inhibici metabolismu klarithromycinu. Současné
podání ritonaviru vedlo ke zvýšení hodnoty Cmax klarithromycinu o 31 %, Cmin o 182 % a AUC o %. Byla pozorována prakticky úplná inhibice tvorby 14-OH-klarithromycinu. Díky širokému rozsahu
terapeutických dávek klarithromycinu u pacientů s normální funkcí ledvin není nutné dávku
klarithromycinu snižovat. U pacientů s poškozením ledvin však mají být provedeny následující
úpravy: u pacientů s clearance kreatininu 30-60 ml/min má být dávka klarithromycinu snížena o % a u pacientů s clearance kreatininu <30 ml/min o 75 %. Dávky přesahující 1 g/den nemají být

podávány současně s ritonavirem.
Podobnou úpravy dávkování je třeba zvážit u pacientů s poškozením renálních funkcí, kteří užívají
ritonavir k posílení farmakokinetického účinku jiných HIV inhibitorů proteázy včetně atazanaviru a
sachinaviru (viz bod níže, Obousměrné lékové interakce).

Účinek klarithromycinu na jiné léčivé přípravky

Interakce zprostředkované CYP3A
Je známo, že současné užívání klarithromycinu inhibuje CYP3A, což může být u léků
metabolizovaných primárně přes CYP3A, spojeno se zvýšením jejich sérových koncentrací, a to
může vést ke zvýšení nebo prodloužení terapeutického účinku nebo nežádoucích účinků současně
užívaného léčiva. Klarithromycin má tedy být užíván s opatrností u pacientů léčených jinými
léčivými přípravky, jež jsou známými substráty enzymu CYP3A, obzvláště pokud má tento substrát
úzké bezpečnostní hranice (jako např. karbamazepin) a/nebo je tímto enzymem extenzivně
metabolizován. U pacientů užívajících současně klarithromycin, lze zvážit úpravu dávek a pokud je
to možné i pečlivě sledovat sérové koncentrace léčiv primárně metabolizovaných prostřednictvím
CYP3A.

O následujících léčivých přípravcích je známo nebo se předpokládá, že se metabolizují přes CYP3A
isoenzym: alfentanil, alprazolam, astemizol, bromokriptin, karbamazepin, cilostazol, cisaprid,
8/20
cyklosporin, disopyramid, domperidon, námelové alkaloidy, ibrutinib, lovastatin, methylprednisolon,
midazolam, omeprazol, perorální antikoagulancia (např. warfarin, rivaroxaban, apixaban viz bod
4.4), atypická antipsychotika (např. kvetiapin), pimozid, chinidin, rifabutin, sildenafil, simvastatin,
sirolimus, takrolimus, terfenadin, triazolam a vinblastin.
Podobný mechanismus prostřednictvím jiného izoenzymu cytochromového systému P450 je znám u
fenytoinu, theofylinu a valproátu.

Antiarytmika
Po zavedení přípravku do praxe se vyskytly při současném užívání klarithromycinu a chinidinu nebo
disopyramidu arytmie typu torsades de pointes. Při současném užívání klarithromycinu s těmito
přípravky je třeba kontrolovat elektrokardiogram kvůli možnému prodloužení QTc intervalu. Během
léčby klarithromycinem mají být monitorovány sérové hladiny těchto léků.

Byly hlášeny postmarketingové případy hypoglykemie při současném podávání klarithromycinu a
disopyramidu. Proto hladiny glukózy v krvi mají být monitorovány při současném podávání
klarithromycinu a disopyramidu.

Perorální antidiabetika / inzulin
U určitých hypoglykemik, jako je nateglinid a repaglinid může dojít k inhibici enzymu CYP3A
klarithromycinem, a to může vést k hypoglykemii, pokud jsou tato léčiva užívána současně.
Doporučuje se pečlivé sledování glykemie.

Omeprazol
Klarithromycin (v dávce 500 mg každých 8 hodin) byl podáván v kombinaci s omeprazolem (40 mg
denně) zdravým dospělým jedincům. Plasmatické koncentrace omeprazolu v ustáleném stavu byly v
důsledku současného užití klarithromycinu zvýšeny (Cmax byla zvýšena o 30 %, AUC0-24 o 89 % a
t1/2 o 34 %). Průměrná hodnota žaludečního pH v průběhu 24 hodin byla 5,2 v případě, kdy byl
omeprazol užíván samostatně a 5,7, pokud byl užíván současně s klarithromycinem.

Sildenafil, tadalafin a vardenafil
Každý z těchto inhibitorů fosfodiesterázy je metabolizován alespoň zčásti prostřednictvím CYP3A a
CYP3A může být při současném užívání klarithromycinu inhibován. Současné užívání
klarithromycinu se sildenafilem, tadalafilem nebo vardenafilem může pravděpodobně vést ke
zvýšené expozici inhibitorů fosfodiesterázy. Při současném užívání těchto léčiv spolu s
klarithromycinem je potřeba zvážit snížení dávek sildenafilu, tadalafilu a vardenafilu.

Theofylin, karbamazepin
Výsledky klinických studií ukazují, že dochází k mírnému, avšak statisticky významnému (p0,05)
zvýšení hladin cirkulujícího theofylinu nebo karbamazepinu, pokud byl jeden nebo oba léky
podávány současně s klarithromycinem. Lze zvážit snížení dávek.

Tolterodin
Metabolismus tolterodinu probíhá primárně cestou 2D6 isoformy cytochromu P450 (CYP2D6).
Nicméně u části populace, jíž CYP2D6 chybí, probíhá metabolismus, jak bylo zjištěno,
prostřednictvím CYP3A. U této části populace vede inhibice CYP3A k signifikantně vyšším
sérovým koncentracím tolterodinu. U populace pomalých CYP2D6 metabolizátorů může být při
užívání inhibitorů CYP3A, jako je klarithromycin, nutné snížení dávek tolterodinu.

Triazolobenzodiazepiny (jako je alprazolam, midazolam, triazolam)
Pokud byl midazolam užíván současně s klarithromycinem v tabletách (500 mg dvakrát denně), byly
AUC midazolamu zvýšeny 2,7krát po intravenózním podání midazolamu a 7krát po jeho perorálním
podání. Je třeba vyhnout se současnému užívání perorálně podaného midazolamu a klarithromycinu.
Pokud je intravenózně užívaný midazolam podán současně s klarithromycinem, je třeba důsledně
sledovat odezvu pacienta, aby bylo možno upravit dávku léčiva. Při podání midazolamu cestou
vstřebání ústní sliznicí (bukálně), kdy látka obchází presystémovou eliminaci, bude interakce spíše
podobná interakci při intravenózním podání midazolamu než při perorálním podání. Stejná
doporučení lze také aplikovat na jiné benzodiazepiny, které jsou metabolizovány prostřednictvím
CYP3A, včetně triazolamu a alprazolamu. U benzodiazepinů, jejichž eliminace není závislá na
9/20
CYP3A (temazepam, nitrazepam, lorazepam), je klinicky významná interakce s klarithromycinem
nepravděpodobná.

Byly hlášeny postmarketingové případy lékových interakcí a účinků na centrální nervový systém
(CNS) (jako např. somnolence a zmatenost) při současném užívání klarithromycinu a triazolamu.
Doporučuje se sledovat pacienty z důvodu zvýšeného výskytu farmakologických účinků na CNS.

Jiné lékové interakce

Přímo působící perorální antikoagulancia (DOAC)
Přímo působící perorální antikoagulancium dabigatran je substrát efluxního transportéru P-gp.
Rivaroxaban a apixaban jsou metabolizovány prostřednictvím CYP3A4 a také jsou substráty P-gp.
Při současném podávání klarithromycinu a těchto látek je zejména u pacientů s vysokým rizikem
krvácení (viz bod 4.4) zapotřebí zvýšená opatrnost.

Aminoglykosidy
Je třeba opatrnosti s ohledem na souběžné podávání klarithromycinu s dalšími ototoxickými léky,
zejména aminoglykosidy. Viz bod 4.4.
Kolchicin
Kolchicin je substrát pro CYP3A a efluxní transportér P- glykoproteid (Pgp). Je známo, že
klarithromycin a další makrolidy inhibují CYP3A a Pgp. Pokud se klarithromycin a kolchicin
podávají společně, inhibice Pgp anebo CYP3A působením klarithromycinu mohou způsobit zvýšení
expozice kolchicinu. (Viz bod 4.3. a 4.4).

Digoxin
Digoxin je považován za substrát pro efluxní transportér P-glykoprotein (Pgp). O klarithromycinu je
známo, že Pgp inhibuje. Pokud se klarithromycin a digoxin podávají společně, inhibice Pgp
působením klarithromycinu může způsobit zvýšení expozice digoxinu. Při sledování po uvedení na
trh byly hlášené zvýšené sérové koncentrace digoxinu u pacientů, kteří dostávají klarithromycin a
digoxin souběžně. Někteří pacienti vykazovali klinické příznaky shodné s toxicitou digoxinu,
zahrnující potenciálně fatální arytmie. Koncentrace digoxinu v séru mají být důkladně monitorovány
v době, kdy pacienti dostávají současně digoxin a klarithromycin.

Zidovudin
Interakční klinické studie klarithromycinu s řízeným uvolňováním a zidovudinu nebyly zatím
provedeny. Pokud je nutné současné užívání klarithromycinu a zidovudinu, je vhodné podávat
klarithromycin s okamžitým uvolňováním.
Současné perorální podávání klarithromycinu s okamžitým uvolňováním a zidovudinu dospělým
osobám infikovaným virem HIV může mít za následek snížení koncentrací zidovudinu v ustáleném
stavu. Protože se zdá, že klarithromycin interferuje s absorpcí současně podaného perorálního
zidovudinu, lze této interakci zpravidla zabránit rovnoměrným rozložením dávek klarithromycinu a
zidovudinu tak, aby mezi oběma léčivy vznikl 4hodinový odstup. Zdá se, že tato interakce se podle
všeho neobjevuje u dětí s infekcí HIV, jimž je podáván klarithromycin v suspenzi spolu se
zidovudinem nebo dideoxyinozinem. Tato interakce je také nepravděpodobná, pokud je
klarithromycin podán v intravenózní infuzi.

Fenytoin a valproát
Vyskytly se spontánní nebo publikované zprávy o interakcích inhibitorů CYP3A zahrnujících
klarithromycin s léky, které jsou metabolizovány pravděpodobně CYP3A (například fenytoin a
valproát). U těchto léků je doporučeno stanovení sérové koncentrace, pokud se podávají souběžně s
klarithromycinem. Byly hlášeny zvýšené sérové hladiny.

Obousměrné lékové interakce

Atazanavir
Oba léčivé přípravky, jak klarithromycin, tak atazanavir, jsou substráty a inhibitory CYP3A a byla u
nich prokázána obousměrná léková interakce. Současné užívání klarithromycinu (500 mg denně)
spolu s atazanavirem (400 mg jednou denně) vedlo k 2násobnému vzestupu expozice
klarithromycinu a 70% poklesu expozice 14-OH-klarithromycinu, spolu s 28% vzestupem AUC
10/20
atazanaviru. Z důvodu rozsáhlé terapeutické šíře klarithromycinu nemusí být u pacientů s normální
renální funkcí potřeba dávky klarithromycinu upravit. U pacientů s mírným poškozením renálních
funkcí (clearance kreatininu 30 až 60 ml/min) mají být dávky klarithromycinu sníženy o 50 %. U
pacientů s clearance kreatininu <30 ml/min mají být dávky klarithromycinu sníženy o 75 % a užita
vhodná forma klarithromycinu. Klarithromycin v dávkách vyšších než 1000 mg za den nesmí být
spolu s inhibitory proteázy užíván.

Blokátory kalciových kanálů
Při současném užívání klarithromycinu a blokátorů kalciových kanálů metabolizovaných CYP3A(např. verapamil, amlodipin, diltiazem) je nutná opatrnost vzhledem k riziku hypotenze. Plazmatické
koncentrace klarithromycinu stejně jako blokátorů kalciových kanálů se mohou zvýšit v důsledku
vzájemného působení. Hypotenze, bradyarytmie a laktátová acidóza byly pozorovány u pacientů
užívajících současně klarithromycin a verapamil.

Itrakonazol
Obě léčiva, jak klarithromycin, tak itrakonazol, jsou substráty a inhibitory CYP3A, což vede k
obousměrné lékové interakci. Klarithromycin může zvyšovat plasmatické hladiny itrakonazolu,
zatímco itrakonazol může zvyšovat plasmatické hladiny klarithromycinu. Pacienti užívající současně
itrakonazol a klarithromycin mají být sledováni z hlediska výskytu známek zvýšeného nebo
prodlouženého farmakologického účinku.

Sachinavir
Obě léčiva, jak klarithromycin, tak sachinavir, jsou substráty a inhibitory CYP3A, což vede k
obousměrné lékové interakci. Současné užívání klarihromycinu (500 mg 2x denně) a sachinaviru
(měkké želatinové tobolky, 1200 mg 3x denně) vedlo u 12 zdravých dobrovolníků k tomu, že v
ustáleném stavu byly hodnoty AUC o 177 % a Cmax o 187 % vyšší než ty, které se vyskytují při
samostatném užití sachinaviru. Hodnoty AUC a Cmax klarithromycinu byly přibližně o 40 % vyšší
než ty při samostatném užití klarithromycinu. Pokud jsou tyto léčivé přípravky užívány po omezenou
dobu a ve studovaných dávkách a formách, není nutná úprava dávek. Výsledky lékových
interakčních studií při užití měkkých želatinových tobolek nemusí odpovídat účinkům, které se
vyskytují při užití tvrdých želatinových tobolek sachinaviru. Výsledky z lékových interakčních studií
provedených se sachinavirem užívaným samostatně nemusí být shodné s účinky, které se
vyskytovaly při léčbě kombinací sachinaviru/ritonaviru. Pokud je sachinavir užíván spolu s
ritonavirem, je třeba zvážit možný vliv ritonaviru na klarithromycin (viz bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost užívání klarithromycinu během těhotenství dosud nebyla stanovena.
Na základě dostupných výsledků získaných ze studií na zvířatech a zkušeností u člověka nelze
možnost nežádoucích účinků na embryofetální vývoj vyloučit (viz bod 5.3). Některé observační
studie hodnotící expozici klarithromycinu během prvního a druhého trimestru uvádějí zvýšené riziko
spontánního potratu ve srovnání se situací, kdy ve stejném období nebyla podávána žádná antibiotika
nebo byla podávána jiná antibiotika. Dostupné epidemiologické údaje o riziku závažných vrozených
vad po podávání makrolidů včetně klarithromycinu během těhotenství poskytují protichůdné
výsledky. Z tohoto důvodu je třeba před jeho užitím v těhotenství pečlivě zvážit přínosy a možná
rizika.

Kojení
Bezpečnost klarithromycinu pro kojence při užití během kojení nebyla stanovena. Klarithromycin se
vylučuje do mateřského mléka v malém množství. Odhaduje se, že dítě, které je výhradně kojeno,
dostane přibližně 1,7 % mateřské dávky klarithromycinu (v přepočtu na kg tělesné hmotnosti).

Fertilita
Studie fertility u potkanů neprokázaly žádný škodlivý vliv (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

11/20
Údaje hodnotící účinky klarithromycinu na schopnost používat stroje nejsou k dispozici. Existuje
možnost výskytu závratí, točení hlavy, stavu zmatenosti a dezorientace, které se mohou objevit při
léčbě přípravkem, to je třeba vzít v úvahu u pacientů, kteří se chystají řídit vozidlo nebo obsluhovat
stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

a. Souhrnný bezpečnostní profil
Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky klarithromycinu jak u dospělých, tak u pediatrických
pacientů, jsou potíže postihující gastrointestinální ústrojí, jako nauzea, dyspepsie, bolesti břicha,
zvracení a průjmy. Tyto nežádoucí účinky jsou obvykle nezávažné a jsou v souladu se známým
bezpečnostním profilem makrolidových antibiotik (viz část b. bodu 4.8). Mezi jiné nežádoucí účinky
patřily bolesti hlavy, pachuť v ústech a přechodné zvýšení hladin jaterních enzymů. V klinických
studiích nebyl pozorován žádný signifikantní rozdíl mezi incidencí těchto nežádoucích účinků mezi
pacienty s nebo bez přítomné mykobakteriální infekce.

b. Souhrnná tabulka nežádoucích účinků
Následující tabulka zobrazuje nežádoucí účinky hlášené z provedených klinických studií a z
postmarketingu při užívání klarithromycinu ve formě tablet s okamžitým uvolňováním, granulí pro
přípravu perorální suspenze, prášku pro přípravu infuzního roztoku, tablet s prodlouženým
uvolňováním a tablet s řízeným uvolňováním.

Nežádoucí účinky, jejichž výskyt je v souvislosti s klarithromycinem přinejmenším možný, jsou
rozděleny dle následující frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně
časté (≥1/1000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky členěny dle klesající závažnosti, pokud bylo
závažnost možno zhodnotit.

Třída orgánových
systémů
Velmi časté
≥Časté
≥ 1/100 až ≥1/1 000 až (z dostupných údajů nelze
určit)*
Infekce a infestace Celulitida1, kandidóza,
gastroenteritida2,
infekce3, vaginální
infekce
Pseudomembranózní
kolitida, erysipel,
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Leukopenie,
neutropenie4,
trombocytemie3,
eozinofilieAgranulocytóza,
trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému Anafylaktoidní reakce1,
hypersenzitivita
Anafylaktická reakce,
angioedém
Poruchy
metabolismu a
výživy
Anorexie, snížená chuť
k jídlu

Psychiatrické
poruchy
Insomnie Úzkost, nervozita3, Psychotické poruchy,
zmatenost, depersonalizace,
deprese, dezorientace,
halucinace, abnormální sny,
mánie
12/20
Poruchy nervového
systému
Dysgeuzie,
bolest hlavy, Ztráta vědomí
1,
dyskineze1, závratě,
somnolence6, tremor
Křeče, ztráta chuti,
parosmie, anosmie,
parestezie
Poruchy ucha a
labyrintu
Vertigo, porucha
sluchu, tinitus
Ztráta sluchu
Srdeční poruchy Srdeční zástava1,
fibrilace síní1,
elektrokardiogram s
prodloužením QT7,
extrasystoly1, palpitace
Torsade de pointes7,
komorová tachykardie,
ventrikulární fibrilace Cévní poruchy Vazodilatace1 KrváceníRespirační, hrudní a
mediastinální
poruchy
Astma1, epistaxe2,
plicní embolie

Gastrointestinální
poruchy
Průjem9, zvracení,
dyspepsie, nauzea,
bolest břicha
Ezofagitida1,
gastrooezofageální
reflux2, gastritida,
proktalgie2, stomatitida,
glositida, distenze
břicha4, zácpa, sucho v
ústech, říhání,
flatulence,

Akutní pankreatitida, změna
barvy jazyka, změna barvy
zubů
Poruchy jater a
žlučových cest
Abnormální jaterní
testy Cholestáza
4,
hepatitida4, zvýšení
alanin-
aminotransferázy,
zvýšení aspartát-
aminotransferázy,
zvýšení gamma-
glutamyltransferázyJaterní selhání10,
hepatocelulární žloutenka
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Vyrážka,
hyperhidróza Bulózní dermatitida
1,
pruritus, urtikarie,
makulopapulózní
vyrážkaAkutní generalizovaná
exantematózní pustulóza,
Stevens-Johnsonův
syndrom5, toxická
epidermální nekrolýza5,
léková reakce s eosinofilií a
systémovými příznaky
(DRESS), akné
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Svalové spasmy3,
muskuloskeletální
ztuhlost1, myalgieRhabdomyolýza2,11,
myopatie
13/20
* Jelikož jsou tyto účinky hlášeny spontánně z populace o neznámé velikosti, není vždy možné spolehlivě určit jejich
frekvenci nebo zjistit příčinný vztah k užitému léku. Odhadovaná pacientská expozice klarithromycinu je vyšší než 1 bilion
dní užívání.
Nežádoucí účinky hlášené pouze pro prášek pro injekční roztok
Nežádoucí účinky hlášené pouze pro tablety s prodlouženým uvolňováním
Nežádoucí účinky udávané pouze pro granule pro perorální suspenzi
Nežádoucí účinky hlášené pouze pro tablety s okamžitým uvolňováním
5, 7, 9, 10 Viz bod a)
6, 8, 11 Viz bod c)

c. Popis vybraných nežádoucích účinků
Flebitida v místě injekčního vpichu, bolesti v místě injekčního vpichu, bolesti cévy v místě vpichu
injekce a zánět v místě injekčního vpichu se týkají injekční formy klarithromycinu.

V některých případech rhabdomyolýzy byl klarithromycin užíván současně s dalšími léčivými
přípravky spojovanými s rhabdomyolýzou (jako jsou statiny, fibráty, kolchicin nebo alopurinol (viz
body 4.3 a 4.4)).

Z období postmarketingu byly hlášeny lékové interakce s účinky na centrální nervový systém (např.
somnolence a zmatenost), které se objevily při společném užívání klarithromycinu a triazolamu. Z
tohoto důvodu je u pacientů vhodné sledovat možné účinky na CNS (viz bod 4.5).

Byly zjištěny vzácné případy výskytu tablet s prodlouženým uvolňováním klarithromycinu ve stolici,
z nichž mnoho se vyskytlo u pacientů s anatomickými nebo funkčními gastrointestinálními
poruchami, které způsobují zkrácení doby průchodu trávicím ústrojím (včetně ileostomie či
kolostomie). V některých případech se rezidua tablet objevila ve stolici při průjmu. Doporučuje se,
aby pacienti, kteří objeví rezidua tablet ve stolici a nejeví známky zlepšení stavu, byli převedeni na
jinou formu klarithromycinu (např. suspenzi), nebo jiné antibiotikum.

Psychotické reakce a afektivní poruchy byly hlášeny u pacientů užívající makrolidová antibiotika,
včetně klarithromycinu. V případě, že se u pacienta vyskytnou tyto reakce, léčba klarithromycinem
musí být ukončena a je potřeba pacienta řádně monitorovat. Opatrnosti při užívání klarithromycinu je
zapotřebí v případě, kdy pacient má psychotické poruchy již v anamnéze.

Zvláštní skupiny pacientů: Nežádoucí účinky u imunokompromitovaných pacientů (viz část e.).

d. Pediatričtí pacienti
U dětí ve věku od 6 měsíců do 12 let byly provedeny klinické studie s užitím perorální suspenze
klarithromycinu. Z tohoto důvodu by děti do 12 let věku měly užívat klarithromycin ve formě
perorální suspenze.
Poruchy ledvin a
močových cest
Zvýšení kreatininu v
krvi1, zvýšení urey v
moči Renální selhání,
intersticiální nefritida
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Flebitida v místě
injekceBolesti v místě
injekce1, zánět v
místě injekceMalátnost 4, pyrexie3,
astenie, bolesti na
hrudi4, zimnice4, únava
Vyšetření Abnormální poměr
albuminu a globulinu1,
zvýšení krevní
alkalické fosfatázy4,
zvýšení krevní
laktátdehydrogenázyZvýšení INR8, prodloužení
protrombinového času8,
změny barvy moči
14/20

Předpokládá se, že frekvence, typ a závažnost nežádoucích účinků u dětí jsou stejné, jako u dospělé
populace.

e. Jiné zvláštní skupiny pacientů
Imunokompromitovaní pacienti

U pacientů s AIDS a jiných imunokompromitovaných pacientů léčených z důvodu
mykobakteriálních infekcí vyššími dávkami klarithromycinu po dlouhá časová období bylo často
obtížné odlišit nežádoucí účinky spojené s užitím klarithromycinu od známek působení viru lidské
imunodeficience (HIV) nebo interkurentního onemocnění.

Nejčastějšími nežádoucími účinky, hlášenými u dospělých pacientů, léčených celkovými denními
dávkami klarithromycinu od 1000 mg do 2000 mg, byly: nauzea, zvracení, změny chuti, bolesti
břicha, průjem, exantém, flatulence, bolesti hlavy, zácpa, poruchy sluchu, zvýšení aspartát
aminotransferázy (AST) v séru a zvýšení alaninaminotransferázy (ALT) v séru. Dále byly v nízké
frekvenci hlášeny i nežádoucí účinky, zahrnující dyspnoe, insomnii a sucho v ústech. Incidence byly
srovnatelné jak u pacientů léčených dávkou 1000 mg, tak u pacientů léčených dávkou 2000 mg, byly
však 3 - 4krát vyšší u těch pacientů, kteří byli léčeni dávkou 4000 mg.

U těchto imunokompromitovaných pacientů bylo hodnocení laboratorních hodnot provedeno tak, že
byly analyzovány ty hodnoty, které u daného testu překračovaly běžný rozsah abnormálních hodnot
(tj. extrémně vysoké nebo naopak nízké limity). Na základě těchto kritérií mělo cca 2–3 % pacientů
léčených klarithromycinem v dávkách 1000 mg nebo 2000 mg výrazně abnormální hladiny AST a
ALT a abnormálně nízký počet leukocytů a trombocytů. Nižší procento pacientů v těchto dvou
skupinách mělo také zvýšené hladiny močovinového dusíku v krvi (BUN). Lehce vyšší incidence
abnormálních hodnot byla pozorována u pacientů užívajících dávku 4000 mg, a to ve všech
parametrech, s výjimkou počtu leukocytů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Dostupné zprávy uvádějí, že požití velkého množství klarithromycinu může vyvolat
gastrointestinální symptomy. Jeden pacient s anamnézou bipolární afektivní poruchy požil 8 g
klarithromycinu; výsledkem byla psychická alterace, rozvoj paranoidního chování, hypokalemie a
hypoxemie.
Nežádoucí účinky, které doprovázejí předávkování, je nutno řešit rychlým vyloučením
nevstřebaného léku a zavedením podpůrných opatření. Podobně jako u jiných makrolidových
antibiotik nelze očekávat, že by hemodialýza nebo peritoneální dialýza výrazněji ovlivnila sérové
hladiny klarithromycinu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, makrolidy
ATC kód: J01FA
Klarithromycin je polosyntetické makrolidové antibiotikum, získané substitucí hydroxylové skupiny
15/20
skupinou CH3O na 6 pozici laktonového kruhu erythromycinu. Přesně vzato je klarithromycin 6-metyl erythromycin A.

Mikrobiologie
Klarithromycin působí antibakteriálně vazbou na 50S ribozomální podjednotky citlivých bakterií a
inhibuje jejich proteosyntézu. Studie prokázaly, že klarithromycin má také mukolytický efekt.

In vitro je klarithromycin vysoce účinný jak proti standardním kmenům bakterií, tak proti klinickým
izolátům. Je vysoce účinný proti širokému spektru aerobních a anaerobních grampozitivních a
gramnegativních mikroorganismů. Minimální inhibiční koncentrace (MIC) klarithromycinu jsou
obecně o jedno log2 ředění účinnější než MIC erythromycinu.

Z výsledků in vitro vyšetření je vidět, že klarithromycin má vynikající účinek proti Legionella
pneumophila a Mycoplasma pneumoniae. Dále je znám baktericidní účinek proti Helicobacter
pylori; tento účinek klarithromycinu je při neutrální hodnotě pH vyšší než při kyselé hodnotě pH.
Data získaná in vitro a in vivo rovněž ukazují, že toto antibiotikum je účinné proti klinicky
významným druhům mykobakterií. In vitro rezistentní ke klarithromycinu jsou enterobakterie,
Pseudomonas sp. a ostatní gramnegativní laktosu nefermentující tyčinky.

Bylo prokázáno, že klarithromycin je účinný vůči většině kmenů níže uvedených mikroorganismů
jak in vitro, tak při léčbě klinických infekcí popsaných v bodě 4.1:

Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus, Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes, Listeria monocytogenes

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Haemophilus influenzae, Haemophilus parainfluenzae, Moraxella catarrhalis, Neisseria
gonorrhoeae, Legionella pneumophila

Jiné mikroorganismy
Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae (TWAR), Mycoplasma pneumonie, Ureaplasma
urealyticum

Mykobakterie
Mycobacterium leprae, Mycobacterium kansasii, Mycobacterium chelonae, Mycobacterium
fortuitum,
Mycobacterium avium komplex (MAC) který zahrnuje: Mycobycterium avium, Mycobacterium
intracellulare
Produkce β-laktamázy by neměla mít vliv na aktivitu klarithromycinu.
Poznámka: Většina stafylokokových kmenů rezistentních na methicilin a oxacilin je rezistentní i na
klarithromycin.

Helicobacter pylori
V kulturách provedených před léčbou byl H. pylori izolován ze vzorků odebraných 104 pacientům a
stanovena hodnota MIC klarithromycinu. U čtyř pacientů byly zjištěny rezistentní kmeny, u dvou
středně citlivé kmeny a 98 pacientů mělo kmeny citlivé na klarithromycin.

Klinický význam následujících údajů získaných in vitro není znám. Účinnost klarithromycinu byla
prokázána in vitro proti většině kmenů níže uvedených mikroorganismů; bezpečnost a účinnost
klarithromycinu v léčbě klinických infekcí způsobených těmito mikroorganismy však doposud
nebyla stanovena v adekvátních a dobře kontrolovaných klinických studiích.

Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Streptococcus agalactiae, streptokoky (skupiny C, F, G), Streptococcus viridans

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Bordetella pertussis, Pasteurella multocida

Anaerobní grampozitivní mikroorganismy
16/20
Clostridium perfringens, Peptococcus niger, Propionibacterium acnes

Anaerobní gramnegativní mikroorganismy
Bacteroides melaninogenicus

Spirochety
Borrelia burgdorferi, Treponema pallidum

Kampylobakter
Campylobacter jejuni

Hlavním metabolitem klarithromycinu u lidí a dalších primátů je mikrobiologicky aktivní metabolit,
14(R)-hydroxy-klarithromycin (14-OH-klarithromycin). Tento metabolit je stejně účinný, nebo 2krát méně účinný, než mateřská látka proti většině mikroorganismů - kromě H.influenzae, proti
němuž je dvakrát účinnější. In vitro a in vivo se účinek mateřské látky a 14-OH-metabolitu proti H.
influenzae buď sčítá, nebo je synergický, v závislosti na bakteriálním kmeni.
U několika modelových experimentálních infekcí u zvířat bylo zjištěno, že klarithromycin je 10krát účinnější než erythromycin. Ukázalo se například, že je účinnější než erythromycin při léčbě
systémových infekcí u myší, subkutánního abscesu u myší a infekcí dýchacích cest u myší
vyvolaných S. pneumoniae, S. aureus, S. pyogenes a H. influenzae. U morčat s legionelovou infekcí
byl tento účinek výraznější; intraperitoneálně aplikovaná dávka 1,6 mg/kg/den klarithromycinu byla
účinnější než erythromycin v dávce 50 mg/kg/den.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Kinetika perorálně podaného klarithromycinu byla široce zkoumána u řady živočišných druhů a u
dospělých osob. Tyto studie ukázaly, že klarithromycin se snadno a rychle vstřebává, přičemž
absolutní biologická dostupnost dosahuje hodnoty přibližně 50 %. Nebylo zjištěno žádné
nepředvídatelné nebo pouze minimální, hromadění látky v organismu a po opakovaných dávkách
nebyly u žádného živočišného druhu pozorovány změny metabolismu. Požití potravy bezprostředně
před podáním klarithromycinu zvyšuje jeho biologickou dostupnost průměrně o 25 %. Celkově lze
říci, že toto zvýšení je minimální a při doporučeném dávkování by mělo mít minimální klinický
význam. Klarithromycin tak lze podávat buď před jídlem, po něm nebo v době mezi jídly.

In vitro: In vitro studie ukázaly, že při koncentracích 0,45 - 4,5 μg/ml se průměrně 70 %
klarithromycinu váže na proteiny v lidské plazmě. Snížení vazby na 41 % při koncentraci 45,0 μg/ml
by mohlo svědčit o saturaci vazebných míst, k tomu však docházelo pouze při koncentracích daleko
překračujících terapeutické hladiny přípravku.

In vivo: Výsledky pokusů na zvířatech ukázaly, že hladiny klarithromycinu ve všech tkáních, kromě
centrálního nervového systému, jsou několikanásobně vyšší než hladiny cirkulující látky. Nejvyšší
koncentrace byly obvykle zjištěny v játrech a v plicích, kde byl poměr koncentrací v tkáních a v
plazmě (T/P) 10 : 20.

Zdraví jedinci: Při dávce 250 mg 2x denně byl vrchol ustálené plazmatická koncentrace dosažen za
2-3 dny a činil v průměru 1 μg/ml pro klarithromycin a 0,6 μg/ml pro 14-OH-klarithromycin;
poločas vylučování mateřské látky byl 3-4 hodiny a metabolitu 5-6 hodin.

Při dávce 500 mg 2x denně bylo dosaženo hodnoty Cmax v ustáleném stavu (maximální plasmatická
koncentrace) klarithromycinu a jeho hydroxylového metabolitu po páté dávce. Po páté dávce
klarithromycinu byla průměrná hodnota Cmax v ustáleném stavu 2,7 μg/ml a po sedmé dávce 2,9 μg
/ml; pro hydroxylovaný metabolit klarithromycinu byla průměrná hodnota Cmax 0,88 μg/ml po páté
dávce a 0,83 μg/ml po sedmé dávce. Poločas mateřské látky při dávce 500 mg byl 4,5-4,8 hodin,
poločas 14-OH-klarithromycinu byl 6,9-8,7 hodin. V závislosti na dávce klarithromycinu v
ustáleném stavu se hladiny 14-OH-metabolitu klarithromycinu proporcionálně nezvyšovaly a při
vyšších dávkách vykazoval poločas zřejmou tendenci prodlužovat se jak u klarithromycinu, tak i u
jeho hydroxylovaného metabolitu. Tato nelineární farmakokinetika klarithromycinu, spolu s
celkovým snížením tvorby produktů 14-hydroxylace a N-demetylace při vyšších dávkách ukazuje, že
17/20
nelineární metabolismus klarithromycinu je zřetelnější při vysokých dávkách.

U dospělých osob, které dostaly perorální jednotlivou dávku 250 mg nebo 1200 mg klarithromycinu,
dosahovalo vylučování látky močí 37,9 % při nižší dávce a 46,0 % při vyšší dávce, a vylučování
stolicí 40,2 % při nižší dávce a 29,1 % při vyšší dávce (z toho v jediném případě byla zjištěna
hodnota 14,1 %).

Pacienti: Klarithromycin a jeho metabolit 14-OH se snadno distribuují do tělesných tkání a tekutin.
Omezené množství dat získaných od malého počtu pacientů naznačuje, že klarithromycin nedosahuje
významných hladin v mozkomíšním moku po perorálních dávkách (tzn. 1-2 % sérových hladin v
mozkomíšní tekutině u pacientů s normální hematoencefalickou bariérou). Koncentrace v tkáních
jsou obvykle několikanásobkem sérových koncentrací. Příklady tkáňových a sérových koncentrací
jsou uvedeny v následující tabulce:

Koncentrace (při podávání dávky 250 mg/12 hodin)
tkáň (μg/g) sérum (μg/ml)
Tonzily 1,6 0,Plíce 8,8 1,
Farmakokinetika u pacientů s poruchou funkce jater
Ve studii srovnávající skupinu zdravých osob se skupinou osob s poruchou funkce jater, jimž byl
podáván klarithromycin v dávce 250 mg 2x denně po dobu 2 dnů a 250 mg 1x denně třetí den,
nebyly pozorovány významné rozdíly mezi plazmatickými hladinami v ustáleném stavu a
systémovým vylučováním klarithromycinu u obou skupin. Naproti tomu koncentrace 14-OH
metabolitu v ustáleném stavu byly výrazně nižší ve skupině osob s poruchou jaterní funkce. Snížené
vylučování klarithromycinu ve formě 14-OH metabolitu bylo částečně vynahrazeno zvýšením
renální clearance mateřské látky; výsledkem byly srovnatelné hladiny mateřské látky v ustáleném
stavu osob s poruchou funkce jater i zdravých osob. Tyto výsledky ukazují, že u osob se středně
závažnou i těžkou poruchou funkce jater, avšak s normální funkcí ledvin, není třeba provádět žádné
úpravy dávek.

Farmakokinetika u pacientů s poruchou funkce ledvin
Byla provedena studie s cílem zhodnotit a srovnat farmakokinetický profil opakované perorální
aplikace dávky 500 mg klarithromycinu u osob s normální a sníženou funkcí ledvin. Plazmatické
hladiny, poločas, hodnoty Cmax, Cmin a AUC klarithromycinu a jeho 14-OH metabolitu byly vyšší u
osob s poruchou funkce ledvin. Hodnota Kelim a vylučování močí bylo nižší. Rozsah rozdílů v
těchto parametrech závisel na stupni poruchy renální funkce; čím těžší byla porucha, tím
významnější byl rozdíl (viz bod 4.2).

Starší pacienti
Farmakokinetický profil opakovaných dávek 500 mg klarithromycinu byl studován u zdravých
starších mužů a žen a srovnán se skupinou zdravých mladých dospělých mužů. Ve skupině starších
osob byly plazmatické hladiny klarithromycinu i 14-OH metabolitu vyšší a vylučování bylo
pomalejší než ve skupině mladých mužů. Při srovnání clearance kreatininu však nebyl mezi oběma
skupinami zjištěn žádný rozdíl. Na základě těchto výsledků lze uzavřít, že metabolismus
klarithromycinu závisí na renální funkci, a ne na věku.

Farmakokinetika u pacientů s infekcemi vyvolanými Mycobacterium avium
Plazmatické koncentrace klarithromycinu a jeho 14-OH metabolitu v ustáleném stavu, zjišťované po
podávání dávky 500 mg klarithromycinu každých 12 hodin dospělým pacientům s infekcí HIV, byly
podobné hodnotám pozorovaným u zdravých osob. Při vyšších dávkách, které si může vyžádat léčba
Mycobacterium avium, však byly hodnoty klarithromycinu mnohem vyšší než koncentrace
pozorované při obvyklém dávkování. U dospělých osob s infekcí HIV, které dostávaly 1000 mg a
2000 mg/den ve dvou dílčích dávkách, se hodnoty Cmax klarithromycinu v ustáleném stavu
pohybovaly v rozmezí 2-4 μg/mla 5-10 μg/ml (v tomto pořadí podle dávky). Při těchto vysokých
dávkách se poločasy vylučování, ve srovnání s poločasy vylučování u zdravých osob s normálními
dávkami, zdály být prodloužené. Vyšší plazmatické koncentrace a delší poločasy vylučování
zjišťované při těchto dávkách jsou ve shodě se známou nelineární farmakokinetikou klarithromycinu.

18/20
Farmakokinetika klarithromycinu podávaného současně s omeprazolem
Byla provedena farmakokinetická studie s klarithromycinem v dávce 500 mg 3x denně a
omeprazolem v dávce 40 mg 1x denně. Při podávání samotného klarithromycinu v dávce 500 mg
každých 8 hodin byla průměrná maximální koncentrace (Cmax) v ustáleném stavu přibližně 3,μg/mla průměrná minimální koncentrace (Cmin) přibližně 1,8 μg /ml. Průměrná plocha pod křivkou
(AUC0-8) pro klarithromycin dosahovala hodnoty 22,9 μg /hod/ml. Při dávce klarithromycinu 500 mg
3x denně byla hodnota tmax 2,1 hod. a poločas dosahoval hodnoty 5,3 hod.

V téže studii bylo při současné aplikaci klarithromycinu v dávce 500 mg 3x denně a omeprazolu v
dávce 40 mg lx denně pozorováno prodloužení poločasu a zvýšení hodnoty AUC0-24 omeprazolu. Při
kombinaci hodnot všech studovaných osob byla průměrná hodnota AUC0-24 o 89 % vyšší a statistický
průměrný poločas omeprazolu byl při současné aplikaci klarithromycinu a omeprazolu o 34 % vyšší
než při podání samotného omeprazolu. V případech, kdy byl klarithromycin podán spolu s
omeprazolem, se hodnoty Cmax, Cmin a AUC0-8 klarithromycinu v ustáleném stavu zvýšily o 10 %, % a 15 % (v tomto pořadí) ve srovnání s hodnotami naměřenými při aplikaci klarithromycinu spolu s
placebem.

Za 6 hodin po podání dávky byly koncentrace klarithromycinu v žaludeční sliznici v ustáleném stavu
přibližně 25krát vyšší ve skupině s podáním klarithromycinu/omeprazolu ve srovnání se skupinou,
která dostala samotný klarithromycin. Za 6 hodin po podání dávky byly průměrné koncentrace
klarithromycinu v žaludeční tkáni osob, jimž byl podán klarithromycin spolu s omeprazolem,
přibližně dvojnásobné ve srovnání s osobami, které dostaly klarithromycin v kombinaci s placebem.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní, subchronická a chronická toxicita
Byly provedeny studie u myší, potkanů, psů a opic, při nichž se klarithromycin aplikoval perorálně.
Délka podávání se pohybovala v rozmezí od jednorázové perorální dávky až po opakovanou denní
perorální aplikaci po dobu 6 měsíců.

V akutních studiích prováděných u myší a potkanů uhynul jeden potkan, ale žádná myš, po jedné
dávce 5 g/kg tělesné hmotnosti podané žaludeční sondou. Střední letální dávka tedy byla vyšší než g/kg, což je nejvyšší použitelná dávka.

Při aplikaci klarithromycinu primátům v dávce 100 mg/kg/den po dobu 14 dní nebo 35 mg/kg/den po
dobu 1 měsíce se nevyskytly žádné nežádoucí účinky přisuzované klarithromycinu. Podobně nebyly
pozorovány nežádoucí účinky ani u potkanů, které dostávaly dávky 75 mg/kg/den po dobu 1 měsíce,
35 mg/kg/den po dobu 3 měsíců, nebo 8 mg/kg/den po dobu 6 měsíců. Psi byly vůči klarithromycinu
citlivější; bez nežádoucích účinků snášeli dávky 50 mg/kg/den po dobu 14 dní, 10 mg/kg/den po
dobu 1 a 3 měsíců, a dávku 4 mg/kg/den po dobu 6 měsíců.

Mezi hlavní klinické projevy při toxických dávkách v těchto výše uvedených studiích patřily
zvracení, slabost, snížený příjem potravy a menší přibývání na váze, salivace, dehydratace a
hyperaktivita. Dvě z 10 opic, jimž byla podávána dávka 400 mg/kg/den, uhynuly 8. den léčby; v
několika ojedinělých případech u některých přeživších opic dostávajících dávku 400 mg/kg/den po
dobu 28 dní byla zaznamenána žlutě zbarvená stolice.

Primárním cílovým orgánem při všech toxických dávkách u všech živočišných druhů byla játra.
Rozvoj hepatotoxicity u všech živočišných druhů bylo možno zjistit podle časných zvýšení sérových
koncentrací alkalické fosfatázy, alaninaminotransferázy a aspartátaminotransferázy,
gamaglutamyltransferázy, a laktátdehydrogenázy. Po vysazení léku se tyto nálezy obvykle upravily
na běžné hodnoty nebo se jim přiblížily.

K dalším tkáním, které bývají postiženy méně často, patří žaludek, thymus a další lymfoidní tkáně a
ledviny. Konjunktivální injekce a slzení po dávkách blízkým terapeutickým se vyskytlo pouze u psů.
Při masivní dávce 400 mg/kg/den došlo u některých psů a opic k rozvoji opacit a/nebo edému na
rohovce.

19/20
Fertilita, reprodukce a teratogenita
Studie fertility a reprodukce ukázaly, že denní dávky 150-160 mg/kg/den, podávané samcům a
samicím potkanů, neměly negativní vliv na cyklus říje, fertilitu, porody, ani počet a životaschopnost
mláďat. Ve dvou studiích teratogenity u potkanů kmenů Wistar (aplikace p.o.) a Sprague-Dawley
(aplikace p.o. a i.v.), jedné studii u novozélandských bílých králíků a jedné studii u opic makaka
jávského nebyla po podávání klarithromycinu teratogenita prokázána. Pouze v jedné další studii,
provedené s potkany kmene Sprague-Dawley a podobnými dávkami za zhruba stejných podmínek,
byla pozorována velice nízká, statisticky nevýznamná incidence (přibližně 6 %) kardiovaskulárních
anomálií. Podle všeho byly tyto anomálie důsledkem spontánní exprese genetických změn v kolonii.
Dvě studie provedené u myší prokázaly i proměnlivou incidenci rozštěpu patra (3-30 %) po dávkách
70krát vyšších, než je horní hranice obvyklé denní klinické dávky u člověka (500 mg dvakrát denně),
ne však po 35násobku maximální denní klinické dávky u člověka, což svědčí o toxicitě pro matku a
plod, ne však o teratogenitě.

Bylo zjištěno, že podávání klarithromycinu opicím v dávkách přibližně 10násobku horní hranice
obvyklé denní dávky u člověka (500 mg dvakrát denně), počínaje 20. dnem gravidity, vede ke ztrátě
embrya. Tento jev byl připisován toxickému účinku velmi vysokých dávek na matku. Další studie
provedená u březích opic, jimž byly podávány dávky přibližně 2,5-5krát vyšší než maximální
předpokládané denní dávky, nepředstavovaly pro zárodek žádné zvláštní nebezpečí.

Dominantní test letality u myší, jimž byla podávána dávka 1000 mg/kg/den (což je přibližně
70násobek maximální denní klinické dávky u člověka), byl jednoznačně negativní, pokud jde o
jakoukoli mutagenní aktivitu. Ve studii Segment I u potkanů, kteří dostávali po dobu 80 dní dávku až
500 mg/kg/den (přibližně 35násobek maximální denní klinické dávky u člověka), se neprokázalo při
dlouhodobé expozici vysokými dávkami klarithromycinu funkční poškození plodnosti samců.

Mutagenita
S cílem zhodnotit mutagenní potenciál klarithromycinu byly provedeny studie používající
neaktivovaný i aktivovaný testovací systém jaterních mikrozomů potkanů (Amesův test). Výsledky
těchto studií neposkytly žádný důkaz mutagenního potenciálu při koncentracích léku 25 μg na
Petriho misku nebo nižších. Při koncentracích 50 μg byl přípravek toxický pro všechny testované
kmeny potkanů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
mikrokrystalická celulóza
povidon
sodná sůl kroskarmelózy
čištěná voda

Potahová vrstva tablety:
Potahová soustava Opadry 2H52875 žlutá (hypromelóza, hyprolóza, propylenglykol, oxid titaničitý,
vanilin, mastek, hlinitý lak chinolinové žluti) sodná sůl kroskarmelózy, magnesium-stearát, mastek,
koloidní bezvodý oxid křemičitý, kyselina stearová

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

20/20
Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Čirý PVC/PVDC/Al blistr, krabička.

Velikost balení:
14 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Glenmark Pharmaceuticals s.r.o.
Hvězdova 1716/2b
140 78 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/222/03-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datu první registrace: 25.06.
Datum posledního prodloužení registrace: 28.12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

22. 4.